Chemické vojsko vzniklo 1. ledna 1950 přejmenováním vojska „zvláštních bojových prostředků“ (ZBP). Jeho vznik byla nezbytná nutnost, vzhledem k tomu, že se předpokládalo v budoucím konfliktu použití „zbraní hromadného ničení“ (ZHN), tj. biologických, jaderných a chemických zbraní, což by znamenalo vedení bojové činnosti v podmínkách zamoření chemickými, radioaktivními i biologickými látkami. K tomu musel mít své místo v armádě i takový druh vojska, jakým byli chemici, kteří měly za úkol odstraňovat nejtěžší následky použití ZHN. Hlavním úkolem vojska byl radiační a chemický průzkum s vytýčením zamořených prostorů, zjišťování parametrů jaderných výbuchů, varování vojsk a provádění úplné speciální očisty celých jednotek (praporů).
V 50. letech to bylo ještě použití zápalných prostředků. Chemické vojsko při svém vzniku využívalo tradice 1. republiky, ale především zkušenosti, znalosti Rudé armády (Sovětské armády) a i většinu používané techniky. Jak se časem ukázalo, v mnoha směrech žák přerostl učitele. Díky našim výzkumníkům patřilo chemické vojsko ČSLA od 70. let ke špičce, včetně řady přístrojů, ochranných prostředků a techniky. Významné období pro vědeckotechnický rozvoj v oboru dekontaminace (odmoření, dezaktivace) znamenala 70. a 80. léta. Je zaváděna souprava OS-3 (pro speciální očistu tanků a BVP) a další moderní zařízení jako TZ-74, polní mechanizovaná prádelna PMP-79, Linka-82 a univerzální zařízení ST-T815 (OBJEM). Ve všech uvedených případech se jednalo o techniku na světové úrovni, která v ostatních armádách neměla ve své době srovnatelnou konkurenci. Západní jednotky takovou technikou a jednotkami nedisponovali, nebo jen v omezené míře.
Po změně společenských poměrů se jezdili učit k Československým chemikům. Vlastní vševojskové jednotky byly vybaveny chemickým materiálem tak aby byly schopny provést částečnou speciální očistu (AOS-1 (2), OS-3, UOS-1, IPB) a radiační a chemický průzkum (CHP-71, IT-65, RBGT-62). Tanky byly vybaveny zařízením, které bylo schopno indikovat BOL (GO-27) a pronikavou radiaci (DP-3) a tím uzavřít hermeticky tank. Z prostředků ochrany jednotlivce to byla maska BSS-MO a později M-10, vojskový ochranný plášť VOP-63/69 a později JP-75.
Po vzniku jednotypové organizace byla u každého vševojskového pluku (i u některých útvarů druhů vojsk) rota chemické ochrany, u divize prapor chemické ochrany, u obou armád pluky, později prapory chemické ochrany a Západní vojenský okruh měl 101. brigádu chemické ochrany (v Liberci, kde jsou tito specialisté dodnes). Jednotky měly ve výzbroji speciální techniku: ACHR, ARS-12DC, ARS-12M s POR-69, Linku-82, TZ-74, průzkumná vozidla UAZ-496CH, OT-65CH, později BRDM-2rch, se zdravotního materiálu PDP-2 a ženijního ČV-25. K zjišťování BOL byly používány přístroje CHP-71, GSP-1 (11,12), PCHL-54; k zjišťování radioaktivního záření RBGT-62, IT-65, AS-67.
Chemici byli materiálními hospodáři materiálové třídy č. 07, která obsahovala výše uvedenou techniku, přístroje a PPCHOJ. Pro označení příslušníků chemického vojska se zpočátku používal emblém „kolečko se šipkou“, což byl původně znak prvorepublikové "obrněné vozby". Vzhledem k tomu, že byl pro tankové vojsko zaveden obrázek tanku (postupně ve dvou variantách), již zbylý a nepotřebný emblém byl využit pro chemické vojsko - viz. níže. Různí lidé nechápali, co to znamená a protože se takto podobně na mapách zaznamenávaly plamenomety (resp. ohňomety), taky se to spojovalo s tímto vysvětlením.
Protože byl pocit, že je třeba zavést nový symbol, byla v roce 1969 vypsána soutěž na nový emblém, kde byly předloženy různé "šílenosti," jako např. OT a nad ním atomový hřib aj. Tehdy plk. Doc. Ing. J. Matoušek, DrSc., který již dříve vyhrál řadu soutěží na různé podnikové znaky, poslal do soutěže emblém s ideovým i technickým zdůvodněním a soutěž vyhrál. Podle tohoto návrhu byl vytvořen nárameníkový (klopový) znak (viz obrázek). Emblém vyjadřuje základní poslání chemického vojska. Ochrana před jadernými a chemickými zbraněmi je symbolizována paprsky alfa, beta a gama v elektromagnetickém poli, vepsanými do stylizovaného nejznámějšího chemického vzorce - benzenového jádra.
Z knihy „Historie útvarů 1. Ing. Zkušenosti z použití bojových chemických látek na bojištích 1. světové války vedly krátce po vzniku československé armády k urychlenému řešení materiální situace především v oblasti ochranných prostředků. Již v roce 1919 byla vytvořena zkušební, skladová a opravárenská jednotka, která měla plnit tyto úkoly. Základem výstavby československého chemického vojska se stal Ústav pro plynovou službu zřízený v roce 1921 v Olomouci. Až do roku 1922 používala československá armáda výhradně ochranné masky pocházející z výzbroje armád bojujících na frontách 1. světové války. Nejpočetněji byla v roce 1919 zastoupena francouzská ochranná maska typu ARS (Appareil Respiratoire Spécial) pocházející z roku 1917. Ve výzbroji bylo celkem 30 000 masek tohoto typu.
Nekritizovaná část vypráví o dalších fázích vývoje: Druhá fáze výstavby chemického vojska začíná rokem 1923, kdy byl do výzbroje zaveden první typ československé vojenské ochranné masky kompletované firmou Horák Praha. Ochranná maska vz. 23 byla hned v prvním roce výroby objednána v počtu 170 000 kusů. V roce 1927 bylo vyvinuto několik prototypů modernizované ochranné masky vz. 27. Prvního října 1925 došlo k přejmenování Čs. ústavu pro plynovou službu na Vojenský chemický ústav. Působil jako ústřední chemická zbrojnice i výcvikové a školicí středisko. První chemickou jednotkou se v roce 1935 stal 401. dělostřelecký oddíl v Olomouci. Jeho úkolem bylo odmořování, zamořování, zadýmování a používání otravných látek pomocí plynometů. Slovo „dělostřelecký“ bylo v názvu oddílu uvedeno z důvodů utajení.
V první polovině 30. let byly připraveny dva prototypy vojenských ochranných masek. Šlo o masku vz. 33 domácí konstrukce, která konstrukčně vycházela z britského typu Leyland, a o masku vz. 35, která byla vyrobena přímo na základě licence firmy Leyland. Do výzbroje byla jako standardní armádní maska přijata maska vz. 35, jejíž výroba dosáhla téměř 1,5 milionu kusů. V roce 1936 měl československý průmysl roční kapacitu přes 120 000 ochranných masek a 250 000 filtrů. V roce 1937 byla v Žilině dostavěna vojenská továrna 4 produkující mj. fosgen a yperit. V době 2. světové války se českoslovenští vojáci účastnili bojů na všech frontách. Vybaveni byli mnoha typy ochranných masek. Ve Francii to byly především masky ARS 1933, ve Velké Británii masky Leyland a General Service Light Respirator, v SSSR pak typy Šlem SchM-41 a O-8-GP.
V samém závěru 2. světové války, v srpnu 1945, svrhly bombardéry letectva Spojených států amerických na japonská města Hirošimu a Nagasaki jaderné pumy. Již v květnu 1945 byla zřízena skupina zvláštních bojových prostředků u 1. oddělení hlavního štábu, současně obnovil svou činnost i Vojenský chemický ústav. Velitel ZBP, pplk. gšt. Oskar Schreiber navrhl v srpnu 1945 zřízení chemického vojska jako samostatného druhu vojska. Tato myšlenka byla realizována až dekretem prezidenta republiky ze dne 27. 9. 1949. V únoru 1950 bylo dosavadní označení „zvláštní bojové prostředky“ nahrazeno termínem „bojové chemické látky“. Hlavní součásti chemického vojska tvořil chemický prapor 101 v Jaroměři a 103 v Šafárikově. Prvního listopadu 1952 byl v Liberci zřízen 105. plamenometný prapor pod velením kpt. Zdeňka Špačka. Od roku 1952 byla rovněž věnována pozornost radiologické ochraně.
Po 2. světové válce převažovaly ve výzbroji československé armády trofejní německé ochranné masky vz. 30N a vz. 38N (434 000 ks). V letech 1945 až 1951 byla v Zubří obnovena výroba československých masek vz. 35 a německých vz. 38N. V roce 1949 byl realizován nákup 160 000 kusů sovětských masek typu Šlem. Stav souběžného používání více typů ochranných masek byl neudržitelný. Jednou z variant byl vývoj domácí páskové masky M-1, která ale nebyla zařazena do výroby. Řešením se stala výroba masek sovětské konstrukce ŠM-41 vyráběných v letech 1952-1956 pod názvem M52. Souběžně se pracovalo na masce MODA pro dálkoměřiče, vývoj byl však zastaven a zůstalo pouze u prototypů. Vývoj moderních otravných látek si vyžadoval snížení koeficientu podsávání ventilové soustavy. Toto splňoval díky zdvojení vydechovacích ventilů typ Bss-Mo-4u vyráběný v období 1956 až 1964.
Koncepce činnosti chemického vojska vycházela od 2. poloviny 50. let z nutnosti předpokládat masové použití zbraní hromadného ničení. V říjnu 1957 byla zřízena 1. brigáda chemické ochrany se sídlem v Trutnově. V roce 1968 byl v Liberci ustaven 105. pluk chemické ochrany. V roce 1972 zahájily Gumárny Zubří výrobu nové masky M10. Jde o masku charakteristickou svými lícnicovými filtry, polomaskou, trojúhelníkovými zorníky a návratem k páskové upínací soustavě. Prvního září 1977 byla v Liberci zřízena 102. brigáda chemické ochrany.
1989 - současnost: Později byla M10 doplněna soustavou pro pití a vyráběla se s označením M10m. Vedle těchto vševojských masek se používaly i masky speciální, ŠR-1 i ŠR-2 pro raněné na hlavě a masky pro specialisty ŠMS i PRVU. V české armádě se stal vševojskovou maskou výhradně typ M10m. Vedle ní zůstávají ještě ŠR-2 pro raněné na hlavě a maska pro specialisty PRVU. V současné době je Armáda České republiky vybavována maskou nové generace typu OM-90. Intenzivní práce na vývoji masky nové generace vyústí do typu OM-90.
Nová obrněná vozidla české výroby si ve středu 26. ledna převzali vojáci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci. Vyvinul je Vojenský výzkumný ústav (VVÚ) na základě požadavků armády, která jich nakoupila 40 párů. Polovina z nich zůstane u libereckých chemiků. Automobily s názvy S-LOV-CBRN a LOV-CBRN II se řadí ke špičce v oblasti radiačního a chemického průzkumu a podle náčelníka chemického vojska, plukovníka Radka Maliny, Česká republika dokazuje, že umí být nezávislá ve vlastním vývoji a vyzbrojování. Nová průzkumná vozidla nahradí zastaralé sovětské BRDM a land rovery z 90. let.
„Na vysloužilá vozidla BRDM-2rch se těžko sháněly náhradní díly, vůbec už nemluvím o kritické zastarálosti detekčních, navigačních a spojovacích prvků. Chemické land rovery z 90. let zase nesplňují požadavky balistické a protiminové ochrany a začaly zastarávat technologicky,“ vysvětlil Malina, proč bylo potřeba vozový park modernizovat. Prototyp soupravy lehkého obrněného vozidla probíhal od roku 2008, vloni splnila vojskové zkoušky a armáda je zařadila do výzbroje. Státní podnik VVÚ je tvůrcem nástaveb vozidel na podvozku Iveco, které obsahují všechny měřicí prvky nutné k provádění radiačního, chemického a nespecifického biologického průzkumu a pozorování, odběru vzorků a částečné dekontaminace dle současných standardů NATO.
Liberečtí chemici ve středu převzali prvních pět párů vozidel, další zamíří k chemickým specialistům 4. brigády rychlého nasazení, 7. mechanizované brigády a dalších útvarů. Většinu vozidel bude spravovat 31. pluk jako „nositel klíčových schopností v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení“. Podle velitele libereckých chemiků je přínos nových vozů znatelný hlavně v obslužnosti, automatizaci a detekci látek radiačního a chemického průzkumu. Nová souprava se skládá ze dvou mezi sebou propojených vozidel a závěsného vozíku; družstvo tvoří tým, který se vzájemně kryje a doplňuje v přístrojovém vybavení.
„V bojových podmínkách vytvářejí družstvo a navzájem se kryjí, doplňují se také v přístrojovém vybavení,“ uvedl nadrotmistr Tomáš Janků. Kabina je balisticky chráněna a dokáže se hermeticky uzavřít; vozidla jsou vybavena nezávislou meteostanicí a možností zapojení do softwarových systémů řízení boje. Podle velitele 31. pluku Martiny Foktové jsou nové vozy rychlejší, přesnější a spolehlivější a zajišťují vzájemné potvrzování výsledků měření. Vozidla obsahují robotický podsystém pro odběr vzorků a průzkum do prostoru, kam nelze poslat lidi.
„Přívěs P-LOV-CBRN obsahuje výnosný autonomní monitorovací modul pro CBRN monitorování vzdálené lokality, výnosnou meteorologickou stanici a další prostředky pro podporu činnosti družstva. Vozidlo LOV-CBRN II doplňuje schopnosti vozidla S-LOV-CBRN a umožňuje mobilní i pěší CBRN průzkum prostřednictvím kombinovaného detekčního podsystému s automatizovaným provozem a předáním zprávy do palubního informačního systému.“
Balistická ochrana posádky dosahuje úrovně 2 a protiminová ochrana 2a dle STANAG 4569; vozidla jsou určena k nasazení v operacích AČR v zahraničí i v ČR, včetně podpory IZS. Přívěs a vozidla jsou kompatibilní s polními sítěmi velení a řízení a umožňují autonomní dekontaminaci a odběr vzorků s kapacitou pro přepravu kapalných a pevných vzorků obsahujících radioaktivní látky, chemické látky a látky biologické.
Hlavní období vývoje a periodizace
Výzkum historiografie použití zbraní hromadného ničení identifikoval čtyři základní periody v rozvoji teorie chemického vojska a koncepce použití ZHN: 1) První světová válka a vznik Československa, 2) období po ukončení druhé světové války a převzetí sovětské doktríny, 3) devadesátá léta 20. století a Gulf War, 4) počátek 21. století a hrozba ultraterorismu. Tato období odrážejí změny v taktice, technice a organizaci chemických jednotek.
- První světová válka a vznik Československa - změny v zásadách vedení jednotek vlivem existence chemických zbraní.
- Po ukončení druhé světové války - reflexe hrozeb, převzetí sovětské doktríny a cíle vojenského výzkumu.
- Devadesátá léta - Gulf War, proliferace ZHN a zavádění nových prostředků radiační, chemické a biologické ochrany.
- Počátek 21. století - ultraterorismus a rozvoj specializovaných schopností CBRN obrany s důrazem na rychlou reakci.
Článek dále uvádí klíčové instituce a vybavení, které formovaly české chemické vojsko, včetně významných struktur jako 101. brigády chemické ochrany, 105. pluku chemické ochrany a 102. brigády chemické ochrany v Liberci, a techniky jako OS-3, TZ-74, PMP-79, Linka-82 a ST-T815.
Symbolika a emblem
Emblém vyjadřuje ochranu před jadernými a chemickými zbraněmi prostřednictvím alfa, beta a gama paprsků v elektromagnetickém poli, vložených do benzenového jádra. Historie vzniku emblému je spojena s výběrem nového symbolu v roce 1969 po debatách o původních znacích. Podle návrhu plk. Doc. Ing. J. Matouška vyhrála soutěž a vznikl klopový znak, který vyjadřuje poslání chemického vojska.
V 50. letech 20. století se soustředila pozornost na dekontaminaci a zajištění vybavení pro očistu a průzkum. Ochranné masky prošly vývojem od ARS a vz. 23 přes vz. 27 a vz. 35 k moderním maskám a k OM-90. V posledních letech došlo k významné modernizaci vozového parku a zavedení obrněných vozidel S-LOV-CBRN a LOV-CBRN II, která posílila schopnosti radiačního a chemického průzkumu, pozorování a odběru vzorků.
Nová vozidla byla vyrobena pro provádění radiačního, chemického a biologického průzkumu a oprav snímků bojiště. Robotický podsystém a autonomní modul pro CBRN monitorování zvyšují bezpečnost posádek a efektivitu práce v terénu. Důraz byl kladen na kompatibilitu se systémy řízení boje a na zajištění balistické a protiminové ochrany na úrovni požadavků NATO.
Současnost a významné výročí
31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany v Liberci zůstává klíčovým specializovaným útvarem AČR a jeho gesta ukazují, že Česká republika dokáže vyvíjet, vyrábět a dodávat unikátní systémy radiačního a chemického průzkumu v souladu s aliančními standardy. Staví na dlouhé tradici chemické služby a adaptaci na moderní CBRN výzvy.
Armáda České republiky nadále pokračuje ve vývoji a implementaci nových technologií pro lepší detekci, dekontaminaci a ochranu vojáků proti ZHN a ultraterorismu, čímž potvrzuje kontinuitu a rozvoj tradiční české chemické vojenské kultury.