Publikujeme text Kateřiny Zvelebilové, která během studia managementu na VŠE se inspirována zahraniční cestou rozhodla změnit profesní dráhu a vyučila se uměleckou truhlářkou. Střední škola formuje dospívající občany. Pamatuj: „Zameť, utři prach a blůzu si zapni až ke krku!“ Jaký člověk vyjde s výučním listem ze dveří Střední školy umělecké a řemeslné? Co se může naučit od mistrů?
Po studiu na gymnáziu a vysoké škole jsem se vrátila na učňák. Nejdřív to bylo skvělé. Coby student z akademického prostředí jsem ocenila praktické zaměření výuky. Za měsíc člověk zvládne vyrobit nohy od stolu a spojit je trnoží - v porovnání s měsícem studia ekonomické teorie se cítím mnohem sebevědoměji. Pan mistr ráno vysvětluje, co budeme dělat, a vůbec mu nevadí, když jeho výklad sledujeme s kávou v ruce. Prostor na diskuse a otázky tu není omezen neustálým zvoněním a změnou předmětů. To budou krásné dva roky, myslím si.
Časem ale odhaluji podhoubí svého nového ústavu. Potřebujeme dýhu. Pán, který vydává materiál, nás pošle do skladu, kde jsou všechny dýhy rozlámané, popraskané nebo plesnivé. „To je všechno, co máme, zařiďte se podle toho,“ zní z vedení a většinou následuje dovětek, že nejsou peníze. Dýhy jsou ale zničené kvůli špatnému skladování, které má přece někdo na starost. Lekce pro žáka: výběr materiálu, podstatnou část truhlářské praxe, se tu nenaučím. Nefunguje lis. Když si stěžujeme, na kobereček není pozván údržbář strojů, ale mistr, který nám tu závadu „prozradil“, a tím uvrhl na školu špatné světlo.
Mezitím na druhém konci Prahy: na odděleném pracovišti praktické výuky, kde sídlí čtyři dílny a jejich mistři, vládne pohoda. Taková, že někteří mistři před obědem ani nezačnou s výukou, z pauzy se vrátí pozdě a pak už nemá smysl něco začínat. V řezbářské dílně učí mistr, kterého žáci neviděli během dvou let vzít dláto do ruky. Jeho hlavní požadavky mi připomínají heslo na našich maturitních stužkách: „Jsme dutý, ale přezutý.“
Správně zamést, dokonale setřít prach a mít zapnutou blůzu od montérek až ke krku, protože to je ve školním řádu. Výslednou práci v oboru umělecký řezbář hodnotí výhradně pravítkem, a běda, jestli je kvítek nebo lístek v rámu o milimetr jinak. Získání výučního listu se blíží. Dostali jsme zadání závěrečné práce. Výkresy, podle kterých máme pracovat, nemají okótované některé rozměry. Rozměry uvedené se pro změnu liší od reálného stolku, který nám má být vzorem. Chybějící údaje nelze vypočítat ani odvodit, musíme zapomenout na normální technologický postup, začít dělat věci v opačném pořadí, abychom mohli na polotovaru doměřit, co chybí. Materiál připravovali žáci prvního ročníku, na mnoha místech je příliš zbroušený, takže je menší než to, co z něj máme udělat. Během závěrečné práce máme také podepisovat docházku a do archu zaznamenat každý svůj příchod a odchod. Zkouška trvala tři týdny, arch přišel od vedení školy až po dvou. Dvě naše jména z pěti napsali špatně. Po zkouškách si můžeme výrobek odkoupit. Technolog ho ocení na několikanásobek hodnoty materiálu a s posměchem ho nabídne žákovi, který ho vyráběl. Když na něj nemá peníze, což většinou nemá, výrobek přijde do skladu, kde čeká na den výprodeje a pak je veřejnosti nabídnut o řád levněji. Tak jsem pořídila maturitní práci svého přítele, dubovou kubistickou komodu, za sto korun českých. Jemu byla po dokončení nabídnuta za dva tisíce.
Z gymnázia jsem zvyklá, že se studenti a učitelé k sobě chovají jako sobě rovní, studenti s úctou, učitelé s respektem. Studentům je dána volnost a důvěra i přesto, že si ji často nezaslouží nebo je zneužijí. Nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat i na učilišti. Místo toho studenty ubíjejí zbytečná pravidla a omezení, která mají nejspíš už v začátku zarazit jejich očekávané zdivočení. Kapitolou možná nejhorší ze všech je arogantní chování a ponižující přístup vedení k mistrům, s kterými kvalita školy stojí a padá. Když se někteří ohradí nebo navrhují změny, reakcí vedení jsou naschvály, perzekuce nebo rovnou vyhazov. Jako starší student mám už hodnotový žebříček a vzorce chování utvořené. Já osobně jsem od školy získala nadprůměrně mnoho. A to hlavně díky vysokým profesním i osobnostním kvalitám našeho mistra a některých jeho kolegů v dalších dílnách, kteří navzdory ovzduší a podmínkám touží vychovat novou generaci řemeslníků. Díky za ně.
Řidičům začala povinnost přezout na zimní pneumatiky 1.11.2017 - Tiskové zprávy. Zákon o silničním provozu stanovuje povinnost užít zimní pneumatiky v období od 1. listopadu do 31. března. „Nečekejte na to až na silnici bude ledovka nebo sníh a včas vyměňte letní pneumatiky za zimní. Nejde jen o povinnost podle zákona, ale především o bezpečnost - vlastní i ostatních,“ apeluje na řidiče vedoucí samostatného oddělení BESIP Martin Farář. Rozhodně není chybou, pokud přezujete na zimní pneumatiky již tehdy, když se průměrné denní teploty pohybují okolo 7°C a níže. Při těchto hodnotách už fungují lépe zimní pneumatiky než letní.
Právní úprava bere ohled na ty řidiče, kteří přes zimní období využívají vozidlo velmi zřídka a pouze pro krátký dojezd. Příležitostní řidiči mohou na silnici například k doktorovi nebo na nákup vyjet bez zimních pneumatik, ale pouze za podmínky, že se na silnicích nenachází souvislá vrstva sněhu, ledu či námraza. V opačném případě se bez zimních pneumatik ani takoví řidiči neobejdou. Ministerstvo dopravy upozorňuje, že kromě plošné povinnosti týkající se zimních pneumatik musí řidiči nadále počítat i se značkou „Zimní výbava“. Obce mají možnost dopravní značku umístit na svém území. Tam, kde dopravní značka „Zimní výbava“ bude umístěna, musí mít vozidlo zimní pneumatiky za všech okolností. Přezout z letních pneumatik na zimní bychom měli, pokud průměrná denní teplota klesne pod 7°Celsia. Po 1. listopadu pak je za zhoršených podmínek povinnost mít při jízdě na autě zimní pneumatiky s odpovídajícím vzorkem, tedy minimálně 4 mm dezénem.
Výrobci pneumatik uvádí pravidlo 4x4x4: tedy čtyři stejné zimní pneumatiky, maximálně čtyři roky staré, s hloubkou dezénu minimálně čtyři milimetry. „Měli bychom si ovšem uvědomit, že se snižující se hloubkou dezénu klesá i kvalita a bezpečnost jízdy. Zimní pneumatiky by měly být na bočnici označeny alespoň písmeny M+S (Mud + Snow - Bláto a sníh). Takovéto pneumatiky mají lepší záběr a stabilitu vozidla především na zabláceném povrchu a ve sněhové břečce. Přesto se u takto označených pneumatik nemusí jednat o pneumatiky, které budou mít všechny potřebné vlastnosti při nízkých teplotách. Renomovaní výrobci proto používají pro své produkty, jež jsou určené pro skutečný zimní provoz, označení tzv. alpským symbolem - tedy sněhovou vločkou uvnitř trojité hory.
Jelikož dnes již většina motoristů pravidelně pneumatiky mění před zimním obdobím a zpět před letním provozem, přichází na pořad dne jejich správné uskladnění. To má nesporně vliv na zachování vlastností pneumatik. Při skladování je vhodné řídit se několika zásadami. Pokud jsou pneumatiky skladovány bez disků, měly by být uloženy nastojato vedle sebe a vždy po čtyřech týdnech je vhodné s nimi pootočit. Pneumatiky bez disků by se neměly zavěšovat na háky a ani bychom je neměli pokládat na sebe naležato. Naopak pneumatiky s disky je vhodné zavěsit na háky nebo položit na sebe naležato, ale neměly by se ukládat nastojato.
Pokud bude v zimním počasí při silniční kontrole zjištěno, že řidič nemá namontovány předepsané zimní pneumatiky, hrozí mu bloková pokuta až ve výši 2 000 Kč. V případě projednávání takovéhoto přestupku ve správním řízení může být pokuta až 2 500 Kč. Daleko citelnější postih nám hrozí od pojišťovny. Ta totiž v případě nehody na letních, navíc výrazně sjetých, po nás může požadovat zaplacení části peněz, které z našeho pojištění vyplatila za úhradu škod.
Očištění vozidla od sněhu či námrazy je v zimě základním předpokladem bezpečné jízdy. Odstranění nečistot, které zabraňují řidiči ve výhledu vpřed, do stran nebo vzad, požaduje rovněž zákon o provozu na pozemních komunikacích. Novela, která tuto povinnost konkrétně stanovila, začala platit před dvěma lety. Stejně tak musí řidiči před jízdou odstranit z vozidla a nákladu kusy ledu a sněhu, které by se mohly během jízdy uvolnit. Zimní pneumatiky jsou v období, kdy se teploty přiblíží 0 °C, jedním ze základních předpokladů bezpečné jízdy. Jsou vyrobeny z jiné měkčí směsi, mají odlišný dezén, zaručující lepší odvod vody a sněhové břečky, navíc mají lepší záběrové vlastnosti. Díky tomu nám umožňují lepší kontakt s promrzlou vozovkou, která nemá zdaleka takovou přilnavost jako za sucha a tepla.
Srovnání 5 nejlepších zimních pneumatik a jak je vybrat? - recenze 2024
Pravda: Zimní pneumatiky potřebujete už při teplotě pod +7 °C, i na suchém povrchu. Pravda: Celoroční pneumatiky jsou kompromisem mezi zimním a letním obutím. Pro maximální bezpečnost jsou lepší kvalitní zimní pneumatiky. Pravda: Ani ty nejkvalitnější zimní pneumatiky nezaručí naprostou stabilitu za nepříznivých podmínek. Pravda: Moderní zimní pneumatiky poskytují stejný komfort jako letní pneu. Pravda: Pro zachování optimálních jízdních vlastností a bezpečnosti je nutné přezout všechna čtyři kola stejným modelem a se stejným stupněm opotřebení. Pravda: Investice do bezpečnosti se vždy vyplatí. Cenový rozdíl mezi zimními a letními pneu je zanedbatelný.
- Od 1. listopadu 2024 platí jednotná EU značka pro zimní i celoroční pneumatiky, a ustanovení §40a zákona o provozu z roku 2000 upravuje povinnost používat zimní pneumatiky v zimním období.
- Minimální hloubka dezénu pro zimní pneumatiky je 4 mm; novější zimní pneumatiky mají často 7-8 mm při výměně.
- Před jízdou se vyplatí zkontrolovat tlak pneumatik a jejich stáří podle DOT kódu; staré pneumatiky ztrácejí schopnost přilnavosti.
- Správné skladování a pravidelná výměna snižují riziko havárie a zvyšují životnost obou sad pneumatik.
Životnost zimních pneumatik závisí na několika faktorech, včetně kvality pneumatik, typu povrchu, vašeho jízdního stylu a míry opotřebení. Zimní pneumatiky mají hloubku dezénu větší než letní pneumatiky, což jim umožňuje lépe se vypořávat s náročnými podmínkami. Průměrně mohou zimní pneumatiky vydržet 2 až 4 zimní sezóny aktivního používání. Tlak pneumatik se mění v závislosti na okolní teplotě. Ideální je provádět kontrolu při teplotě okolo 20 °C. V zimních měsících, kdy teploty klesají, je vhodné provádět kontrolu tlaku častěji.
Jaké plyne ponaučení pro školu i pro řidiče?
- U škol - důraz na praktické dovednosti, důvěru vůči studentům a kvalitní vedení mistrů, zároveň však nutnost správného zabezpečení materiálů a organizace výuky, aby žák získal skutečnou řemeslnou praxi.
- U řidičů - pravidelnost v přezouvání, předvídavost a správné uskladnění pneumatik, sledování hloubky dezénu a stáří pneumatik, respekt k zákonným ustanovením a bezpečnosti na silnicích.