Níže popsané rozdělení aut do obchodních tříd bývá často zdrojem nepochopení a někdy i velmi silné kontroverze. Zjišťovali jsme, kdo o zařazení nového modelu do patřičné třídy rozhoduje a jakými kritérii se při tom řídí. Rozdělení osobních aut do zaužívaných obchodních tříd se neřídí žádným zákonem ani technickou normou. Rozhodují o tom samotní výrobci za účasti organizací, které se zabývají analýzami trhu. Neexistence obecně závazných pravidel zároveň vysvětluje, proč se některé hraniční modely ocitnou v jiné kategorii, než ve které by je intuitivně chtěla vidět část zákazníků.
Jak se třídy definují a kdo má slovo
Primárně řadí každý nový model do určité třídy už jeho výrobce - a to v nejranější fázi, kdy se rozhoduje, jaké místo na trhu chce s novinkou obsadit a vůči jakým konkurentům se vymezit. „Pro interní účely, resp. pro účely designu a vývoje vozu jsou veškeré parametry automobilu včetně jeho zařazení do třídy předem definovány odděleními výrobkového marketingu a produktového managementu,“ vysvětluje Vítězslav Pelc z komunikace Škody Auto. Následně musí automobilka obhájit zařazení nového modelu před lokálními autoritami. Kdo je však onou lokální autoritou? Určitě ne ministerstvo dopravy nebo jakýkoliv jiný státní orgán.
„Z hlediska technických předpisů rozlišujeme pouze kategorie (např. M1 - osobní, N1 - nákladní apod.), které jsou evropskými předpisy jednoznačně definovány, vycházejí tedy z platné evropské i české legislativy,“ říká Martin Novák z ministerstva dopravy. A aby nebylo pochyb, vzápětí dodává: „Jakákoliv členění komerčního typu (A, B, nižší, střední, …) jdou mimo legislativu a ministerstvo dopravy nemá na ně žádný vliv.“
Klasifikaci M1, N1 atd., kterou zmínil Novák, určuje několik evropských směrnic a v České republice ji upravuje norma 56/2001, která zavádí množství dílčích podkategorií. Pro zajímavost: Například kategorie T4.1 zahrnuje lesnická a zemědělská vozidla se světlou výškou přesahující 1000 mm. Z této soustavy vychází celá řada dalších zákonů, předpisů a nařízení, které pokrývají vše od kategorií řidičských oprávnění až po typové schvalování, s tématem našeho článku ovšem nijak nesouvisejí.
Role autorit a jejich přístup
Autoritami, o nichž mluvil Pelc, jsou zejména agentury, které poskytují analýzy trhu nad nadnárodní i národní úrovni. V České republice plní tuto roli Svaz dovozců automobilů (SDA). Jeho tajemník Ing. Pavel Tunkl říká, že akceptuje zařazení, které předloží výrobce na základě jednání s předními analytickými autoritami. „My používáme klasifikaci JATO, ale ve zjednodušené formě,“ vysvětluje. Společnost JATO Dynamics například dělí do samostatných kategorií sportovní kupé a kabriolety, zatímco v České republice se tyto třídy evidují dohromady. „Vzhledem k velikosti českého trhu by pro nás tak podrobné dělení nemělo praktický význam,“ říká Tunkl.
Třídy dle EK SDA: tabulka ukazuje hlavní rozdělení a přiřazení modelů, která vycházejí z Evropy a z interních statistik SDA a EK. Podle Tunkla by výrobce mohl lpět na tom, aby auto s typickými znaky malého MPV bylo zařazeno do luxusní třídy, ale to by podle něj nebylo smysluplné, protože veřejnost, média i analytické autority by takové rozhodnutí odmítly. Absence jasně daných technických kritérií ještě neznamená, že zúčastněným stranám je zapovězeno používat selský rozum.
Jak se auto dostává do určité třídy
Výrobce se rozhodne, že uvede na trh nový model například nižší střední třídy. Následně „vyjedná“ zatřídění novinky s agenturami, které působí jako autority na všech trzích, kde se bude nový model prodávat. Stanovení rozvoru náprav nebo vnějších rozměrů zůstává v podstatě na výrobci - jeho chyba, pokud by novinka nesplňovala vžité představy o autech příslušné třídy.
Jasná kritéria by se hodila. Samotná platforma nebo technický základ v dnešní době už jasné vodítko neposkytují. „Na stejné platformě dnes můžete udělat krátké i delší auto,“ připomíná tajemník SDA. Kontroverze tu budou vždycky, protože některé modely se statisticky nevyhnutelně vymykají aktuálnímu průměru třídy.
Skříňová konstrukce a MPV
Problém v praxi nastává zejména s hraničními modely, které jsou fakticky specialitou Škodovky. „Octavia se nachází na samém vrcholu vozů nižší střední třídy, tedy na pomezí nižší střední a střední třídy,“ přiznává Pelc ze Škody. A dodává, že v nižší střední třídě by Octavia byla jasně největším modelem. „Podle mě jasně patří do střední třídy.“
Co se týče MPV, největší kontroverze panuje okolo třídy MPV. „Víceúčelová karoserie podle směrnice byla tradičně velká skříň - mikrobus, jak se říkalo dříve,“ vysvětluje Tunkl. První velkoprostorové vozy byly obvykle rozměrné s třemi řadami sedadel a variabilním uspořádáním. Ale to neznamená, že tyto vlastnosti jsou nutné. „Některá auta, která řadíme mezi MPV, nemají tři řady sedadel a velikostí odpovídají malým vozům, nebo dokonce minivozům,“ připouští Tunkl. „Rozhodující je pro nás ale skříňová konstrukce karoserie.“
Typickým příkladem novodobého malého MPV je Kia Venga. Pro výrobce má klasifikace význam zejména pro definování postavení modelů na trhu a porovnání prodejních výsledků s konkurencí. „Podle našich zkušeností se zákazník při výběru vozu nedrží pouze řazení do třídy, ale dokáže si zvolit vhodný vůz dle vlastních parametrů,“ podotýká Pelc ze Škody.
Elektronický box s dalšími detaily
Evropská komise pracuje s vlastní klasifikací (viz box), ale jednotlivé kategorie postrádají přesnou definici. Evropská unie nevede jednotnou, pevnou klasifikaci velikosti automobilů, a proto zůstává prostor pro interpretaci ze strany výrobců i analytiků. Výsledkem je, že některé modely mohou spadat do různých kategorií podle trhů a kontextu.
Analytická a praktická shrnutí
- Výrobce stanoví počáteční zařazení modelu v rámci třídy, poté jej prezentuje analýze pro jednotlivé trhy.
- SDA a EK používají své vlastní rámce a terminologii; z českého pohledu je často využívána zjednodušená verze klasifikace JATO.
- Technické parametry a platforma hrají roli, ale nejsou jediným vodítkem pro zařazení do třídy; cena, image a výbava také ovlivňují dohody s analytiky.
- Hraniční modely, jako Octavia, ukazují, že zařazení není pevně dáno a může se v čase měnit podle trhu a regionálních statistik.
Bezpečnost a identifikace podle Euro NCAP
Organizace Euro NCAP používá vlastní klasifikaci: Supermini, Malé rodinné vozy, Velké rodinné vozy, Luxusní vozy, Roadstery, Malé terénní vozy, Velké terénní vozy, Malá MPV, Velká MPV. To ukazuje, že i v rámci ochrany spotřebitele existují odlišné pohledy na definování kategorie auta, která se může lišit od marketingových tříd výrobce.
Pro potřeby veřejnosti a médií
Jablka sváru: Škodovky a MPV ukazují, že hraniční modely mohou být vnímané různě na různých trzích. Výrobce by měl hledat vhodný kompromis mezi technickým zařazením a očekáváním zákazníků, vedením a analytiků.