Jeden ze tří nových vozů prodaných v Norsku je dnes elektromobil nebo alespoň dobíjecí hybrid. Norsko je v tomto ohledu naprostým unikem, jedinou větší zemí na světě, kde mají elektrická auta takové zastoupení a kde se nejprodávanějším vozem může stát Tesla Model S, Nissan Leaf nebo jiný ryzí elektromobil. To je dobře, ne? slyšíme říkat zastánce elektromobilů. Teoreticky by to dobře být mohlo, kdyby ale k takovému stavu Norsko dospělo přirozeně. Nic takového se ovšem nestalo, vedení země se rozhodlo poručit větru dešti a automobilům poháněným elektřinou zamést cestu štědrými podporami všeho druhu. Chtělo tak ukázat světu, že to jde, že když se nastaví správné podmínky, elektromobily mohou být žádané.
Elektromobily totiž netrápí jen jejich cena či praktická využitelnost, problém je také v tom, že kdyby se jich měly v brzké době prodávat miliony, jak někteří politici hlásají, není je čím nabíjet. Tolik elektřiny, kolik by potřebovala taková masa aut, dnes zkrátka není jak vyrobit. A i když s tímto lokálně a v menší míře problém být nemusí, je tu ještě jedna potíž - chybějící infrastruktura dovolující nabíjet větší počet aut tak, jak pro delší jízdu potřebují. Právě na tento problém naráží nyní Norové, kteří si zlákáni dotacemi, úlevami a dalšími výhodami elektrická auta koupili. V takovém Oslu připadá na 50 tisíc tamních elektromobilů a 30 tisíc plug-in hybridů, celkem tedy 80 tisíc aut, v sedmisettisícovém Oslu městě 1 300 veřejných dobíjecích stanic. To je na první pohled hodně, pochybujeme, že by v Oslu bylo 1 300 stojanů u čerpacích stanic. Jenže u těch nikdo netráví tak dlouhý čas, a tak zkrátka nestačí a nové nepřibývají dostatečně rychle.
„Každý rok zvyšujeme počet dobíjecích míst o 26 %, ale počet elektromobilů roste ročně o více než 100 %. Nůžky se rozevírají víc a víc,” říká Sture Portvik z vedení města. Čím to, že je v Norsku o elektrická auta tak velký zájem? Stačí snad Norům jejich omezený dojezd? Navíc je tam minimálně půl roku opravdu zima, což pro baterie není ideální prostředí. Jak už jsme naznačili, podstata tkví ve velmi silných podpůrných programech na nákup elektromobilu a zároveň, aby bylo z čeho na ně brát, ohromně vysokých daních na pořízení konvenčního auta.
Ve výsledku tak dnes VW e-Golf v Norsku stojí zhruba 250 tisíc norských korun (zhruba 699 tisíc Kč), zatímco srovnatelný benzínový Golf přijde zhruba na 300 tisíc NOK (zhruba 838 tisíc Kč). A když do jednoho je navíc palivo zadarmo, což je další faktor, který činí veřejné dobíjecí stanice nedostupnými, a do druhého stojí v průměru něco přes 44 Kč za litr, pro jaké auto se rozhodnete?
Pobídky k nákupu elektromobilu v Norsku zahrnují osvobození od daní při registraci auta, od DPH, mýtného, parkovacích poplatků a jak už jsme zmínili, u veřejných nabíječek také od platby za elektřinu. Dříve dokonce mohli majitelé elektromobilů jezdit v pruzích pro autobusy, ty ale „obsadili” tak rychle, že tahle výhoda musela skončit. Zmíněná zvýhodnění byla zavedena v roce 2012 jako snaha podpořit prodej elektroautomobilů s cílem, aby do roku 2020 bylo 90 % všech nově prodaných aut v Norsku elektrických nebo aspoň plug-in-hybridních. Tento cíl byl vládou potvrzen, navíc s další metou, že do roku 2025 bude 100 % nově prodaných aut jezdit na elektřinu. Dnes je v tomto ohledu Norsko na 35 % a už má problémy. A to je třeba říci, že se stále bavíme jen o podílu na počtu nově prodaných vozů - celkový počet bude s každým rokem stále vyšší.
Norsko chtělo ukázat, jak to s rychlým přechodem na elektromobily jde, ukazuje ale pravý opak. Už ony nabíječky jsou větší problém, než se zdá, protože 60 % obyvatel Osla nemá možnost nabíjet svůj elektromobil jinde, žijí v bytech bez vlastních garáží. Takovým je elektromobil bez veřejně dostupné nabíječky k ničemu a jak jsme zmínili, už dnesnímu, pořád minoritnímu zastoupení elektrických aut nestíhá jejich výstavba sekundovat. Norsko v listopadu 2025 zaregistrovalo 19 427 nových elektrických aut, což představovalo 97,6 procenta všech prodaných osobních vozů. Benzin, nafta i hybridy se dohromady vešly do zbývajících 2,4 procenta trhu, přičemž žádný z nich nepřekročil ani jedno procento. Jinými slovy: téměř každé nové auto v Norsku je už dnes elektromobil.
Podle tamního Svazu pro dopravní informace šlo o rekordní měsíc - nejen z hlediska podílu elektromobilů, ale také z hlediska absolutního počtu registrací. Trh tak zažil jeden z nejsilnějších prodejních výsledků v novodobé historii. Na čele trhu stojí Tesla, která si v listopadu připsala 31 procent všech registrací a dál upevňuje roli dominantního hráče. Model Y a Model 3 dohromady tvořily významnou část trhu, ale silný měsíc měly i další značky: Volvo, Volkswagen nebo Ford. Nabídka elektromobilů tak v zemi pokrývá prakticky všechna segmentová očekávání.
Tip: Popularita elektromobilů v Číně stoupla tak, že vyváží benzínová auta ven. Není o ně zájem
K mimořádným číslům přispělo několik faktorů: očekávané daňové změny v roce 2026, agresivní slevové kampaně i lepší dostupnost levnějších modelů. Kupující tak raději pořizovali nové auto dřív, než se do rozhodování promítnou změny rozpočtu a pobídek. Norsko se k téměř úplné elektrifikaci nedostalo přes noc. Je to výsledek dlouhodobé politiky, která zvýhodňuje elektromobilitu - od nulových nákupních daní přes levnější mýtné až po preferenční parkování. Důležitou roli hraje také robustní dobíjecí infrastruktura, která umožňuje cestovat na elektřinu napříč zemí i v náročných zimních podmínkách.
Pro ostatní země je norský příklad jasným signálem: elektromobilita není jen výsledkem technologického pokroku, ale také stabilních pobídek, infrastruktury a široké nabídky modelů. Zažít dovolenou ve fjordech, obklopeni vodopády a nádhernou přírodou byl náš prázdninový plán. Ani moment jsme neváhali, jakou podobu cestování zvolíme. Vždyť se jedná o Mekku elektromobility. Nebylo moc času na kvalitní přípravu, ale něco málo jsme odladili. Především jsme nestihli přesněji stanovit trasu a s ubytováním jsme si nelámali hlavu.
TRASA: přes Německo a Braniborská jezera do polského Swinoujscie a odsud trajektem do Telleborgu a odsud směr Oslo, Trondheim a po fjordech dolů do Kristiansandu. Lodí do dánského Hirtshals a Německem zpět domů. Dlužno podotknout, že druhou polovinu jsme jaksi vůbec neplánovali, ani neměli koupený trajekt zpět. Začneme mýtem a placenými úseky. Němec ani Polák nechce za dálnice nic. Švédsko a Norsko vybírá za kdeco, dálnice, vjezdy do města, mosty, tunely a v neposlední řadě trajekty, kterých v druhé části cesty nebylo málo. To vše pokryje pod zrcátkem nalepená krabička velikosti zápalek AUTO PASS, která vše načítá.
Člověk, který nám s tímto velmi důležitým prvkem cestování pomohl se jmenuje Michal Holý z Norge.cz. Navíc o nás celou cestu věděl a velmi ochotně saturoval v tu dobu potřebnými informacemi. Nakonec vykouzlil i zpáteční trajekt a to 3 dny před odjezdem za super cenu. Tedy velmi doporučuji. Na vyúčtování cesty ještě nevidím. otahuje Německem, takže ideální čas. Celkové ceně prý hodně pomáhá právě elektromobil, který má nejvýraznější úlevu na vjezdech do měst, pak na placených cestách, nejméně prý šetřím na trajektech. No, uvidíme. V každém případě se poplatek panu Holému velmi vyplatil, minimálně v pohodlném a bezchybném provedení.
Občas se stalo, že pán na trajektu, který skenoval SPZky chvíli bádal nad naší českou začínající EL, ale nakonec vždy zahlásil OK. Asi jsme jejich čtečky trochu mátli, v Norsku totiž všechna elektroauta začínají na E, např. EE, ED, EL atd. Zajímavé je, že hybridy nemají v Norsku žádné zvýhodnění a jejich SPZ začínají jako u nás regionálním přiřazením. Náš čtenář vyšel z modelu v Čechách, kde musíte mít kontrakt s dodavatelem energie na dobíjecích stanicích a mít buď RIFID kartu, čip, nebo nainstalovanou appku. Bohužel se mi z Čech nepodařilo zjistit nějakého běžného distributora v Norsku a zajistit si přístupy. Na dodavatele energie gratis jsem se nechtěl spoléhat. Na webu žádné informace tohoto druhu nejsou, nebo jsem nebyl dost trpělivý. Těsně před odjezdem už ve stresu, že to budeme muset řešit vše až na místě, se mi povedlo nakontaktovat se opět přes pana Holého na kolegu elektromobilistu, který mi napověděl, že stačí mít plný účet u Charge Map a nechat si zaslat RIFID kartu, která otevře ty stanice, které má Charge Map pod kontraktem. Náš oblíbený partner pro rychlé DC dobíjení v Čechách za nic funguje i v Německu a Polsku. (Po návratu je Lidl také za kačky a to ještě velmi nešťastně s jištěním, které Vám blokuje další peníze).
Tahlej metoda nás odvezla za nulu až do Švédska bez většího čekání na dobíječkách. Přes vyznačení na Charge Map však Lidl neposkytuje zdarma ani ve Švédsku, ani v Norsku, ani v Dánsku. Přesněji: v těchto zemích nedobijete zadarmo nikde. Je to logické, když směrem k severu zjevně procento elektroaut na silnicích rostlo až k poměru 1:1 (v Oslu). To pak prostě nabíjení zdarma nedává smysl. Ještě k Lidlu: na zpáteční cestě Německem - nabíječku otevřete aplikací LIDL plus, jaké překvapení nás čekalo, když jsme dokončili nákup, naložili ho do auta a píp a konec zvonec. Jinými slovy, systém na pokladně odpočítal 5 minut a stanici vypnul. Nevíme, jak by se choval, pokud by k nákupu a načtení appky na pokladně nedošlo. IONITY jde cestou výrazných slev na kWh pro zákazníky s paušálem, takže skoro vždy jsme nějakých pár minut čekali, až někdo uvolní stojan. Nikdy ne přes 15-20 min., protože to krmí auta rychle a stojanů bylo vždy na místě 4 - 10.
Stojany nám otevírala modrá karta navázaná na aplikaci Charge Map. Upozorňuji ale, že tento systém je značně nepřesný a nedá se na něj spolehnout. Vyhodnotil jsem, že kromě Tesláckých stojanů, kterých bylo všude mraky a víceméně všechny volné, se opakují distributoři: Circle K, MER a Charge365. Circle K provozuje i benzinky a na každé benzince najdete minimálně jeden stojan. Bohužel stejně jako Kaufland v Německu není možné stáhnout appku na českém Apple Storu, museli byste mít místní SIM kartu v telefonu. MER je další velmi rozšířená síť. Byl jsem překvapen jak je systém přihlášení flexibilní, srozumitelný a přehledný. Jednoznačně doporučuji, síť pokrytí je hustá (snad každé městečko má stojan). Systém Vás přivede až k nabíječce, dá Vám info o obsazenosti stojanu, přihlašujete se na 2 kliky a tradááá už to hučí. Navíc v appce vidíte historii nabíjení, přesné ceny za kWh (6,5 NOK za DC, 3,5 NOK za AC) a vyúčtování. Charge 365 se s Vámi jako některé weby, např. na kempy nebaví jinak, než norsky. Provozují pomalé dobíječky, ale mají velmi husté pokrytí ve městech. Ideální zaparkovat ve městě zadarmo a jít si město prohlédnout. Bohužel appka vyžadovala norskou předvolbu telefonního čísla a nepustila mě dál. Pak mi napsali na mou sžíravou otázku, jestli jsem jako cizinec zákazník, že jasně. Jen dejte za norskou předvolbu posledních 8 číslic Vašeho čísla. No, pecka - takové trochu české řešení. Tedy neúspěch, ale s touto znalostí bych si appku nainstaloval a využíval právě na místech, kde vím, že strávím více času.
Obecně: v Norsku žádné potíže s veřejným nabíjením nejsou! Stojany vesměs zejí prázdnotou, najdete je na každém kroku, někdy i celé „lesy“ dobíječek. Žádné nepřehledné spleti kabelů ve městech, jak jsem na webu našel hysterické články, se nekonají. Elektromobilita je v Norsku normální a zvládnutý způsob přepravy. Ve městech dosahuje 50 % trhu, na baterky jezdí dodávky, autobusy, trajekty, skútry i pár motorek. Čím jste dál od města, tím se poměr snižuje, ale není možné nevidět elektroauto na silnicích i daleko na venkově.
Na své cestě jsme potkávali nejčastěji Tesly, vesměs jen norská auta. Tak elegantně a rychle zvládnutou přepravu přes vodu nikde jinde nezažijete. Přijíždíte před trajekt do číslovaných pruhů, do trajektu Vás personál velmi rychle naskládá a už se jede. Teprve na palubě Vás obsluha naskenuje SPZku a váš AUTO PASS částku odečte. Trajekt jede velmi tiše a velmi rychle. Na palubě nechybí čisté WC, ani možnost si dát kávu. Tedy jestli to vůbec stihnete, přesun trvá jen několik málo minut.
Jeli jsme tzv. na blind a rychle jsme zjistili, že takhle ne. Stan jsme vezli jen pro dobré počasí, ale nakonec jsme ho vytahovali, když jsme nenašli žádné ubytovadlo za přijatelné peníze. HYTTE (chatky v kempech) bývaly v rozmezí 40-70 EURO za noc, sometimes s tím, že někdy to bylo s čistotou a funkčností všelijaké. Uspořádání: 2 palandy je nejběžnější. Občas jsme našli kemp na Google map, ale přestup na jejich webové stránky byla konečná. Jiný jazyk než norština byl vzácný. Kempů je podél cest mnohem více, ale šance, že uspějete, je velká náhoda. Aktualizováno: 14. Norsko zvládlo to, o čem zbytek světa zatím jen mluví: skoro všechna nově prodaná auta jsou elektrická. Jenže úspěch přinesl problémy, které nikdo nečekal - víc aut na silnicích, ohrožení hromadné dopravy a dotace, z nichž těžili hlavně bohatí. Teď země podporu škrtá a zjišťuje, jestli trh vydrží sám.
Foto: Jamieson Pothecary / Norsk elbilforening. Matouš Lázňovský.
Autor je vědecký a technologický publicista. V této pozici působil od roku 2005 v Lidových novinách, později v časopise Ekonom, na serveru Technet.cz. V současné době je redaktorem sekce Tech serveru Seznam Zprávy.
V Norsku tvoří čisté elektromobily drtivou většinu prodejů všech nových aut (97 %) a na celkovém fungujícím vozovém parku se už podílejí zhruba třetinou. Nedávno tam dokonce počet bateriových vozů na silnicích poprvé historicky překonal počet těch naftových. Kdybychom tento scénář jedna ku jedné aplikovali na Českou republiku, znamenalo by to nevídaný skok. V současnosti u nás jezdí něco málo přes šest milionů osobních aut. My jsme přitom pouze na naprosto nepatrném zlomku tohoto velkolepého čísla. Průměrné stáří našeho vozového parku přesahuje šestnáct let a ukazuje, že obměna by trvala déle než ve Skandinávii.
Podobně jako v Norsku, i Česká republika by potřebovala rozsáhlou infrastrukturu a promyšlené řízení zátěže. Norská cesta ukazuje, jaké výzvy přináší rychlá elektrifikace: je potřeba chytré nabíjení a dynamické tarify, které rozloží nápor na síť a vyhnou se kolapsům. Zásadní je však i to, že elektřina v Norsku pochází z 100% obnovitelných zdrojů, zatímco v ČR převládá uhlí a jaderná energetika. Ekologický dopad masivní elektromobility by v ČR nebyl tak křišťálově čistý na počátku, a zároveň by vedl ke snížení lokálních emisí v městských centrech.
Pokud by se Česká republika rozhodla kopírovat norský tempo, narazila by na hardwarové a finanční bariéry: vysoké ceny energií pro spotřebitele, nerovnoměrné rozložení nabíjecí infrastruktury na sídlištích a složitou byrokracii. Norsko je však důkazem, že s dlouhodobou podporou, robustní infrastrukturou a širokou nabídkou modelů lze překonat i velké výzvy. A když si představíme budoucnost, kde by Češi po vzoru Norska přijali elektromobily jako standard, je jasné, že jde o komplexní proměnu energetického, dopravního i společenského ekosystému.
Chcete vědět, o kolik procent se ještě můžou zvýšit ceny energií? Do čeho má smysl investovat z pohledu úspor do technologií na vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. - 31. ledna 2027.
Celkový obraz: Norsko je celosvětovým průkopníkem v přechodu na čistou mobilitu a pohled do jeho velkých měst nám ukazuje, jak vypadá blízká budoucnost osobní dopravy. Způsob, jakým se tam prodávají a používají všechny druhy elektromobilů, včetně vozů čínského původu, a masivní podpora, infrastruktura a rozmanitá nabídka modelů, ukazují cestu dalším zemím.
tags: #norsko #elektromobily #panelak