Autodiagnostika učitele mateřské školy: sebereflexe a metody pro profesní rozvoj

Autodiagnostika je proces, při němž učitel hodnotí své profesní působení. Dá se předpokládat, že ji provádí prakticky každý pedagog. Někdo cíleně a pravidelně, někdo jen příležitostně a nahodile. Dovednost hodnotit sám sebe je možné cvičit a zlepšovat. Proto si dále vyzkoušíme několik cvičení, která mohou být návodem.

Jaké metody můžeme využít při autodiagnostice? Deník, záznamy po každé vyučovací hodině či na konci dne, a také záznam vyučovací hodiny. Využívá se například kamera, záznam na mobil. Bohužel vše je možné i zneužít. Jistě se nám vybaví videa, která pořizují a sdílejí žáci na sociálních sítích.

Deník a zpětná vazba od kolegy, který hospituje, patří k nejčastějším a nejefektivnějším nástrojům. Nejlepší je, když požádáme kolegu, aby se zaměřil na konkrétní oblast. Může jít například o oblast, kde cítíme problémy a nejsme si jistí. Pokud se ocitnete v roli pozorujícího, naučíte se mnohé i o svém vlastním pedagogickém působení. Člověk vidí nedostatky spíše u jiných než u sebe.

Zpětná vazba poskytovaná žáky je dalším důležitým prvkem. Například poprosíme žáky, aby vedli o hodinách učitele deník, mohou vyplnit dotazník. Také je možné vést rozhovor s jednotlivými žáky nebo se skupinou žáků, nebo lze ve třídě vést diskusi. Objektivita je jistě sporná, ale pokud máme chuť a odvahu, proč to nezkusit.

Osvědčují se také postupy, kdy spolupracují učitelé na škole, diskutují s kolegy a poskytují si vzájemnou zpětnou vazbu. Mohou tak spolupracovat učitelé z jedné školy nebo se vytvářejí skupiny z různých škol. Spolupráce může mít formu seminářů, například v rámci programů dalšího vzdělávání pedagogů.

1. Reflexe vlastní práce - sebereflexe v praxi mateřské školy: Sebereflexe jako vnitřní dialog jedince a cyklický proces, který by měl být součástí každodenního profesního života.
2. Otázky dle Švece (1998) pro popisné a kauzální či rozhodovací úvahy, které pomáhají objasnit činnosti s dětmi, důvody rozhodnutí a možnosti alternativ.
3. Hodnocení a reflexe se týká nejen samotné činnosti, ale i cíle, prostředků a klimatu ve třídě, stejně jako možných úprav pro dosažení lepších výsledků.

Autodiagnostika zahrnuje několik metod, které lze kombinovat pro maximální užitek. Deník a záznamy pomáhají sledovat vývoj a identifikovat opakující se vzory. Zpětná vazba od kolegů a žáků poskytuje různorodý pohled na výkon učitele a často odhalí aspekty, které sám učitel přehlíží. Spolupráce mezi učiteli na škole či mimo ni umožňuje sdílení zkušeností a rozvoje prostřednictvím seminářů a programů dalšího vzdělávání.

Hodnocení s využitím posuzovací škály umožňuje učiteli srovnat své vlastní sebehodnocení s pohledy kolegů, žáků nebo rodičů. Ukázky pocházejí z publikace Rozvoj učitele a péče o sebe. Autorkou je Mgr. Dita Janderková, Ph.D.

Konkrétní metody autodiagnostiky

Deník a záznamy

Deník: záznamy se mohou provádět po každé vyučovací hodině, na konci každého dne. Záznam vyučovací hodiny může být realizován prostřednictvím kamery, záznamu na mobilu. Důležité je uvědomit si rizika zneužití a chránit soukromí dětí.

Zpětná vazba od kolegy

Nejlepší je, když požádáme kolegu, aby se zaměřil na konkrétní oblast. Může jít o oblast, kde cítíme problémy a nejsme si jistí. Pozorující učitel se naučí o svém vlastním působení více než učením o druhých.

Zpětná vazba od žáků

Například poprosíme žáky, aby vedli o hodinách učitele deník, mohou vyplnit dotazník. Možné je vést rozhovor s jednotlivci nebo se skupinou žáků, případně ve třídě vést diskusi. Objektivita je sporná, ale ochota dětí poskytnout svůj pohled je cenná.

Spolupráce učitelů a sebehodnocení

Osvědčují se spolupráce učitelů na škole a diskuse s kolegy. Mohou to být učitelé z jedné školy nebo skupiny z různých škol. Spolupráce může mít formu seminářů, například v rámci programů dalšího vzdělávání pedagogů. Sebehodnocení učitele s využitím posuzovací škály může být prováděno samotným učitelem a porovnáno s vyplněním od kolegů či žáků, nebo i rodičů.

Sebereflexe jako nástroj pro rozvoj

Reflexe vlastní práce patří k dovednostem, která umožňuje jedinci analyzovat svou práci a kriticky zhodnocovat postupy, úspěchy a neúspěchy. Měla by být součástí učitelské profese společně s time managementem a plánováním. Typologie otázek dle Švece (1998) nabízí pohledy: popisné, kauzální a rozhodovací, které vedou k hlubšímu pochopení výchovně vzdělávacího procesu.

Otázky k zamyšlení zahrnují plánování výchovně vzdělávací činnosti, stanovení cílů, připravu pomůcek, jasnost pokynů, rovné nároky na děti, rozmanité formy práce, klima ve třídě, důvěru a kázeň, sledování pokroků a vhodnost hodnocení. Důležité je mít reálné cíle a zajistit dostatečné znalosti z pedagogiky a psychologie.

tags: #autodiagnostika #ucitele #materske #skoly