Můj kolega Neil si koupil nový kabriolet značky Audi. Nejprve jsem jen tiše pozoroval, s jakou pýchou svého čtyřkolového miláčka obletuje, leští zrcátka a kontroluje tlak v pneumatikách. Na rozdíl od zbytku kolegů, kteří předstírali zájem o všechno ostatní, jen ne o Neilův nový přírůstek z Ingolstadtu, jsem mu já šel jeho nový vůz pochválit a k úspěšnému nákupu poblahopřát.
Věřte mi, že závist nad sousedovým novým bourákem není typicky česká vlastnost. Přál bych každému poznat, jak emocionálně a pateticky k automobilům přistupují právě Britové. Možná se tolik nestarají o úklid interiéru a neřeší ani zablácenou karoserii, ale značka auta tady znamená přímo sociální status. A jasný vzkaz pro okolí. A to o mnoho více, než jsem to zažil v Česku.
Tady na ostrovech se jedná o divadlo plné povrchní snahy upozornit na svou nadřazenost. Jsem dítě reálného socialismu. Chlapec z malého města s šedivými paneláky. Pamatuji Spartakiádu i fronty na banány. Chtěl jsem být šofér jako můj táta a táhlo mě to na Západ jako mou mámu. Když se pak otevřela možnost pracovat kdekoliv v rámci EU, neváhal jsem ani chvíli. I když Anglii miluji, občas se nezdržím kritiky - i proto tu jsem jen jako "řidič náklaďáku".
Fóry o automobilech jsou britským národním sportem, kde je povolen každý úder pod pás, pokud je dost vtipný. Ford? Volkswagen? A nešťastní majitelé Vauxhallu? Britové mají vtip na každou značku, model a snad i barvu. Pokud si někdo pořídí červené Porsche, může si být jistý, že sousedé už mají připravenou hlášku o "krizi středního věku na splátky". A pokud je to hybridní model? "To si koupíš elektriku, abys zachránil planetu, ale stejně jezdíš na benzin, protože nabíječka je moc daleko!"
Pořídíte si Mini Cooper? Jste sice trendy, ale pravděpodobně pijete latté se sójovým mlékem. Jaguar? Buď jste starší pán s touhou po starých časech, nebo novopečený boháč, co chce ukázat, že na to má, přitom ho ale manželka podvádí s lektorem jógy. Francouzská auta bych dal ale do zcela speciální kategorie. Je to zřejmě to nejpotupnější, co můžete ve Spojeném království řídit.
Pověst škodovek se možná za poslední léta zvedla, ale v očích souseda budete pořád jen ten šetřílek, který neměl na Volkswagen, a tak šel do té laciné alternativy z východní Evropy. Auto v Británii opravdu není jen plechovka na kolech pro přesun z A do B. Jestli si myslíte, že to přeháním, tak si zkuste zaparkovat své (Bože chraň!) Hyundai vedle Mercedesu třídy S v centru Bristolu. Máte snad BMW 3? Gratuluji, jste střední management s hypotékou a mírnou krizí středního věku.
Audi A5 a vyšší? Ale pravý vrchol britského automobilového kastovního systému? To je Range Rover. Velká SUV jsou obecně velmi respektována. Dokonce i na neoznačené křižovatce budete mít v Mercedesu GLS vždy přednost, protože jste prostě ten větší a lepší. Sociální status auta ale nekončí u značky. Jde i o detaily. Personalizované espézetky? To je jako tetování "Jsem bohatý" na čelo a obyvatelé Albionu za ně utrácejí tisíce liber.
Ekologické nálepky "Zachraňuji planetu" na hybridu? Jasně, kámo, všichni vědí, že sis to koupil jen kvůli daňovým úlevám. A pokud máš na zadním skle nálepku "Dítě na palubě", gratuluji, právě ses přihlásil do klubu "podpantoflák". Litá kola menší než 18 palců na pětkovém bavoru? A pak je tu ten vrchol absurdity: leasing. V Británii je považováno za naprosto normální dát půlku měsíčního platu za to, abyste mohli jezdit v autě, které si ve skutečnosti nemůžete dovolit.
Lhát ale nebudu. Člověka to dřív nebo později semele taky, a přestože Neilovi ještě nedokážu vpálit do obličeje široce rozšířený vtip o tom, že v kabrioletech jezdí pouze plešatí muži s úbytkem testosteronu, sám se často při nákupu vozidla mnohem víc než o recenze zajímám o to, na jaké narážky se budu muset připravit a jestli jich v éteru nekoluje až příliš mnoho. No a tu nesmyslně drahou personalizovanou espézetku? Tu už mám taky.
Britské stereotypy
Britský pohled na auto jako sociální výraz
Auto není jen dopravní prostředek. V Británii je to prostředek sociální komunikace, který signalizuje postavení, vkus a životní styl. V rámci tohoto rámce se detailně promítají volby jako typ vozu, jeho vzhled, personalizace a dokonce i to, zda jezdíte na leasing či hotový kupní vůz. Když se spojí kulturní kontext, jazykové vtípky a marketingové ikonografie, vzniká takřka malá sociální teorie o tom, co se skrývá za lakem a pýchou nad volantem.
Detaily, které rozhodují
- Personalizované espézetky jako oznámení bohatství
- Ekologické nálepky na hybridech jako projev zodpovědnosti
- Nálepky "Dítě na palubě" a jejich význam pro rodinný status
- Leasing versus nákup a jeho sociální akceptace
Když náš pohled potká britský realismus
Text ukazuje, že za humor a sarkasmus se skrývá hlubší uvědomění si společenských norem a tlaků ukazovat svou hodnotu prostřednictvím auta. Neilův případ slouží jako ilustrace toho, jak silně může automobilový svět vést k debatám o identitě, minulosti a budoucnosti v kontextu kulturních rozdílů mezi Českom a Spojeným královstvím.
- Auto jako symbol sociálního statusu
- Fráze a stereotypy o jednotlivých značkách
- Leasing a jeho společenské dopady