Kodaň - Na start kodaňského maratonu si přišlo protáhnout nohy 10 tisíc běžců. Dvaačtyřicetikilometrový závod je pro každého z nich královskou disciplínou. Není důležitý jen trénink, ale i správné obutí, jinak běžec protrpí každý krok.
Jednoho z účastníků kodaňského maratonu ale nešlo přehlédnout. Vypadalo to totiž, že své drahocenné běžecké obutí někde zapomněl. Pravda je ovšem taková, že Ted McDonald běžel bos úmyslně. „Když jsem se začal zajímat, jak uběhnout maraton, dělal jsem všechno, jak se má. Šel jsem do obchodu a zkoušel různé boty, ale žádné mi neseděly. A tak se pro mě běhání naboso ukázalo jako řešení,“ vysvětluje Ted příčinu svého konání.
Ted v USA okamžitě získal pozornost a na svých internetových stránkách teď radí tisícům podobných nadšenců. „Vždycky, když děláte něco první, tak se stanete něčím, jako je mluvčí,“ podotýká běžec bez bot. Na otázku, proč běžel bos 42 kilometrů, odpověděl Ted jednoduše: „Protože to je jediný způsob, jak já běhám.“
Ve startovním poli ale příliš porozumění nenašel. Běžecká konkurence sázela spíše na odpružené podrážky, vhodnou výstelku, správný vzorek, pečlivě dotažené tkaničky a speciální ponožky. „Nešel bych do toho. Záleží mi na tom, jaké boty nosím. Zkoušel jsem je a jsou pro mě důležité. I z psychologického hlediska,“ popisuje Friis Christensen, běžec z Odense.
Přestože nakonec na stupních vítězů Tedova bosá noha nestanula, novináři si na něj v cíli počkali. A i když se spousta běžců do cíle nedostala a mnozí z těch úspěšných pak rychle hledali v lékárničce náplasti na odřeniny a puchýře, Ted kupodivu vypadal navýsost spokojeně: „Nohy mám v pohodě, naprosto v pohodě. Možná jen trochu špinavé.“
Běh naboso: motivace, zkušenosti a radosti
„Snažil jsem se běhat hodně naboso, aby se zpevnila celá levá noha. Nabralo to velice dobrý směr, i když pořád musím dělat kompromisy hlavně co se týče odrazů. Nicméně při házení to nevypadá úplně špatně. Největší test pro koleno i formu bude ale asi závod. Tam se teprve uvidí, čeho jsem schopen.“
„Proč jste zvolil běh na boso? Slyšel jsem hodně o knížce Born to run, kde jsou popisováni indiáni, kteří běhají naboso a mají skvělé výkony. Mám i hodně známých, kteří se o to zajímají a tohle mi poradili. Myslím, že to byla dobrá volba, prospělo mi to co se týče koordinace celého těla. Plosky nohou se mi zformovaly líp. V Africe jsou pro to úplně nejlepší podmínky, trénujeme v podstatě na trávě, noha tam netrpí.“
Historie a ikonické příběhy bosých běžců
Než Abebe Bikila poprvé zvítězil v maratonu na OH v Římě v roce 1960, bylo jeho jméno ve světě sportu naprosto neznámé. A nakonec i chvíle, kdy v první polovině závodu Bikila odhodil svoje maratónky, dávala tušit spíš porážku než konečné vítězství. Bosonohý osmadvacetiletý běžec na OH vyhrál ve svém teprve třetím maratónu v životě.
Abebe Bikila vůbec nemusel běžet bos. Od firmy Adidas dostal několik prvotřídních párů běžeckých bot, ale neseděly mu a měl z nich puchýře. A tak se trenér Niskanen rozhodl vsadit vše na jednu kartu, a rozhodl se, že Abebeho radši pošle do závodu bosého, jak byl zvyklý - vždyť bez bot chodil odmalička. Etiopský rychlík před zraky užaslého sportovního světa vyhrál, navíc v tehdy nejlepším světovém čase. A o čtyři roky svůj úspěch v Tokiu zopakoval.
Osud v genech: Narodil se ve vesnici Džato pouhých šedesát kilometrů od Addis Abeby, ale ve 30. letech minulého století se tu žilo jako ve středověké vesnici. Když se chtěli někam dostat, chodili, a když měli naspěch, běhali. Také malý Abebe Bikila denně naběhal spoustu kilometrů: Jako pastevec musel hledat pro svá stáda dobrá pastviště a nahánět zatoulaná zvířata.
Malý pastevec žil a pobíhal po kopcích v nadmořské výšce kolem dvou tisíc metrů, a jeho štíhlé, šlachovité tělo se tak přirozeně adaptovalo na vytrvalostní běh - krev si zvykla účinněji okysličovat organismus. Abebe Bikila to měl navíc v genech, stejně jako mnoho obyvatel náhorních plošin východní Afriky. Jednoho dne běžci z černého kontinentu suverénně ovládnou maratonské závody a nikdo se jim nedokáže vyrovnat. Ale Abebe zůstane navždy první.
Když bylo Abebemu deset, podnikl s matkou několikadenní pěší cestu na trh do Addis Abeby. Tam poprvé uviděl vojáka císařské gardy - a pro chlapce z vesnice to bylo zjevení. Okamžitě věděl, čím chce být. Sen se mu splnil v devatenácti. Jako mladý gardista si připadal jako v ráji: Z chýše, kde nebylo co jíst, se přestěhoval do kasáren u císařského paláce. Poprvé měl pravidelnou stravu a navíc objevil sport.
Taktika, momenty a legendy olympijského maratonu
Maraton odstartoval v žáru pozdního odpoledne na římském Kapitolu nad Forem. Trenér dal svému svěřenci jediný taktický pokyn: Najdi číslo 26 a drž se ho. To číslo měl mít jeden z nejlepších maratonců té doby, Maročan Rhadi ben Abdesselam. Legenda říká, že Bikila poslušně hledal šestadvacítku, a přitom předbíhal jednoho soupeře za druhým - až nakonec vběhl do cíle jako první. Stal se prvním černým Afričanem, který získal olympijské zlato. Náhle znal jeho jméno celý svět.
Doma ho uvítali jako národního hrdinu. Bikila cestoval po celém světě a kynul davům z otevřené limuzíny jako nově zvolený prezident či kosmonaut. Pohádka však trvala jen pár měsíců. Tím, kdo mu dal šanci a uviděl v něm budoucího šampiona, byl Onni Niskanen, švédský trenér: „Běhání bylo pro Etiopany přirozené jako dýchání. Abebe zpočátku neprojevoval žádný zvláštní talent, když jsem ho začal trénovat, běhal jako voják. Musel jsem ho naučit techniku.“
Jak Bikila vyhrála olympijský maraton naboso! | Nejpodivnější okamžiky
Výzvy, zranění a pokračování kariéry
Že by jakýsi Afričan zaběhl lépe než legendární česká lokomotiva, se zdálo všem nepředstavitelné. Masér běžců si ho všiml, když ležel natažený na pohovce. Později vyprávěl: „Ohromila mě jeho chodidla. Měl je tlustá a černá jako uhel, jejich tvrdá kůže připomínala pneumatiky. Byl jsem si jistý, že nic necítí, ale naopak, ta tvrdá kůže byla velmi citlivá. Sotva jsem se jeho chodidel dotkl, zvedl se a udiveně na mě pohlédl.“
Zopakovat olympijské vítězství v maratonu se dosud nikomu nepodařilo. A těsně před hrami v Tokiu roku 1964 to nevypadalo, že by to zvládl ani Bikila. Šestnáctého září musel podstoupit operaci slepého střeva a nikdo nepředpokládal, že vůbec nastoupí. Jenže Bikila, muž z oceli, se 21. října přesto postavil na start. A v cíli byl znovu zlatý - navíc o tři minuty rychlejší než v Římě.
Tím se ale jeho příděl štěstí vyčerpal. V roce 1969 měl těžkou autonehodu, po níž zůstal zcela ochrnutý. Operace v Británii mu sice vrátila pohyblivost aspoň do horní poloviny těla, zbytek života však strávil na vozíku. Tragédií Abebe Bikily žila v tu chvíli celá světová atletika, celý černý kontinent. Příběh Abebe Bikily - jeho jméno v překladu znamenalo květ - to je i po sedmadvaceti letech, které dnes uplynou od smrti afrického běžce, stále velký příběh vytrvalosti, odvahy a nezlomné vůle.
Moderní pohledy na trénink a rehabilitaci
„Byl jste po návratu u doktorů? Nebyl, a ani se nechystám. Důležité pro mě je, že mohu z týdne na týden jít věci intenzivněji, zařazovat nové cviky. Prostě se to lepší.“
„Jak teď odhadujete vaše možnosti? Myslím, že mám docela dobrou formu. Problém spočívá jen v tom, že se nemůžu dostat úplně do té nejvyšší intenzity. To je znát zejména při odrazech, občas i v posilovně. Ale manko, které se projevuje při odrazech, není při oštěpu znát. Jsem schopen házet docela dobře. Uvidíme při těch závodech.“
| Aspekt | Běh naboso / klasické boty |
|---|---|
| Motivace | Komfort plosky, prevence puchýřů, kniha „Born to run“ |
| Rizika | Odřeniny, puchýře, potřeba adaptace na odrazy |
| Výhody | Lepší koordinace, zpevnění nohy, přirozený krok |
| Příklady | Ted McDonald, Abebe Bikila |
Osobní příběhy a inspirace
Na startu ho nikdo nebral vážně, neměl žádné úspěchy. Že byl bos, to nikoho příliš nevzrušovalo, i když byl jediný. Prostě přišli závodit černoši z Afriky. Ovšem když vyhrál a navíc ještě ve fantastickém čase, to bylo opravdu něco.
„Vážil jsem si ho, protože si nikdy na nic nehrál,“ vzpomínal maratónský běžec MUDr. ... „Primadonu poznáte na první pohled, ale Bikila byl slušný a dobrý člověk. Kromě své rodné řeči např. až do konce života žádným jiným jazykem nehovořil...“
Pro současné běžce i trenéry jsou tyto příběhy připomínkou, že výkony rodí kombinace talentu, prostředí, tréninku i volby taktiky a obutí. Ať už zvolíte odpružené boty, minimalistickou obuv nebo běh naboso, klíčové je dlouhodobé adaptování těla, respektování rizik a přizpůsobení tréninku osobním potřebám.