V první světové válce (1914 - 1918) bylo použito množství zbraní, které byly vyvinuty před samotným konfliktem, a zároveň došlo k vývoji zcela nových kulových zbraní s cílem mít účinnější zbraň než nepřítel.
Kulomety, pistole a pušky: standardy i novinky
KULOMET MAXIM VZ. Tento legendární ruský kulomet byl standardně používán společně s lafetou, která představovala vozík s kolečky, pro rychlejší přesun, jelikož tento kulomet měl velké rozměry a vysokou hmotnost.
Od roku 1910 se vyráběl ve zbrojovce ve městě Tula. Jeho celková hmotnost i s pojízdnou lafetou byla až cca 65 kg. Byl kalibrován na náboj 7.62 x 54 R. Hlaveň měla délku 720 mm a byla chlazená vodou. Kadence střelby byla až do 600 ran za minutu. Vystřelený náboj dosahoval rychlosti až do 860 m/s.
Tato německá samonabíjecí pistole Parabellum P08 se vyráběla od roku 1900 v Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM). Proslavil ji zejména její specifický tvar a design. Na začátku 20. století byla považována za jednu z nejspolehlivějších zbraní na světě. Ještě vzácnějším je model P04, který měl delší hlaveň a připojitelnou dřevěnou pažbu. Původním kalibrem této pistole byl kal. 7.65 Luger, později byl vystřídán ráží 9 x 19 (Luger).
Vyskytly se také prototypy v kal. .45 ACP, které měly být určeny pro americký trh. Rakouská opakovací puška Mannlicher měla v rámci svých inovací různá označení (M1885, M1886, M1888, M1890 a M1895). Začala se vyrábět v roce 1885 a celkem bylo vyrobeno odhadem přibližně tři miliony kusů. Byla rozšířena v rakousko-uherské, rumunské, italské a později i v československé armádě. Puška Mannlicher byla kalibrována na náboj 8 x 50 R, který dosahoval rychlosti na ústí hlavně do 620 m/s. Kapacita integrované nábojové schránky byla standardně 5 nábojů. Její konstruktérem byl John M. Browning. Zavedena do americké armády byla již v roce 1911.
Vyznačovala se svým nadčasovým designem a konstrukcí. Model 1911 je vyráběn do dnes pod různými značkami po celém světě. Tento model pistole je kalibrován na náboj .45 ACP, který dosahuje úsťové rychlosti do cca 250 m/s. Standardní zásobník měl kapacitu 7 nábojů.
Zajímají-li vás historické zbraně, neváhejte a prohlédněte si naši nabídku volně prodejných replik zbraní.
Tanky a obrněná technika: od prvních pokusů k masivní výbavě
12. 05. První vjel tank na válečná pole během první světové války a začal tím psát novou kapitolu vojenské historie. O roli tanků v letech 1914-1918 hovoří historik Vojenského historického ústavu Praha a odborník na těžkou pozemní techniku PhDr. IVO PEJČOCH, Ph.D. Objevuje se myšlenka na opevněný pohyblivý vůz už před 1.
Pokusy využít podvozek motorového vozidla k postavení obrněného stroje, nesoucího namontovanou výzbroj, se datují již do samotného počátku dvacátého století. V rozporu s všeobecně zažitou představou náhlého vzniku tanku v polovině první světové války se jeho předchůdci objevovali již v průběhu let před vypuknutím války. Jedním z prvních obrněných strojů se stal pancéřový vlak Fowler, určený však nikoliv k pohybu na železnici, ale po cestách. Obrněná lokomotiva na mohutných žebrovaných kolech za sebou táhla několik ocelových vagónů, v nichž se mohly vzdáleným koloniálním posádkám přepravovat zásoby nebo jejich pomocí převážet i pěchotu.
V následujících letech se objevovaly některé až bizarní konstrukce, připomínající kdysi populární film Báječní muži na létajících strojích. Ano, od začátku století se úspěšně rozvíjel i další druh pancéřové techniky, obrněné automobily. Jejich základem se staly tehdy produkované osobní či nákladní vozy, které konstruktéři opatřili pancéřováním a osadili výzbrojí - kulometem či kanónem menší ráže. Obrněné automobily ovšem konstrukce jejich podvozků omezovala na silniční provoz a jízdu po cestách.
Směřoval tehdejší vývoj spíše k vozidlu pro vojáky, tedy k něčemu na způsob dnešního obrněného transportéru, nebo k mobilnímu dělu? Úvahy o využití obrněné techniky se již v prvních letech vývoje dělily na několik větví, u nichž bychom mohli vystopovat zárodky pozdějších druhů obrněné techniky. Kupříkladu německá firma Erhardt již roku 1906 zkoušela prototyp obrněného automobilu vyzbrojeného kanónem pro sestřelování nepřátelských balónů. Bez nadsázky lze říci, že se tehdy zrodil první protiletecký komplet v historii.
I v dalších zemích probíhal vývoj, který ke zrodu tanku jednoznačně směřoval. Císařská generalita však tehdy na stavbu prototypu neuvolnila prostředky. I v dalších zemích probíhal vývoj, který ke zrodu tanku jednoznačně směřoval. Tank by nepochybně vznikl tak jako tak, i bez první světové války.
Ostatně rakouský důstojník Günther Burstyn již roku 1912 představil projekt moderně řešeného tanku s výzbrojí v otočné věži. V roce 1915 postavili Britové prototyp Little Willie, který již opravdu můžeme označit za skutečný tank. První bojové nasazení sériově vyráběných strojů Mark I přišlo na frontě během bitvy na Sommě, 15. září 1916.
Největšími počty tankové techniky disponovaly britská a francouzská armáda. Americké expediční jednotky měly tankovou technikou rovněž, ovšem vzhledem k tomu, že vlastní vývoj nebyl dosud schopen dodat použitelné stroje, výzbroj US Army tvořily tanky francouzské a britské provenience. Beze zbytku platí, že k zahájení sériové produkce tanků bylo zapotřebí vyspělého průmyslu a ekonomického zázemí.
V Rusku vznikly pouze prototypy vozidel, které lze označit za tanky, avšak kariéra pancéřových sil carské armády byla postavena na stovkách obrněných automobilů různých typů. Naopak centrální mocnosti zaostaly a jejich produkce byla neuvěřitelně malá: Němci dokázali vyrobit pouhých dvacet tanků A7V a jen malý počet obrněných automobilů.
Největší rozdíly mezi stranami bývaly v kvalitě a počtu tanků, avšak samotný průlom přišel s technickým pokrokem: lehký Renault FT, malý a kompaktní, s výzbrojí v otočné věži, se stal technickým převratem a byl klíčovým modelem pro budoucí války.
Průběh bojů a taktika nasazení
Kdo tanky vyráběl? K zahájení sériové produkce tanků byl třeba rozvinutý strojírenský, automobilový a hutní průmysl. Z tohoto důvodu dokázaly v letech první světové války vyvíjet a stavět tanky jen hospodářsky vyspělé země s dostatečným průmyslovým i ekonomickým zázemím.
Uměli tehdejší velitelé a generálové tanky správně nasadit a využít? Léta první světové války byla obdobím hledání optimálního nasazení tankové zbraně, zpravidla se využívala k palebné podpoře pěchoty a jezdectva a při průlomech linií zodolněné nepřátelské obrany. V posledním roce války ovšem představovaly tankové jednotky nedílnou součást velkých ofenziv dohodových vojsk, která nasazovala na frontě řádově až stovky obrněnců.
Tanky dokázaly pronikat nepřátelskou obranou a s podporou pěchoty i jezdecké formace pronášet průlomy. K nejznámějším bitevním projevům patřily útoky u Cambrai, kde Britové nasadili větší počet tanků a dosáhli významného průlomu. Představovaly základ pro budoucí mechanizovanou válku a ovlivnily taktiku i strategii dalších ozbrojených sil.
Co se týče posádek, obecně byly tanky určeny pro muže technických povolání, kteří dokázali vozidlo udržet v chodu a při poškození opravit. Mezi tehdejšími tankisty lze jmenovat osobnosti jako pilotní a technické talenty, které později zapsaly své jméno do dějin.
Vliv technologií na vývoj vojenské techniky a medicíny
V dvacátých letech se tempo vývoje samozřejmě snížilo, ale objevovaly se stroje nasměrovávající další vývoj: otočná věž, sváření namísto nytování a odlévání částí trupů i věží představovaly významný technický posun. Po skončení války vznikla i modernizace kamufláží a maskování, které se rozšířily do dalších ozbrojených složek.
Hydroplány a bombardéry 1910s poprvé představily koncepci bombardování z výšky na zemské cíle; objevily se také první stíhačky s synchronizovanou kulometnou palbou, která umožnila střelbu přes otáčení vrtule. Letadla začala plnit roli nejen průzkumnou, ale i útočnou a strategickou, zasahující továrny, mosty, železnici a další klíčové objekty v týlu nepřítele.
První velké nasazení plamenometů ve velkém ukázalo ničivou účinnost zbraně, ačkoli způsobilo i značné ztráty mezi používajícími jednotkami. Plamenomety se staly symbolem technické inovace a jejich bojové použití se rozšířilo i do dalších konfliktů po první světové válce.
Věrnými průkopníky moderní techniky byla i rozmanitá vozidla a zbraně, která se vyvíjela paralelně s medicínou a radiotechnikou; výzkum antiseptik a diagnostiky během války připravil půdu pro další průkopnické objevy, včetně pozdějšího objevu penicilínu.
