Volkswagen Brouk dnes představuje legendární vůz, kterému též dlouho patřil světový rekord, pokud jde o celkový počet vyrobených kusů. Sice tvořil symbol poválečného německého hospodářského zázraku, neboť jeho masová produkce se rozběhla až po roce 1945, ale u jeho pomyslné kolébky stáli Adolf Hitler a Ferdinand Porsche, sudetský Němec, jenž je některými českými fanoušky automobilismu označován za „českého konstruktéra“.
Hitler, dálnice a estetika veřejného prostoru
„Hitlerův systém dálnic byl všeobecně oceňován jako jeho vynalézavý, úspěšný a osvícený počin. Dálnice mluvila sama za sebe.“
Spotts uvádí, že „poprvé v dějinách nebyly silnice jen pouhými prostředky dopravy, ale uměleckými díly trvalé hodnoty.“ V textech je zdůrazněno, že Hitler vnímal dálnice i jako estetické monumenty a že projekt byl zároveň politickou reprezentací moci.
Hitler rozvíjel dálnice s cílem ukazovat krásu krajiny a atraktivitu tras, často i oklikami, aby diváci a cestující zažívali vizuální vzory a dojmy - a to i za cenu ekonomických úvah.
Korodující spojení průmyslu a ideologie
Hitler chtěl vytvořit „auto pro každého“, což rezonovalo s jeho představou modernizace Německa a hospodářského zázraku. „Pro každého auto a vlastní dům“ byl jedním z hesel, které se odráželo v jeho myšlenkách o masové mobilitě a veřejných investicích do autoproduktu.
V meziválečném období byl automobil spíš luxusem pro movité vrstvy, avšak Hitler si přál změnu - a pro realizaci tohoto cíle vznikl koncept lidového vozu, který po letech vyústil ve VW Brouk.
Ferdinand Porsche a jeho role v dějinách lidového vozu
Ferdinand Porsche, narodil se 3. září 1875 ve Vratislavicích nad Nisou a po vzniku Československa měl do roku 1935 československé občanství. Porsche je dnes vyhlášenou značkou drahých sportovních automobilů, avšak jeho kariéra se vyvíjela v úzké vazbě na režim a státní podporu motorismu.
„Ledwinka prosadil aerodynamické karoserie, používání vzduchem chlazených motorů a dalších prvků, jež se po letech staly základem koncepce ‘brouka’,“ uvádí Jan Novák a vyzdvihuje inspiraci tatrovkou Tatra V 570, která měla podobné rysy v aerodynamickém designu.
Porsche a Hitler spolupracovali, ačkoliv Porsche v minulosti zvažoval i spolupráci se Stalinovým Sovětským svazem. Společně s Adolfem Hitlerem usilovali o vývoj lidového vozu, který by byl masově dostupný a zajistil politickou podporu režimu.
Kořeny a koloběh vzniku Brouka
Ve scénáři projektu se zrodila továrna v Wolfsburgu a město Stadt des KdF-Wagens (Město automobilů Radostí k síle). Předválečná verze vozu byla určena pro „lidový vůz“, avšak válka projekt pozastavila a rozběhla zbrojní výrobu. Po válce se sériová produkce plně rozběhla a vedení Wolfsburgu se změnilo v symbol hospodářského zázraku následně i kulturní ikonou pro generace postavící se po válce na nové ekonomické základy.
Mezitím v Kopřivnici a vliv Ledwinkova Tatry
Hans Ledwinka a jeho Tatra 570 se staly významnou inspirací pro myšlenku aerodynamických malých vozidel. Porsche se Ledwinkovi přiznal, že se Ledwinka „koukal přes rameno“ a že inspirace z Tatry 570 byla jedním z impulzů pro vývoj Brouka. Důležité je poznamenat, že i když Porsche čelil obviněním z vykrádání, jeho spolupráce s Hitlerem posunula koncept lidového vozu do reality.
Výroba, propaganda a kultura vozu Brouk
Pro výrobu nového vozu vznikla i nová továrna a město. Původně měl být vůz označen jako KdF-Wagen a jeho produkce byla řízena organizací Kraft durch Freude (KdF - Radostí k síle). Prodej vozu byl zajištěn prostřednictvím systému známek a spoření, avšak mnozí zájemci se k zakázce nedostali a vojenská mobilizace zastavila masovou produkci. Po válce došlo k odškodnění a v roce 1951 byl Ferdinand Porsche propuštěn, ale zemřel na infarkt. Brouk zůstal symbolem poválečného hospodářského zázraku a stal se i kultovním vozem hippies, přičemž jeho jednoduchost a modernost se staly úspěšným konceptem pro široké vrstvy obyvatelstva.
Hitler a pozůstatek v pop kultuře a paměti
Hitlerova motivace k budování dálnic a masové motorizaci se odrazila i v pamětihodných okamžicích - například v dokumentech a fotografiích, kde figuruje jezdec vedoucí po dálnici s výhledem na estetiku říše. Tato estetizace veřejných prostranství zůstává kontroverzním tématem dějin, které ukazuje, jak propaganda dokázala využít motorismus a design pro posílení legitimacy režimu.
Paradox a dědictví
Hitlerovo dítě, Volkswagen Brouk, se paradoxně nestal symbolem nacismu, ale spíše poválečného německého hospodářského zázraku a kultovního auta pro široké spektrum společnosti, včetně hnutí hippies. S více než dvaceti miliony prodaných kusů se Brouk stal mezinárodním fenoménem a překonáním rekordu Fordova Modelu T, čímž si vybudoval svou jedinečnou trajektorii v dějinách automobilismu.
Na závěr: vše, co se týká automobilismu a politických ideologií, ukazuje, jak úzce mohou být spojeny technické úspěchy s propagandou, ekonomickým cílem a kulturní identitou - a jak historické fotografie a dokumenty mohou odhalit tyto složité souvislosti.