Nečistoty v ovzduší patří k základním ekologickým problémům, které viditelně ovlivňují zdraví a životy lidí. Znečištění ovzduší dosáhlo svého nejhoršího stavu v období průmyslové revoluce. Nejnovější zjištění o stavu životního prostředí v naší zemi každoročně shrnuje a hodnotí Zpráva o životním prostředí České republiky. Přípravu tohoto oficiálního vládního dokumentu zajišťuje od r. 2005 CENIA, česká informační agentura životního prostředí, která odpovídá za shromažďování, vyhodnocování a šíření informací o životním prostředí v ČR. Zpráva za r. 2007 uvádí, že stav životního prostředí v ČR je stabilizovaný a pozvolna se zlepšuje.
Ve vývoji některých ukazatelů, zejména u kvality ovzduší, se vyskytují výraznější meziroční výkyvy oběma směry, ovlivněné zejména přírodními podmínkami, které však představují pouze oscilaci okolo dlouhodobějšího trendu. Je však třeba zdůraznit, že problematické trendy antropogenních zátěží, identifikované už v předchozích letech, jsou naléhavější a představují hrozbu pro vývoj stavu životního prostředí. Jde o stagnující a v posledních letech i rostoucí emise skleníkových plynů a dynamický rozvoj silniční dopravy.
Česká republika zvyšuje svůj příspěvek k zátěžím klimatického systému. Zastavil se pokles emisí skleníkových plynů a po r. 2005 dokonce došlo k jejich nárůstu. Největší růst zaznamenávají emise skleníkových plynů z dopravy, jejichž podíl stoupl ze 4,7 % r. 1990 na 13 % r. 2006. Pokud se však podíváme na vývoj průměrných koncentrací suspendovaných částic, zjistíme, že průměrné roční i 24hodinové koncentrace poklesly pouze nevýrazně, ale i to stačilo ve většině lokalit k tomu, aby stanovené limity nebyly překročeny.
Jednou z největších současných zátěží životního prostředí je doprava. Výkony individuální automobilové dopravy narostly od r. 1990 o 80 % a r. 2007 tvořily 63,4 % celkového objemu osobní dopravy. Počet osobních automobilů se zvýšil za posledních 15 let téměř dvojnásobně a dosahoval r. 2007 celkem 4,28 milionu vozidel, což představuje přibližně 1 automobil do 3,5 t na 2 obyvatele ČR.
I přes průběžné zlepšování struktury vozového parku je stáří vozového parku v ČR nadále velmi vysoké. Je třeba zdůraznit, že další významnější zlepšování stavu životního prostředí bude možné pouze za předpokladu efektivních opatření k potlačení negativních trendů. Rychlé zlepšování v závěru 20. století už není realitou, a to zejména kvůli těžbě uhlí a spalování, které zvyšovaly koncentrace oxidu siřičitého a prachu ve vzduchu.
Největší katastrofou byl londýnský smog v roce 1952. Látky, které mohou ovlivňovat životní prostředí a zdraví, zahrnují chlorovodíky, oxidy síry a dusíku, fluor, chlór a další; neviditelné částice mohou být velmi nebezpečné. Freony mohou poškozovat ozónovou vrstvu. Počet aut v České republice i hlavním městě nadále roste, a znečištění ovzduší tak představuje jedno z největších zdravotních rizik spojených s prostředím.
Auta znečišťují ovzduší různými škodlivinami, mezi které patří oxid uhelnatý, oxidy dusíku, uhlovodíky a částice PM. Moderní katalyzátory snižují emise, ale fungují jen při zahřátém motoru; krátké trasy často nestačí. Dnes jsou benziny bezolovnaté, ale obsahují další škodlivé látky. Doprava dále zamořuje ovzduší a přispívá k tvorbě fotochemického smogu.
Podíl dopravy na tvorbě skleníkových plynů se zvyšuje a s nárůstem automobilové a letecké dopravy se nedaří omezovat emise. Dlouhodobé expozice hluku způsobují zdravotní problémy, včetně hypertenze a únavy. Část populace je vystavena nadlimitní hladině hluku, zejména ve městech. Auto zabere na parkovišti prostor pro 10-14 kol a výrobní procesy vozidel jsou energeticky náročné. Ročně umírají lidé na dopravní nehody, a letecká doprava je zvláště znečišťující vodou, půdou a hlukem; její klimatický dopad je významný.
Podle studií WHO znečištění malými částicemi způsobuje předčasná úmrtí. Aktivní mobilita, tedy chůze a cyklistika, může zlepšit zdraví a snížit emise. Studie ukazují nižší riziko srdečních chorob a rakoviny u aktivních dojíždějících. Z ekonomického hlediska sedavý životní styl představuje velké ztráty pro EU. Elektromobilita může pomoci vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny a zlepšit klimatický profil dopravy, zejména pokud je elektřina z obnovitelných zdrojů.
Nejaktuálnější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v EU je téměř třikrát lepší z hlediska dopadu na klima než konvenční automobil. Důležité je používat automobil efektivně: vyhýbat se krátkým jízdám, jezdit plynule a s optimální rychlostí, pravidelně kontrolovat techniku a pneumatiky. Přílišná spotřeba paliva a špatná technika jízdy zvyšují emise i opotřebení vozidla. Dlouhodobé vystavení hluku vede k vážným zdravotním škodám a místní orgány řeší hluk prostřednictvím kontrol a sankcí.
Mezi řešení patří nízkoemisní zóny, které omezují vjezd vozidel s vyššími emisemi, a plánování udržitelné městské mobility. Veřejná doprava, vlakové spojení a sdílení vozidel (car-sharing) mohou snížit počet aut na ulicích a tím i emise i dopravní zátěž. Car-sharing funguje tak, že poskytovatel zodpovídá za technický stav a pojištění; uživatel si auto půjčuje za paušální poplatek a vrací na stanici. V ČR již funguje několik služeb a kalkulačky ukazují, kdy je pro uživatele výhodné se zapojit.
Elektromobilita nabízí přínosy v vyrovnávání výkyvů v elektřině a má nižší celkový dopad na klima. Elektromobily mohou být jednotlivými studiemi hodnoceny různě, ale obecně platí, že při celém životním cyklu jsou méně škodlivé než auta se spalovacím motorem. Letecká doprava zůstává značným zdrojem emisí a hluku; snižování jejího dopadu je nutné zejména prostřednictvím lepších paliv a technologií.
Tabulka: Klíčové látky a jejich vliv na životní prostředí
| Látka | Vliv na ovzduší a zdraví |
|---|---|
| Oxidy dusíku NOx | přispívají ke vzniku ozonu a fotochemického smogu; karcinogenita některých sloučenin |
| PM10 a PM2,5 | jemné částice škodlivé pro dýchací systém; souvisí s úmrtím |
| CO2 | klimatický efekt, globální oteplování; dominující emise ze silniční dopravy |
| Síra a saze | zhoršují zdraví a zhoršují kvalitu vzduchu |
Nízkoemisní zóny - 6minutová angličtina
V regionálním i globálním rámci se mění role dopravy: přesun k EV řešením, rozvoj veřejné dopravy a podpora sdílení vozidel mohou zásadně redukovat emise. Důležitá je politická vůle a investice do infrastruktury, která umožní jít k udržitelnější mobilitě. Zároveň je nutné zvažovat i vliv na zdraví lidí a na kvalitu životního prostředí v městských i venkovských oblastech.
tags: #jak #automobily #znecistuji #nase #zivotni #prostredi