Pro mnoho lidí vzniklo slovo elektromobil až v posledních pár letech, kdy se ve větší míře rozjela další vlna alternativních pohonů. Elektromobily však nevznikly v tomto, ani v předchozím století. První elektrické automobily spatřily světlo světa již v první polovině 19. století, kdy byl každý druhý vynálezce poblázněný elektrickou energií. Za první impuls lze považovat rok 1828, kdy maďarský vynálezce Ányos Jedlik vynalezl prototyp elektrického motoru a ihned ho napadlo tento motor postavit na čtyři kola. Šest let na to, v roce 1834, sestrojil Thomas Davenport malý prototyp autíčka na kolejích, který měl na stole jezdit dokolečka. Samotný prototyp ale neuvezl ani hmotnost vlastních baterií, a tak byl tento prototyp investory doslova smeten ze stolu. Po tomto neúspěchu nastal lehký útlum, hlavně kvůli malé kapacitě a nemožnosti nabíjení baterií, což elektromobilům nepřálo.
To změnil v roce 1859 francouzský fyzik Gaston Planté vynálezem olověné baterie, kterou bylo konečně možno nabíjet. Olověná baterie byla tak nadčasová, že jí v podstatě beze změn používáme dodnes. Olověný akumulátor přidal násobně větší kapacitu, což byl perfektní základ pro dosažení rychlosti a dojezdu, které byly v elektromobilech do té doby nepředstavitelné. Vynálezu olověné baterie si všiml i proslulý český elektrotechnik František Křižík. Psal se rok 1895, kdy i on dokončil svůj první elektromobil. Všech pět koní tohoto „monstra” bylo posíláno na zadní nápravu přes planetové soukolí. Původně se vůz řídil pákou, kterou následně vystřídal volant, pohyb vpřed pak řidič kontroloval klasicky pedály. Baterie přitom Křižík uchovával nad zadní nápravou. Jeho nástupce pak obdařil dvěma elektromotory, každý o výkonu tří koní. Auto navíc bylo vybaveno systémem, který bychom dnes nazvali Range Extender (REX); druhý z vozů tohoto českého vynálezce totiž disponoval benzinovým agregátem zajišťujícím zvětšený dojezd - stejným způsobem to dnes řeší BMW se modelem i3 nebo Opel s modelem Ampera.
Nepřímá, ale významná konkurence vznikala i jinde. V Rusku v té době I. V. Romanov představil v roce 1899 dvousedadlový stroj s rychlostí až 35 km/h a dojezdem kolem 60 kilometrů. V USA se kolem roku 1900 elektrické vozy staly podstatnou částí produkce a elektrický pohon byl jednou z běžných alternativ vedle benzínových motorů a parních strojů. Kolem roku 1900 elektrické vozy tvořily v Americe celých 38 procent veškeré produkce automobilů. První prodejny elektromobilů vznikly již v roce 1896, například American Electric. Elektromobily v té době dokonce překonávaly světové rekordy v dosahované rychlosti. Například Belgičan Camille Jenatzy v roce 1899 ve voze Jamais Contente překonal rychlost 100 km/h. O tři roky později elektromobil Torpédo KID dosáhl rychlosti téměř 170 km/h.
Větší dynamiku tehdy přinesl plán Williama C. Whitneyho, amerického politika a podnikatele, který měl za cíl vybudovat elektrickou taxislužbu ve velkých městech USA. Baterie ve voze se nevyjížděla, ale měnila za nové, plně nabité. Plán byl ambiciózní, ale ukázal, že historie elektromobilů zahrnuje nejen techniku, ale i organizační inovace. Z ekonomického hlediska však zasáhla krize kapacit-a hlavně rychlý nástup spalovacích motorů a nízké ceny benzínu-takže elektromobily postupně ztrácely na významu. V roce 1912 Charles Kettering vynalezl elektrický startér, který znamenal revoluci v komfortu a od té doby nebyl velký rozdíl při startování benzinového a elektrického vozidla. Nepohodlné startování klikou zůstávalo jen pro zimní měsíce a nízká rychlost a dojezd elektrických vozů (typicky 24-32 km/h a 50-65 km) už nebyly pro zákazníky přitažlivé, zatímco spalovací motory rostly na síle a klesaly ceny.
Navzdory tomu tichý provoz a čistý vzduch kolem elektromobilů zůstávaly jejich hlavní výhodou. Z období konce 19. a počátku 20. století pocházejí mimo jiné významné pokroky v různých regionech. V Německu Karl Benz v roce 1885 patentoval svůj Motorwagen a v roce 1888 Bertha Benzová ukázala, že automobil může být i pro širokou veřejnost. Přes oceán se dostala éra Forda: v roce 1908 Ford Model T s pásovou výrobou umožnil masovou dostupnost auta. Vynález pravidel, značek a semaforů usnadnil orientaci v rychle se měnícím světě dopravy. Položily se základy bezpečnosti a infrastruktury, které definovaly další vývoj. Například v roce 1959 Volvo představilo tříbodový bezpečnostní pás, který se stal standardem a zachránil miliony životů. Závody a motorsport se staly fenomény, které posouvaly design a techniku kupředu a inspirovaly širokou veřejnost.
Postupně se automobilový průmysl vyvíjel: v 70. letech nastala ropná krize, která tlačila na úsporné motory a lehčí karoserie; od 80. let se do vozidel vrátila elektronika, palubní počítače, navigace a dotykové obrazovky. Ačkoliv počátky aut byly spojeny s elektrickým pohonem, dlouhá období je zastínil spalovací motor. Až v posledních letech se karta obrací a elektromobily získávají na důrazu v důsledku tlaku na ochranu životního prostředí a snahy o diverzifikaci energetických zdrojů. Dnešní trh ukazuje, že elektromobily mohou být nejen ekologickou alternativou, ale i technicky progresivní platformou pro asistenční a autonomní systémy řízení.
Historie československého a českého automobilismu nabízí bohatý obraz vývoje od počátků až k moderní éře. Historie plzeňské Škodovky, převzetí a spojení firem jako Laurin & Klement či Avia, a vznik značek, které přežily až do dnešních dnů, odráží dynamiku průmyslu v českých zemích. Když se podíváme na počátky koncernů, zjistíme, že první automobil poháněný spalovacím motorem vznikl v Německu (1886 Benz Patent-Motorwagen). Roku 1891 byl vůz povýšen na čtyřkolku a dosahoval rychlosti až 31 km/h; v Londýně už tehdy fungovaly systémy poháněné parní energií, které se postupně vyvíjely v motorismu. Pařížské autosalony na konci 19. století ukazovaly, že automobil je nejen technická kuriozita, ale i obchodní produktem. V Československu vznikla řada značek (Aero, Avia, Praga, Laurin & Klement, Jawa, Wikov) a v roce 1939 se vyrobilo 17 typů osobních vozů; nejprodávanějším byl Škoda Popular, následovaný Tatrou a dalšími. Z Lomnického či Kopřivnického regionu pocházely počátky, kdy Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesellschaft (předchůdce Tatra) vyrobila první vůz Präsident v roce 1898 pod vedením Leopolda Svitáka a později Hans Ledwinka. Když se podíváme na příběh Laurin & Klement, zjistíme, že jejich vozy se vyvíjely od Voiturette roku 1905, přes F a devět dalších typů, až ke sloučení se Škodou po válce a vzniku loga s okřídleným šípem. Tatra, Wikov, Walter a další ukazují rozmanitost tehdejšího průmyslu a různé cesty, jak se zrodily a jak přežily nebo zanikly.
Automobily 20. století byly víc než dopravní prostředky; staly se nositeli kulturního i technického pokroku. První průkopníci, postupně standardizované bezpečnostní prvky, masová výroba a vznik moderní infrastruktury připravily půdu pro dnešní elektromobilitu a autonomní řízení. Milníky v designu a konstrukci, závody, ekonomické tlaky a environmentální motivy utvářely pestrou historii automobilů až do současnosti.
- První kroky parním pohonem a rané experimenty 18. století a počátky 19. století.
- Vynálezy motorů a první elektromotory a jejich krátká éra na počátku 20. století.
- Masová výroba a sociální dopady Fordova Modelu T.
- První regulační a bezpečnostní prvky a vznik mezinárodních standardů ve výrobě a provozu.
- Fascinace elektronikou a nástup moderní automobilové techniky v druhé polovině 20. století.
Jak byla auta vynalezena?
tags: #automobily #v #devatenactem #stoleti