V letech 1926 začal po československých silnicích jezdit první sériově vyráběný automobil s dvoutaktním motorem. Jmenoval se Z 18 a byl vyráběn firmou Československá zbrojovka Brno. S více než dvěma tisícinami vyrobených kusů a s úspěchy na závodních tratích se vůz Z 18 zapsal do historie našeho automobilismu. Byl to první československý sériově vyráběný automobil s dvoutaktním motorem. Jednalo se o malý osobní nebo lehký užitkový automobil vyráběný v letech 1926-1930 firmou Československá zbrojovka Brno.
Sportovní verze automobilu slavila množství úspěchů při závodech a turnajích. Jezdcem továrního týmu byl i otec herečky Niny Divíškové. Za konstrukcí nového automobilu stál Ing. František Mackerle, který v roce 1925, po neúspěchu vozu s názvem Disk, přišel s návrhem auta, koncepčně podobném Disku, ale s třístupňovou převodovkou. Vůz měl být alternativně poháněn dvoudobým dvouválcem objemu 750 nebo 1 000 kubických centimetrů. Správní rada zbrojovky zvolila řešení s litrovým motorem.
Prototyp najezdil 16 500 kilometrů. Díky neblahým zkušenostem s nespolehlivým Diskem bylo rozhodnuto novou konstrukci nejdříve důkladně odzkoušet. Prototyp najezdil 16 500 kilometrů několika evropskými státy, včetně průjezdu alpských průsmyků. Během této cesty se ale nevyskytla žádná závažnější porucha. Testovací řidič Karl Stohanzl po návratu sepsal o cestě podrobnou zprávu, na jejímž základě správní rada společnosti rozhodla o přípravě a zahájení výroby nového vozu s názvem Z 18.
Výroba začala v lednu 1926. Následně byl Ing. Mackerle jmenován šéfkonstruktérem automobilky a od ledna 1926 započala sériová výroba vozu. Ten se stal vůbec prvním sériově vyráběným československým automobilem s dvoutaktním motorem. Základem podvozku byl tuhý obdélníkový rám z U profilů. Obě tuhé nápravy byly zavěšeny na čtvrteliptických listových pérech. Přenos točivého momentu na hnací zadní nápravu zajišťovala hřídel s pružným kloubem. Náprava nebyla vybavena diferenciálem. Mechanické bubnové brzdy se nacházely pouze na zadní nápravě.
Osobní verze vozu byly dodávány s otevřenými karoseriemi se skládací střechou (faeton), vznikaly také varianty roadster, landaulet nebo limuzína. Na otevřený vůz bylo možné namontovat limuzínový nástavec potažený umělou kůží. Užitkové verze měly podobu valníku s plátěnou střechou, později s uzavřenou kabinou. Kromě továrních karosérií vznikaly i individuální nástavby u samostatných karosářů. Na základě vozu byla v menším množství produkována sportovní varianta s názvem Z 18-Sport, která byla vybavena brzdami na předních kolech a upravenými motory.
Vůz Z18 sportovní konstrukce určené pro závodění byl postaven v roce 1927 a jako Z 18/S (Sport). Ze základního modelu Z18 pocházela velká část komponentů. Rám byl ale zkrácen a odlehčen. Motor byl uložen níže. Nápravnice doznaly změn, aby se dokázaly vypořádat s klopným momentem nově montovaných předních brzd.
Tovární tým s otcem herečky Niny Divíškové. V květnu 1927 fabrika vůz vůbec poprvé nasadila do závodu, a to na jízdu do vrchu Knovíz - Olšany. Ve své kategorii do 1100 ccm jej řídil Josef Mamula, který dojel na druhém místě. K prvnímu vítěznému nasazení tohoto závodního vozu došlo až při IV. ročníku mezinárodního závodu Brno-Soběšice, který se konal 5. června 1927. Zde vyhrál se Zbrojovkou Bedřich Soffer, z nově utvořeného továrním týmem. Soffer byl ve své době nejpopulárnějším automobilovým závodníkem v Brně a na Moravě.
K přesvědčivosti o výkonnosti dvoutaktního motoru Zetky továrna brzy nasadila cestovné vozy Z 18 včetně sportovní verze Z 18-Sport do soutěží a závodů nejen v tehdejším Československu, ale i v cizině. Byl vytvořen silný tovární tým. Z jezdců jej tvořili: Karl „Flieger“ Stohanzl, bývalý válečný pilot a po válce automobilový závodník, populární závodník Rychard Müttermüller a Bedřich Soffer. V pozdějších sezonách byl tým doplněný o všestranného sportovce Karla „Tunala“ Divíška, mimochodem otce herečky Niny Divíškové a výtvarnice Tamary Divíškové, továrníka Leo Kargera a Josefa Mamulu.
Jako první „vyjel“ s cestovní Z 18 v roce 1926 podle portálu wikipedia do akce Bedřich Soffer. Ten se zúčastňoval tehdy populárních automobilových turnajů. Na turnaji v Jihlavě, který se jel 27. června 1926, vůbec poprvé startoval s novou Z 18. V kategorii seniorů zvítězil se ziskem 176 bodů, před Karlem Divíškem na Walteru P (224 bodů). Soffer od pořadatelů z ČAMS, pobočka Jihlava, obdržel broušenou vázu z olovnatého skla.
Soffer se stejným vozem Z 18 zvítězil mezi seniory i 25. července 1926 na Automobilovém turnaji ve Vsetíně. V srpnu, ve dnech 8. a 9. se stejným automobilem absolvoval Bedřich Soffer dálkovou jízdu Praha - Paříž. Při oficiálně sledované jízdě kontrolory dosáhl času 24 hodin 30 minut, čímž překonal rok starý rekord 27 hodin 15 minut.
Prvním mezinárodním úspěchem, kterého sériové vozy Z18 dobyly, byla v únoru 1927 účast na Rakouské zimní jízdě spolehlivosti W. M. H. V. (Wiener Motorsportliche Herren-fahrer Vereinigung - Vídeňský svaz pánských jezdců) z Vídně do Burgerlandu. Soutěž se jela po roztlačených zimních silnicích. Ve velké a silné konkurenci dobyl tříčlenný tým „Zetek“ ve složení Stohanzl, Müttermüller a Soffer, cenného vítězství, neboť dojel s matematickou jistotou bez jediného trestného bodu a získal teamovou cenu, tři medaile i pohár za nejpravidelnější a nejhospodárnější jízdu. Po propočítání výsledků obdržel první z 26 čestných cen Karl Stohanzl z Československé zbrojovky v Brně.
V dubnu 1927 na Automobilovém turnaji v Třebíči na 100 kilometrů obsadil Soffer na Z 18 dělené 1. místo. Úspěšnější byl na automobilových turnajích spolumajitel odborné autoškoly Karel Divíšek. Zvítězil na turnajích v Přerově, Vsetíně a v Brně, navíc ještě přidal vítězství v jízdě spolehlivosti v Třebíči. Tým Zetek18 na soutěži AKP v roce 1929. Při IV. ročníku mezinárodního závodu Brno - Soběšice startovali jezdci ze Zbrojovky. Ve vlastním závodě startovali jako nově utvořený tovární tým Čs. zbrojovky Brno. Ve třídě sportovních vozů do 1,1 litru zvítězil Bedřich Soffer v čase 3:16,6 minuty na Z 18-Sport, čímž vytvořil rekord třídy. Byl rychlejší než Rychard Müttermüller o 0,3 vteřiny, který jel se stejným vozem. První ostré nasazení na Soběšickém kopci tak přineslo novému týmu i vozu první „double“.
Na 2. ročníku Pradědského okruhu startovaly tři vozy Z18 Sport a vítězství si připsal ve třídě 1,1 litru Rychard Müttermüller, když třetí skončil Stohanzl a šestý byl Soffer, který dokonce zajel v předposledním, 9. kole nejrychlejší čas třídy s hodnotou 18:10,9 minuty. Při 7. ročníku mezinárodního závodu do vrchu Schöber u Rumburku v červnu 1927 vyhrál v kategorii sportovních vozů do 1,1 litru Müttermüller a druhý byl Soffer. Na závěr sezony 1927 startovali Müttermüller a Soffer v září 1927 na 7. mezinárodním závodu do vrchu Ecce Homo. Müttelmüller se Zetkou Z 18-Sport vyhrál kategorii do 1,1 litru a v této třídě vytvořil nový traťový rekord. Soffer se stejným typem Z 18-Sport ve stejné kategorii dojel na 2. místě.
A jako další sezona přinesla úspěšná vystoupení týmu. Také v soutěžní sezoně roku 1928 sbírali jezdci továrního týmu Zbrojovky Brno při jednotlivých závodech vavříny. Hned v úvodu při mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti dobyl tříčlenný tým Zetek senzačního vítězství, když dojel s matematickou jistotou bez jediného trestného bodu. Soffer vyhrál automobilový a motocyklový turnaj ve Zlíně, Divíšek skončil druhý. Při páté Ta se nakonec mohla pochlubit prvními 3 místy mezi cestovními vozy do 1 000 kubických centimetrů. Vyhrál Divíšek před Najmanem a Ing. Václavíkovou-Zichovou. V kategorii sportovních a závodních vozů vyhrál Stohanzl, Soffer zvítězil a vytvořil rekord ve třídě závodních vozů do 1,1 litru. Vynikajícího vítězství zaznamenaly jezdci sériových vozů Z-18 v Růžicové jízdě východočeské na 500 kilometrů. Tříčlenný tým, stejně jako při Rakouské zimní jízdě spolehlivosti, neměl ani jediného trestného bodu. Vítězství dosáhla dvojice Ing. Voženílek - Müttermüller byla doplněna dvěma východočeskými majiteli Zetek, a to Bínou z Hradce Králové a Krančíkem z Dvora Králové.
Alpská soutěž spolehlivosti (Mezinárodní alpská jízda), kterou absolvovalo 13 týmů a 63 jednotlivců, přinesla Stohazlovi a Kargerovi poháry pro jednotlivce. Tým Zbrojovky ale nebyl klasifikován, protože Soffer již v 1. etapě vzdal a soutěž nedokončil. Sezónu ukončil továrník Leo Karger, který na 8. ročníku Ecce Homo na Zetce obsadil 2. místo ve sportovních automobilech do 1,1 litru.
Polský jezdec Kołaczkowski v lednu 1929 s vozem Z 18 na Rallye Monte Carlo. Kvůli husté mlze ve Francii ale musel odstoupit. V červnu 1929 na VIII. mezinárodní soutěži v Polsku startovali s vozy Z 18 Divíšek, Stohanzl, Mamula a domácí závodník Wojciech Kołaczkowski. Soutěž částečně vedla i přes Československo (3. etapa končila v Opavě a 4. v Praze). Celkem osm etap soutěže měřilo úctyhodných 3 100 kilometrů. Nejlepším na voze Z 18 byl „Flieger“ Stohanzl, který byl 13., Mamula byl 15. a Divíšek 18. Polák Kołaczkowski soutěž nedokončil po havárii v 5. etapě, kdy se srazil s vozem naloženým kmeny stromů.
V roce 1929 dokonce Zbrojovka absolvovala soukromé testy na Germany Grand Prix na Nürburgringu. Do závodu tehdejšího evropského mistrovství, které se prakticky rovnalo mistrovství světa, nasadila dva šestiválce. V roce 1930 se pak poprvé jel Masarykův okruh, jeden z nejprestižnějších podniků tehdejší evropské tour. A právě zde Divišek s vozem S30, který vlastně byl zmodernizovanou Z18 Sport, dojel nejlépe ze všech českých jezdců, z nichž řada měla i špičkové vozy zahraniční provenience.
Výroba populárního typu Z 18 probíhala do roku 1930, vzniklo 2 510 kusů, včetně 1 000 v užitkových verzích. Nástupce Z18, větší a dražší typ Z9, už na takový úspěch nedosáhl.
První československé automobily, které předběhly dobu
Klíčové momenty a technické charakteristiky
- dvoutaktní motor Zetka, objem 750 nebo 1000 cm3, později litrový motor v Z 18
- rám: tuhý obdélníkový z U profilů; nápravy: čtvrteliptické listové pružiny
- přenos: hřídel s pružným kloubem, bez diferenciálu na zadní nápravě
- brzdy: mechanické bubnové jen na zadní nápravě
- karosérie: otevřené vozy (faeton, roadster, landaulet, limuzína); užitkové verze s valníkem
- verze Z 18-Sport: brzdy na předních kolech, upravené motory, kratší rám
Hlavní závodní úspěchy
- Brno-Soběšice 1927: Soffer vyhrál ve třídě do 1,1 l na Z 18-Sport
- Pradědský okruh 1927: Müttermüller vyhrál ve třídě 1,1 l
- Schöber u Rumburku 1927: Müttermüller vyhrál ve své kategorii, Soffer druhý
- Ecce Homo 1927: Müttermüller vyhrál kategorii do 1,1 l a stanovil traťový rekord; Soffer druhý
- Rakouská zimní soutěž spolehlivosti 1928: tým Zetro získal vítězství bez trestných bodů
- Masarykův okruh 1930: Divišek na S30 (modernizovaná Z 18 Sport) byl nejúspěšnější z českých jezdců
Známé osobnosti v týmu
- Karl Stohanzl - „Flieger“, bývalý válečný pilot
- Bedřich Soffer - nejpopulárnější brněnský závodník, vítěz mutačních závodů
- Rychard Müttermüller - úspěšný závodník a držitel rekordů
- Karel Divíšek - spolumajitel autoškoly, vítěz mnoha turnajů
- Leo Karger - továrník, později úspěšný jezdec na Ecce Homo