Akademický slovník cizích slov definuje rekord jako nejlepší měřitelný výkon dosažený v určité disciplíně podle příslušných pravidel. Jednu z nejdelších tradic mají světové rekordy zaznamenávané v atletice. Oficiálně se světové rekordy mužů vedou od roku 1912, kdy byla schválena první rekordní listina. Ženské rekordy se vedou od roku 1922, tehdy ještě pod hlavičkou FSFI, která schválila první rekordní listinu žen. Svoji činnost ukončila FSFI v roce 1934, lehká atletika žen přešla pod IAAF, která nadále schvalovala světové rekordy v obou kategoriích.
Není tedy od zajímavosti se podívat, kolik českých atletů a atletek se dokázalo zapsat do listiny světových rekordů. Vůbec prvním českým atletem, který překonal světový rekord, se stal diskař František Janda Suk. Památným datem byl 16. červen 1901. Suk tehdy hodil diskem na mezinárodních závodech pořádaných Spartou na hřišti v Bubnech 39,42 m. Janda Suk tehdy překonal rekord Maďara Bauera a jeho rekordní zápis vydržel až do roku 1902.
Na závodech 13. Pak přišla éra žen. Česká ženská atletika byla v letech 1920-1928 řízena Svazem házené a ženských sportů. Teprve v roce 1928 přešla pod ČAAU. Ve 20. letech minulého století vládli nejen české republice Marie Mejzlíkové, Ludmila Sychrová, Ludmila Vencová či Marie Vidláková. Marie Mejzlíkové obě pocházely z Prahy, ale příbuzné nebyly. Co do počtu světových rekordů byla úspěšnější Marie Mejzlíková II., jak je rozlišovaly i výsledkové listiny. Tato všestranná sportovkyně, původně házenkářka, závodila za SK Úředníků Karlín. Svého času držela světové rekordy na 50 m, 60 m, 80 m, 100 yardů, 100 m, skoku do dálky a podílela se na světovém rekordu štafety 4x100 m. V dnes olympijských disciplínách, tedy běhu na 100 m vytvořila světový rekord 2x, prvně 5. srpna 1922 časem 13,6 s. Rekord však vydržel jen 15 dní a překonala ho Angličanka Mary Linesová výkonem 12,8 s. Tento výkon Marie Mejzlíkové II. vyrovnala 13. května 1923 a stala se tak spoludržitelkou světového rekordu. V skoku dalekém se poprvé zapsala do rekordní listiny výkonem 516 cm z 6. srpna 1922, podruhé 23. září 1923, když rekord posunula na 530 cm. Mejzlíková II. Její jmenovkyně Marie Mejzlíková I. vyrůstala na Vyšehradě a závodila za SK Smíchov. V roce 1922 byla krátce držitelkou světového rekordu na 200 m výkonem 28 3/5, jak se tehdy psalo, tedy 28,6 s, v hodu oštěpem výkonem 24,95 m a ve vrhu koulí o váze 5 kg, kde dosáhla rekordu 8,30 m. Současně byla také spoludržitelkou štafetového rekordu. Při něm doplnily obě Marie ještě další dvě Marie - Marie Bakovská a Marie Jirásková. Do rekordní listiny se zapsaly 21. května 1922 v Paříži časem 53,2 s.
Kromě toho ještě čtveřice S. K. Dohromady tak vytvořily Marie Mejzlíková I. a II. Naší první světovou rekordmankou v hodu oštěpem byla Božena Šrámková. První rekord hodila 6. srpna 1922 v Praze a měl hodnotu 25,01 m. O týden později, 14. srpna ho zlepšila na 25,32 m. V roce 1924 se 25. května do rekordní listiny zapsala Marie Janderová. Při závodech v Ostravě hodila 27,24 m. Na jejich rekordy navázala koulařka Ludmila Vencová z Moravské Slavie Brno, která posunula světový rekord ve vrhu koulí o hmotnosti 5 kg prvně na 8,40 m a poté 6. července 1926 na 8,76 m. Současně vylepšila i světový rekord ve vrhu koulí oboruč (sčítaly se výkony dosažené pravou a levou rukou) na 16,25 m a posléze na 16,32 m. Rodačka z Třebíče se do rekordní listiny mohla zapsat ještě jednou, když pětikilovou kouli překonala výkonem 10,07 m desetimetrovou hranici, což byl výkon lepší než 4 kg koulí. Také naše další světová rekordmanka Marie Vidláková nosila dres Morandy, jak se neoficiálně, ale tradičně oddíl Moravská Slavie Brno nazývá. Její výkon z roku 1925 měřil 32,46 m. Ale už o rok dříve byla držitelkou světového rekordu v hodu oštěpem obouruč, když součet jejích výkonů činil 49,29 m.
V roce 1926 se do rekordní listiny zapsala poprvé Ludmila Sychrová, která 6. června překonala světový rekord na 80 m překážek. Ten o dva roky později ještě dvakrát vylepšila na domácích závodech 1. července 1928, když prvně zaběhla tuto trať za 12,6 s a poté 12,2 s. Na 2. Kamila Olmerová patřila také mezi světové rekordmanky. Pak už začínala i éra rekordmanů - mužů. Zahájil ji koulař František Douda, který při mezistátním Česká republika - Rakousko 4. října vyrovnal v Brně na stadionu v Pisárkách světový rekord Němce Hirschfelda výkonem 16,04 m. Jeho výkon poznamenal namožený zádový sval. Světový rekord pak ještě vylepšil 24. září 1932 při mezistátním utkání s Polskem v Praze na Letné na novém atletickém stadionu na 16,20 m. Sám později vzpomínal: „Tak jsem dosáhl svého olympijského úspěchu, který zároveň byl mou osobní tragédií.
V roce 1933 se 13. Na stejné trati žen byla úspěšná Antonie Briksová, která ustavila první světový rekord 9. června 1931 v Praze časem 2:24:00. Na podzim téhož roku jej, již pod jménem Antonie Odvárková, vylepšila na 2:14:07. Bylo to opět při závodech v Praze 14. Pak se až do skončení 2. světové války žádný český atlet do listiny světových rekordů nezapsal. Ovšem poválečná léta byla velmi úspěšná. Už v roce 1946 překonal světový rekord v chůzi na 50 km Josef Doležal. Bylo to 4. srpna v Poděbradech časem. O osm let později, 12. září 1954, tam znovu přepsal rekordní listinu na 50 km , tentokráte výkonem 4:16:06 h. Celkem zaznamenal Josef Doležal během své úspěšné kariéry 12 světových rekordů. Kromě padesátkového měl i dva zápisy na 20 km trati, kde poprvé překonal světový rekord 6. května 1955 časem 1:31:21, podruhé potom 25. července 1956 výkonem 1:30:00. To již probíhala éra Emila Zátopka, nejlepšího vytrvalce světa, čtyřnásobného olympijského vítěze. V tradičních olympijských disciplínách se zapsal poprvé do rekordní listiny trati 10 000 m, když překonal 11. Ve své knize Můj trening a závodění popisuje zisk prvního světového rekordu takto: „Asi v polovině června jsem běžel v Ostravě 10 km při armádních přeborech ... Dejme slovo Zátopkovi: „ Začal jsem s takovou vervou ... Tento úsek zůstává pro české rekordy významnou kapitolou.
Do listiny světových rekordmanek se zapsala i olympijská vítězka v hodu oštěpem Dana Zátopková. Stalo se to při závodech v Praze 1. června 1958 výkonem 55,73 m. Dalším naším světovým rekordmanem byl vynikající mílař Stanislav Jungwirth. Ten překonal již 27. října 1952 světový rekord na 1000 m časem 2:21,2. Na trati 1500 m se zapsal do rekordní listiny o pět let později na Houšťce u Staré Boleslavi: 12. července 1957, 3:38,1 první na světě pod 3:40. Rekord překonal následující rok Herb Eliot. Na stejné trati se mezi světové rekordmanky zapsala Jaroslava Jehličková, která zvítězila na mistrovství Evropy v Aténách časem 4:10,7. Finálový závod v Aténách 1969 ji však zaskočil zranění.
Tradici rekordů v hodu diskem navázal Ludvík Daněk, který poprvé překonal světový rekord 2. srpna 1964 v Turnově výkonem 64,55 m. Podruhé se do listiny světových rekordmanů zapsal 12. října v Sokolově výkonem 65,22 m. Z žen byla úspěšná Zdena Šilhavá, která překonala světový rekord v hodu diskem 26. Prapor běžeckých disciplín naposledy zvedl Josef Odložil, stříbrný medailista z OH v Tokiu 1964, který překonal světový rekord na dráze. Ve vrhu koulí se podařilo 2x překonat světový rekord Heleně Fibingerové. První to bylo 26. září 1976 v Opavě výkonem 21,99 m, aby ho 20. srpna 1983 vylepšila Jarmila Kratochvílová na 400 m za 47,99 s. Její rekord na trati 800 m zůstal ještě dlouho nepřekonán a je považován za jeden z nejstarších platných českých světových rekordů.
Mezi desetibojaři se prosadili i další jména: trojnásobný světový rekordman Tomáš Dvořák (4. července 1999 8994 bodů) a Roman Šebrle, který jako první na světě překonal magickou hranici 9000 bodů. V hodu oštěpem zazářila Barbora Špotáková, která pokračuje v tradici a drží světový rekord. Mezi ženami v hodu oštěpem zůstává Jana Železná jako rekordmanka v hodu oštěpem s rekordem 98,48 m z Jeně z roku 1996. Do Jeny jel Železný proto, že se cítil po návratu ze závodů z Japonska ve formě; manažer mu sehnal zrovna tento závod.
Mezi další významná jména patří Eva Glesková a další čeští atleti, kteří se dočkali světových rekordů během 20. století a na počátku 21. století. Z tematické drobnosti stojí za zmínku, že některé rekordy vznikaly na pražských či brněnských stadionech a v Ostravě, a to často v kontextech mezistátních utkání či domácích závodů, kde české běhy a hody posouvaly hranice světových výkonů.
Celkově lze říci, že historie české lehké atletiky je plná významných okamžiků, kdy čeští atleti a atlety překonávali světové rekordy či se k nim blížili na mezinárodních scénách. Z sumárního pohledu lze identifikovat několik klíčových postav, které formovaly dějiny světových rekordů v různých disciplínách a subdisciplínách atletiky.
Další podrobnosti najdete v dílech a kronikách, které mapují jednotlivé etapy a rekordy v období od počátků až po současnost, kde se česká stopa nadále objevuje v různých disciplínách a kategoriích.