Mamut je synonymem pro obrovské zvíře a přesně z toho důvodu takto pojmenovali i Mercedes-Benz třídy S, generace W140, jenž se těšil velké oblibě nejen v západních zemích, ale také na východě. Jednalo se o doslova gigantický vůz, který se mohl pyšnit i ohromným luxusem. Do té doby tak velká osobní auta po silnicích nejezdila. Nový silniční koráb značky Mercedes však ukázal, že i po takových vozech je velká poptávka.
Historie a koncepce
Na Mamutovi se začalo pracovat už od počátku osmdesátých let. Vzhledem k tomu, že se mělo jednat o produkt, který nebude mít po stránce luxusu žádnou relevantní konkurenci, dávali si konstruktéři opravdu hodně záležet. Vývoj trval celá osmdesátá léta, což není málo. Nicméně výsledek byl přesně takový, jaký se očekával. V době vydání se jednalo o jeden z nejpokrokovějších vozů té doby. Konkurence v podobě BMW a Audi neměla žádnou opravdovou odpověď.
Mercedes-Benz W140 patřil do první generace vozů používajících nejmodernější palubní systém spojený skrze sběrnici CAN-BUS. Rok 1995 znamenal pro W140 docela zásadní vylepšení, jelikož do té doby mu chybělo mnoho věcí, které u této řady dnes bereme jako samozřejmost. Alfou a omegou každého auta je jeho motor. Jednalo se o pohonné jednotky ideově vycházející z OM603. Ty však nabízely pouze 150 koní, což se zdálo na takový koráb silnic málo. Z toho důvodu přišla v roce 1996 obměna v podobě čtyřventilového motoru OM606, jenž se mohl pyšnit výkonem až 177 koňských sil.
Motorizace a technika
Mercedes-Benz třídy S mohl dostat v 90. letech motor W18. Hlavními motorizacemi ale byly benzinové jednotky, včetně exkluzivní V12, což byla odpověď na BMW 750i, generace E32. Základní motorizací ale byl 2,8litrový řadový šestiválec o výkonu 193 koní, jež bylo možné kombinovat s manuální nebo automatickou převodovkou. A samozřejmě nechyběly ani vidlicové osmiválce. Kdo se chtěl v devadesátkách cítit na silnicích jako král, ten si musel koupit Mamuta.
Už jen velikost vnitřních prostor jasně poukazovala na to, že tohle je úplně jiná třída, než jaká dosud byla k vidění. O dokonalé pohodlí se mimo jiné postarala i sedadla, či v tomto případě spíše křesla. Když řidič chtěl, bylo uvnitř auta slyšet spadnout i špendlík. Za ticho v interiéru mohl vůz vděčit hned několika faktorům. Hlavně to byla zásluha zvukové izolace, která obklopovala motor, hodně k tomu přispívala také zdvojená boční skla a perfektní aerodynamické vlastnosti auta. Klimatizace je dnes absolutní samozřejmostí i v ekonomických modelech, nicméně v té době to byla novinka. Součásti vozidla byly také sluneční clony na oknech ovládané skrze palubní počítač a rovněž i vystřelovací klíč, což v té době mimo W140 nemělo žádné auto. Velmi oceňovaná byla také možnost elektrického dovírání kufru a dveří.
Kdo se neštítil příplatku, mohl mít v autě i hydropneumatické odpružení. Při pohledu na Mercedes-Benz W140 by asi nikoho nenapadlo, že bude disponovat dobrými jízdními vlastnostmi. A přeci je měl. Velkou zásluhu na tom mělo zejména možnost vytočení předních kol do vpravdě překvapivého úhlu. Dnes si k menšímu poloměru otáčení automobilky pomáhají i natáčením zadních kol. Třeba nová generace Mercedes-Benzu třídy S to umí až o více než 10°.
Podoba a výbava
Luxus a zase luxus. Silnou devizou W140 bylo špičkové pohodlí. Obrovský interiér nabízel spíše křesla než sedadla. Místa bylo na rozdávání ve všech směrech. A vládlo zde téměř dokonalé ticho. Postarala se o to nejen izolace motoru, ale i skvělá aerodynamika a poprvé použitá dvojitá boční skla. Na palubě debutovala poloautomatická klimatizace, která zůstávala jistý čas v chodu, i když se motor vypnul, palubní počítač, vyhřívaná sedadla včetně zadních, elektricky ovládané sluneční clony, ale také „vystřelovací klíč“. Ten měl ve W140 dokonce světovou premiéru.
Posádku rozmazlovalo také elektrické dovírání dveří a kufru. Boční zpětná zrcátka se po zamknutí automaticky sklápěla. Za příplatek nabízel Stuttgart hydropneumatické odpružení. Vzduchový Airmatic ještě neexistoval. Navzdory ohromným rozměrům překvapovala vlajková loď obratností, a to zejména díky extrémnímu úhlu natočení předních kol. Ten byl tak velký, že jste měli pocit, jakoby kola vůbec nepatřila k autu. Otáčet volantem pomáhal výkonný posilovač. Newsři opěvovali i stabilitu.
Historické verze a verze Pullman
Spolu s výše zmíněnými vylepšeními debutovala na IAA 1995 ve Frankfurtu nad Mohanem i luxusní limuzína Pullman. Trojcípá hvězda má tento název chráněný, práva na něj koupila už dávno předtím. Na délku měřila přesně 6213 mm, „normální“ varianty tedy přečnívala o metr, respektive celých 110 centimetrů. Nebylo divu, že vzadu se usídlila luxusní křesla, na kterých pasažéři seděli čely k sobě (vis-à-vis).
Individuální stavba státnických „kočárů“ se rozběhla v srpnu 1996, pouze jako S 500 a S 600. Přímo v Sindelfingenu je nebyl problém vybavit kromě skleněné přepážky také pancéřováním, které automobilka nabízela pro stejně motorizované kratší verze pod názvem Guard už od února 1992. Osmiválcový S 500 Pullman vážila 2770 kg a v roce 1997 stála astronomických 604.900 marek!
Recepce, srovnání a modernizace
V roce 1997-1998 probíhala srovnávací videa a recenze s konkurenčními modely. Auto, Motor und Sport srovnávalo S 420 s BMW 740i; redakce hodnotily pohodlí, hlučnost větru a ovládání. V té době se vyvíjely i supersportovní verze AMG, Lorinser či Wald a zvyšovala se výbava o ESP, xenony, boční airbagy a pětistupňové automatické převodovky. Proti konci 90. let bylo auto stále symbolem extrémního luxusu a technologie šetřily i nároky na řízení a stabilitu.
Konec éry W140 byl spojen s nástupem nástupce W220 a snižováním nákladů. Přestože byly poslední exempláře delší a luxusnější, jejich cena šla dolů a dnes je možné nalézt Mamuta především ve sklepech a na srazech, často po renovacích. Provozní náklady zůstávají vysoké kvůli složitosti dvanáctiválců a náhradním dílům, ale vůz si nadále udržuje status ikonické vlajkové lodě 90. let.
O zachování a současnost trhu
V dnešní době je W140 spíše youngtimer a sběratelský kousek než běžný dopravní prostředek. Největší zájem bývá o verze s V12 a originální turbodiesely, ale i poškozené kousky mohou mít zajímavou cenu na trhu dílů či restaurování. Příběh Mamuta je spojen s významnými osobnostmi a historickými momenty, které dodnes oživují legendu této generace S.
M BENZ S SLASS W140 promotion video Taiwan 1991 part1
Luxusní výbava a komfortní interiér definovaly W140: klimatizace, výstřelový klíč, elektrické dovírání dveří a kufru, sluneční clony, hydraulické a mechanické prvky exteriéru a široká paleta motorů od šestiválců po V12. V roce 1995 přišel na palubní systém CAN-BUS, o rok později se rozšířila ESP a Linguatronic ovládání hlasem. Parkovací systémy se vyvíjely od vysouvacích tyčí k Parktronic pomocí ultrazvukových senzorů.
Třídou S W140 se proslavila i česká a československá politická elita; mezi nositeli byl i Václav Havel. Diana, princezna ze Spojeného království, bohužel přišla o život v Paříži v jednom exempláři S 600. Mamuta si dnes občas pořizují sběratelé jako projekt, i když mnohdy vyžaduje značné investice do renovace. Celkem bylo vyrobeno 406 718 aut, z toho 28 101 naftových verzí.
- Základní verzí byl 2,8l šestiválec s 193 koní, následovaly verze s V8, V12 a turbodiesely.
- První skutečný „Esko“ s písmenem S v názvu přišlo v roce 1993.
- Specializované verze Pullman a Guard rozšiřovaly možnosti pro státní a bezpečnostní použití.
- Růst výkonu AMG a tuningových úprav zvýšil atraktivitu pro nejprofesionálnější okruhy i privátní klientelu.