Anglická chlapecká skupina December 10 10. prosince získala automobilku Toyota jako partnera svého nadcházejícího turné. Zbrusu nová britská boybandová skupina December 10 navazuje partnerství s Toyotou v rámci evropské kampaně na nový model Aygo X Hybrid. Debutový autorský singl „Run My Way“ zazní v kampani exkluzivně již od dnešního dne, ještě před oficiálním vydáním skladby 30.
Co kampaně Aygo X Hybrid obnáší
Sedmičlenná skupina vznikla přímo před kamerami během globální dokumentární série Netflixu Simon Cowell: The Next Act a čerstvě podepsala smlouvu s vydavatelstvím EMI. Členové skupiny December 10 k partnerství uvedli: „Slyšet naši písničku poprvé v reklamě je fakt šílené a jsme nadšení, že můžeme spolupracovat s Toyotou a Aygo X. Totální pecka! Všichni jsme z toho nadšení a pořád řešíme, jakou barvu bychom chtěli.“
„Mám z toho obrovskou radost - pro kluky z December 10 i pro Toyotu Aygo X je to skvělý start roku 2026. TOHLE JE NAPROSTO SKVĚLÉ! Miluji to auto, miluji tu reklamu - mohl bych si jedno pořídit?“
„Jsme nadšeni, že můžeme spolupracovat se skupinou December 10 hned na začátku jejich cesty a propojit nový model Aygo X s popkulturou. Fanoušci si mohou skladbu „Run My Way“ poslechnout ještě před jejím oficiálním vydáním (30.“
Etnické a společenské souvislosti reklam s šimpanzi
Reklamy se šimpanzi mohou být vtipné. Zároveň však ovlivňují u lidí vnímání toho, jak moc jsou šimpanzi ohroženým druhem. Licence | Všechna práva vyhrazena. Šimpanzi v reklamě na pracovní portál či automobil mohou působit vtipně. Z pohledu ochrany ohrožených živočichů může taková reklama znamenat problém.
Tématu, jak může nevhodně zacílená reklama ovlivnit lidské smýšlení o konkrétním problému, se sice primatologové z Duke University věnovali v roce 2011, ale jejich závěry jsou stále aktuální. „Testovali jsme hypotézu, že když zábavní průmysl představí šimpanze veřejnosti nějakou zábavnou formou, vzbudí to v lidech sympatie a zaujmou k ochraně šimpanzů v přirozeném prostředí vstřícnější postoj,“ říká Brian Hare, docent evoluční antropologie z Duke University a vedoucí experimentu.
Výsledek byl ale přesně opačný. Tým badatelů zacílil svůj výzkum na 165 dobrovolníků, kteří byli rozděleni do tří skupin. Každá taková skupina pak shlédla odlišný výběr snímků, ve kterých sehrávali šimpanzi různé role. Následně měli subjektivně zvážit, nakolik se jejich vnímání proměnilo. Zatímco první skupině byly předloženy úryvky dokumentárních snímků z divočiny a z přirozeného prostředí šimpanzů ve stylu Davida Attenborougha, druhá skupina diváků shlédla hluboce zacílený rozhovor s přední světovou primatoložkou a ochránkyní šimpanzů Jane Goodallovou. Třetí skupina pak sledovala skutečné reklamy, ve kterých vystupovali šimpanzi oblečení jako lidé a které měly být vtipné.
Brian Hare dodává, že v programu pro třetí skupinu bylo skutečně z čeho vybírat. „V lidech oblíbených médiích se to šimpanzi jen hemží. Za pětileté období jsme zaznamenali 35 reklam, 15 televizních seriálových epizod a sedm celovečerních filmů, ve kterých šimpanzi vystupovali v jiném než přirozeném prostředí.“
A zatímco krátkou šimpanzí scénku v seriálu pro náctileté shlédne jen pár nadšenců, šimpanzí reklamní spot na zubní pastu během přestávky v Super Bowl uvidí v hlavním vysílacím čase desítky milionů lidí. Výsledek řízeného diváckého experimentu byl nasnadě. „Naši respondenti přiznávali, že po zhlédnutí několika reklam s trénovanými zvířaty vnitřně ztratili ztotožnění s problém ohrožení šimpanzů. Prostě je přestali považovat za živočichy v krizi,“ říká Hare.
Soucítit se zvířetem, kterému dřevorubci vzali domov a pytláci jej připravili o rodinu, je možné a pochopitelné, ale naše silné emoce záhy vyvanou, když vidíme šimpanze ve slušivém obleku jako řidiče nebo svědka na svatební hostině v televizní reklamě. Hare upozorňuje i na další, méně zjevné následky „šimpanzí reklamy“.
„Zobrazovaná zvířata jsou většinou v předpubertálním věku, působí proto mladě a roztomile. Divák si už ale na základě tohoto nereálného obrazu neuvědomuje, že se tito primáti dožívají šedesáti let.“
„Šimpanzi ale nejsou domácí mazlíčci,“ varuje Hare. V současné době je v USA chováno přibližně 300 šimpanzů v zoologických zahradách a specializovaných chovných zařízeních. 15 000 je v držení soukromých chovatelů, tedy v úloze zmíněných mazlíčků.
Hare řešil i další související otázku: „Co kdyby byli šimpanzi v reklamě využiti s příslibem částečného přínosu pro druhovou ochranu?“ Jinými slovy, šimpanz by vám sice v reklamě nabízel kokosový džus, ale část z ceny zakoupeného výrobku by směřovala do ochrany pralesů. Jenže ani tento charitativně-kompenzační model nepřinesl v testu Duke University úspěch. Lidé po zhlédnutí skotačících opů byli ochotni přispět na jejich ochranu méně. „Proměny lidského chování a ochotu přispět se dosud nikdo nepokusil takhle měřit,“ říká Kara Schoepferová, která se na výzkumu podílela.
Závěrečné poznámky a etické implikace
Pod textem tedy zůstává klíčová otázka: Jak reklama s šimpany ovlivňuje veřejné vnímání ohrožených druhů a ochotu přispět na jejich ochranu? Zrovna reklamy spojené s populární kulturou, jako je partnerství s hudebními skupinami, mohou zvýšit povědomí o produktech, ale zároveň mohou zatížit seriózní komunikaci o skutečných problémech v ochraně přírody.
- Partnerství Toyota a December 10 k evropské kampani Aygo X Hybrid
- Debut skladby Run My Way v reklamě před oficiálním vydáním
- Etické dilema reklam se zvířaty a jejich vliv na ochranu šimpanzů
- Výzkum Duke University: zábava a empatie ne vždy vedou k ochraně, spíše k uvolnění uvědomění
Jako závěr lze konstatovat, že reklama propojující popkulturu a environmentální témata vyžaduje citlivý přístup a pečlivé zvážení dopadů na skutečnou ochranu ohrožených druhů.