V červnovém Zpravodaji jsme si popsali, jak hned s prvními importy jelena sika do Evropy byly zaznamenány případy křížení a že první zmínku máme již z roku 1884. Zmínili jsme cílené křížení z 30. a 40. let minulého století na jeleních farmách na území bývalého Sovětského svazu za účelem zvýšení produkce pantů a experimenty Roryho Harringtona v Irsku v 70. a 80. letech a v Číně v současnosti. Konstatovali jsme, že na Dálním Východě v oblasti řeky Ussuri od nepaměti dochází k hybridizaci spontánně za přirozených podmínek a místní lovci jsou si toho dobře vědomi.
V této stati se soustředíme na otázku: proč si jelen sika nebo jelen evropský vybírají k reprodukci jedince jiného druhu a jaké biologické mechanismy to říkají. Po mnoha úvahách o sociálním nerovnováze ve smíšené populaci a o tom, zda je k hybridizaci nutná určitá kombinace partnerů, se vydáme do tajů biologie a psychobiologie.
Biologické základy sexuální preference a heterózního efektu
Uděláme si proto malý úprk do tajů biologie, týkající se sexuální preference. I v českém mudrosloví najdeme přesvědčení, že nejpovedenější jsou děti lásky. Může to mít biologický základ? Na přelomu milénia se začaly objevovat experimenty, které srovnávaly kvalitu potomstva podle toho, jestli ho přivedli na svět preferovaní nebo nepreferovaní jedinci. Konkrétně z laboratoře Američana Lee Drickamera vzešla hned celá série těchto studií. Tyto experimenty se týkaly laboratorních myší.
Preferované páry měly více vrhů, potomstvo bylo dominující a lépe přežívalo; klíčovým zjištěním byl heterozygotní stav potomstva. Heterozygotnost, tedy genetická různorodost, je základem úspěchu napříč druhy a je spojena s větší imunitní vytrvalostí a celkovou životaschopností. Systém, podle kterého se heterozygotnost počítá, je MHC - major histocompatibility complex. Heterozygotní potomstvo bývá obecně životaschopnější než homozygotní.
Pokud přijmeme, že v přírodě probíhá skrytá bitva o prosazení vlastních genů, může se ukázat, že plodné hybridní potomstvo by mohlo být životaschopnější než potomstvo „čistých“ jelenů sika nebo evropských jelenů. Jak tedy funguje výběr partnera z pohledu heterózního efektu a jak se to promítá do hybridních populací jelenů?
Historie a důkazy hybridizace v Evropě a na Dálním Východě
Na Dálném Východě v oblasti řeky Ussuri dochází k spontánní hybridizaci za přírodních podmínek a místní lovci to zná jako realitu, nikoliv jako mýtus. V Irsku a ve Wicklow a Killarney bylo pozorováno volně žijící populace hybridů a dokumentace ukazuje, že hybridizace v Evropě nebyla vzácná, a to i v dobách, kdy se tomuto tématu věnovalo jen málo pozornosti. Ve Velké Británii, Irsku a České republice se křížení objevovalo již v 70. letech a na počátku 80. let minulého století, a to i s použitím negenetických metod.
V některých regionech Evropy, například v Německu, byla konfrontace mezi myslivci a vědeckou komunitou citlivá: genetické studie ukázaly hybridizaci, ale někteří myslivci ji popírali a hledali „módní vlnu“ v genetice. Přesto však existují seriózní důkazy z některých oblastí a v některých případech i katastrofální rozsah hybridizace. Příkladem je Irsko, Národní park v Killarney a Wicklow, kde byla křížení potvrzena a dokumentována videem a pozorováními.
Jak hybridizace probíhá: role samců a matek
Podíváme se na mechaniku hybridizace v druhové popuze. Předpoklad, že inzerovaný hybrid má být „středem mezi“ rodičovskými druhy, často selhává; více než to hraje roli matriční efekt - maternální vliv velikosti matky na konečnou velikost potomka. Příkladem bývá mulou a mezek - rozdíly v velikosti jsou ovlivněny, ale ne jen genetikou. U jelenů se ukazuje, že pronikání samců jelena sika do evropských populací bývá častější během expanze siků a že inicátorem hybridizace bývá obvykle samec jelena sika a laň jelena evropského.
V první generaci F1 má kolouch polovinu sičích a polovinu evropských genů, přestože jeho vzhled bývá často více podobný sikově straně. V druhé generaci B1, tedy první generaci zpětného křížení, se podíl siky snižuje a hybrid připomíná spíše europský druh. Větší vliv má tedy matka na porodní hmotnost a vzhled, ale i u hybridů zůstává tělesná variabilita vzhledem k širokému rozpětí v obou druzích.
Další faktor, heterózní efekt, může zvyšovat vytrvalost a životaschopnost potomstva u kříženců z nepříbuzných rodičů. Z hlediska praktických charakteristik tedy mohou být výstupy hybridizace proměnlivé a v některých parametrech lepší než u čistokrevných populací, a to i v případě křížení dvou vzhledově odlišných druhů.
Praktické implikace pro myslivost a správu zvěře
Hybridní laň (F1) s kolouchem vedle sebe ukazuje, že předsudky mohou překonat poznatky založené na genetice. V praxi mnoho myslivců věří, že se křížení nevyskytuje, ačkoliv genetické studie uvádějí opak. Právě proto je důležité kombinovat terénní pozorování a genetické analýzy, aby bylo možné vyhodnotit skutečný rozsah a význam hybridizace pro populaci jeleni evropského a siky.
Křížení může být přirozený proces v místech, kde se druhy střetávají, a může mít evoluční důsledky. Je však nutné podotknout, že plody hybridizace nemusí vždy znamenat výhodu pro populaci, a že dlouhodobé dopady mohou zahrnovat změny v morfologii, chování i reprodukční strategii.
Další poznámky a souvislosti s radiografií a legislativou
- Hybridity není jen teoretické téma - existují desítky vědeckých prací potvrzujících hybridizaci a s rozvojem metod detekce roste jejich počet.
- Genetika byla dlouhodobě v bývalém východním bloku potlačována a myšlenky spojené s genetickými vlivy byly mnohdy zpochybněny, což ovlivnilo výuku a výzkum ve škole lesnické a zvěřní.
- Praktická argumentace pro a proti hybridizaci zahrnuje určování, zda jde o „úsporný“ proces v kontextu hospodaření se zvěří, etiky lovu, a dopadů na diverzitu a stabilitu populace.
