IFA je zkratkou pro sdružení Industrieverband Fahrzeugbau, které vzniklo ve druhé polovině čtyřicátých let dvacátého století na příkaz sovětské vojenské správy v Německu. Pod křídla tohoto sdružení patřily mimo jiné i automobilové a motocyklové značky Robur, Barkas, Multicar, Wartburg, Trabant, MZ a Simson.
V dobách své největší slávy přitom zastřešovala 65 průmyslových firem, mezi nimiž nechyběli ani výrobci nákladních vozidel. IFA z bývalého východního Německa se dnes řadí mezi téměř zapomenuté značky.
Počátky a první modely
První z nich s označením H3 se zrodil na základech válečné techniky na příkaz již zmiňované vojenské správy SSSR. Výchozím bodem pro vývoj třítunového nákladního vozu H3 byl projekt jeden a půl tunového vozidla Auto-Union AU 1500 původem z roku 1941, k jehož výrobě nedošlo.
Pro výrobu nákladních automobilů H3 byly určeny motory ze skladových zásob a díky tomu vzniklo jen 852 vozidel. Pohonu pak byl použit zážehový řadový šestiválec Maybach HL 42, poskytující z objemu 4,2 l výkon 74 kW. Tento motor byl původně pohonnou jednotkou polopásových transportérů Sd.Kfz. 250, Sd.Kfz. 251 a Sd.Kfz. 11.
Model H3 s rozvorem náprav 3000 mm a celkovou délkou 5945 mm byl vyráběn v letech 1947 až 1949 v bývalém podniku VEB HORCH Kraftfahrzeug- und Motorenwerke Zwickau a i díky tomu je v jeho názvu písmeno H. V prvních letech výroby ostatně nesl tento model i značku Horch a je prvním z linie nákladních vozidel značky IFA se stal až po založení výše zmíněného sdružení v roce 1948.
Řada H3A a H6: přechod na užitkové vznětové motory
IFA H3A představuje přímou evoluci modelu H3, od nějž se na první pohled odlišuje výrazně delší kapotou motoru i tvarem kabiny. Zásadním rozdílem je pak i použitá pohonná jednotka, kterou u tohoto modelu představuje vznětový čtyřválec o objemu 6,0 l a nejvyšším výkonu 59 kW.
Nákladní automobil s nosností 3,5 tuny dosahoval nejvyšší rychlosti 70 km/h a bez větších změn byl vyráběn v letech 1950 až 1958. Vedle základního provedení H3A určeného pro montáž valníkových, sklápěcích a skříňových nástaveb byl tento zástupce značky IFA vyráběn i jako tahač návěsů a dočkal se i odvozených provedení.
IFA H6 byl středně těžký nákladní automobil, který s nosností 6,0 tun doplňoval menší model H3A a byl představen na veletrhu v Lipsku v roce 1951. Výroba vozidel modelové řady H6 probíhala ve Werdau v letech 1952 až 1959.
Pod elegantní dlouhou kapotou vozidel modelové řady H6, pokračujících v tradici značky Horch spolu s vozidly H3A, byl podélně uložen vznětový řadový šestiválec. Ten měl nejprve objem 9,0 a výkon 88 kW. Následně byl používán motor o objemu 9,84 l s výkonem 110 kW a vrcholem se stala vznětový šestiválec o výkonu 140 kW. Převodovka byla vždy manuální pětistupňová.
S4000-1: přechod k modernějším užitkovým podvozkům
IFA S4000-1 přímo navazuje na model H3A a je evolucí modelu S4000, vyráběného krátce pouze v letech 1958 a 1959. Příbuzenské vazby se staršími modely odhaluje vzhled přídě, kapoty motoru i kabiny, který je až na malé detaily prakticky identický. Změnám se naopak nevyhnula technika, a jejich výsledkem bylo zvýšení výkonu i nosnosti.
Nákladní vozidla modelové řady S4000-1 z let 1959 až 1967 byla osazena vznětovým čtyřválcem o objemu 6,0 l, disponujícím nejvyšším výkonem 66 kW a točivým momentem 310 N.m. Převodovka byla manuální pětistupňová.
Vozidlo s nosnosti 4,0 tuny bylo vyráběno v řadě provedení s rozvory náprav od 2500 přes 3250 a 3550 až 3900 mm. Vyrobeno mělo být celkem kolem 21.000 vozidel S4000-1 a kromě východoněmeckého trhu byly tyto nákladní automobily dodávány i do Polska, Bulharska, Vietnamu a na Kubu.
Strategické rozhodnutí, přesuny výroby a vznik W45
NDR vyráběla v 50. letech poměrně velké množství typů nákladních automobilů v poměrně malých počtech, což znemožňovalo ekonomickou výrobu a investiční prostředky na zvýšení výroby však nebyly k dispozici. Státní plánovací komise hodlala problém vyřešit ukončením výroby větších nákladních vozů, které měly být v budoucnu k dispozici prostřednictvím dovozu ze zemí RVHP.
Kromě toho byla naléhavá potřeba kapacity pro Trabant ve Zwickau. Důsledkem bylo přemístění výroby vozidel S4000 ze Zwickau do závodu na výrobu motorových vozidel "Ernst Grube" ve Werdau, kde byla na oplátku ukončena výroba větších typů H6 a G5 (a autobusu H6 B).
Toto rozhodnutí bylo pozoruhodné, protože H6 byl mezinárodně ceněný nákladní vůz a Nationale Volksarmee se také vyslovila proti těmto plánům; nakonec prosadila určité rozšíření výroby G5. Kromě sériové výroby S 4000-1 zpočátku pokračovaly práce na prototypu S4500 s větší použitelnou hmotností ve Werdau - vývoj byl zahájen již ve Zwickau.
Po období nejistoty v březnu 1962 Walter Ulbricht osobně bez konzultace se státní plánovací komisí iniciativně požádal o nový nákladní automobil s pohonem všech kol. Rozhodující byly mizerné podmínky v zemědělské dopravě, které byly projednávány na VII. německém farmářském sjezdu v březnu 1962.
V této souvislosti dostalo zelenou pokračování vývojových prací ve Werdau, přičemž funkční model, nyní známý jako W45, do značné míry odpovídal pozdější sériové verzi. Veřejné představení prototypu před jeho uvedením do sériové výroby bylo na tehdejší dobu neobvyklé.
Vznik IFA W50: velký investiční projekt a produkce
V prosinci 1962 došlo k další strategické změně usnesením Rady ministrů, která oddálila zavedení sériové výroby: v Ludwigsfelde měl být postaven zcela nový závod na výrobu IFA W50 ve velkém. Jednalo se o dosud největší investiční projekt v automobilové výstavbě v NDR. Nový závod byl projektován na roční produkci 20 000 nákladních vozidel.
IFA W50 se tedy nevyráběla ve Werdau, ale v Ludwigsfelde, nicméně označení „IFA W50“ zůstalo. Výroba začala v červenci 1965, zpočátku jako valník s pohonem zadních kol.
Při uvedení IFA W50 na trh se oficiálně hovořilo o tom, že šestiválcový motor je v této třídě běžný a že bude mít smysl i u IFA W50 pro vyšší pojezdové rychlosti v provozu s přívěsem. V motorárně v Schönebecku však nastaly potíže s dalším vývojem šestiválce IFA G5.
Vývoj nového nákladního vozidla, jímž měla být nahrazena modelová řady S4000-1 byl zahájen již ve druhé polovině padesátých let a v první polovině šedesátých let již byly dokončeny prototyp W45 s nosností 4,5 tuny, ale nakonec i díky zásahu tehdejšího vedení Německé demokratické republiky, v jehož čele stál Walter Ulbricht, došlo k přepracování na nosnost pěti tun.
IFA W50 byla vyráběna od roku 1965 v závodě Automobilwerke Ludwigsfelde postaveném přímo pro tato nákladní vozidla. Pohonnou jednotkou byl vznětový čtyřválec o objemu 6,56 l s výkony od 81 do 92 kW, který spolupracoval s pětistupňovou manuální převodovkou.
Na základní verzi s rozvorem náprav 3200 mm navazovalo provedení W50 L s rozvorem náprav prodlouženým na 3700 mm. Ve druhé polovině šedesátých let byl uveden model W50 LA s přiřaditelným pohonem předních kol.
Varianty a rozšíření modelové řady W50
IFA W50 z let 1965 až 1990 známe poměrně dobře i z našich silnic. Není divu, vždyť se jedná o nejrozšířenější nákladní automobil z bývalé NDR, který má na své kontě 571.789 exemplářů vyrobených ve zhruba 60 variantách. Vyobrazení tohoto vozidla bylo dokonce i na východoněmeckých bankovkách s hodnotou pěti marek.
Vyrobeno bylo 60 různých variant (např. sklápěč, tahač, vojenské a hasičské verze, jeřáb atd.). Kromě standardní kabiny (dvoje dveře, dvě sedadla) existují verze s prodlouženou kabinou (dvoje dveře, čtyři místa a čtyři dveře - dvě křesla a dvoupatrová postel) a dvě verze pro 6 a 10 osob (využíváno jako hasičský speciál).
IFA L60: pokus o modernizaci a konec éry
IFA L60 představuje poslední sériový nákladní automobil značky IFA, který by uveden v roce 1987 a vyráběn do srpna roku 1990. Na svém kontě má L60 celkem 20.289 vyrobených vozidel. V nabídce značky IFA po celou dobu produkce doplňoval starší modelovou řadu W50, ale podle dlouhodobých plánů ji měl postupně nahradit.
Nákladní vozidla modelové řady L60 s nosností 6,2 tun byla k dispozici v různých provedeních s rozvory náprav od 3200 do 3860 mm, k jejichž pohonu sloužil vznětový řadový šestiválec, který z objemu 9,16 l poskytoval nejvyšší výkon 132 kW a točivý moment 634 N.m. Standardem byla osmistupňová převodovka a pohon všech kol. Od roku 1988 byla k dispozici i provedení s pohonem pouze zadních kol.
Poslední snahy o oživení značky a mezinárodní spolupráce
Na jaře roku 1990 na základě memoranda o porozumění oznámil podnik Automobilwerke Ludwigsfelde, který produkoval nákladní vozidla značky IFA, strategické partnerství se společností Daimler-Benz. V důsledku toho by měl být vyvinut nový typ vozidla nazvaný IFA 1318.
Kabinu měl dodávat Daimler-Benz, zatímco podvozek, motory a převodovky byly z produkce východoněmeckých společností. Prototyp nového nákladního vozu značky IFA byl v jejím výrobním podniku představen začátkem května roku 1990, ale již v červenci stejného roku byla spolupráce na vývoji nového typu s ohledem na změny v politické situaci Německa ukončena.
Vozidla značky IFA podle provedeného průzkumu již neměla na otevřeném trhu šanci na úspěch.
Tabulka: Přehled vybraných modelů IFA
| Model | Rok výroby / období | Nosnost / výkon | Poznámky |
|---|---|---|---|
| H3 | 1947-1949 | 3 t / Maybach 4,2 l, 74 kW | První poválečný nákladní vůz, 852 kusů |
| H3A | 1950-1958 | 3,5 t / 6,0 l diesel, 59 kW | Varianty: valník, sklápěč, tahač, autobus H3B |
| H6 | 1952-1959 | 6,0 t / 9-9,84 l diesel, 88-140 kW | Středně těžký, vyráběný ve Werdau |
| S4000-1 | 1959-1967 | 4,0 t / 6,0 l diesel, 66 kW | Různé rozvory; export do Polska, Bulharska, Vietnamu, Kuby |
| W50 | 1965-1990 | 4-5 t (varianty) / 6,56 l diesel, 81-92 kW | Nejrozšířenější model, ~571.789 kusů, ~60 verzí |
| L60 | 1987-1990 | 6,2 t / 9,16 l diesel, 132 kW | Pohon 4x4 standardně; 20.289 kusů |
IFA W50 | L60 Entwicklungsgeschichte Kurzvideo- Serie
Zemědělské použití a důraz na pohon všech kol
Rozhodující byly mizerné podmínky v zemědělské dopravě, které byly projednávány na VII. německém farmářském sjezdu v březnu 1962. Po tomto jednání dostalo zelenou pokračování vývojových prací ve Werdau, přičemž funkční model, nyní známý jako W45, do značné míry odpovídal pozdější sériové verzi.
Walter Ulbricht osobně bez konzultace se státní plánovací komisí iniciativně požádal o nový nákladní automobil s pohonem všech kol. Veřejné představení prototypu před jeho uvedením do sériové výroby bylo na tehdejší dobu neobvyklé.
Pro zemědělství měly vozy IFA velký význam díky robustní konstrukci a různým nástavbám, které umožňovaly využití jako sklápěče, tahače návěsů či hasičské a vojenské verze. IFA W50 a L60 s pohonem všech kol či přiřaditelným předním pohonem byly v zemědělských provozech vysoce ceněné pro schopnost zvládat náročný terén.
Historický význam
U typu IFA W50 byl ale čtyřválcový motor zachován až do ukončení výroby v roce 1990. IFA W50 byl nejrozšířenějším nákladním automobilem z bývalé NDR. IFA je navíc značkou, která pod svým jménem sdružovala mnoho domácích výrobců a její vozidla byla exportována do řady socialistických zemí.
tags: #nakladni #automobil #zemedelske #auto #ifa