Vozidlo starší dvaceti let můžete sehnat jak za jednu výplatu, tak i za cenu vyšší než nový vůz. Ačkoliv se zdá být koupě starého auta do rodiny z určitého pohledu rozumná, nese sebou i jistá rizika. Prvně je třeba se podívat, kdo bude uživatelem vozidla a co má další motorizovaný přírůstek přinést za radosti do domácnosti. Nikde není napsané, že 20 let starý vůz musí být nutně za cenu jedné průměrné mzdy. Mnohdy narazíte na vozy, které svojí cenovkou převyšují i nově nabízené modely.
Pro koho je staré auto do rodiny nejčastěji vyhledávané?
Pokud jde o 3. vozidlo do rodiny, lze předpokládat, že nepůjde o další kombi v naftě, když tuto funkci plní dvě předešlá vozidla. Nejspíše zájemci půjde o něco, co zatím nemá v garáži. Nejde tedy vyloženě o kupce, který má hluboko do kapsy. Prvním, kdo přichází k úvahu, je student, jenž nemá příliš mnoho financí na pořízení „něčeho novějšího“. Takže se logicky podívá po vozidle, které se vejde do jeho cenové hladiny, když už potřebuje dopravní prostředek. Výhodou studentského života je taková určitá bezstarostnost o to, co bude zítra. Sám jsem zažil tyto léta a vcelku velké požadavky na auto jsem ani neměl. Spotřeba byla vcelku jedno, hlavně aby to jezdilo bez většího nutného servisu, mělo výkon a třeba kožené sedačky. To je takový tvrďácký student s výkonným autem a koženými sedačkami. Na to holky letí, stačí si pak jen vybrat. A pak samozřejmě cena.
Rizika a kompromisy při koupi za jednu výplatu
Jenže doba pokročila a to co jste dříve koupili za relativně málo peněz, dnes neseženete. Jaká to může nést rizika? Cena podobná jedné průměrné výplatě sice stačí na koupi, ale je třeba udělat kompromisy. Výbava nejspíš nebude plně funkční, je celkem vysoká pravděpodobnost koroze na různých místech. Stáří v kombinaci s nízkou pořizovací sebou přinese i zpuchřelé hadice, ať už vedou cokoliv, možnost vysokého opotřebení ložisek v kolech, klouby hlásící se o výměnu, nefunkční tlumiče, různé náhodné chyby v elektrice a další. Je pak tedy na zvážení každého kupujícího, jestli není na místě počkat ještě nějakou chvíli a uspořit, došetřit další finance na pořízení vozu, který nebude „takovým dobrodružstvím“.
V podobných cenových hladinách se obvykle pohybují vozy na různá rally, typu Gumbalkan apod. Dalším kdo přichází v úvahu, je nadšenec. Někdo, kdo chce z nějakého důvodu (nostalgie, zalíbení při uvedení vozu na trh apod.) vlastnit dané vozidlo, protože již dosáhlo na cenovou hladinu kupujícího. Tady lze vycházet z faktu, že se již nebude jednat o auto za jednu výplatu, ale o něco dražšího. Ovšem i zde platí výše uvedené riziko problémů. Je možné, že řada věcí bude v lepším stavu, protože majitel se o daný vůz staral lépe. Třeba takové první Porsche Boxter. Nechme teď stranou pověst auta pro kadeřníky, ale zaměřme se na auto samotné. První kupující byl nejspíš nadšenec nebo dle zlých jazyků neměl na 911. Jenže dnes toto auto dosahuje 20 i více let a stává se vyhledávaným autem. Podobně je to i s BMW Z3 - ještě nedávno se prodávaly za 80 000 - 90 000 Kč a dnes se stěží dají sehnat pod 150 000 Kč. Může tedy tohle být bod, který aktivuje peněženku kupujícího, díky čemuž vyrazí do lovišť bazarů? Vidina toho, že nákupem vozu mohu něco vydělat, ještě se svést a teoreticky pak i následně slušně prodat, je lákavá.
Rizika spojená s 20letými vozy a co dál
Za prvé, nadšenec si nekoupí auto v poločase rozpadu. Tím se dostáváme k vyšší počáteční investici. Ano, vyšší cenovky v dnešní době atakují i Škody 120, k jejich koupi vede i nostalgie na doby dřívější. I přes péči předchozích majitelů, stále se jedná o 20 let starý vůz a jsou součástky, které prostě časem ztrácejí svoje vlastnosti. Typicky guma, gumové těsnění, hadice, různá pryžová obložení, pogumování atd. Dvacet let provozu je dlouhá doba, takže stočené kilometry a problémy s tím spojené, u aut s obsáhlou výbavou (Mercedes třídy S, Range Rover, BMW 7, Maserati Quattroporte atd.) přináší rizika oprav součástí, které ani dnes nejsou levné (stavitelné tlumiče, tekoucí převodky řízení, kompresor klimatizace apod.).
Nicméně tohle je jakási bájná hranice, kdy se řada zájemců o taková auta začne zajímat. Ať již s vidinou budoucího zhodnocení nebo prostě jen proto, že jej chtějí. Ono totiž obhájit si doma třetí a vícerý vůz není z logiky věci zase tak jednoduché. V realitě, stejně můžete jet pouze jedním, takže k čemu další auta? Sám jsem měl před pár lety doma 4 vozy v rozmezí 20 - 40 let a říkal jsem si, jak to bude bezva jezdit s jedním tam a druhým zase jinam. Jenže ve výsledku to dopadlo tak, že se jezdilo hlavně jedním a ostatní stály.
Auto staré 20 let nemusí být samozřejmě jenom pro nadšence nebo někoho, kdo má hlouběji do kapsy. Vybral jsem situace, kdy zájemce má nejspíše pro denní používání i jiné vozidlo nebo kupuje úplně první (student). To se jistě odrazí i při výběru auta. Neznám moc lidí, kteří si jako jediné auto pořídí např. Maserati Quattroporte. Logikou věci jde pořídit vůz, který bude starý, přesto jednoduchý na údržbu a poskytne radost.
Bezpečnost a spolehlivost starších vozidel
Německá společnost TÜV dává dohromady žebříčky, které by měly zajímat každého, kdo si chce koupit ojeté auto. Tento přehled spolehlivosti vozidel, známý pod označením TÜV Report, je sestavován na základě digitálního zpracování výsledků technických prohlídek. Z analýzy vyplývá množství poznatků o 224 rozličných modelech aut. Průměrný věk ojetého auta: Nejvíce a nejméně spolehlivé ojetiny a jejich průměrný věk. V roce 2022 se průměrný věk automobilů v Německu poprvé dostal přes desetiletou hranici. Při technických kontrolách bylo zjištěno, že zhruba 28,9% vozů ve věku dvanáct až třináct let neuspělo kvůli technickým problémům. Příkladem trendu je, že japonské automobilky začínají dominovat ve žebříčcích spolehlivosti a na opačném konci najdeme Dacia, BMW řady 5 a 6, Seat Alhambra či VW Sharan.
Fyzická kontrola vozu před koupí zkušeným technikem je neocenitelným krokem. Zkušený technik posoudí motor, převodovku, brzdový systém, podvozek a další klíčové komponenty. Jeho posudek může odhalit rizika, odhadnout budoucí náklady na údržbu a zároveň poskytnout silný vyjednávací argument při stanovování ceny. Pravidelná péče a kontrola mohou výrazně snížit rizika při nákupu ojetého vozu.
Ekonomické a sociální souvislosti provozu starších aut v ČR
Pravidelně se v médiích objevuje, že Česká republika má zoufale starý vozový park. Auta tu mají průměrné stáří 15 let. Za prvé, patnáct let staré auto je po století vývoje téměř do dokonalosti vychytaný moderní stroj. Za druhé, právě tahle starší auta mají špičkový poměr cena/výkon. Nová auta nejsou výrazně rychlejší, pohodlnější ani nemají výrazně nižší spotřebu. Za třetí je tu argument, že číslo průměrného věku je zkreslené, protože některé vozy vůbec nejezdí a do statistiky se počítají i záznamy vozidel, která na silnicích téměř nestojí. Česko patří v EU mezi země s nízkými náklady na provoz auta, ačkoliv to může být v budoucnu změněno různými záměry na zdanění provozu starších aut.
Bezpečnost aut za poslední dekádu značně vzrostla, avšak nelze opomenout, že pasivní bezpečnost (nárazové zkoušky) a aktivní systémy mají své limity. EU zavedla nárazové testy v roce 1998 a od té doby se jejich výsledky promítaly do snížení fatálních nehod. Global NCAP a Euro NCAP ukazují, že automobilová bezpečnost se v průběhu času posouvá, ale zároveň vyvolává diskuse o tom, zda přehnané spoléhání na elektronické pomocníky skutečně snižuje rizika havárií. Například srovnání Ford Fiesta z roku 1998 a 2018 ilustruje, jak se bezpečnostní výbava a odolnost konstrukce posunula vpřed, i když hmotnost vozu se výrazně nezvětšila.
Co si vybrat při pořizování starého vozu?
Odpověď závisí na tom, zda hledáte auto pro denní používání, pro nadšence nebo pro studenty. Pro denní používání mohou být vhodné jednoduché a spolehlivé vozy, které nebudou vyžadovat extrémní investice do oprav. Pro nadšence lze zvažovat vozy, které již dosáhly na žádané historické bodování cen, ale s sebou nesou vyšší riziko nákladných oprav. Pro studenty bývá klíčová cena a nízké provozní náklady, s vědomím, že auto nemusí vydržet bez větších zásahů do budoucna dlouho. TÜV Report a další hodnocení spolehlivosti slouží jako orientační nástroje pro výběr, avšak konečné rozhodnutí ovlivní stav vozu, servisní historii a ochota majitele investovat do údržby.
Mezi praktické kroky patří fyzická prohlídka vozu zkušeným technikem, posouzení motoru, převodovky, brzd a podvozku, a případné vyhodnocení budoucích nákladů na údržbu. Může také pomoci s vyjednáváním ceny a výběrem nejlepšího kompromisu mezi cenou, spolehlivostí a bezpečností.
Návod k použití a vyhodnocení rizik při nákupu
- Určete, kdo bude vozidlo používat a jak často bude dojíždět.
- Posuďte, zda jde o první auto pro studenta nebo o doplněk do rodiny.
- Prozkoumejte historii vozu, servisní záznamy a stav karoserie.
- Nechte vůz zkontrolovat zkušeným technikem před nákupem.
- Vypočítejte odhad budoucích nákladů na údržbu a zvažte vyjednávání ceny na základě zjištěných rizik.
- Zvažte ekonomické a sociální faktory, včetně mobility a provozních nákladů v místě bydliště.
Tabulka orientačních rizik a nákladů
| Riziko | Popis | Příklady |
|---|---|---|
| Koroze a netěsnosti | Vyšší pravděpodobnost koroze a úniků u starších vozů | Tomu může odpovídat poškozené těsnění, hadice |
| Opotřebení komponent | Ložiska, klouby, tlumiče, převodky řízení | Vyšší náklady na opravy |
| Elektrické problémy | Různé chyby v elektrice, nekonzistentní funkce | Spínače, senzory |
| Bezpečnost | Nižší pasivní a aktivní bezpečnostní prvky než u nových vozů | Airbagy, karoserie, brzdový systém |
Podrobněji se ukazuje, že starší vozy mohou nabídnout zajímavý poměr cena/výkon a mobilitu pro mnoho lidí, avšak vyžadují pečlivý výběr, důkladnou prohlídku a realistický přístup k budoucím nákladům na údržbu.