Druhá generace Toyoty C-HR je odvážná přinejmenším tolik, jako ta první. Dostala se mi do rukou v nejvyšší specifikaci s dvoulitrovým hybridem, pohonem všech kol a celkovým maximálním výkonem bezmála dvě stovky koní, ale taky s pořádně mastnou cenovkou na to, co je to za auto. A co je to ve skutečnosti za auto? Jako nejlepší všeobjímající pojmenování mě napadlo něco na způsob „sportovně střižený hybridní městský crossover“, ovšem to zní trochu jako marketingový blábol.
Hybridní crossover to je jednoznačně, ale pro městský provoz by se mu hodil lepší výhled zpoza volantu. Není to jak v tanku, ale třeba srovnání s božím výhledem z moderních subaru nesnese. Je tedy dobře, že C-HR máme na dlouhodobý test, takže se s ním budeme moci trochu lépe sžít. A pořádně zjistit, k čemu je skutečně nejlepší.
Prozatím si všimněme aspoň některých designových detailů, jako jsou obří a svým způsobem dvoupatrové přední lampy. Horní část však je jen denním svícením a blinkrem, světlomety samotné, mimochodem docela obstojně fungující, jsou dole. Toyota také nezapomíná na klasické mlhovky dole v nárazníku. Za zmínku stojí také vyklápěcí kliky, jejichž zavření je zevnitř auta slyšet možná až moc výrazně, nebo svítící nápis „Toyota C-HR“ mezi zadními obrysovými světly. Ta jsou velmi dlouhá a nepřehlédnete je, ovšem spolu s denním svícením nesvítí. Přehlédnout couvací světlo je naopak dost snadné, je poměrně malé a nevýrazné - a jen jedno, třebaže prostoru by tu na dvě bylo dost.
Moderní a stará škola- Tahám za vyklopenou kliku a skládám se do sedačky řidiče. Prostor tu, způsobem odpovídajícím k třídě auta, není nějak hodně, ale necítím se ani příliš stísněně. Linky interiéru naznačují kokpit řidiče se středovou konzolí lehce natočenou k řidiči. Jasně oddělují spolujezdcův prostor, ovšem předěl uprostřed vozu mu taky ztěžuje přístup k držáku nápojů.
Dominantou kabiny je samozřejmě velký displej, kterému Toyota ponechala i tři tlačítka. Bohužel mezi nimi není tlačítko „Domů“, takže když chci vyskočit z Androidu Auto, znamená to nejméně dvě klepnutí na displej. Ke grafice a přehlednosti výhrady nemám, infotainment je místy, zejména v nastavení, o trochu složitější, než by se mi líbilo.
Profily řidiče a nastavení- Jedním dechem je však třeba dodat, že volba profilu řidiče už nemůže být snazší - poté, co spárujete auto se svým profilem ve smartphonové aplikaci. To někdy není úplně přímočaré, ale jakmile se vám to povede, auto po nastoupení zvolí profil podle toho, jaký mobil se přes bluetooth připojil k vozu. Do tohoto profilu se automaticky ukládá třeba i nastavení sedačky a pokud od vaší minulé jízdy se sedačkou někdo hýbal, vůz nabídne, zda ji chcete upravit podle profilu.
Stanice rádia se však z jiné toyoty, v níž jste byli stejným smartphonem přihlášeni, nepřenesou. Co profil uložit neumí, je nastavení způsobu upozornění na rychlost systému ISA. To navíc nejde vůbec změnit ani vypnout, nebo to je schované tak dobře, že jsem to ve voze nenašel.
Spolehlivost není zrovna příkladná, i když systém nedělá velké chyby typu považování nálepky na kamionu za dopravní značku. V každém případě, nejsnazší - a za jízdy jedinou - cestou, jak se pískání zbavit, bohužel je kompletně vypnout čtení dopravních značek (RSA), jinak užitečnou pomůcku. To se dělá v přístrojovém štítu, který toho dokáže zobrazit docela hodně, ale je vhodné si vstup do nastavení předpřipravit do jedné ze tří personalizovatelných obrazovek.
Přístrojový štít umožňuje kromě nastavení designu také vybírat, co zobrazí po stranách a uprostřed. Výběr je poměrně široký, jsou tu různé varianty spotřeby paliva a ujeté vzdálenosti, výstup adaptivního tempomatu a jízdních asistentů, hrající hudbu či toky energie včetně toho, jaký točivý moment zrovna proudí na jaké kolo.
Interiér a sedačky- V interiéru stojí za zmínku také sedačky, které jsou - přinejmenším v téhle verzi - velmi povedené. Mají dobré boční vedení, celé tělo drží příkladně i v rychleji projížděných zatáčkách; samozřejmě na kategorii auta. Kvituji také, že se v nich dá bez problému strávit celý den. Spolu s tím je výhodou, že se do dveří vejde 1,5l lahev, ovšem její vytahování chce trochu grifu, aby s ní člověk nenarazil do palubní desky.
Doopravdy prostorné zadní sedadlo- Je poněkud kuriozní, že se výplň dveří docela výrazně prohýbá, když se o ni v zatáčce opřu levým kolenem. Můžu jen doufat, že je to takto navrženo schválně a výplň vydrží dvacet, pětadvacet let prohýbání.
Prostor vzadu a kufr- Vzadu to je s prostorem samozřejmě trochu horší, ale tak tak se „za sebe“ s výškou 184 cm vejdu. Trochu nevýhodou jsou poměrně malá zadní okna, jejichž dolní linka docela výrazně roste, zejména pokud by vzadu seděl někdo menší. Také dveřní výplně jsou z levnějších, tvrdších plastů, mají ale dobře řešené držáky menších nápojů - jsou nahoře u loketní opěrky. Konečně, velikost zavazadelníku je na svou třídu obstojná, chybí ovšem háčky na tašky.
Jízdní projevy a výkon- C-HR má převodovku e-CVT, která má jedno planetové soukolí a mění poměr otáček mezi vstupem a výstupem pomocí druhého, pomocného elektromotoru. Nemá ale žádné virtuální stupně, což znamená, že když víc přidám plyn, vůz vytočí motor k pěti tisícům otáček a tam ho drží, dokud nedosáhne rychlosti. Je to efektivní, C-HR dokáže zrychlovat nakonec docela hezky, jen to prostě není uším příjemné. Dvě stovky koní se mohou zdát hodně, ale právě na klikatých okreskách je díky nim C-HR mnohem lépe použivatelná.
Zvuková a vibrační dynamika- Tranzice z nízké rychlosti v zatáčce do vyšší pro rovinku je snazší a rychlejší, dynamika je velmi příjemná. Hybridní pohon je výhodou i zde, protože se alespoň část kinetické energie při zpomalování uchová v trakční baterii a pak zase pomůže s rozjezdem.
Spotřeba a reálné měření- U hybridu by člověk čekal nízkou spotřebu paliva, ale není to pravidlem. Já za volantem C-HR strávil přes 1 500 kilometrů a při klidné jízdě byl průměr kombinované spotřeby kolem 6 l/100 km. Městský a příměstský provoz zvládá vůz i za méně, klidně kolem 5 l/100 km. Při dynamické jízdě průměr snadno vyleze na kolem 7,5 l/100 km. Hybridní pohon je výhodou i zde, protože část energie se ukládá do baterie a pomáhá s rozjezdem.
Ovládání a bezpečnost- Velkou pochvalu zaslouží kamerový systém kolem auta, díky němuž je snazší se zorientovat i v těsných prostorech, a hlavně se aktivuje fyzickým tlačítkem na středové konzole. To je sice trochu utopené, ale je to lepší než aktivace přes řazení zpětného chodu nebo přes displej. A konečně, chválím také výborně fungující systém poloautonomního řízení. Dálniční jízda s ním je mnohem snazší a spolehlivější.
Cena a hodnota- Největší slon v kuchyni: standardní cena 1.264.900 korun za verzi Executive Premiere Edition je vysoká. Současná akční nabídka slevy 125 tisíc korun ji srazí pod 1,1 milionu, ale i tak vyžaduje odhodlání. Cena se dá snížit volbou jiné výbavy, ale pro sportovní sedadla je nutná minimálně verze Executive, která před slevou přijde na 1,12 milionu a po slevě s výkupem starého auta na 945 tisíc korun. Pořád to není málo, ale C-HR nikdy neměla bojovat nízkou cenou; její přednosti leží jinde. Přeci jen však šestimístná cena u auta téhle velikosti může být akceptovatelná.
Toyota Corolla 1.8 Hybrid verzus 2.0 Hybrid TEST: Ktorý je lepší?
Klíčové technické body a doporučení
- Dvoulitrový hybridní motor spolu s pohonem všech kol poskytuje výraznou dynamiku zejména na okreskách.
- e-CVT převodovka bez virtuálních stupňů vyžaduje zvyk; opakovaně dosahuje vysokých otáček a udržuje je, dokud nedosáhne rychlosti.
- Interiér nabízí dobré boční vedení sedaček a pohodlí na delší jízdy; ve dveřích je prostor na 1,5l láhev.
- Aktivní asistenční systémy: RSA lze vypnout jen částečně; RSA je třeba aktivovat v palubním štítu a nejlépe nastavit na jedné ze tří personalizovatelných obrazovek.
- Kamerový systém a parkovací asistence usnadní provoz v městském prostředí a při manévrování v úzkých prostorech.
V závěru lze říci, že „nejvyšší“ C-HR je opravdu schopné auto pro městský a příměstský provoz s výraznou dynamikou a slušnou spotřebou, avšak cena je pro tento segment klíčovým faktorem rozhodnutí. Je to sportovně střižený hybridní městský crossover s výkonným dvoulitrovým motorem a čtyřkolkou, který si najde své kupce mezi těmi, kdo hledají výrazný vzhled, dobře vyvážený interiér a solidní jízdní vlastnosti na nejrůznějších silnicích.