Automatické posuvné dveře SPEDOS a jejich role v moderním letištním prostředí

Automatické posuvné dvoukřídlé dveře SPEDOS v prosklené fasádě letištní haly. Vstup na perón prostřednictvím tří historických otočných dveří byl doplněn moderními automatickými dveřmi SPEDOS. Letiště M. R. Štefánika nebo Letiště Bratislava je mezinárodní letiště v Bratislavě. Moderní prosklená čekárna v impozantní budově autobusového nádraží je na obou průhledových stranách vybavena automatickými posuvnými dveřmi SPEDOS v jednokřídlém provedení.

Typy a konstrukce dveří SPEDOS na letištích

Celoskleněné, bezrámové automatické posuvné dveře dvoukřídlé jsou vybaveny elektrickým pohonem SP805L o výšce krytu 190mm. Pro svou větší tuhost je pohon předurčen k instalaci na zdivo. Vodící kostky na podlaze udržují dveřní křídla při pohybu v optimální dráze. Vlevo vedle stěny je klíčový spínač, zapuštěný pod omítku; slouží k jednorázovému odemknutí/uzamčení dveří a jejich uvedení do provozu.

Ve fasádě jsou instalovány dvoukřídlé AD posuvné. Nad dveřmi je umístěn pohybový detektor v ochranném krytu, který chrání zařízení před nepříznivými vlivy počasí. Hlavní vstup nádražní haly tvoří prosklená stěna se vsazenými automatickými posuvnými dvoukřídlými dveřmi SPEDOS. Dveřní křídla jsou vyrobena ze standardních hliníkových profilů. V nádražní hale bylo využito celoskleněné provedení automatických posuvných dveří včetně pevných bočních dílů. Celoskleněná dveřní křídla jsou připevněna k elektropohonu ocelovými kleštinami. Průchod na peron uzavírají dvoukřídlé automatické posuvné dveře v prosklené stěně z hliníkových profilů.

Speciální řešení pro celkové propojení provozu

Dveřní souprava TWINTOUR v Českém ani ve Slovenském prostředí ještě nebyla realizovaná. Holandský výrobce Boon Edam nabízí tento model již od počátku naší spolupráce v roce 1993. Dá se složit do vozíku, zapřáhnout za osobní auto a odvézt kamkoliv. To je jedna z výhod systému MoLiS, mobilní letištní světelné soustavy, kterou vyvinula firma TRANSCON ELECTRONIC SYSTEMS ve spolupráci se Leteckým ústavem Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně.

MoLiS by mohl na malých letištích nahradit zastaralé systémy, které na mnoha místech dosluhují. „Na malých letištích se dodnes používají systémy vyvinuté v Československu někdy na počátku 60. let. Tehdy vznikly primárně pro vojenské použití, nicméně později se začaly používat i na malých aeroklubových letištích, kde přežívají dodnes. Jejich technický stav je ale stále obtížněji udržitelný, na původní systémy se již nevyrábí náhradní díly a řada malých letišť proto musela noční lety ukončit.

Výzkumníci spojili síly s renomovaným výrobcem letištních světel, českou firmou TRANSCON ELECTRONIC SYSTEMS. Na jejích bedrech ležel vývoj systému po technické stránce, Letecký ústav pracoval zejména na testování soustavy. „Systém MoLiS byl zkoušen na řadě letišť po celé republice. Jednalo se jak o letiště, která disponují starým systémem, případně jej už nemají v provozu, tak o letiště, která zatím s nočním provozem neměla zkušenosti. Výsledkem spolupráce je prototyp systému určený pro dráhy do 1200 metrů, kdy maximální délka dráhy je závislá na její šířce.

Celá světelná soustava se vejde do vozíku za auto, což je velký rozdíl oproti starému systému, který v původní vojenské verzi potřeboval k převozu několik nákladních vozů. Na rozdíl od zahraničních osvětlovacích soustav pro malá letiště není český systém napájen z baterií nebo solárních panelů, ale prostřednictvím kabelového rozvodu. „Chtěli jsme, aby údržba systému byla pro malá letiště co nejjednodušší a údržba baterií se nám zdála příliš náročná. Z důvodu co nejnižších nároků na elektrický generátor sloužící pro napájení systému využívá systém v co nejširší míře LED technologie," vysvětluje Chlebek.

Regulační rámec a praktické dopady na provoz

Součástí tříletého projektu MoLiS byla i příprava certifikované metodiky. Ta má pomoci definovat požadavky na světelné soustavy pro malá letiště, nyní ji schvaluje Ministerstvo dopravy. Nové předpisy by měly narovnat současný stav, kdy se počítá s použitím pevných osvětlovacích soustav pro letiště se stálým nočním provozem, v praxi ale malá letiště provozují noční lety jen pár měsíců v roce.

„Na malých letištích je noční provoz převážně sezonní záležitostí. V létě je krátká noc a na letištích je přes den velký provoz, takže toto období není pro noční litý ideální. Naopak jaro nebo podzim jsou pro provoz v režimu VFR NIGHT, tedy noční lety za podmínky vizuálního kontaktu se zemí, mnohem lepší. Malá letiště obvykle potřebují noční provoz kvůli výcviku pilotů třeba jeden až dva měsíce na jaře a stejně tak na podzim.

Pozemní letištní technika zahrnuje opravdu velký sortiment vozidel, které slouží právě k odbavení letadla mezi jednotlivými lety. K výstupu cestujících se používají buďto nástupní mosty nebo autobusy - i toto je letištní pozemní technika. Dále se používají vozíčky na kufry, které je odvážejí do třídírny zavazadel. Cisterny, které mají za úkol doplnit do letadla vodu a palivo. Mezi další vozidla patří dále tahače k přesunu těžkých věcí, pásy, které nakládají zboží do letadla, vozidla s cateringem a důležitou úlohu hraje pushback. Pushback je malé vozidlo, které vytlačí letadlo ze stojánky. V zimním období se používají tzv. anti-icyng vozidla, které stříkají odmrazovací kapalinu na letadlo.

Inovace a budoucnost

„Věřím, že se AeroMobil stane inspirací pro nový způsob myšlení v oblasti cestování. Má skutečné ambice, jak povýšit cestování na zcela novou úroveň. Létající automobil AeroMobil je hlavním produktem na Slovensku založené společnosti AeroMobil. Jeho vývoj započal v roce 1989, kdy Stefan Klein, zakladatel a vedoucí odboru dopravy designu na Vysoké škole výtvarných umění na Slovensku, začal pracovat na konceptu létajícího auta.„

„Jsem velice šťastný za to, co jsme byli schopni vyvinout týmem pouhých 12 lidí za tak krátkou dobu. Hlavním důvodem, proč AeroMobil dosáhl jak po stránce technologické, tak i po stránce obchodní mnohem pokročilejší fáze než jakékoliv jiné pokusy o postavení létajícího auta, je kontinuální zaměření společnosti na zapojení předních globálních odborníků, podnikatelů a obchodníků do tohoto projektu. Aktuální létající prototyp automobilu AeroMobil 3.0 v sobě zahrnuje významná vylepšení předchůdce AeroMobil 2.5. V současné době bude prototyp AeroMobil 3.0 sloužit dvěma hlavním cílům. Za prvé bude nasazen pro testování a vylepšení finálních výkonů, funkcí a vlastností. AeroMobil 3.0 je z převážné míry postaven z moderních kompozitních materiálů. Ty jsou použity na jeho karoserii, křídlech a kolech. Je vybaven všemi hlavními funkcionalitami, jako jsou avionika, autopilot a moderní záchranný padákový systém, které by měly být s velkou pravděpodobností začleněny do finálního výrobku. Prototyp létajícího vozu AeroMobil 3.0 se stávajícím motorem dosahuje na silnici rychlosti až 160 km/h a ve vzduchu dokáže zrychlit až na rychlost 200 km/h. AeroMobil 3.0 ve svém projektu implementuje mnoho pokrokových technologií, jako jsou variabilní úhel náběhu křídla, který výrazně zkracuje požadavky na vzlet, a robustní zavěšení, které mu umožňuje vzlétat a přistávat i na poměrně nerovném terénu. AeroMobil 3.0 byl nalakován lakovacím systémem Standoblue od Standoxu.“

1. Uspořádání pojezdových drah a parkovacích míst na letištích je složité, zejména na velkých letištích, kde jsou trasy husté. Naváděcí vozidlo může přesně vést letadlo do určené polohy, vyhnout se nesprávné trase, omylu vstoupit do neprovozních oblastí a zabránit pozemním nehodám, jako jsou kolize.
2. Za podmínek nízké viditelnosti má výrazný žlutý lak a výstražná světla na střeše vozidla dobrou viditelnost a poskytuje pilotovi jasné vizuální navádění; pro letové posádky, které poprvé přistávají na neznámých letištích, může přímo snížit vytížení veřejných komunikačních prostředků a zlepšit provozní efektivitu.
3. Profesionál naváděcí řidič vozidla přesně nasměruje letadlo, aby upravilo svůj směr a parkovací polohu prostřednictvím standardizované komunikace a řízení. Konečnou chybu parkování lze kontrolovat do 1 metru, což výrazně zlepšuje přesnost parkování na odbavovací ploše a efektivitu obratu.
4. The letištní sledovací vozidlo je klíčovou součástí civilního letištního naváděcího a řídicího systému pozemní činnosti (SMGCS), který dokáže plynule propojit přenos informací mezi řídícími a letovými posádkami a zajistit tak, že letiště může fungovat uspořádně za různých podmínek viditelnosti a provozu.

Britští pasažéři, kteří se vraceli z Milána do Manchesteru, nestihli svůj let, jelikož je zpozdila digitální pohraniční kontrola. Deníku BBC sdělili, že si budou muset zajistit náhradní let, který je může vyjít až na stovky liber. Let se společností EasyJet zmeškalo více než sto lidí. Společnost pasovou kontrolu označila za „nepřijatelnou“. Pasažéři strávili až tři hodiny ve frontách, některým se dokonce udělalo špatně a zvraceli. Společnost EasyJet uvedla, že se snaží cestujícím pomoct, ale že situace je „mimo jejich kontrolu“.

Evropská letiště a letecké společnosti uvedly, že od zavedení digitálního systému vstupu/výstupu (EES) minulý pátek došlo k výraznému narušení jejich provozu. České ministerstvo vnitra varuje, že digitální kontrola může při prvotní registraci cestujících v Praze trvat až tři minuty. Letiště Praha před zavedením nových systémů varovalo, že by to mohlo vytvořit fronty u kontrol pro transatlantické přílety. Nezaregistrovaným lidem by projití příletových kontrol mohlo trvat až 45 minut, varovaly letecké společnosti.

V případě jednoho evropského letiště žádný z cestujících nedorazil k odletové bráně v době, kdy se měla zavírat. Nakonec se dostavilo pouze 12 pasažérů se zpožděním 90 minut. Zástupci zastřešujících organizací Airports Council International Europe a Airlines for Europe vyzvali orgány Evropské unie, aby před letními měsíci zajistily větší flexibilitu nové digitální kontroly. Momentálně je možné systémy EES pozastavit jen částečně, pokud vytvářejí velká zpoždění. Pasažérům by dokonce ani nepomohlo dorazit na letiště dříve.

tags: #posunovaci #vozidlo #letist