Jak rozběhnout spalovací motor automobilu

Zážehový motor je spalovací motor, v kterém je směs paliva a vzduchu ve válci zapálena neboli zažehnuta jiskrou, obvykle vytvořenou zapalovací svíčkou. Tyto motory pracují s nižším kompresním tlakem. Nejvyšší výkon a točivý moment leží ve vyšších otáčkách. Chod je tichý a pravidelný. Zážehové motory, s kterými se běžně potkáváme, jsou v největším měřítku benzínové.

Principy pracovního cyklu spalovacího motoru

U klasického čtyřdobého zážehového motoru rozlišujeme fáze sání, komprese, expanze a výfuk. Komprese - píst se pohybuje směrem do horní úvrati a oba ventily jsou uzavřené. Nasátá směs se stlačuje a ohřívá. Expanze - oba ventily jsou uzavřené. Směs paliva a vzduchu shoří a v pracovním prostoru válce se prudce zvýší teplota i tlak vzniklých plynů. Výfuk - píst se pohybuje směrem do horní úvrati.

Dvoudobý zážehový motor neboli dvoutakt je pístový motor, jehož pracovní cyklus proběhne za jednu otáčku klikové hřídele. Na rozdíl od čtyřdobého spalovacího motoru obstarávají přívod zápalné směsi místo ventilů píst a kanály. Sání a komprese - Píst se pohybuje od dolní úvratě směrem k horní úvrati. V klikové skříni vzniká podtlak a tím se nasaje do klikové skříně zápalná směs. Během pohybu pístu do horní úvrati se uzavírá výfukový a přepouštěcí kanál. Expanze a výfuk - Těsně před horní úvratí přeskočí jiskra, nastává zážeh a expanze. Expanzí je píst tlačen z horní úvratě do úvratě dolní. Spodní hrana pístu uzavírá sací kanál. Směs v klikové skříni se pohybem pístu stlačuje.

Wankelův (rotační) motor má unikátní konstrukci pístu a komory. Píst je vlastně takový trojúhelník, který excentricky rotuje okolo hřídele. Válec má speciální tvar, který zaručuje, že všechny vrcholy rotoru jsou vždy v kontaktu se stěnou válce. Tím vznikají uvnitř motoru tři oddělené prostory. Otáčením rotoru v každém z těchto prostorů probíhá právě jedna z fází klasického čtyřtaktního cyklu.

Příprava k rozběhnutí motoru: kontrola před startem

Startér je zařízení, které má roztočit motor při jeho uvádění do provozu. Startér vyžadují motory, které při uvádění do provozu samy nevytvářejí počáteční točivý moment. Při startování auta se vysune pastorek (malé ozubené kolo), který zapadne svým ozubením do ozubení setrvačníku na klikovém hřídeli motoru. Poté se zapne samotný elektromotor startéru, který roztočí správným směrem spalovací motor. Po uvolnění klíčku ve spínací skříňce se pastorek opět působením pružiny zasune zpět, aby nebyl startér roztáčen spalovacím motorem.

Při kontrole před startem je důležité sledovat hladinu oleje. Většina motorů moderních aut je vybavena snímačem hladiny oleje. Některá ukazují graficky přímo množství, jiná pouze signalizují případ, kdy hladina oleje klesne na minimum a měl by se tedy dolít. Startování motoru s nedostatečným množstvím oleje může vést k poškození ložisek a předčasnému opotřebení.

Studený start a rozjezd

Se spouštěním motoru souvisí také tzv. studený start, typická situace po dlouhé, ještě lépe zimní noci. Problém je zejména u vznětových motorů. Z důvodu přímého vstřiku totiž produkují nízké odpadní teplo, takže se také pomalu ohřívají. Pokud motor po studeném startu běží delší dobu na volnoběh, agregát skutečně po čase ohřejete. Problém je, že olej v převodovce zůstává studený, což v zápětí pocítíte na topornosti řazení.

Lepší než nechat motor dlouho běžet na volnoběh je motor natočit a rovnou vyrazit. Samozřejmě s nízkými otáčkami, řekněme tak maximálně do 2000 za minutu u dieselů, do 3.000 u zážehových motorů. Zkrátka motor jen tak lechtat. Jak teplota chladicí kapaliny stoupá, můžete samozřejmě jet s větší zátěží. I tak je s větším zatížením lépe počkat až do okamžiku, kdy ručička teploměru motoru dostoupá na provozní teplotu. Voda neboli chladicí kapalina se totiž ohřívá rychleji než olej v motoru. V okamžiku, kdy je voda na provozní teplotě, je olej stále ještě ve fázi ohřívání.

K rychlejšímu vyhřátí kabiny dnes pomáhají elektrický příhřev nebo přídavné elektrické topné těleso vložené do systému topení a ventilace. To prospívá jak motoru, tak i cestujícím.

Stop‑start systémy a jejich vliv na motor při rozběhu

Systém, který vypíná při chvilkovém zastavení vozidla motor, vznikl původně s cílem snížit množství emisí při jízdách městem. Jde zejména o populární hodnotu CO2. A jelikož snaha snížit množství emisí je dnes pro automobilky klíčová, je systém stop‑start instalovaný takřka na všem. Systém ale zpravidla sníží spotřebu pouze v měřícím cyklu, který má k realitě daleko. V okamžiku, kdy dochází k doběhu (případně startování motoru), má olejové čerpadlo snížené otáčky. Spolu s tím je nižší rovněž tlak oleje v mazací soustavě. Z toho důvodu dochází v ložiskách pohyblivých částí k takzvanému polosuchému (v extrémním případě i suchému) tření.

Stop‑start dále zvyšuje namáhání axiálních ložisek klikového hřídele a hlavních ložisek, protože vyžaduje výkonnější alternátor, což znamená větší napětí drážkového řemenu. Systém tedy motoru jednoznačně škodí, i přesto, že jsou provedeny úpravy, které mají zamezit odlévání oleje z ložisek klikového hřídele. Stop‑start škodí ještě turbodmychadlu: systém motor často vypne i poté, co pracoval ve vysoké zátěži, čímž se zkracuje doba potřebná pro jeho ochlazení. Jedinou šancí je systém vypínat manuálně při startu, má‑li uživatel tento vliv.

Odpojování válců a startování

Díky odpojení některých válců motor při jízdě pod částečnou zátěží nevyužívá celý svůj objem. Spalování probíhá jen v některých válcích. Škrticí klapka v sání reguluje množství vzduchu, které motor nasává. Když se například u čtyřválce dva válce odpojí, zbývající dva musí k dosažení stejného výkonu nasávat zhruba dvojnásobné množství vzduchu. Samotné označení „odpojování válců“ je přesné: systém spočívá v odpojení válce, tedy uzavření přístupu vzduchu do něj. K tomu slouží hydraulické solenoidy. Ty buď nastaví vačku ovládající ventily odpojených válců na nulový zdvih, nebo zajistí, aby vahadlo nepůsobilo na příslušné ventily.

Píst v odpojeném válci se i nadále pohybuje nahoru a dolů, nevykonává však žádnou práci. V danou chvíli proto slouží jako vzduchová pružina - to se sice neobejde zcela beze ztrát, ale pozitivní efekt odpojování válců nad nimi jasně převažuje. Právě rychlé přepínání mezi jízdou na některé a na všechny válce je jednou z nejtěžších úloh, které odpojování válců klade na konstruktéry. Ford tvrdí, že tento proces trvá jen 0,014 sekundy; během tohoto okamžiku se musí nejen přenastavit ovládání ventilů a škrticí klapka, ale také upravit časování ventilů a vstřikování, aby řidič pokud možno nic nezaznamenal.

Sluší se připomenout, že odpojování válců přidává nové atypické součástky, které zvyšují technickou složitost pohonné jednotky. Nejsou to jen ovládací solenoidy, ale i vyvažovací hřídele, zesílené uložení motoru případně asymetrický setrvačník.

Správné návyky při rozjíždění a řazení

Prodloužit životnost automobilu - respektive snížit jeho opotřebení - není nic složitého. Stačí dodržovat osvědčená pravidla. Pokud totiž auto ovládáte nevhodně, dočkáte se v budoucnu celé řady nepříjemností, většinou souvisejících s předčasným opotřebením některých součástí. Mezi klíčové návyky patří umírněné rozjíždění, správné používání spojky a volba otáček odpovídající rychlosti vozidla.

Dvouhmotový setrvačník nevyžaduje motor, nýbrž převodovka, a je náchylný na nesprávné zacházení. Co jej nejvíce poškozuje? Jde zejména o podtáčení motoru, typickým příkladem je jízda, kdy řidič brzdí se zařazeným převodovým stupněm až do volnoběžných otáček a před jejich dosažením nevyšlápne spojku. Dále dělený setrvačník poškozuje akcelerace z velmi nízkých otáček a příliš prudké pouštění spojky při rozjezdu. Při jízdě se snažte, aby otáčky motoru v maximálně možné míře odpovídaly skutečné rychlosti vozidla.

Správné používání parkovací brzdy při zaparkování

V autoškole se učilo, že po dojezdu má řidič vozidlo zajistit proti pohybu použitím ruční, neboli parkovací brzdy. U moderních aut parkovací brzdu nepoužívejte pouze v případě, že vozidlo stojí na rovině, případně ve velice pozvolném svahu. V příkřejším svahu ale použijte vždy parkovací brzdu. Pokud má vůz samočinnou převodovku s měničem momentu, použití parkovací brzdy je nutné, protože při přesunutí voliče do režimu „P“ dojde k uzamčení měniče maleou západkou, což není vždy dostačující v prudkém svahu.

Zaběhávání nového motoru a údržba

Dříve platilo, že nové auto se muselo nejdříve zaběhnout. Technologie pokročila a dnes mnozí tvrdí, že zabíhání nové vozu už nutné není. Pravdou je, že to záleží na výrobci. Pokud se zeptáte odborníků, většina potvrdí, že záběh motoru už nutný není, nicméně pokud jej absolvujete, nic tím nezkazíte. Při moderních motorech bývá doporučeno vyhnout se v prvních kilometrech prudkému zrychlování a jízdě na plný plyn.

Kdy kontrolovat olej

U moderních automobilů se olej kontroluje při zahřátém motoru. Nejlepší je to po jízdě, při níž se motor ohřál na provozní teplotu. Důvodem je teplotní roztažnost oleje. V praxi: dojedete, vypnete motor a necháte ho několik minut odstavený. Otevřete kapotu a olej kontrolujete na olejové měrce. Při kontrole oleje měrkou je třeba ji nejdříve otřít, zasunout do slotu a po vytažení hladinu odečíst.

Alternativní a historické způsoby spouštění

Těžké stavební stroje (buldozery) spouštějí hlavní motor pomocí malého startovacího spalovacího motoru uvedeného do provozu ručně. Některé stroje startují pomocí zásoby stlačeného vzduchu, obvykle během spouštění zaváděného přímo do válce hlavního motoru. Známý je i způsob spouštění pomocí setrvačníku, který obsluha předem roztočí ručně. Hledají se i způsoby, jak spustit spalovací motor zcela bez pomocného hnacího stroje: například vyhodnocením signálu z čidel o poloze pístů v klidu.

Pro zachování dobré kondice motoru po letech je mazivo důležitější než chladivo. Právě z tohoto důvodu dříve auta ukazovala také teplotu oleje. Dnes to umějí některá auta koncernu VW, i když nastavení může být optimistické, takže motor na provozní teplotě ještě většinou není. V zimě to poznáte podle toho, že bezprostředně po tom proudí z výdechů topení pouze vlažný, nikoli teplý vzduch.

tags: #pro #rozbeh #spalovaciho #motoru #motoroveho #vozidla