Panhard byl průkopníkem v výrobě osobních vozů a později se soustředil na vojenské a obrněné techniky. Významnou kapitolu tvoří Dyna X, následně Dyna Z s aerodynamickou karoserií, facelift PL17 a poslední osobní model 24. Z historie vyplývá souvislost mezi ekonomickými problémy výrobce a jeho snahou o modernizaci portfolia v období dominance menších Renaultů a Citroënů.
Dyna Z (1954-1959)
Nový Panhard Dyna Z byl poprvé představen motoristickým novinářům 17. června 1953 v pařížském restaurantu Les Ambassadeurs, ale do výroby se dostal až v následujícím roce. Dyna Z dostala ve své době poměrně neobvyklou samonosnou karoserii s rozměry 4570 x 1660 x 1550 mm a rozvorem 2570 mm. Přídi vozu dominoval masivní nárazník a na něm ve středu položený světlomet; hlavní světlomety měly chromované rámečky a byly v horní části rozšířené. Koncová a směrová světla byla umístěna nestandardně na bocích vozu před předními a za zadními dveřmi. Dveře měly závěsy na sloupku B a kliky byly skryté v liště lemující spodní část kabiny.
Aerodynamická karoserie (cx údajně 0,26) byla původně vyrobena z hliníkového plechu, čímž se dosáhlo mimořádně nízké pohotovostní hmotnosti kolem 700 kg. Postupem času se však hliníkové díly nahrazovaly ocelí; v roce 1958 zůstaly z hliníku jen nárazníky, palivová nádrž a některé části motoru a chladicího systému. Přední kola Dyna Z poháněl vzduchem chlazený dvouválec 851 cm3 s protiběžným uspořádáním válců (boxer). Výkon 31 kW (42 koní postačoval k rychlosti 130 km/h při spotřebě kolem 6,5 l/100 km. V rámci vývoje došlo k jen částečnému zvyšování výkonu a rychlosti u verze Dyna Z Tigre (37 kW / 50 koní, 145 km/h).
Finanční potíže Panhardu vedly k 1955 převzetí 25% akcií Citroënem a sloučení dealerské sítě. V rámci dohody montoval Panhard užitkové verze Citroënu 2CV; Dyna Z zaplňovala mezeru mezi malými modely 2CV a velkými sedany DS/ID. Nicméně dohoda nepřinesla očekávané řešení finančních problémů; Citroën postupně přebíral nad Panhard stále větší kontrolu a v roce 1965 ji zcela pohltil. Do konce výroby byl Dyna Z nahrazován novými pokusy o modernizaci.
PL17 (1959-1965)
Na jaře 1959 byl Dyna Z faceliftován a získal nový název PL17. Zkratka PL znamenala Panhard et Levassor a číslo 17 souviselo s charakteristickými parametry modelu: 6 míst pro cestující, spotřeba 6 l/100 km a zařazení do kategorie 5CV. Vzhled vozu připomínal Art Deco styl předválečného Dynamic; největší změny se odehrály na předku a zádi. Přední světlomety dostaly chromované obočí protažené do boků; v nárazníku se objevil oválný otvor. Často se vozy dodávaly ve dvoubarevném provedení. Od roku 1963 se označení PL17 změnilo na 17.
PL17 byl poháněn stejným dvouválcem z Dyny Z 31 kW, v provedení Tigre 37 kW. Celkově se do roku 1965, kdy Citroën ukončil výrobu, prodalo kolem 130 tisíc modelů PL17 a 17, včetně dvoudveřových kabrioletů s plátěnou střechou. PL17 pokračoval v úspěších na soutěžních tratích a v roce 1961 získal první tři místa v rallye Monte Carlo a dosáhl četných prvenství v domácích soutěžích spotřeby.
Model 24C a 24CT (1964-1967)
Další pokus o středně velký sedan byl model 24, jenž byl dvoudveřový kupé. Debutován v červnu 1963 pro rok 1964 s karoserií navrženou Louisem Bionierem a dalšími spolupracujícími designéry. Dvouválcový boxer 851 cm3 a rozvorem 2286 mm měl doprovodné tvary s plochou prosklenou plochou a kryty s průhlednými ochrannými kryty světlometů. Dvoubarevné provedení zůstalo častým rysem vozu.
Od roku 1964 byly k dispozici verze 24C (4-místný) a 24CT (2+2). Verze 24C měla slabší výbavu a motor o výkonu 42 koní, dodávaný jen jeden rok. Luxusnější 24CT měl 50 koní. Od roku 1965 došlo k prodloužení rozvoru (2550 mm) a rozšíření variant na 24B a 24BT, krátce i nejlevnější verzi 24BA. Délka vozu vzrostla z 4267 mm na 4490 mm, čímž vzrostlo i vnitřní prostor, zejména vzadu.
Poslední osobní vůz značky Panhard, modře nalakovaný model 24BT, opustil výrobní linku 20. července 1967. Celková výroba Panhardu 24 se udává na 28 651 vozů. Po ukončení výroby pokračovala firma ve vojenské výrobě a dnes existuje jako součást koncernu Panhard & Auverland, vyrábějící lehká taktická vojenská vozidla, včetně Gavial pro Bundeswehr.
Spolupráce a souvislosti: Deutsch & Bonnet (D.B.)
S historie Panhardu úzce souvisela spolupráce s automobilkou Deutsch & Bonnet (D.B.), která vznikla z partnerství Charlese Deutsche a Reného Bonnota. Úspěchy zahrnovaly Le Mans a Bol d’Or, kde vozy na bázi Panhardu získaly významné úspěchy. Postupně došlo k přesunu na vlastní značku CD a později k Matra Automobiles. Panhard pak spolupracoval na vozech pro Le Mans 1962 s cílem porazit Renault ve střehu. Výsledný vůz Panhard CD Le Mans dosáhl vítězství v klasifikaci objemového koeficientu a stal se cestovním vozem pod značkou Panhard CD. Vzduchem chlazený dvouválec 851 cm3 s kompresorem Rootes a výkon 51 kW dosahoval rychlosti až 225 km/h.
I když značka Panhard vypadla z hlavního výrobního seznamu, zvažuje se možnost obnovení luxusní značky pod PSA Peugeot Citroën. Historie Auverlandu, který získal značku Panhard v roce 2005 a později ji v čase zpracování transformoval do Panhard General Defense, ukazuje snahu o rozšíření a diverzifikaci portfolia, včetně obrněných vozidel jako A4VL pro francouzskou armádu.
