BMW Řada 3 Coupé (E36), vyráběné v letech 1991-1999, je elegantní dvoudveřové coupé, které se stalo ikonou mezi nadšenci značky. Navrženo s ohledem na řidiče hledající sportovní charakter a styl, E36 nabízí místo pro pět cestujících, spojující funkčnost s rafinovaným designem. Charakteristické linie karoserie a vyvážená silueta činí z něj ideální volbu pro jednotlivce, kteří oceňují jak estetiku, tak dynamickou jízdu.
Obecné vlastnosti a design
Třetí generace BMW řady 3, s interním označením E36, představovala významný posun oproti svému předchůdci E30. Na přelomu 80. a 90. let zažívala mnichovská automobilka hvězdné období a E36 se stala dalším modelem, který potvrdil její technickou a designovou špičku. Hlavní slovo při vývoji nového bavorského zástupce ve střední třídě měla aerodynamika. E36, na jejímž exteriéru se podíleli Boyke Boyer, Pinky Lai a částečně Joji Nagashima, už nebyla tak hranatá jako předchozí nesmírně oblíbená E30. Odehrála se tu doslova tvarová revoluce - třetí série se dost zakulatila, ale zůstala elegantní. Hranaté tvary tenkrát už vycházely z módy.
Přední převis byl zredukován na naprosté minimum, záď naopak efektně vysoká, zkrátka klínovitý profil. Přední dvojité světlomety se opět schovaly pod skleněné kryty, poprvé od konce šedesátých let. Na „čumáku“ už nic nevyčnívalo, zde se bral ohled na případnou srážku s chodcem. Ledvinky byly plně integrovány do přídě, zpětná zrcátka se pak zmenšila. Celková délka sedanů narostla ze 4325 na 4433 mm. E36 se tedy řádně nafoukla, což jí mnozí měli za zlé. Ztloustla také - na minimálně 1140 kg.
Interiér s střední částí palubní desky orientovanou tradičně na řidiče získal více oblin. Zatímco čtyřoká klasika E30 měla rozvor náprav jen 2,57 m, u tehdejší novinky se radikálně natáhl o celých třináct centimetrů, tedy na 2,7 m. Předchozí generace byla totiž považována za vůz spíše dvoumístný s nouzovou druhou řadou sedaček. Třetí trojka nabídla daleko více místa zejména pasažérům vzadu, nebylo tam už tak těsno, mimo jiné i díky jinak tvarovaným výplním dveří a štíhlejším sedadlům. Přesto v tomto ohledu stále nepatřila k absolutním rekordmanům segmentu a pokud chtěli zákazníci pohodlné cestování ve čtyřech dospělých na dlouhých trasách, museli prostě sáhnout ke konkurenci.
Možnosti motorů a výkony
Model E3html
BMW Řada 3 Coupé (E36): Ikona stylu a dynamiky
BMW Řada 3 Coupé (E36), vyráběné v letech 1991-1999, představuje elegantní dvoudveřové kupé, které se stalo ikonou mezi nadšenci značky. Navrženo s ohledem na řidiče hledající sportovní charakter a styl, E36 nabízí místo pro pět cestujících, spojující funkčnost s rafinovaným designem. Charakteristické linie karoserie a vyvážená silueta činí z něj ideální volbu pro jednotlivce, kteří oceňují jak estetiku, tak dynamickou jízdu.
Design a evoluce
Na přelomu 80. a 90. let zažívala mnichovská automobilka hvězdné období, kdy všechny modelové řady tvořily absolutní špičku v technice i tvarech. Do tohoto období byla vržena třetí generace série 3. Hlavní slovo při vývoji nového bavorského zástupce ve střední třídě měla aerodynamika. E36, na jejímž exteriéru se podíleli Boyke Boyer, Pinky Lai a částečně Joji Nagashima, už nebyla tak hranatá jako předchozí nesmírně oblíbená E30. Odehrála se tu doslova tvarová revoluce, třetí série se dost zakulatila, ale zůstala elegantní, neboť hranaté tvary tehdy už vyrazily z módy. Přední převis byl zredukován na naprosté minimum, záď naopak efektně vysoká, zkrátka klínovitý profil. Interiér se střední částí palubní desky orientovanou tradičně na řidiče získal více oblin. Zatímco čtyřoká klasika E30 měla rozvor náprav jen 2,57 m, u tehdejší novinky se radikálně natáhl o celých třináct centimetrů, tedy na 2,7 m. Předchozí generace byla totiž považována za vůz spíše dvoumístný s nouzovou druhou řadou sedaček. Třetí trojka nabídla daleko více místa zejména pasažérům vzadu, nebylo tam už tak těsno, mimo jiné i díky jinak tvarovaným výplním dveří a štíhlejším sedadlům. Přesto v tomto ohledu stále nepatřila k absolutním rekordmanům segmentu a pokud chtěli zákazníci pohodlně cestovat ve čtyřech dospělých na dlouhých trasách, museli prostě sáhnout ke konkurenci.
Přední dvojité světlomety se zase schovaly pod skleněné kryty, poprvé od konce šedesátých let. Na „čumáku“ už nic nevyčnívalo, zde se bral ohled na případnou srážku s chodcem. Ledvinky byly plně integrovány do přídě, zpětná zrcátka se pak zmenšila. Jenže ruku v ruce s tím narostla i celková délka sedanů: ze 4325 na 4433 mm. E36 se tedy řádně nafoukla, což jí mnozí vyčítali. A také ztloustla - na minimálně 1140 kg.
Karosářské varianty
Nabídka elegantních karoserií se rozšiřovala postupně. Tříprostorovou verzi se dvěma páry dveří doplnilo v únoru 1992 kupé. Už opravdové kupé, neboť u předchůdců sice označení Coupé ráda používala i sama automobilka, leč jednalo se o tudory. Šmrncovnímu autu se sportovním nádechem byla dána do vínku efektní bezrámová boční okna a sklem překryté B-sloupky. Sice vypadalo na první pohled jen jako odvozenina sedanu s delšími dveřmi, ale zdání klamalo. Bylo nižší, mělo kratší střechu, jinou kapotu i víko kufru.
Kabriolet debutoval v dubnu 1993. Otevřený model vycházel z kupé a spoléhal se na tradiční plátěnou střechu. Ctitelům jízdy s větrem ve vlasech nabídl ten správný zážitek včetně velké porce čerstvého vzduchu. Karosárna Baur už od sezóny 1991 kusově stavěla svoje Top Cabriolety - tedy sedany s okenními rámy a shrnovací textilní střechou. Za pět let se jich zrodilo jen 310 exemplářů, je to tedy velká vzácnost.
„Levný“ trojkový Compact z dubna 1994 se měl stát revolucí a základní verze přiblížit prestižní značku BMW mladší klientele. Zajímavý „useknutý“ třídveřový liftback s náznakem stupňovité zádě měřil jen 4,21 m a Mnichov chtěl konkurovat autům nižší střední třídy. Technicky Compact vycházel z velké části z předchůdce, generace E30, měl třeba její jednoduchou zadní nápravu se šikmými rameny místo víceprvkové „Z“ původem z unikátního roadsteru Z1.
Na začátku samé poloviny dekády, konkrétně v lednu 1995, doplnilo už tak široké portfolio karosářských verzí kombi Touring. Teprve druhé v pořadí v řadě 3. Preferovalo styl nad litry (respektive decimetry krychlovými) v zavazadelníku, přesto se do něj vešlo nejméně 370 a nejvíce 1120 l. Kombík vzešlý ze sedanu podědil interiérové materiály z exkluzivnějšího kupátka.
Motory a pohonné jednotky
Model E36 je známý širokým spektrem dostupných pohonných jednotek, zahrnujících pouze benzinové motory o výkonu od 102 do 193 koní. Například verze 328i s 193 koňmi nabízí dynamické výkony, zatímco 316i se 102 koňmi je více zaměřená na efektivitu paliva. Auto je dostupné s manuálními a automatickými převodovkami, což umožňuje řidičům přizpůsobit vozidlo vlastním preferencím a stylu jízdy.
Benzínové motory
Předsériová produkce sedanů byla spuštěna už v prosinci 1989. V srpnu roku 1990 se E36 představila oficiálně a začala její sériová výroba. Debutovala v provedeních 316i a 318i s dvouventilovými benzinovými čtyřválci. Šestnáctistovka nabídla 73 kW (99 k), osmnáctistovka pak 83 kW (113 koní). Řadový šestiválec 320i měl z 1,99 l objemu 110 kW (150 k) a 325i, jemuž do plných dvou a půl litru chyběl jen kousek, pak 141 kW (192 k).
Dlouhodobě prosperující automobilka investovala nevídané prostředky do vývoje motorů. Zatímco oba základní čtyřválce byly převzaty z E30 prakticky beze změn, šestiválce dostaly čtyřventilový rozvod a proměnné časování sacích ventilů VANOS, díky němuž nabízely neobvykle plochou křivku točivého momentu a slušnou spotřebu. Sedan 325i byl díky vyvážené kombinaci všech vlastností a nadprůměrné dynamice opakovaně hodnocen jako nejlepší vůz své třídy.
V srpnu došlo ke generační obměně zážehových čtyřválců 316i a 318i - výkony sice vyrostly jen minimálně (75 a 85 kW, respektive postaru 102 a 115 k), ovšem všechny ostatní vlastnosti se zlepšily velmi výrazně a menší pohonné jednotky se tak mohly postavit po bok dražších šestiválců. Šestnáctistovka také hned na základě zákaznických požadavků obohatila portfolio motorů v kupé.
Výrazným technickým upgradem bylo zavedení celohliníkových šestiválců M52. Postupně střídaly starší M50, začínaly už v září 1994 modelem 320i, jeho výkon ani hodnota točivého momentu se však nezměnily, byť byla síla násobků 190 N.m k dispozici při nižších otáčkách. Během devadesátého pátého roku tato ofenziva pokračovala. Vrátila se historická označení 323i a 328i, první měl ale pořád necelých 2,5 l, druhý 2,79 l. Menší a slabší poskytoval 125 kW (170 k) a 245 N.m, větší a silnější 142 kW (193 k), ale hlavně jeho 280 N.m představovalo působivou hodnotu. Dvouapůllitr dosáhl extrémní obliby, jel více než solidně a přitom nešlo o žádného nadměrného žrouta benzinu.
V lednu 1996 se objevila nová 318is se čtyřválcem 1,9 l, u liftbacků opět s historickými písmenky ti. Nabízela sice stejný výkon jako předchůdkyně s osmnáctistovkou, ale vyšší a níže položený „krouťák“ (180 oproti 175 N.m).
Motory M50 a M52 byly považovány za jedny z nejodolnějších motorů od BMW. Díky technologii VANOS zajišťovaly lepší výkon, efektivitu a dlouhou životnost.
Motorizace M3
Motory schované pod kapotou M3 patřily k vrcholným agregátům. Třílitrový motor měl 290 koní! S koňmi pochopitelně stoupala i maximální rychlost, takže M3 dokázala jet rychlostí až 250 km/h. U vrcholné verze M3 s motorem o objemu 3,2 litru trvalo zrychlení z nuly na sto jen 5,2 sekundy, a to především díky síle 320 koní.
Dieselové motory
Od ledna 1991 se vyráběl šestiválcový turbodiesel 325td s 85 kW (115 k). Slabé a líné atmosférické „nafťáky“ už se nekonaly, E36 jim dala sbohem.
Naftový šestiválec 325tds z června 1993 nabídl 105 kW (143 k). Dosavadnímu motoru konstruktéři přidali mezichladič stlačeného vzduchu, proto onen razantní nárůst výkonu. Svět se přestal na diesely koukat výhradně jako na neúnavné a úsporné, ovšem poněkud línější a neohrabané pracanty. Nejeden odpůrce nafty, kteří s oblibou tvrdí, že patří tak maximálně do kamen, změnil názor poté, co ho mohutných 260 newtonmetrů zatlačilo do sedačky. Sedany mohly uhánět až 214 km/h a oblíbenou akcelerační disciplínu z klidu na 100 zvládly za čilých 10,4 s. A to bylo ještě v době „předcommonrailové“.
Naftový čtyřválec 318tds dával z necelých 1,67 l objemu 66 kW (90 k). Bohužel se záhy projevila nedostatečná dynamika a kultivovanost projevu neodpovídala pověsti značky, takže šlo o krok vedle.
Ani jeden z naftových šestiválců se nedokázal dostat na 100 km/h za méně než 10 sekund.
Jízdní vlastnosti a komfort
Známý pohonem zadních kol, BMW E36 Coupé nabízí výjimečné jízdní vlastnosti, vyznačující se precizností řízení a vynikající přilnavostí. Řízení je nesmírně stabilní, což zvlášť oceníte na klikatých silnicích. V městských podmínkách auto ohromuje svou obratností, a na dálnici poskytuje komfort díky pečlivě naladěnému odpružení. Navzdory svému stáří je E36 vybaveno několika pomocnými systémy, které byly v době výroby považovány za moderní, a nabízejí řidiči dodatečný komfort a kontrolu.
Podvozek měl nesporné kvality. Trojkové BMW si již dříve získalo pověst auta s nejlepším kompromisem mezi sportovními jízdními vlastnostmi a komfortem. Pečlivě vyladěné vzpěry McPherson a kombinace podélných a příčných ramen vzadu, tedy moderní pětiprvkové závěsy, spolehlivě pomohly E36 tuto lichotivou vizitku ještě dále upevnit a vylepšit. Vyšší výbavy disponovaly už od počátku ABS, dodávala se také kontrola stability a špičkově tuhá karoserie pomáhala držet stopu za všech okolností.
Při konstrukci bylo už od počátku myšleno na minimalizaci následků případné nehody, proto dostala série 3 E36 jako první v Německu integrované dveřní výztuhy a nárazníky s pružných uchycením. Ty byly schopné absorbovat náraz rychlostí do 15 km/h bez poškození skeletu.
Při běžných verzích jste našli pětistupňovou manuální převodovku, s níž jste si jízdu zaručeně užili. U motorizace M3 byl od roku 1996 konečně nabízen i šestistupňový manuál, který se nikdy předtím u třetí řady neobjevil.
Možné problémy a nevýhody
Potenciální kupci E36 by si měli být vědomi několika typických problémů spojených s tímto modelem. I když je vozidlo považováno za odolné, jsou známy problémy s korozí, zejména u starších exemplářů. Elektronika, včetně systémů kontroly trakce a klimatizace, může vykazovat závady. Náklady na servis mohou být vyšší, zejména u pokročilejších variant motorů, což je dobré zohlednit v plánovaném rozpočtu na údržbu vozidla.
Ač je to možná k nevíře, první série měla velké problémy s kvalitou karoserie a jejím slícováním. V oblasti kapoty se ozýval při jízdě pískot a chrastění. Do předních světel foukalo a rychle se objevovala koroze, řízení pak reagovalo snad až příliš spontánně. Automobilka tyto vozy rychle vykoupila zpět, nedovolila si hazardovat se svou pověstí. Neduhy odstranila postupně včetně razantního zlepšení jakosti laků. V říjnu 1991 modifikovala uložení předního stabilizátoru.
Trojkový sedan prošel v samém závěru kariéry oficiálními nárazovými testy Euro NCAP. Dle tehdy platné metodiky obdržel za ochranu dospělých jen dvě hvězdičky, z nichž ještě o jednu přišel, protože zejména řidič byl ohrožen. Tristní výsledek? Možná, ale nezapomínejme, že auto bylo vyvíjeno v 80. letech.
BMW E36 v motorsportu a jako klasika
E36 nejenže jezdila - vyhrávala! A to nejen na Nürburgringu, ale i v závodě na 1000 kilometrů AMP Bathurst, či německém a japonském Touring Car šampionátu, kde se nejvíce dařilo benzínovým šestiválcům.
Díky nižším cenám může být třetí generace třetí řady vhodné auto také pro začínajícího řidiče, který se za svoje první auto nebude muset vůbec stydět. U sedanů jsou v tomto případě nabízeny jak manuální, tak automatické převodovky.
Elektrické a hybridní verze
Trojková BMW E36 dokonce pískala a bzučela. 325 emobil s dvoudveřovou karoserií zdědil sodík-nikl-chloridové články po prototypu elektrického hatchbacku E1 série Z15. Jeho motor poskytoval 45 kW (61 k), z klidu na 50 km/h sprintovalo tiché kupé během osmi sekund, uhánělo až 128 km/h, ale pokud nebylo připojeno napájecím kabelem, po 120 km zkolabovalo.
V období mezi léty 1992 a 1996 prošlo konverzí celkem 25 trojek této generace, šest z nich používala bavorská vláda. Na ostrově Rujana v Baltském moři se testovaly různé verze pohonných jednotek, převodovek a článků (například nikl-kadmiových) v podmínkách simulujících denní provoz. Účelem byl logicky hlavně sběr dat pro další vývoj v této oblasti.
Žluté kupé s přídomkem Electric bylo vyrobeno v roce 1995. Během dalších dvou let se zrodilo ještě devět podobných bavoráků s bateriemi o vyšší kapacitě (29 kWh oproti 21,7 kWh u většiny emobilů). Dokázaly zrychlit z 0 na padesátku během 6 s, jely 135 km/h a jejich akční rádius se pohyboval za ideálních podmínek na hranici 150 kilometrů. Existovalo i hybridní kupé, které mělo premiéru ve čtyřiadevadesátém.
Následovníci a produkce
Od února 1998 E36 postupně nahrazovala následnická E46, nejdříve skončily limuzíny, na jaře 1999 pak ostatní karosářské verze. S jedinou výjimkou: poslední Compacty vyběhly z výroby až na přelomu milénia, v září 2000. Celých devatenáct let po zahájení vývoje!
Z E36 vycházela i sportovní řada Z3 zahrnující roadster a později i třídveřové kupé. Nebo spíše shooting brake?
Vyráběla se od půlky „devadesátek“ v nově postavené továrně v americkém Spartanburgu, do Jižní Karolíny se přesunula i produkce trojek pro Severní Ameriku. Samozřejmě běžela také v Německu, konkrétně v hlavním mnichovském závodě a rovněž v Řezně (Regensburgu). Tradičním místem vzniku řady 3 byl i jihoafrický Rosslyn. Stavebnice CKD se montovaly v Uruguayi, Mexiku, Egyptě a Thajsku.
BMW řady 3 model E36 byl vyráběn od prosince 1989 do roku 2000 v pěti karosářských variantách. Během produkce došlo k několika významným změnám a rozšířením nabídky:
- 1991 - nabídka rozšířena o motorovou variantu 325td u verze Saloon.
- 1993 - počátek prodeje verze 318is i jako Saloon.
- 1994 - dochází k postupnému útlumu výroby verze 325i. Počátek prodeje verzí 318tds, 323i a 328i u všech karosářských variant. Všechny šestiválcové motory nově v generaci M52 s hliníkovým blokem. Počátek prodeje verze M3 u varianty Saloon. Dochází k modernizaci všech šestiválcových zážehových pohonných jednotek. Zavedení mechanismu VANOS.
- 1995 - Nová karosářská varianta Touring (kombi), vyráběná ve verzích 316i, 318i, 320i, 328i, 318tds a 325tds.
Oproti E30 řádně narostla, zaoblila se - a v plné parádě s námi strávila celou dekádu. Třetí generace jen nebrala, ale i dávala. Design přídě, která se změnila z celého vozu nejvíc, také inspiroval mnoho dalších modelů po zbytek 90. let.