Airbag je v současných vozech neodmyslitelnou součástí prvků, které mají zachraňovat lidi při případných nehodách. Protože běžně je ukryt pod čalouněním, pojďme si nejprve popsat, jak vlastně funguje:K rozvinutí airbagu, který je již od okamžiku výroby zakonzervovaný ve své schránce, složí pyrotechnická spoušť. Tento vyvíječ plynu se aktivuje, pokud senzory přetížení a decelerace vyhodnotí situaci jako kritickou.Po prudkém zahoření patrony vymetou vzniklé plyny airbag ven. Materiál palubní desky, volantu či případně dalších částí interiéru na to mohou, ale i nemusí být připraven. Někdy je třeba vyměnit jen malé části plastů, jindy ale může být znehodnocena celá palubní deska. Taková oprava se samozřejmě může prodražit.Samotné vystřelení "polštáře" není nic banálního. Výrobci díky naprogramování řídící jednotky, a rovněž celé konstrukci airbagu, dokážou vypočítat jeho dráhu, a také udržet ideální tvar pro ochranu řidiče a všech ostatních pasažérů. Akt vystřelení, při kterém vzniká tlaková vlna, je pro naše sluchové ústrojí nebezpečný. Proto například Mercedes-Benz třídy C dokáže při nehodě lehce pootevřít okna, díky čemuž tlak z kabiny může uniknout ven.
Již v roce 1967 se Chrysler prostřednictvím vynálezce Allena Breeda dostává k senzoru pro detekci nárazu, který je pro funkci airbagu nezbytný. Ačkoli v leteckém průmyslu, který je často tím průkopnickým odvětvím, bylo podobné zařízení používáno již od čtyřicátých let dvacátého století, s první zkušební sérií přišel Ford až v roce 1971.O sériovém použití lze hovořit až v roce 1972 u vozu Chevrolet Impala. V následujících letech airbag zařadily do příplatkové výbavy i další americké automobilky jako Buick či Cadillac. Prvním evropským výrobcem, který do svých vozů začal airbagy montovat, byl Mercedes-Benz, avšak až v roce 1981 v rámci modelu W126. Němci ovšem jako první spojili nafouknutí airbagu s funkcí předpínače bezpečnostních pásů, což je z dnešního pohledu zcela samozřejmé.
Boční, hlavový a jiné typy airbagů
Vzhledem k náročným bezpečnostním předpisům se již na dnešním trhu velkosériových vozů nesetkáme s autem, které by nebylo vybaveno alespoň jedním, typicky však dvěma čelními airbagy. Pro řidiče ve volantu a pro spolujezdce v palubní desce. Snstandardem pak je šest až sedm airbagů, přičemž ten sedmý je kolenní a má zabránit podklouznutí těla řidiče pod pásem. Boční airbagy bylo poprvé Volvo, konkrétně model 850 v roce 1995. Boční airbagy jsou zpravidla zabudovány v sedačce. Hlavový airbag má premiéru u BMW v roce 1998. Hlavové airbagy bývají umístěny na bočním sloupku a často mají dékuovitý tvar, aby se rozvinuly po boku interiéru. Narozdíl od bočních či kolenních airbagů se hlavové airbagy udrží nafouknuté déle kvůli potřebě vydržet kotrmelce vozidla. Zmínka o tom, že dnes jsou i pásech, je skutečná; v případě budoucího vývoje mohou být airbagy i pod autem.
Zmíněné typy airbagů jsou v dnešních vozech běžné, avšak existují i méně známé varianty. Ford od roku 2010 montuje do svých vozů airbag v bezpečnostním pásu. Toyota pro nejmenší model IQ nabízí zadní airbag zabraňující nárazům zezadu na zadní sklo. Lexus vyrábí v odcházející generaci LS airbag v prodloužené verzi v přední části sedáku, který zabraňuje podklouznutí pasažéra pod pásem. Mezipasačkový airbag odděluje cestující ve druhé řadě. Volvo využívá airbagu pod kapotou pro ochranu chodců; motorkáři jsou chráněni speciálními vestami, které se nafukují po uvolnění trhače na motorce. Na trhu jsou i airbagové bundy.
Princip fungování a technické detaily
Základem je připoutání pasažérů; airbag se totiž počítá s tím, že předpínač pásu nejdříve přitáhne tělo k polštáři. Airbag se pak nafoukne a tlak postupně upouští. Pás zajišťuje, že tělo zůstane ve správné poloze, aby airbag mohl účinně tlumit náraz. Detekci události provádějí senzory vozu; řídicí jednotka rozhoduje, které airbagy budou aktivovány. Plnění vzduchových vaků trvá jen milisekundy: například hlavový airbag bývá plný za 25-35 ms, airbag řidiče za 30-40 ms. Velký středový airbag chrání řidiče a spolujezdce proti vzájemnému střetu.
Airbag je nafukovací vak z pevné látky, který se automaticky aktivuje při dopravní nehodě nebo střetu s objektem. První koncept vznikl ve 40. letech a první patent byl vydán v roce 1953 Johnu W. Hetrickovi; z dnešního pohledu však jeho realizace teprve přišla. Třeba v Evropě se poprvé objevil airbag pro řidiče v Mercedesu W126 (1981), a první sériový airbag pro spolujezdce byl v Porsche 944 Turbo (1987).
Historie a rozšíření
První auto s airbagem bylo Ford v roce 1971 (airbag ve volantu). První spolujezdce měl Mercury Monterey v roce 1972, ale za příplatkovou výbavu. Všechny moderní vozy dnes spoléhají na více airbagů napříč vozem. Ministerstvo dopravy USA uvádí, že čelní airbagy zachránily za 30 let více než 50 000 lidí; NHTSA uvádí snížení rizika úmrtí řidičů o více než 30 %. V Evropě se rozšířily v 90. letech a na počátku 21. století.
Bezpečnostní pravidla a praktické poznámky
Airbag není náhradou bezpečnostního pásu; systém byl navržen jako doplněk k němu. Správnou funkci poznáte podle kontrolky na palubní desce, která po zapnutí krátce svítí a poté zhasne. Pokud kontrolka zůstává svítit, znamená to poruchu systému a je třeba servis. Bez zapnutého pásu může airbag buď vůbec nefungovat, nebo způsobit zranění. U vypnutí airbagu spolujezdce, například při umístění batolete, se provádí klíčovým zapalováním ve zámku spolujezdce. Při správné kombinaci sezení a připoutání lze rizika snížit.
Ve stávajících vozidlech lze sledovat variace objemů airbagů: spolujezdec až 90 litrů, řidič 60-65 litrů, boční airbagy kolem 20 litrů. Neaktivují se všechny airbagy najednou; aktivují se jen ty, které jsou směrem k nárazu a při překonání určitého prahu síly nárazu (obvykle nad 20 km/h). První evropské boční airbagy se objevily v BMW 5 E39 (1995) a Volvo absolvovalo podobnou instalaci v témže roce. Hlavové airbagy přišly v roce 1998 u BMW.
V roce 2000+ se objevují pokusy o „externí“ airbagy pro chodce a mezipásové airbagy, které zvyšují ochranu při různých typech nárazu. Motorkáři mohou být chráněni airbagy integrovanymi do oblečení; takové systémy bývají propojeny šňůrou s motorkou a aktivují se při pádu.
Tabulka některých údajů o airbaguech
| Typ airbagu | Objem (l) | Čas nafouknutí (ms) | Pozice |
|---|---|---|---|
| Čelní (řidič) | 60-67 | 30-40 | Volant |
| Čelní (spolujezdec) | 60-65 | 30-40 | Palubní deska |
| Boční | 20 | 25-35 | Sedadlo/dveře |
| Hlavový | 35-67 | 25-35 | Bok interiéru |
| Kolenní | - | - | Kolem kolenního prostoru |
| Středový (mezi sedadly) | - | - | Mezi řidičem a spolujezdcem |
Praktické poznámky: airbagy bývají plněny pyrotechnickou patronou a vyvíječem plynu; samotná detekce je řízena řídicí jednotkou na základě senzorů nárazu a rychlosti. Velké vaky se plní rychle a vzduch se následně otevírá skrz malé otvory na povrchu polštáře, aby se umožnilo bezpečné vystoupení z auta.
Airbag je nafukovací vak z pevné látky, který se automaticky aktivuje při dopravní nehodě nebo střetu s objektem. Jeho hlavním cílem je omezit poranění hlavy, krku a hrudníku a zároveň zlepšit celkovou ochranu posádky. Důležité je mít zapnutý bezpečnostní pás a dodržovat základní pravidla pro bezpečnou jízdu.
Jak Funguje Airbag? Princip, Senzory, Nafouknutí a Vyfouknutí, Ochrana při Nehodě Krok za Krokem!
Najděte si vždy spolehlivé pojištění a zvažte bezpečnostní prvky ve vozidle; airbag není náhradou za opatrnost ani za správné používání pásů. Při vývoji technologií se stále zohledňuje zlepšení ochrany chodců a motorkářů, například prostřednictvím exteriérových airbagů či airbags u motocyklů.