Automobilka Ford představila model Ford Escort na evropském trhu v roce 1968. Pod stejným názvem se vyráběl až do roku 2000, zatímco v Severní Americe byl v prodeji mezi lety 1981 a 2004. Jednalo se o vozidlo nižší střední třídy, které se vyrábělo s karoseriemi typu hatchback, kupé, kombi, pickup, sedan a kabriolet. Některé verze sedanu nesly na některých trzích označení Orion.
Všechny generace tohoto modelu měly motor umístěn vpředu. V prvních letech výroby měl Escort poháněna kola zadní nápravy, později došlo ke změně a pohon předních kol se stal standardem, stejně jako u většiny konkurentů. Během života modelu Escort se v Evropě vyrábělo sedm generací, které byly označovány jako Mark I až Mark VII (někdy také Mk I, Mk VII). Toto značení však není zcela jednotné a některé generace bývají v různých regionech označovány rozdílně (např. Mk Vb).
První generace: Escort Mk I (1968-1974)
Na přelomu let 1967 a 1968 nahrazuje Escort předchozí model Anglia. Jednalo se o vůz se zadním náhonem a motorem vpředu. Přenos výkonu zajišťovala manuální čtyřrychlostní nebo automatická třírychlostní převodovka. Výroba probíhala v Anglii a Německu.
Rozměry první generace se pohybovaly kolem 4,06 m délky, 1,6 m šířky a výšky kolem 1,4 m. Zavazadelník měl objem 410 litrů. Podvozek využíval vpředu vzpěry McPherson a vzadu tuhou nápravu s podélnými půleliptickými pery. Hmotnost začínala na 875 kg.
Druhá generace: Escort Mk II (1975-1980)
Escort II byl faceliftem předchozího modelu a vyráběl se v letech 1975-1980. V 70. letech měli projektoví manažeři Fordu tendenci označovat nové projekty dívčími jmény, což se projevilo i v dalším vývoji.
Escort Mk2 měl zcela novou hranatou karoserii. Zasklená plocha a vnitřní prostor se oproti předchůdci zvětšily. Základní karosářskou variantou byl tudor doplněný čtyřdveřovým sedanem. Délka vozu měřila bezmála 4,06 m, šířka 1,6 m a výška kolem 1,4 m. Víko zavazadelníku o objemu 410 l se otevíralo pouze pod zadní okno. Podvozek byl převzat z první generace s rozvorem náprav 2407 mm. Vpředu byly vzpěry McPherson, vzadu tuhá náprava. Hmotnost začínala na 875 kg, palivová nádrž měla objem 41 litrů.
Motory zahrnovaly základní zážehové čtyřválce OHV Kent 1098 cm³ (33-37 kW) a 1297 cm³ (40,5 kW). Modely Ghia a Sport poháněly dvoukarburátorové motory 1,3 l (52 kW) a 1598 cm³ (62 kW). Ghia představovala luxusní verzi s černou vinylovou střechou, sametovým čalouněním a dřevěnými dekory. Sport měl přitvrzený a snížený podvozek, černé orámování oken a dvě přídavná přední světla.
Druhé generaci zůstala klasická koncepce s pohonem zadních kol. Převodovky byly čtyřstupňové manuální, k dispozici byly i třístupňové automaty.
Třídveřové kombi s délkou 4,14 m neslo různé názvy podle trhů (např. Turnier). V roce 1975 se k němu přidala dodávka s lehce zvýšenou střechou. Pro Evropu se Escorty vyráběly od 2. prosince 1974 v britském Halewoodu a v Saarlouis.
Třetí generace: Escort Mk III (1980-1986)
V říjnu 1980 došlo k přechodu na moderní přední pohon. Vývoj tohoto modelu začal již krátce po premiéře předchůdce. Klasické sedany dostaly název Orion. Objevily se i naftové motory.
Mk III byl oproti svému předchůdci výrazně odlišný, s důrazem na aerodynamickou efektivitu. Cílem bylo dosáhnout koeficientu odporu vzduchu 0,4, což bylo lepší než u konkurence (např. Golf Mk I s hodnotou 0,43). K tomu přispěla upravená záď, prodloužená o cca 3 cm s drobnou odtrhovou hranou, a „přetažení“ přední kapoty přes světla.
Nový model měl širší přední nápravu, nižší střechu a prostornější interiér. Finální design byl potvrzen v březnu 1978, produkce pilotních kusů začala v lednu 1980. V červenci 1980 došlo k výměně modelové řady Mk II za Mk III.
Od počátku produkce byla nabízena škála modelů: 3 a 5dveřový hatchback, 3dveřové kombi s novými motory CVH 1,1, 1,3 a 1,6 litru. Verze 1,1 prodávané v Británii byly osazeny motorem Kent OHV z Fiesty.
Čtvrtá generace: Escort Mk IV (1986-1990)
Model IV byl faceliftem předchozího modelu. Při jeho vývoji byl kladen velký důraz na ekonomické ukazatele, což se projevilo v méně přelomové konstrukci. Konfigurace podvozku byla vnímána jako krok zpět, s nahrazením nezávislého zavěšení kol modelu Mk IV zmateným chováním nového modelu. Přední náprava nebyla zpočátku osazena stabilizační tyčí a zadní náprava byla řešena zkrutnou tyčí.
Motory CVH byly sdíleny s předchozí generací. Kvůli problémům s vývojem motoru Zetec (Zeta) došlo k urychlenému vývoji motoru N7A, známého z vozu RS2000.
Pátá generace: Escort Mk V (1990-1992)
Tato generace byla zcela odlišná od předchozích, moderních modelů. Důraz byl kladen na ekonomické ukazatele.
Šestá generace: Escort Mk VI (1992-1995)
Escort VI je faceliftem předchozího modelu. Má jinou kapotu motorového prostoru, nová zadní světla u hatchbacků a karoserie dostala různá vyztužení, včetně trubkových vzpěr ve dveřích.
Sedmá generace: Escort Mk VII (1995-2000)
Poslední generace vozu byla opět faceliftem předchozího modelu. Světla byla více zakulacená, oválný otvor masky se zúžil a na náraznících chyběly chromované pruhy. Následující model již nesl název Focus. Oba modely byly od roku 1998 vyráběny souběžně.
K dostání byly i verze s nadstandardní výbavou Ghia. Od roku 1991 až do ukončení výroby roku 2000 byl prodáván model se sportovním paketem zvaný RS 2000. Byl postaven na základě běžné karoserie Escorta. Standardem byly lakované přídavné boční prahy a zadní spoiler (za příplatek). Interiér zahrnoval sportovní sedačky Recaro, ztmavené střešní okno, elektrické stahování oken a centrální zamykání. Palubní deska měla netypické oranžové podsvícení a červené detaily na volantu a řadicí páce.
Bílou vranou v řadě RS byl model 4x4, jehož výroba čítala cca 500 kusů. Obsahoval modifikovanou převodovku MTX, která se objevila i v běžných modelech a Fordu Mondeo Mk.I. Paket RS 2000 nabízel pouze jednu motorizaci. Od roku 1991 se jako základ pro motory RS 2000 používal agregát I4, montovaný do modelů Sierra a Scorpio.
Ford Escort v motoristickém sportu
Ford Escort byl velmi úspěšným modelem z hlediska motoristického sportu.
Rallyové úspěchy
Prototypy byly založeny na Escortu Mk III a měly podélně uložený přeplňovaný čtyřválec Cosworth 1,8, produkující přes 300 koní (224 kW).
Ford Escort RS 1700T byl ve vývoji 2 roky a představen v roce 1984. V exteriéru byly použity spojlery, rozšířené blatníky a prahy, kola s sportovními disky. Vůz byl homologován ve skupině sportovních cestovních vozů a konkuroval vozům VW Golf GTI a Opel Kadett GSi. Motor měl výkon 97 kW a rozvod OHC, převodovka byla pětistupňová.
První Kit Car značky Ford nahradil typ Maxi Kit. Řada komponentů byla shodná s typem RS Cosworth. K pohonu sloužil přeplňovaný dvoulitr o výkonu 280 koní a točivém momentu 255 Nm. Gwydaf Evans s tímto vozem získal britský titul.
V roce 1997 byla dokončena homologace verze odlišené od typu Cosworth jinými nárazníky a spoilery. Hmotnost vozu byla snížena na 960 kg. Byl připraven ve spolupráci s firmou Cosworth. V letech 1992 až 1996 bylo vyrobeno 7 145 vozů.
Lehčí karoserie Escortu, která měla také kratší rozvor náprav, byla vybavena přeplňovaným turbodmychadlem Garrett o výkonu 227 koní (167 kW). Byly rozlišovány 3 verze podle barvy hlavy válců (červená, zelená, modrá). Jako jediný Escort měl motor uložený podélně z důvodu vestavby agregátů Sierry. Montování karoserie převzala firma Karmann. Charakteristickým prvkem je dvoupatrové přítlačné křídlo, rozšířené blatníky a chladicí otvory na kapotě.
Verzi WRC poháněl zážehový čtyřválec Cosworth o objemu 1993 cm³ a výkonu 300 k (reálně přes 350 k) přeplňovaný turbodmychadlem. Převodovka je šestistupňová sekvenční. Poprvé byl homologován 1. ledna 1997 a zúčastnil se Rallye Monte Carlo 1997. Většinu úprav vozu měla na svědomí firma Moutone.
Auto je osazeno benzínovým motorem s objemem 2 l a výkonem 162 kW spojeným s manuální převodovkou. Zrychlení z nuly na sto za 6,1 s a maximální rychlost 232 km/h. Vůz splňuje emisní normu EURO2. Zavazadelník s objemem 267 l.
Druhá generace Escortu byla neuvěřitelně úspěšná na sportovním poli. Prodejní verze RS2000 z března 1975 měla z 1993 cm³ výkon 81 kW (110 k), zrychlení na stovku za 8,9 s. Od běžných vozů se odlišovala zkosenou černou přídí z polyuretanu se čtyřmi kulatými světly.
RS1800 představený ve stejné době měl motor Cosworth BDE (1833 cm³) se čtyřventilovou technikou a rozvodem DOHC, dávající vyšších 86 kW (117 k). Vůz sloužil k přestavbě na závodní a soutěžní specifikace. Ford jich měl pro homologaci vyrobit 400, ale postavil jen 109.
Rallye auta pro dobývání vavřínů ladila motory BDG (1975 cm³) až na 199 kW (270 k). S továrním RS1800 získal Björn Waldegård v sezóně 1979 první jezdecký titul mistra světa v rallye. Celkové vavříny z nejvyšší soutěžní ligy o dva roky později získal i Ari Vatanen.
RS1800 získaly dvacet vítězství v podnicích mistrovství světa. Escorty RS druhé generace jsou oblíbenými historickými vozy a používají se v rallye školách.
Okruhy
Pro závody cestovních aut včetně evropského šampionátu ladil motory BDA DOHC slavný Zakspeed. Používaly se různé objemy od 1,6 do 2 litrů, výkony od 217 koní (160 kW) do 280 koní (206 kW).
Existovaly i vozy pro skupinu 5, které připomínaly své vzory jen vzdáleně. Nejšílenější rozšířený Escort RS Turbo měl 380 koní (280 kW) ze čtyřválce 1427 cm³ a pětikvalt Getrag.
Na okruzích závodily také upravené RS2000, které se vzhledem od sériových příliš nelišily. Ford tuto verzi homologoval a v roce 1976 postavil potřebných 400 kusů. Od série se lišily samosvorným diferenciálem, upraveným předním stabilizátorem, tlumiči Bilstein a plastovou palivovou nádrží. Dvoulitr OHC dostal ostřejší vačkový hřídel, větší ventily, dva dvojité karburátory Weber 44 IDF a výfukové potrubí s větším průměrem, což vedlo k továrním 97 kW (132 k). Karoserie měla rozšířené blatníky.
Průběžné modernizace a montáž jinde
V červnu 1975 byla výbava Escort Saloon v Británii nahrazena stupni Popular a Popular Plus. V srpnu téhož roku došlo k prvním drobným technickým vylepšením.
Od listopadu 1975 se vyráběl i Escort RS Mexico s šestnáctistovkou OHC Pinto (1593 cm³/66 kW/90 k). V srpnu 1977 byly nápisy „Ford“ a „Escort“ na voze vyměněny za klasický modrý ovál.
Na podzim 1978 došlo k výraznějším úpravám: obdélníková světla z GL a Ghia se dostala i do modelů L. Všechny verze vyjma Sport a RS dostaly nový volant. V dubnu 1979 došlo k modifikaci podvozku. Čeští diváci si RS2000 pamatují z kriminálního seriálu Profesionálové. Produkce druhé generace Escortu byla ukončena v srpnu 1980.
Escort Mk2 se vyráběl a montoval také jinde v Evropě (Irsko, Nizozemí, Portugalsko), ale i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, Izraeli a v Uruguayi. Australskou specialitou byly čtyřdveřové RS2000.
Dva miliony Escortů Mk2 vznikly za necelých šest let. Na začátku 80. let minulého věku byly Escorty ve srovnání s konkurencí zastaralé, byť robustní a spolehlivé.