Praha /TEST, FOTOGALERIE/ - Levných a pohledných aut je na trhu spousta, jenže většina z nich je bohužel také hodně malých. Ale co když hledáte hezké, levné auto, do kterého naskládáte celou rodinu? Renault Clio Grandtour by mohl být řešením. Splňuje totiž všechny podmínky. S cenou od 245 900 korun není drahý, už v základní výbavě je slušně vybavený, ceny příplatkových prvků nejsou přehnané a rozhodně ani nevypadá špatně. A i ten kufr má docela velký.
Už hatchback, s nímž Grandtour samozřejmě sdílí designové tvary, vyhlíží dobře, kombík se mi ale líbí mnohem víc. Připadá mi, že protažená záď s úzkými bočními okny lépe ladí s výraznou přídí s mohutným logem a velkými světlomety. Autu také jednoznačně prospívá, že v Renaultu svému malému hatchbacku pouze nenasadili na záda „batoh", ale kombi navrhovali sice společně s pětidveřovým Cliem, ale současně samostatně. Obě varianty jsou tak stejné jen po B sloupky, pak už jde o odlišné vozy.
Grandtour ve srovnání s hatchbackem pochopitelně výrazně narostl do délky, konkrétně o 20 centimetrů. Vzdálenost mezi nápravami však zůstala stejná - bohužel. Oproti předchozí generaci je novinka delší o 3,9 cm (měří 4,27 m) a výrazně nižší - o necelých 7 cm.
Interiér je funky. Po usednutí za volant upoutá moderně vyhlížející interiér, který lze navíc individualizovat. Jestli se vám z nějakého důvodu nelíbí černá klasika, můžete mít například velké části palubní desky, sedadel či výplně dveří vyvedené v křiklavé červené barvě. Nebo modré. Anebo hnědé. Co mě však neuchvátilo, je vzhled a tvar středového panelu, na můj vkus je díky lesklému „klavírovému" laku a rádoby chromovaným prvkům příliš třpytivý. Skutečnost je naštěstí spíše pozitivní. Není to minivan, ale čtyři průměrně narostlé cestující v pohodě odveze.
Ve velikosti zavazadlového prostoru Clio proti konkurenci ztrácí, nabízí objem 443 litrů. Kufr je však prakticky vymyšlený - pohodlný vstup zajišťují rozměrné dveře a nakládací hrana je příjemně nízko, o celých 11 centimetrů níž než v případě hatchbacku. Objem lze samozřejmě zvětšit snadným sklopením zadních sedadel, díky čemuž vznikne rozměrná a téměř rovná plocha. A když je i tohle málo, můžete sklopit sedadlo spolujezdce a hned máte místo na předměty dlouhé až 2,5 metru.
Co se mi líbí u všech nových Renaultů, je multimediální a navigační systém R-Link ovládaný především přes sedmipalcovou dotykovou obrazovku. Umí česky, prostředí je přehledné, jeho reakce svižné - stejně jako odezva na dotyk. A jedna zajímavost: Systém obsahuje například aplikaci R-Sound Effect, která pouští do reproduktorů zvuk jiného motoru, než ve skutečnosti pohání váš vůz, vybrat si můžete třeba zvuk šestiválce... Jasně, je to vlastně k ničemu a ani kvalita zvuku není nejlepší, ale i tak se mi povedlo pár lidí napálit.
Napálit v tom smyslu, že aspoň chvíli vážně věřili, že pod kapotou tluče silnější motor než testovaný tříválec o objemu 0,9 litru. A upřímně: Je velká škoda, že netloukl. Ne, že by devítistovka TCe byla vyloženě marná, jejích 90 koní a 135 N.m. točivého momentu lehkému kombíku stačí, ale je potřeba si zvykat na zvláštní charakter, v řadě věcí se jí musí řidič podřizovat. Tenhle motor je totiž trochu podivín.
Především není moc pružný. Tak třeba pod dvěma tisíci otáčkami z něj máte pocit, jako by měl astmatický záchvat. Šlapete na plyn, ale auto se dusí, pokašlává, cuká sebou, nejede. A vy musíte podřadit, i když snad v každém jiném autě by to nutné nebylo. Tahle "nepružnost" je nepříjemná třeba při pomalých přesunech ve městě. S vyššími otáčkami pak motor naštěstí výrazně ožívá a právě v nich je nutné ho často držet, například při snaze o dynamickou jízdu, předjíždění či ve stoupání, protože právě například v kopcích mu dochází dech. Jenže ani to není tak jednoduché. Jakmile se ručička otáčkoměru přiblíží ke hranici čtyř tisíc, výkon se zase někam vypaří a objeví se znovu až za hranicí 5 tisíc otáček. Navíc ani reakce motoru na pokyny od plynového pedálu nepatří k nejrychlejším.
Samozřejmě, tohle auto nevzniklo, aby s ním někdo zažíval návaly adrenalinu a překonával rychlostní rekordy, ale to nemůže být omluva faktu, že tříválec TCe umí být docela otravný a že při jízdě s ním musíte být až moc soustředění na jeho aktuální „náladu“, abyste efektivně využili jeho schopnosti. Mrzí mě to o to víc, že Renault odvedl skvělou práci na podvozku. Clio hravě zvládá drobné i větší nerovnosti, přitom se ale v zatáčkách chová jistě, stabilně a čitelně. Navíc působí rozpustile agilně, což je v této třídě důležité. Ani řízení není špatné, možná by mohlo být trochu strmější a citlivější. Dokonce i řadící páka pětistupňové manuální převodovky má na francouzské auto poměrně přesný chod.
Grandtour by prostě snesl, a troufám si tvrdit, že by mu dokonce prospěl, silnější motor. Ale bohužel, máme smůlu. V ceníku kromě 0,9 TCe sice najdeme i jiné jednotky, ale dvě jsou naftové (1,5 dCi s výkonem 75 koní a silnější verze s 90 koňskými silami) a jedna benzínová je ještě slabší - čtyřválec 1,2 l produkuje 75 koní. Řešením by mohla být přeplňovaná dvanáctistovka 1,2 TCe se 120 koňmi, ale ta je vyhrazena pouze pro verzi s vrcholnou výbavou GT s cenou překračující 400 tisíc. A to je prostě moc.
Asi si teď říkáte, že i když je tříválec tak vrtošivý, tak aspoň nebude „žrát". Částečně máte pravdu, ale spotřeba hodně závisí na stylu jízdy a především řidičově trpělivosti. S lehkou nohou a mimořádnou koncentrovaností na chod motoru se dá jezdit za čtyři litry, ale pro mě byl pokus o ekojízdu, právě kvůli únavné potřebě být neustále soustředěný, neskutečnou sebetrýzní. Často jsem se navíc přistihl, že se s vidinou rekordní spotřeby soustředím na projev tříválce a efektivní řazení výrazněji než provoz okolo sebe. Přechod do „normálního" užívání, včetně několika předjížděcích manévrů, pak způsobil nárůst spotřeby i nad hranici sedmi litrů. A to už není nic oslnivého.
| Model | Objem motoru | Výkon | Technické údaje |
|---|---|---|---|
| Renault Clio Grandtour 0,9 TCe | 898 cm3 | 66 kW (90 k) | 0-100 km/h 12,2 s; max 182 km/h |
Roční poznámky a názory uživatelů ukazují, že motor 1,2 16V je použitelný až pro městský provoz, a že interiér bývá kritizován za lesklé plasty a stísněný dojem. Mnozí oceňují prostornost zavazadlového prostoru v Grandtouru a vyvažují to slušnou jízdní dynamikou a ovladatelností podvozku. Z hovorů na fórech vyplývá, že fanoušci Fabie se vyjadřují s porovnáním prostoru a ceny, ale Clio zůstává atraktivní volbou pro rodinu díky celkové vyváženosti výbavy a designu.
Celkové zkušenosti ukazují, že Clio Grandtour potěší svojí cenou, dobře působí kufr a podvozek, ačkoliv tříválec TCe zraje s povahou a vyžaduje určitou dávku trpělivosti. Pro rodinu s omezeným rozpočtem je to však zajímavá alternativa k Fabii, Škodě Mladá, Dacia Logan či dalším konkurentům ve třídě malých kombi. Výbavy jako Advantage a Limited nabízejí různorodé možnosti, a i když facelift mění některé detaily, zůstává Clio Grandtour solidní volbou pro všeobecné rodinné použití.
Pokud hledáte spolehlivost a relativně nízké provozní náklady a nechcete dělat kompromisy na prostorem a designu, Clio Grandtour s motorem 0,9 TCe nabízí zajímavou kombinaci. A i když 1,2 TCe a jeho oživení turbem mohou slibovat lepší dynamiku, realita ukazuje, že pro běžné rodinné použití stačí i 0,9 TCe a výbava podle preferencí. Závěr z různých zkušeností odborníků i uživatelů napříč diskusemi je, že Renault odvedl slušnou práci na malém kombíku, který stojí za zvážení, zejména pokud hledáte cenově dostupné auto s dobrým kufrem a atraktivním vzhledem.
