Pevné nano částice, známé také jako pevné polétavé částice, představují pro lidský organismus značné nebezpečí. Jedná se o prachové částice, které jsou 500 až 1000krát menší než lidský vlas. Jejich mikroskopická velikost umožňuje průnik z plic do krevního oběhu, odkud jsou roznášeny a ukládány nejen v plicích, ale i v orgánech jako jsou ledviny, játra a mozek.
Podle výzkumu Evropské agentury pro životní prostředí dochází každý rok k předčasnému úmrtí více než 400 000 lidí v důsledku znečištění životního prostředí. V České republice se tento odhad pohybuje kolem 9 000 lidí ročně.
Označovat za hlavního viníka výhradně starší automobily nebo vozidla bez funkčního filtru pevných částic (DPF) není zcela přesné. Reálná měření provedená společností Dekra ve Stuttgartu v roce 2015 ukázala, že denní emise prachu a polétavých částic v tomto městě dosahovaly průměrně 474 kilogramů. Z tohoto množství připadalo na automobily pouze 77 kg, přičemž největším znečišťovatelem z této kategorie byly dieselové motory. Nicméně, přibližně 84 % emisí bylo spojeno s pouličním prachem rozvířeným vozidly, nanočásticemi z pneumatik, brzdových kotoučů a dalších automobilových komponent, a rovněž s velkými i malými spalovacími zdroji.
Tato zjištění naznačují, že masivní rozšíření ekologických vozidel, jako jsou například elektromobily, nemusí být v kontextu snižování emisí pevných částic tak významným přínosem, jak se často uvádí. Pro zmírnění dopadů vdechování nanočástic je proto nutné přistupovat k problému komplexně, bez rozlišování mezi jednotlivými typy pohonů.
Další měření společnosti Dekra potvrzují tento závěr. Ve Stuttgartu tvoří výfukové emise automobilů pouze 6 % celkového množství pevných částic. Částečky odletující od pneumatik a brzdových destiček představují 31 %, zatímco více než 50 % emisí pochází ze spalovacích zdrojů.
Komplexní řešení problému znečištění ovzduší
Uvedená měření ukazují na potřebu řešit problém znečištění ovzduší komplexně. Není efektivní zaměřovat se pouze na problematiku spalovacích motorů nebo automobilů obecně, ale je nutné upozorňovat i na další zdroje znečištění, zejména s ohledem na dostupná a relativně snadno realizovatelná řešení.
Stav vozového parku v České republice
Česká republika patří mezi země s nejvíce toxickými řidiči v Evropě, což je způsobeno především stárnoucím vozovým parkem. Z výsledků studií vyplývá, že české ovzduší je jedním z nejvíce znečištěných na kontinentu, s horšími výsledky než například Polsko a Estonsko. Tato vysoká míra znečištění negativně ovlivňuje zdraví populace a kvalitu života.
Zastaralý vozový park výrazně přispívá ke znečištění ovzduší, protože starší automobily, kterých je v České republice nadprůměrně mnoho, vypouštějí vyšší množství škodlivých emisí.
Nízký podíl ekologických vozidel
Dalším zásadním problémem je nízký počet bezemisních vozidel v České republice. Pouze 0,7 % všech automobilů v zemi je poháněno alternativními palivy, jako jsou elektromobily nebo hybridy. Nedostatek ekologických alternativ zvyšuje závislost na konvenčních spalovacích motorech, což přispívá k nepříznivému ekologickému dopadu.
Mezinárodní srovnání a opatření
V kontrastu s Českou republikou patří mezi země s nejnižším znečištěním ovzduší například Norsko, Nizozemsko, Švédsko a Velká Británie. Tyto státy se vyznačují vyšším podílem ekologických automobilů a výrazně nižšími emisemi.
Pro zamezení nadměrnému znečišťování ovzduší zavedl například Londýn tzv. "T-Charge", což je poplatek za vjezd starších a znečišťujících automobilů do města. Tento krok přispěl ke zlepšení kvality ovzduší snížením počtu vozidel s vysokými emisemi v provozu.
Česká republika by mohla zvážit podobná opatření, jako jsou přísnější emisní normy, vyšší podpora alternativních pohonů, nebo alespoň důslednější kontroly emisí na stanicích technické kontroly.
Srovnání emisí automobilů a lodní dopravy
Autoři článků často porovnávají emise lodí a automobilů, přičemž docházejí k senzačním závěrům o mnohonásobně vyšších emisích jedné nákladní lodi oproti stovkám milionů automobilů. Tyto články však často vycházejí z nepochopených dat a nesprávně interpretovaných studií.
Emise lodní dopravy
Lodní doprava produkuje dvě hlavní skupiny zplodin: oxidy síry a pevné částice, a skleníkové plyny. Emise oxidů síry a pevných částic jsou u lodí skutečně poměrně vysoké ve srovnání s jinými druhy dopravy. Je to způsobeno používáním mazutu, který obsahuje vysoký podíl síry a pevných částic, jako paliva pro dvoudobé přeplňované vznětové motory.
Oxidy síry přispívají ke vzniku kyselých dešťů a pevné částice jsou často toxické a způsobují smogové opary. Lodní doprava se celkově podílí 5-10 % na světové produkci oxidů síry.
TOP 3 NEJVĚTŠÍ MOTORY NA SVĚTĚ
Lodní průmysl pracuje na snižování emisí oxidů síry a dusíku prostřednictvím nových nařízení IMO 2020, které snižují maximální podíl síry v mazutu, a zavedením Emission Control Areas (ECA), kde je používání vysokosirnatých těžkých paliv zakázáno.
I přes tato opatření bude lodní doprava pravděpodobně nadále představovat významný zdroj znečištění ovzduší, zejména v pobřežní plavbě a v oblastech, kde se stále používají těžká paliva bez dostatečného filtrování.
Emise skleníkových plynů
V oblasti skleníkových plynů, které nejvíce ovlivňují globální změnu klimatu, je situace pro lodní dopravu příznivější. V dopravním sektoru jsou největšími producenty CO2 osobní automobily (cca 40 %), následované nákladními automobily (cca 30 %). Letecká a lodní doprava produkují něco přes 10 % a vlaky kolem 4 %.
Ačkoliv emisní podíly letecké a lodní dopravy jsou téměř totožné, objem přepraveného nákladu po moři je značně vyšší. To naznačuje, že z hlediska efektivity přepravy nákladu je lodní doprava méně zatěžující.
Největší podíl všech vypouštěných skleníkových plynů vzniká spalováním uhlí (25 %). Zemědělství produkuje 20,2 % skleníkových plynů, zatímco doprava jako celek se podílí pouze 14,5 % (z toho silniční doprava 10,6 %). Osobní automobily tak tvoří jen jednotky procent z celkové produkce skleníkových plynů.
Zaměření na snižování emisí CO2 u osobních automobilů, které je nyní prioritou Evropské unie, se tak může jevit jako nepatrné v kontextu celkových globálních emisí. Zatímco v případě oxidů dusíku, které jsou zdraví škodlivé, má lokální snižování emisí ve městech smysl, v případě oxidu uhličitého to v běžných koncentracích neplatí.
Emise skleníkových plynů z elektromobilů jsou také významné, protože většina světové elektřiny se stále vyrábí z uhlí. Výroba elektřiny z uhlí produkuje nejvíce skleníkových plynů ze všech zdrojů.
tags: #automobily #podil #na #znecisteni