Jako každý rok jsme si tuto událost nemohli nechat ujít, a to už od pondělní tiskové konference k vyhlášení Evropského auta roku. Přípravy na takový výlet nejsou nijak složité, stačí vyřídit novinářské akreditace a ubytování, zajistit auto a jede se. Letos jsme měli akorát drobný problém s ubytováním, protože 5 hodin před odjezdem nám volali z hotelu, že se omlouvají, ale že pro nás nemají pokoj. Tak jsme s Honzou ještě v 10 večer hledali v okolí Ženevy ubytování, nebyla to legrace, ale nakonec jsme našli penzionek cca 30 km od Ženevy vysoko v horách ve Francii (la gloire de la France).
Na cestu jsme měli připravenou tmavě šedou škodu Superb s motorem 2.0 TDI o výkonu 110 kW (150 koní), pohonem 4×4 a manuální převodovkou. Jinými slovy ideální společník na takovou cestu (možná automatická převodovka by se šikla ještě o malinko víc). Mým úkolem je dnes, s odstupem času, převyprávět náš cestopis, zážitky z jízdy a pomocí nich mimo jiné i zhodnotit náš kočár.
Hned na začátku musím vyzdvihnout funkci přídavného topení, kterým byl tento Superb vybaven. Usedat ve čtyři ráno do vymrzlého auta není žádný med. Dálkové ovládání funguje i na vcelku velkou vzdálenost (odhadem 150 metrů). Těsně před čtvrtou jsem vyzvedl zbývající tři členy posádky a hurá na Plzeň - Rozvadov - Norimberg - Karlsruhe - Štutgart - Basilej - Lausanne - Ženeva, tedy něco přes 1000 km jedním směrem. To mi hned připomíná, že musím pochválit funkci adaptivních světlometů, které fungovaly na výbornou. Nestávalo se mi, že bych potřeboval ztlumit dálková světla dříve, než to udělá automat. Většinu cesty jsme jeli s aktivovaným adaptivním tempomatem, jehož citlivost je nastavena optimálně a při dojíždění pomaleji jedoucího vozidla systém nezačne hned prudce brzdit, jako u některých jiných vozů.
Vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla si může každý nastavit v několika úrovních, já si před sebou nechávám rád hodně místa (co neubrzdíš, neukecáš), a tak volím tu nejdelší možnou. Další asistent, který jsem za jízdy využíval, je line assist. Na rozdíl od na podzim testované Octavie jsem neměl potřebu jej vypínat. Systém udržuje vozidlo mezi pruhy, zásahy do řízení nejsou nikterak znatelné a pokud jsem potřeboval přejet přes čáru, nemusel jsem se s volantem vůbec prát. 90% cesty na motorshow a zpět jsme absolvovali po dálnicích, což je pro Superb to ideální, a to hlavně ty německé a švýcarské bez větších děr a nerovností. Při nastavení jízdního režimu comfort si připadáte, jak když letíte 1cm nad silnicí.
Hned jak jsme se dostali do Německa, přidal jsem na dálničních 150 km/h, tedy pokud to šlo, protože velká část německých dálnic už je bohužel omezena značkou na 120km/h. Po skončení konference jsme se vydali hledat ubytování, které bylo podle mapy umístěno v horách. Příjezdová cesta k němu ukazovala, že bude hodně zábavná, protože posledních několik kilometrů šlo o klasické horské serpentýny. Bohužel moje očekávání se nenaplnilo, protože plně obsazená Škoda Superb, s „pouhými“ 150 koňmi není úplně ideální náčiní na takovéto cesty. Teda abych to upřesnil, Superb předl jako hodinky a komfort jízdy byl stále na vysoké úrovni, díky přesnému řízení Superb projížděl zatáčkami pořád velmi přesvědčivě. Bylo ale cítit, že se autu prostě nechtělo do těch zakroucených cestiček.
To, jak jsme hledali na místě určení penzion, je na samostatné povídání, kterým vás teď nebudu zatěžovat. Každopádně jsme se nakonec ubytovali. Ráno budíček před půl sedmou a hurá zpátky do Ženevy - do víru automobilových novinek. V halách Palexpo jsme strávili 10 hodin a nachodili mnoho kroků od expozice k expozici (já konkrétně mám za sebou něco přes 16 tisíc kroků). Co nás tam zaujalo si můžete přečíst v našich kompletních výstupech (#1, #2, #3, #4 a rozhovor). Po 17 hodině jsme se naskládali opět do Superba a vyrazili pokojnou stodvacítkou po švýcarské dálnici směr Německo. Kluci se střídali u volantu a já si užíval pohodlí sedadla spolujezdce a dostatek místa pro nohy.
Řada v řízení na mě přišla až na poslední fázi cesty po České dálnici od Rozvadova k Praze. Za mě je design exteriéru velmi vydařený, troufal bych si tvrdit, že v mých očích to je nejhezčí škodovka posledních 20 let. Ostře řezané hrany, pěkná grafika světlometů s LED-ovou „hokejkou“ vepředu, jasnou grafikou LED linek v zadních sdružených svítilnách, které přesahují až do pátých dveří, to vše umocňuje určitým způsobem i emoce, které u jiného modelu z Bollesi nedostanete. V interiéru je to podle mého soudu již trošku slabší. Na to, jak exteriér působí extravagantně - elegantní a designově propracovaný, v interiéru se rozprostírá trochu nuda. Nicméně, co je dominantou interiéru, tak to je prostor.
Dokonce i za mnou (řidičem o výšce téměř 2 metry) je dostatek místa pro nohy pro stejně dlouého „habána“, i když vzadu v liftbacku to pro dlouhány na výšku nebývá úplně ideální. Ale protože ve druhé řadě žádný dlouhán neseděl, oba kolegové si užívali dostatek prostoru na délku, šířku i výšku. V testované výbavě byly velmi pohodlné kožené sedačky s pamětí pro dva řidiče a s vyhříváním, ventilací a dokonce i s funkcí masáže (u řidiče), ve kterých se na dloué cestě sedělo velmi příjemně. Při noční jízdě interiér hezky oživí linka ambientního osvětlení, která se táhne kolem celého interiéru. Poslední část interiéru je chlouba moderních Škodovek, a to kufr. Ten je obří, s objemnými bočními kapsami.
Ale abych jenom nechválil, u Superba mě opravdu dostaly 3 věci a všechny spojené s funkcí informačního systému. První z nich je, že jsem se při procházení menu dostal do míst, kde nešlo vůbec ovládat hlasitost rádia, což úplně nechápu. Proč, když jsem zanořen někde hluboko v nastavení vozu, bych neměl mít možnost měnit hlasitost audiosystému, nereagovaly dotyková tlačítka nalevo u displeje a ani ovládání hlasitosti na volantu. Musel jsem vyskákat v menu výše, aby začalo ovládání fungovat.
Druhá věc, která nezarazila v autě jen mě, ale všechny z nás, teda hlavně ty sedící na zadních sedadlech, je digitální zesílení hlasu, to jsem v autě zažil poprvé. Funguje to tak, že kdyz mluví někdo vepředu, vezme „to“ jeho hlas, mírně jej zesílí, digitálně upraví a pustí jej do reproduktorů vzadu. Ve výsledku je to dost nepříjemné a okamžitě jsme tak spíše hledali vypínání v nastavení.
Tyto dvě funkce jsou opravdu drobnostmi, které majitel buď vypne nebo ani nepostřehne, protože většina lidí auto nastaví jednou a pak už nikdy. Ale poslední neduha je nešvarem moderní doby, i když u Škody Superb ještě není dotažen do extrému. Prosím přestaňte používat na vše dotykové displeje, mechanická tlačítka jsou fajn, jsou přehledná a dobře ovladatelná. Proč má řidič vybírat třeba intenzitu vyhřívání volantu přes nastavení na displeji. A co třeba již zmíněná hlasitost?
Škoda Superb se 100 kilowattovým 2.0 TDI a pohonem 4×4 je úžasným společníkem na dlouhé cesty, je to prostě polykač kilometrů s velmi slušnou spotřebou, s dostatkem prostoru pro 4 dospělé a hoooodně zavazadel. Jen s tím, jak se utahují emise, pro plně naložené cesty si myslím, že by byla lepší volba bez pohonu všech kol a nebo pokud někdo trvá na 4×4, tak si připlatit za silnější motorizaci se 140 kW. Pak ale zapomeňte na pohádkovou spotřebu, o které jsem se zmínil. Mě osobně Superb mile překvapil.
Ani Škodovka není neomylná - přiznejme si, že její moderní dvoulitr je pocitovým výkonem někde na úrovni nejsilnější 1.9 TDI v jedničkovém sedanu nebo spíše možná i lehce pod ní. Infotainment hezky vypadá, má dobré funkce, soundsystém dobře hraje. To je tak ale vše. Některé ovládací prvky jdou spíše proti logice než-li ku sloganu „simply clever“.
Pro (ne)řidiče hledající polykač kilometrů, nepotřebující mnoho emocí, které může nahradit třeba komfort na palubě a prostornost, je Superb ideální volbou. Technická specifikace motoru a převodovky potvrzuje univerzálnost: motor 2.0 TDI SCR, výkon 140 kW, točivý moment 400 Nm, maximální rychlost 229 km/h, 7-stupňová automatická dvouspojková převodovka DSG. V kombinaci s LPG/FWD či 4×4 variantami nabízí široký rozsah použití od pracovně náročných cest po rodinné výlety.
Rozměry a objem zavazadlového prostoru potvrzují praktičnost: délka 4861 mm, rozvor 2841 mm, šířka 1864 mm a objem kufru 625 l (1760 l se sklopenými zadními sedadly). Svetlejší stránkou zůstává prostornost a modularita interiéru, zatímco nevýhodami bývá některé ovládání přes dotykové displeje a občasné problémy s adaptivním podvozkem na nerovnostech, zejména při větších kolech.
Z pohledu provozních dat: kombinovaná spotřeba (NEDC) okolo 5 l/100 km, městská spotřeba kolem 6 l/100 km, nádrž 66 l. Reálné hodnoty podle našich cest se pohybují kolem 5,5-6 l/100 km na delších trasách, s vyššími rychlostmi na dálnicích. Při jízdě po Alpách a dálnicích se spotřeba může vyšplhat nad 7 l/100 km při vyšších rychlostech, avšak s vhodnou jízdou lze zůstat kolem 5,5-6 l/100 km. Pohon 4×4 zvyšuje bezpečnost a jistotu na horách, ale tlumí spotřebu a dynamiku oproti verzím s pohonem předních kol.
V závěru lze dodat, že Škoda Superb s motorem 2.0 TDI 110 kW a pohonem 4×4 je slušný společník pro dlouhé cesty s velkým kufrem a komfortem. Příplatkové prvky v L&K a sportovních verzích zvyšují komfort a praktičnost, ale zároveň mohou mírně navýšit spotřebu a cenu. Při srovnání s benzíny či silnějšími diesely nabízí tato konkrétní konfigurace vyrovnaný kompromis mezi spotřebou a jízdními vlastnostmi.
Technické údaje (stručně): motor 2.0 TDI SCR, výkon 140 kW, točivý moment 400 Nm, převodovka DSG 7, pohon 4×4, spotřeba kolem 5-6 l/100 km podle stylu jízdy, objem nádrže 66 l, kufr 625 l (1760 l při sklopení). Rozměry karoserie: 4861 mm x 1864 mm x 1460 mm, rozvor 2841 mm. Maximální rychlost kolem 229 km/h a zrychlení 0-100 km/h přibližně kolem 8 s.
Dodatečné poznámky a praktické tipy
- Vzhledem k ochraně emisí a spotřebě zvažte volbu mezi 4×4 a verzí s pohonem předních kol pro delší a rovnoměrné cesty.
- Uvažujte nad výbavou jako adaptive DCC, která zlepšuje jízdní komfort na nerovnostech a při rychlostech nad 180 km/h.
- Větší kola mohou ovlivnit komfort na nerovnostech, doporučuje se zvolit 18" pro lepší pohodlí oproti 19" verzím.
