Petr Hrdlička – automechanik, muzikant a životní cesta od dílny k hudbě a automobilovému vývoji

Jeho sympatickou usměvavou tvář můžete vídat v ulicích Mníšku pod Brdy, který už je 15 let jeho domovem. Letošní rok je pro něj ve znamení dvou významných výročí. Začátkem srpna oslavil 50. narozeniny. Jeho hard rocková kapela ŠKWOR, ve které hraje na kytaru a zpívá, slaví 25. výročí od založení.

Rodinné zázemí a přestěhování do Mníšku pod Brdy

V Mníšku pod Brdy bydlíme 15 let a samotného mě překvapuje, jak to rychle uteklo. V té době jsme měli první dceru a Praha nás už nebavila. Shodou okolností má tchán barák ve Všenorech, kam jsme za ním jezdili, a já si tenhle kraj kolem Berounky a Brd zamiloval. Nechtěli jsme už bydlet v Horních Měcholupech, a tak jsme si začali hledat bydlení mimo Prahu. Byli jsme už zoufalí, protože jsme sjezdili všechny směry kolem Prahy, ale nemohli jsme dlouho žádný pozemek ani starší dům, který by se nám líbil, sehnat. Do Mníšku pod Brdy jsme přišli úplnou náhodou, kdy se nám podařilo koupit volný pozemek Na Madlenkách, o který bylo více zájemců. Jeho majiteli, a doteď našemu milému sousedovi a kamarádovi Michalovi Mathauserovi, jsme se zalíbili a u skleničky šampaňského jsme si plácli.

Dětství, první kontakty s hudbou a první nástroj

Muzika mě přitahovala už od malička. Pořád jsem si prý něco broukal a prozpěvoval, tak mi rodiče začali kupovat různé nástroje, jako byly foukací a tahací harmoniky a já na všechno dokázal zahrát. Postupem let jsem začal toužit po kytaře a tu mi rodiče koupili k Vánocům v mých devíti letech. Krásnou „španělku“ pomáhal tátovi vybrat kytarista Zdeněk Fišer, který doprovázel Hanu Hegerovou. Táta měl sice jako autoklempíř k hudební branži daleko, ale zrovna opravoval panu Fišerovi vůz, a tak mu ochotně pomohl s výběrem kvalitní kytary.

Vyučení automechanikem a profesní začátky

Vyučil se automechanikem. Pokračoval jsem v rodinné tradici a vyučil se automechanikem, ale musím se přiznat, že mi to nikdy moc nešlo. Dokázal jsem ještě tak něco vyměnit, ale třeba složit motor už vůbec. K tomu mému učení se váže další vtipná historka. Dostal jsem na praxi téměř novou Škodu Favorit, u které jsem měl udělat garanční prohlídku, což byla výměna oleje a filtrů. V dílně jsme měli pohodu, kecalo se o všem, lahváče ani cigarety nebyl problém. Když Favorit odjel, tak se otočím k ponku a na něm ležel ještě zabalený nový olejový filtr. Nejenže jsem mu ten filtr zapomněl vyměnit, ale ještě jsem mu do starého oleje nalil nový, takže ho tam měl celkem osm litrů! Asi za půl hodiny přijel nepříčetný majitel i s tím Favoritem a měl ten olej i v obličeji, jak to stříkalo.

Po vojně jsem chvíli dělal v plynové kotelně v Korunní ulici na Vinohradech, což byla pohoda. Byla plně automatická, což mělo tu výhodu, že jsem ji vždycky pustil a pak už nemusel dělat nic a mohl jsem jít na pivo do nedalekého non-stopu. Potom jsem pracoval u firmy Miros a vozil s velkou dodávkou bytový textil a koberce z Rakouska a Německa. A zase se k tomu váže vtipná vzpomínka, související s tím, že tenkrát ještě nebyl běžně roaming. Neuměl jsem německy a na cestách jsem si musel nějak poradit. Problém ale nastal, když jsem potřeboval něco kvůli vyplnění dokumentů pro celníky, tak jsem se musel vrátit na hranice, tam chytit signál, dovolat se do naší firmy, zeptat se co a jak, a potom zase jet zpátky spoustu kilometrů do Německa pro zboží.

Návrat ke kapele a hudební cesta

Ke kytaře a muzice jsem se vrátil až po vojně. Řekli jsme si s kamarády ze sídliště, se kterými jsem chodil na pivo, že si založíme kapelu. Oni už také něco uměli zahrát, tak jsme to zkusili. Sešel jsem se v ní i s mým nejlepším kamarádem Tomášem Kmecem, se kterým jsem společně prošel, až na jednu výjimku, všechny kapely až po Škwor. Nikde jsme snad ani veřejně nehráli, jenom jsme zkoušeli v protiatomovém krytu na Základní škole Gutova na Praze 10.

Začínali jsme jako Skwar, což jsme vymysleli v hospodě u piva, ale vlastně to nic konkrétního neznamenalo. Lidi nám ale to jméno dost komolili, dokonce na plakátu v Kardašově Řečici zvali pořadatelé do sokolovny na kapelu Švára! Tak jsme se raději v roce 2001 přejmenovali na Škwor. Naše nultá deska, kterou bych nejraději vymazal, byla fakt blbost, má špatný zvuk a hloupé texty. V počátcích nám hodně pomohl Aleš Brichta, který nám produkoval až první desku. V roce 2002 jsme už jeli jako předkapela na turné s Arakainem a pak s Harleyem.

Velký zlom přišel v roce 2002, kdy jsme vystupovali na Ozzfestu na Strahově. Festival jsme zahajovali, na pódiu jsme byli asi 25 minut, a už se na nás přišlo podívat asi šest tisíc lidí. Na tom samém pódiu po nás vystupovaly světové megahvězdy jako Ozzy Osborne nebo Slayer. A dostali jsme tam tu stejnou visačku, jakou měli také oni. Ozzy s kapelou seděli ve stanové kóji vedle a oddělovala nás jenom plachta. Byli jsme úplně u vytržení, prohlíželi jsme si v otevřeném přepravním kufru několik Zakkových kytar opálených od ohně a připadalo nám to neuvěřitelné.

Po Ozzfestu nás už lidi začali více vnímat. Dostali jsme se pod agenturu Pink Panther, která zastupuje Kabáty a v roce 2003 jsme s nimi jako předkapela jeli po republice turné Dole v dole. Ale už od roku 2001 jsme jeli systém, kdy jsme o víkendech hráli na koncertech a přes týden normálně chodili do práce. A jednou jsme takhle seděli s Tomášem Kmecem v baru Wigwam na Smíchově, psal se rok 2004 a my měli první zlatou desku za 10 tisíc prodaných kusů alba Vyvolenej, a říkáme si: „To už jsme asi hvězdy, ne? To už nemusíme chodit do práce, ne?“ Tenkrát jsme si ani nedokázali vůbec představit, že budeme jenom hrát.

Proces tvorby a textařská práce

Ze začátku jsme si nechali napsat asi dva texty, ale já jako zpěvák, jsem se s těmi slovy neztotožnil, což byl zásadní problém. Tak jsem se rozhodl, že když mi to půjde, tak si budu psát texty sám. A když budou špatný, tak pak můžu za to nadávat jen sám sobě. Nějak se mi to povedlo a od té doby si k hudbě, kterou mi naposílá Tomáš Kmec, píšu texty sám a dělám melodickou linku.

Čerpám z běžného života, co se okolo děje nebo se přihodí kamarádům a známým. Jen na sobě pozoruji, že čím jsem starší, tak se snažím být více nad věcí. Dřív jsme byli hodně divoký a hodně jsme to prožívali. Dneska, i když mi řada věcí pořád vadí, tak už je neventiluji tak emočně jako dřív.

Občas se stane, že mě nějaký muzikant osloví, abych mu něco zkusil napsat a já mám potom radost, když se to povede. Asi před 20 lety jsem textoval pár písniček na sólovou desku Nikole Šobichové, která předtím zpívala se skupinou Holki. Nedávno mě oslovil můj kamarád Vojta Nedvěd, abych mu otextoval nejnovější desku. Už vyšla, Vojta je s ní spokojený, i ohlasy od fanoušků má super a já mám z toho samozřejmě taky velkou radost, už jen proto, že mám Vojtu a jeho hudbu rád. Velkou ctí mi bylo, když jsem mohl pro Vojtu a jeho tátu Františka Nedvěda napsal duet „Můj osud“ a jsem rád, že si ho ještě společně několikrát veřejně zazpívali.

Koncertní zkušenosti a výjimečná vystoupení

Párkrát jsme hráli v Německu, kam ale nepřišel skoro nikdo, protože nás tam nikdo nezná. Občas jsme zajeli na festival na Slovensko, kde jsme se lidem líbili, a tak máme na letošní listopad naplánované slovenské turné po šesti větších klubech od Bratislavy až po Košice. Uvidíme ale, jestli je vůbec vyprodáme. Na Slovensku nemáme takovou silnou pozici jako v Čechách.

Hezkých míst bylo moc, ale asi nejdivočejší dva koncerty jsme měli ve věznicích. Když zavřeli našeho bývalého bubeníka, tak jsme za ním přijeli hrát do Vazební věznice Ruzyně. Vystupovali jsme před 300 vězni a náš zavřený bubeník hrál s námi. Daleko ostřejší bylo ale naše vystoupení v ženské Věznici Světlá nad Sázavou, kde jsme zahráli v kulturní místnosti a od publika nás dělilo jen pár metrů a několik bachařek.

Chtěli jsme udělat ke 20. narozeninám kapely velký koncert a říkali jsme si buď to vyjde, nebo ne. Nakonec tam dorazilo 14 a půl tisíce lidí, což nás ve výsledku samozřejmě hrozně potěšilo. I když si koncert fanoušci skvěle užívali, tak pro mě to byl paradoxně zvukově snad nejhorší koncert. O2 Aréna má vysoko strop a zvuk se tam neuvěřitelně mydlil.

Fungování kapely během covidu a současné plány

Snažili jsme se fungovat i během covidu a natočili jsme desku „Tváře smutnejch hrdinů“. Ale online koncertování ze studia mi přišlo divné, proto jsme to raději nedělali. Pár takových online koncertů jsem viděl, ale jak tam ti lidé v hledišti nejsou, tak je to na tom nasazení kapely znát.

Škwor letos oslaví 25 let své existence. Plánujeme to oslavit spolu s našimi fanoušky na dvou koncertech v pražské hale O2 Universum, které budou 6. a 7. října. Máme radost z toho, že nás mají lidé rádi a vstupenky na oba koncerty se již vyprodaly. Máme nasmlouvané i zajímavé hosty, které zatím nechceme prozradit.

Volný čas, rodina a oslavy

Snažím se co nejvíce věnovat svým dětem, dokud s námi ještě chtějí trávit společný čas. Když je hezké počasí, tak jezdíme s přítelkyní na výlety na Harley-Davidson Electra Glide, což je jejich bezkonkurenčně nejtěžší motorka, kterou pro mě měli. Rádi třeba jezdíme po místech, kde se točily staré české filmy a seriály. Na motorce si občas zajedu i do zkušebny a nahrávacího studia do Benic.

Všechny dárky byly krásné a může za to rodina, kamarádi, kamarádi sousedi a sousedky, kapela a crew, moje Lenka, která se mnou má velkou trpělivost, ti všichni pro mě vymýšleli překvapení a je mi ctí a potěšením, že to se mnou oslavili. Ani si to nezasloužím. A vlastně bych rád ještě jednou všem poděkoval, za hezký večer a samozřejmě Alešovi Krákorovi za to, jak super připravil celou akci.

Životní paralela: Ing. Petr Hrdlička - legenda automobilového vývoje

Rodina Hrdličkova je s mladoboleslavskou automobilkou úzce spjata již po tři generace. Petr Hrdlička (*12. září 1934) je jedním z průkopníků spolupráce československého automobilového průmyslu se zahraničními partnery a veřejnosti je znám především jako vedoucí projektu Škody Favorit. Petr Hrdlička se narodil 12. září 1934 v Praze. Kádrové posudky mu kvůli působení jeho otce na pozici ředitele automobilky za 2. světové války znemožnily přijetí na vysokou školu, a tak nastoupil do Ústavu pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV). Díky specializaci na hypoidní ozubená kola dostal Petr Hrdlička již v roce 1959 úkol vypočítat parametry soukolí zadní nápravy na připravovaný nový model Škoda 1000 MB. Jeho práce se projevila i na změnách dalších komponent vozu tak, aby byla zajištěna jejich odolnost.

Ve druhé polovině 70. let minulého století pracoval jako vedoucí útvaru Vědeckotechnického rozvoje v UVMV, kde založil i oddělení inovací, které se zabývalo i modernizací modelů Škoda 742 a 743. Nejvýznamnějším projektem Ing. Petra Hrdličky, CSc. byl model Favorit, na němž pracoval jako ředitel technického vývoje. Právě on byl strůjcem kontraktu s designérem Giuseppem „Nuccio“ Bertonem a díky své technické erudici ovlivňoval u veškerých komponent vozu jejich vývoj, konstrukci i případné dodávky od subdodavatelů, u nichž prosadil zavedení řady moderních technologií.

Týmu kolem Petra Hrdličky se podařilo projekt Škoda Favorit úspěšně dokončit v rekordním čase. Zcela nový vůz se veřejnosti poprvé představil už v září 1987. Moderní koncepcí a zavedením nových technologií výrazně přispěl k modernizaci celého automobilového průmyslu v tehdejším Československu a položil základy pro rozhodnutí koncernu Volkswagen o vstupu do české automobilky v roce 1991.

Po odchodu ze Škoda Auto v roce 1990 se Petr Hrdlička v polovině 90. let opět přidal k automobilce v pozici externího konzultanta a nadále zůstával v kontaktu především s oddělením vývoje. Martin, syn Petra Hrdličky, pokračuje v rodinné tradici a je nyní vedoucím vývoje podvozku a agregátu ve Škoda Auto.

Ocenění a společenské uznání

Mladá Boleslav mu udělila čestné občanství, které město uděluje jen velmi zřídka, respektive skoro vůbec. Od prezidenta Miloše Zemana zase v roce 2019 dostal Medaili za zásluhy I. stupně. Obě ocenění jsou velkou prestiží pro konstruktéra i celou jeho rodinu, jejíž část je také zainteresována ve Škodovce.

Petr Hrdlička je jednou z nejvýznamnějších postav tuzemského průmyslu druhé půle 20. století, své kulaté narozeniny oslavil jako vitální a optimistický zralý muž. Stále řídí svoji Škodu Yeti a těší se z široké rodiny.

Tabulka - shrnutí klíčových momentů

tags: #petr #hrdlicka #automechanik