V letošním roce si připomeneme padesát let od okamžiku, kdy se objevil první prototyp Volvo P1800. Jen asi málokdo ví, že název automobilky, kterou nyní získali Číňané, má původ v latinském slově volvo - což v překladu znamená „kutálím se“. Když v padesátých letech viděl tehdejší šéf firmy v Americe evropské a anglické sporťáky, dostal nápad postavit také ve Švédsku podobný automobil. Na zkrácený podvozek sedanu PV 444 umístil plastovou karoserii od kalifornské firmy Glasspar. Automobil však nezaujal, naopak úplně propadl. Ještě pod označením P1900 existoval jako kupé s pevnou střechou nebo jako otevřený kabriolet.
Neúspěch automobilku neodradil a ještě s větší chutí se pustila v roce 1957 do nového projektu. Volvo oslovilo renomované karosářské firmy Frua a Ghia, aby vytvořily návrh 2+2místného sportovního kupé. Vlastní návrh je však spíše připisován Pietru Fruovi, který jej nejdříve rozpracoval u firmy Ghia, ale pak dokončil ve vlastním podniku Frua. Konečnou podobu mu dodal Pelle Petterson, který vystudoval v USA průmyslový design a jako volný designer pracoval pro obě firmy. President Volva se však rozhodl spontánně pro vizi studia Frua, aniž by tušil, že tím vlastně favorizuje práci syna šéfkonstruktéra.
Na svojí dobu mělo kupé velice atraktivní tvary s italským rukopisem, zatímco ostré hrany na zadních blatnících připomínaly křídla amerických křižníků. Za základ posloužila platforma s rozvorem 2,4 metru z modelu P120 Amazon včetně přední nápravy s dvojitými lichoběžníkovými rameny a poháněné zadní nápravy vedené dvěma podélnými rameny. Pérování bylo vinutými pružinami, brzdy vpředu bubnové, vzadu kotoučové.
Nejdříve bylo kupé představeno na fotografiích v roce 1958, ale prezentace nového sportovního vozu, respektive ještě prototypů, proběhla v roce 1960 na výstavách v Bruselu a v New Yorku. Do výroby se však dostal až na podzim 1961. Vyvstal totiž problém, kde kupé vlastně vyrábět, neboť kapacita švédských závodů byla naplněna. Původně přicházela v úvahu karosárna Karmann, ale po zásahu Volkswagenu, jako prioritního zákazníka, ke spolupráci nedošlo. Následovala další jednání, například s NSU, Hanomagem nebo karosárnou Drauz, ale také bezúspěšně. Nakonec Volvo našlo společníky v Anglii.
Skelety karoserie vznikaly ve skotské firmě Pressed Steel Company a celá auta se kompletovala společně s mechanickými díly dovezenými ze Švédska, v automobilce Jensen. Do roku 1963 vyjelo z Anglie na dva tisíce vozidel, ovšem s nepříliš dobrou kvalitou. Anglické modely lze poznat především podle zakřiveného tvaru nárazníku a dekoračních lišt na bocích. Teprve pak byla výroba přenesena do Švédska.
První série poháněl kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec s visutými ventily o objemu 1780 cm³, který s dvojicí karburátorů dosahoval výkonu 90 k při 5500/min. Větší inovace přišlo při přeložení výroby do Švédska (karoserie se v Anglii lisovaly až do roku 1968). Zvýšením kompresního poměru a novým vačkovým hřídelem získal motor 6 koní navíc, vzniklo označení 1800S - Sverige. Také zakřivené nárazníky byly nahrazeny rovnými. Modernizace pokračovaly: v roce 1968 výkon 107 k, o rok později objem na 2,0 l, elektronické vstřikování řízené počítačem, větší sací ventily a nový vačkový hřídel. Výsledkem bylo 120 k při 6000/min. S novou mechanickou čtyřstupňovou převodovkou dosahoval rychlosti až 185 km/h a z 0 na 100 km/h za 11 sekund. Při jízdě na čtyřku stačilo zatáhnout za páčku na středovém tunelu, čímž se elektricky přiřadila „pětka“ tzv. Overdrive. Přesto zůstalo původní označení 1800 s příponou E pro vstřikování paliva.
Vpředu i vzadu byly kotoučové brzdové sestavy, přední kola nezávisle zavěšena na lichoběžníkových ramenou a odpružena vinutými pružinami, vzadu tuhá náprava a podélná ramena, torzní tyč a vinuté pružiny. Přístrojová deska připomínala kokpit letadla a bylo zde mnoho budíků, ruční brzda byla umístěna vlevo vedle řidiče. Jedním z nejkrásnějších vozů volvo je bezesporu sportovní typ P1800.
Od první séie po ES: vývoj a technika
Volvo P1800 je dvoudvéřový sportovní automobil s motorem vpředu. Samotný projekt započal v roce 1957, kdy vedení toužilo po sportovním vozu, a to i přes totální neúspěch P1900. Duchovním otcem projektu byl Helmer Petterson, designové návrhy pocházely od Pelle Pettersona v rámci práce pro Frua a Ghia. První prototypy byly dokončeny v roce 1959, světová premiéra byla připravena na Bruselský autosalon 1960 a výroba zahájena v 1961.
Zpočátku volba auta padla na spolupráci s Karmannem, ta však skončila kvůli odporu Volkswagenu a konkurenci pro Karmann Ghia. Dlouhodobá nejistota vyústila v dohodu s britským Jensen Motors, kde se sice vozidlo dokončovalo, ale kvalita trpěla. Po šestitisícovce byla dohoda zrušena a výroba se přesunula do Göteborgu a Lundbyverken/Olofströmsverken, kde došlo k přejmenování na P1800S (Sverige).
Další vývoj přinesl motor B18 o objemu 1,8 l s postupnými vylepšeními; v roce 1969 byl nahrazen B20, 2,0 l, s výkonem 120-135 koní v různých verzích. Rok 1970 znamenal adaptaci na palivové vstřikování Bosch D-Jetronic (později K-Jetronic) a maximální výkon 124 koní, což zvedlo rychlost na 190 km/h a zrychlení z 0-100 km/h na 10,8 s u verze ES. U verzí P1800E a ES byla k dispozici i automatická převodovka BW 35.
1963 byl přesun výroby do Švédska, kde se vyráběly karoserie a montáž probíhala ve Lundbyverken. Verze 1800 ES představovala prodlouženou karoserii s velkým zadním oknem a integrováním sklenených zadních dveří v kombinaci s designem Jana Wilsgaarda. Výroba P1800 byla oficiálně ukončena 27. června 1973 po 13 letech a 47 485 vyrobených kusech.
Navzdory ukončení výroby zůstal P1800 kultovním vozem. Cabriolet verze nebyla oficiálně vyráběna, ale Convertible byl nabízen na Long Island díky dílenskému a náhradnímu materiálu. P1800 se stal ikonou díky kombinaci italského designu, švédských mechanik a britské montáže, s americkými klienty v popředí. Jan Wilsgaard, vedoucí designer Volvo v letech 1950-1990, stál u zrodu a vývoje mnoha modelů, přičemž P1800 byl výsledkem spolupráce s Frua a Ghia, přičemž Frua dovedl projekt k dokončení.
- Originální prototypy: P958 X1, X2, X3.
- Spolupráce s Karmann a následně hledání jiného výrobce.
- Montáž a karosérie: Pressed Steel Company (Skotsko), Jensen Motors (Anglie), Lundbyverken a Olofströmsverken (Švédsko).
- Motory: B18, B20; verze S, E, ES; automatické převody BW 35.
- Estetika a interiéry: kokpit letadla, 2+2, nouzová zadní sedadla, opěrky hlavy, bezpečnostní pásy.
Poslední poznámkou zůstává, že P1800 ES přežilo kupé a inspirovalo pozdější modely Volvo, jako byly 480 a C30, a že 1800 ES zůstává vysoce ceněným, vzácným kusem pro sběratele kvůli přísnějším bezpečnostním normám USA, které ztížily modernizaci starších vozů.
Technické přehledy (zkráceně)
- Původní motor: B18, 1,8 l, OHV, 75 kW (100 k) při 5500 min-1
- První série: P1800, 4-stupňová převodovka M40, Laycock de Normanville
- Zlepšení: P1800S (Sverige) - výkon 81 kW (108 k), 1968-1969
- Další nárůst: 1969-1970 - B20, 2,0 l, výkon 120-135 koní
- ES verze: 2,0 l, Bosch/Bernin vstřikování, 124-135 koní; 0-100 km/h okolo 10,8 s
- Hlavní spojení: Jensen (montáž), Lundbyverken/Olofströmsverken (karoserie), Göteborg (produkce v Švédsku)
Volvo P1800 zůstává jednou z nejikoničtějších kapitol švédského automobilového průmyslu - spojení elegance, technické preciznosti a mezinárodního kontextu výroby, které dodnes inspiruje sběratele a designéry.