Ruská automobilová značka Ural je specialistou na těžká nákladní vozidla, která jsou vhodná především pro nasazení v náročném terénu. V historii tohoto výrobce figuruje řada zajímavých modelů. Historie výrobce nákladních automobilů Ural se začala psát v roce 1941, když Státní komise pro obranu SSSR rozhodla o přesunu automobilové výroby z moskevského závodu ZiS do oblastí, jimž hrozilo menší nebezpečí od postupující německé armády. Město Miass v Čeljabinské oblasti se nejprve stalo útočištěm pro výrobu motorů, převodovek a zadních náprav pro nákladní vozidla, která byla vyráběna v Uljanovsku a nadále i v Moskvě.
Sovětský svaz však zoufale potřeboval mnohem více nákladních vozidel a Státní komise pro obranu SSSR dne 14. února 1943 učinila nové rozhodnutí o přesunutí výroby nákladních vozidel z Uljanovska do Miassu. První třítuny ZiS-5V opustily montážní linku v Miassu dne 8. července 1944 a již 30. září stejného roku i přes těžkosti válečné výroby sjelo z výrobní linky tisící vozidlo. V tomto období nesl závod název UralZiS (Uralskij zavod imeni Stalina) a vyráběl vozidla z produkce moskevské automobilky ZiS.
UralZiS-5M ve druhé polovině čtyřicátých let představoval modernizované provedení původního válečného modelu. Základem tohoto vozidla byl klasický žebřinový rám a k pohonu zadních kol sloužil zážehový řadový šestiválec o objemu 5,55 l s nejvyšším výkonem 59 kW a později 62,5 kW. Vzhledem k nedostatku benzinu byl vyráběno i provedení na dřevoplyn. Standardem bylo valníkové provedení, ale vyráběny byly i sklápěče, cisterny a jeřáby.
Ural-375, jehož výroba v řadě různých provedení probíhala od roku 1960 až do roku 1993, představuje pravděpodobně nejslavnější model výrobce se sídlem v Miassu. Zároveň je prvním vozidlem, u nějž byla poprvé použita značka Ural, která je pro nákladní vozidla z produkce závodu UralAZ používána dodnes. Ural-375 s konfigurací náprav 6x6, k jehož pohonu sloužil sedmilitrový vidlicový osmiválec, spalující benzin, byl v první polovině šedesátých let vyráběn pouze s otevřenou kabinou řidiče s plátěnou střechou.
Ural-375D s pevnou ocelovou střechou kabiny zamířil do výroby v roce 1964 a stal se následně nejrozšířenějším zástupcem své modelové řady, jehož zážehový vidlicový osmiválec disponoval výkonem 132 kW a spolupracoval s pětistupňovou převodovkou.
Ural-377 je jedním z řady modelů odvozených od modelu 375, od nějž se liší především tím, že nemá poháněna kola přední nápravy a disponuje vyšší nosností. Ve své původní podobě byl model 377 a odvozený tahač 377S vyráběn v letech 1965 až 1983. Tahač Ural-377S mohl táhnout návěs o hmotnosti až 18,5 tun, což bylo o šest tun více než u tahače řady 375 s pohonem všech kol.
Ural-5920 se svým pásovým podvozkem představuje jedno z nejextrémnějších vozidel z produkce závodu UralAZ. Vývoj byl zahájen v první polovině sedmdesátých let a v roce 1976 byl hotov finální model 5920, který byl vyráběn od roku 1981 do přelomu osmdesátých a devadesátých let. Toto vozidlo s kabinou původem z modelu 375 bylo určeno pro provoz v bažinatém terénu i v oblastech pokrytých sněhem.
Ural-4320 se na první pohled téměř neliší od vozidel modelové řady 375, ale ve skutečnosti se pro závod UralAZ jedná o přelomový model, protože právě s ním byla v roce 1977 zahájena sériová výroba nákladních vozidel se vznětovými motory. Ural-375 však i přesto zůstal nadále ve výrobě a to především pro vlastnosti zážehového osmiválce při provozu v severských oblastech.
Ural-4320 s rozvorem náprav 3500 + 1400 mm, celkovou délkou 7366 mm, šířkou 2674 mm a výškou 2870 mm byl ve svém standardním provedení poháněn vznětovým vidlicovým osmiválcem o objemu 10,85 l s nejvyšším výkonem 156 kW. Podobně jako model 375 se i 4320 dočkal řady provedení, lišících se mimo jiné použitými pohonnými jednotkami a specifikacemi podvozků.
V osmdesátých letech byla vozidla Ural 4320 dovážena i do tehdejšího Československa a to především pro armádu, i když některé verze zamířily i do civilního sektoru. K přednostem stroje patří robustní konstrukce a schopnost jízdy i ve velmi obtížných podmínkách. Bez předchozí přípravy si má tento stroj poradit s broděním až do hloubky 1,5 metru.
Ural-5557, který vychází z modelové řady 4320, byl na počátku osmdesátých let vyvinut jako sklápěč pro provoz při teplotách od -40 do 45 stupňů Celsia. Primární nasazení tohoto vozidla bylo v zemědělství, čemuž odpovídalo i provedení podvozku s pohonem všech kol a použitých pneumatik se systémem kontroly a úpravy tlaku podle potřeb a povrchu, po němž se Ural-5557 pohyboval.
UralAZ zahájil výrobu tohoto vozidla v roce 1983 se vznětovým vidlicovým osmiválcem o objemu 14,86 l a výkonu 176 kW. V následujících letech se model 5557 podobně jako starší modely dočkal vzniku řady odvozených verzí a posloužil i základ pro hasičské speciály.
Ural-5323 je těžký nákladní automobil se čtyřmi nápravami a pohonem všech kol, který vznikl v osmdesátých letech dvacátého století. První exemplář s kabinou z produkce značky KamAZ byl představen v roce 1989 a sériová výroba se rozběhla o dva roky později. Pro základní model byl standardem přeplňovaný vznětový vidlicový osmiválec o objemu 14,86 l s nejvyšším výkonem 162 kW, ale později byly k dispozici verze i s modernějšími vznětovými šestiválcovými motory.
UralAZ se v devadesátých letech dvacátého století musel vypořádat se změnami na trzích bývalého SSSR, což se tomuto závodu zdařilo i díky kompletní rekonstrukci svých výrobních prostor.
Do ČSSR byl vůz dodáván především armádě, případně na civilní trh ve verzích vrtných souprav, hasičské vozy, nebo sněhová fréza. Ural je vybaven posilovačem řízení a tradičními konstrukčními prvky, které zajišťují odolnost a spolehlivost v extrémních podmínkách.
ural 375d
Ural-375D je klíčovým modelem, který po sobě zanechal řadu odvozených verzí a sloužil jako základ pro mnoho následných konstrukcí. Výroba tohoto stroje probíhala do roku 1993 a měl kabinu s celokovovou konstrukcí a použitým osmiválcem s výkonem kolem 132 kW. Původní verze Ural-375 měla skládací plachtovou střechu a ploché čelní sklo, které se sklápělo dozadu na kapotu.
Vzniklo mnoho verzí vozu, od valníků přes skříňové nástavby všech možných účelů až po cisterny, jeřáby, radiolokátory a dokonce raketové odpalovače. Nákladní auto sloužilo k přepravě vojáků, nákladu a také jako podvozek pro úderné zbraně, např. pro raketové systémy Grad. Do ČSSR byla dodávána zejména armádě a civilistům na specializované verze.
| Model | Pohon | Motor | Rok zahájení výroby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Ural-375 | 6x6 | Zážehový osmiválec 7 l, až 180 koňských sil (původní) | 1960 | Nejslavnější model |
| Ural-375D | 6x4/6x6 (varianty) | Osmiválec 7 l, 132 kW | 1964 | Nejrozšířenější verze |
| Ural-4320 | 4x4 | Vznětový osmiválec 10,85 l, 156 kW | 1977 | Průlomový dieselový model |
V osmdesátých letech byla vozidla Ural 4320 dovážena i do tehdejšího Československa a to především pro armádu, i když některé verze zamířily i do civilního sektoru. K přednostem stroje patří robustní konstrukce a schopnost jízdy i ve velmi obtížných podmínkách. Bez předchozí přípravy si má tento stroj poradit s broděním až do hloubky 1,5 metru.
Výroba těchto vozidel pokračovala i po rozpadu SSSR, a závod UralAZ prošel významnými změnami ve výrobních kapacitách a modalitách pro prodej na nových trzích.