Parkování bez couvací kamery? To je trochu jako navigovat naslepo. Stačí jedna nepozornost, a rázem řešíte poškrábaný nárazník. Instalace parkovací kamery do auta přitom není tak složitá, jak se může zdát. Připravili jsme pro vás přehledný postup krok za krokem, od výběru správného místa až po finální testování. Než se pustíte do práce, zkontrolujte, zda máte po ruce vše potřebné.
Co je potřeba připravit a co sledovat při výběru místa pro senzory
- Zaparkujte na rovném místě s dostatkem prostoru okolo. Vypněte motor a odpojte záporný pól baterie, to je základ bezpečnosti při jakékoliv práci s elektrikou v autě.
- Napájení parkovacích senzorů bývá řešeno tak, že jsou napojeny na obvod zpětného světla; to zajistí jejich automatické zapnutí při zařazení zpátečky.
- U většiny systémů je nutné umístit displej nebo monitor tak, aby byl dobře na očích - nejčastěji k prostřednímu zpětnému zrcátku.
- Senzory by měly být umístěny tak, aby neměly nic, co by je stínilo, a aby nebyly ohroženy stříkající vodou či poškozením z vozovky. Obecně jsou dva senzory blíže ke kraji vozu a dva uprostřed.
Postup montáže krok za krokem
- Za pětistovku jsme koupili v českém e-shopu základní sadu se čtyřmi čidly. Odvážnější povahy seženou stejný produkt i na čínských webech za méně. Pokud vše dobře dopadne, měla by nám akusticky i vizuálně znázornit vzdálenost od auta vzadu.
- Doufáme, že máte připravené vrtačky, metr, elektrikářskou pásku, dvě samořezné kabelové spojky, rukavice a trocha šikovnosti. Dvakrát měř, jednou řež, říká otřepaná pravda. Proto vše dobře promyslete, ještě než se pustíte do práce.
- Kudy povedou kabely do přední části vozu? Kde naleznete přívod energie k couvacímu světlu? A jak se dostanete zpod nárazníku do kufru? Lépe vše vyzkoušet nanečisto než pak zaplakat nad rozvrtaným autem a nefunkčním klubkem drátů! Také dobře rozvrhněte a zakreslete, kam umístíte samotné senzory. Dva by měly být 10-15 centimetrů od kraje vozu, další dva rovnoměrně uprostřed. Senzorům nesmí nic stínit - pozor třeba na značku. Jinak budou stále pípat!
- U našeho auta jsme nalezli pod černou otěrovou lištou připravené díry přímo z fabriky, které jsme se rozhodli využít. Nejprve si přesně předvrtáváme díru drobným vrtáčkem, pak už na jistotu vyřezáváme otvor přiloženým miskovým vrtákem. S měkkým plastem si snadno během pár vteřin poradí i akumulátorová vrtačka.
- Jdeme na kabely! Displej s pípákem umisťujeme k prostřednímu zpětnému zrcátku, aby byl na očích. A potom už kabel jemně zastrkáváme za čalounění stropu, pak pod kryt sloupku A, následně za těsnění dveří. Tam už jej vedeme pod plastovou ochranou prahu až ke kufru, kde jej prostrčíme pod boční čalounění. Po pravdě máme z protáhnutí a skrytí kabelu trochu strach, ale nakonec to byla překvapivá hračka - stačilo vycvaknout a zase navrátit pár plastů.
- A teď k instalaci samotných senzorů. Abychom věděli, který je který, pěkně si popíšeme jejich konektory - zcela vlevo je A, pravý roh ohlídá D. Zastrčit ultrazvukové čidlo do vyvrtaného otvoru vyžaduje trochu šikovnosti. Nám se nejlépe osvědčilo je tam jakoby našroubovat. Horní část má jasně dané vedení. Kabely pak provlékáme závlačkami, které připravil v nárazníku výrobce vozidla pro originální instalaci. Postupně pak kabely spojujeme elektrikářskou páskou. Nebudou tak plandat. Takto je vedeme až za zadní světlo. Proplést se elegantně kolem nárazníku chce trochu šikovnosti.
- Řídicí jednotku umisťujeme oboustrannou lepicí páskou na pravý blatník. Jak ji budeme napájet? Samořeznou kabelovou spojkou z autopotřeb za 2 Kč, kterou ukradneme trochu proudu světlu zpátečky. Systém tak bude v provozu, jen když jej budeme potřebovat. Stejným způsobem napojíme i kabel kostry a následně vše zapojíme. U starších vozidel je to bez problému, u moderních s multiplexními systémy se však může rozsvítit závada osvětlení - i když drobného odběru si většinou systémy nevšimnou.
- Startujeme, řadíme zpátečku a přichází chvilka napětí. Bzučák by měl fungovat, ale obraz na displeji může být rušivý. Pokud se objeví zrnitý obraz, pravděpodobně kabel vede příliš blízko silových kabelů. Zrcadlové překlopení obrazu řeší přepínač pro zrcadlení obrazu. V některých případech stačí přelepit repráček lepicí páskou a skrýt ho pod prostor stropního světla. Senzory pak fungují bezchybně. Pípat začínají asi ve vzdálenosti kolem metru od překážky; kontinuální tón nastupuje asi 30 cm od dotyku. Investovaná hodina práce a pět stokorun stojí za to.
Montážní alternativy a kompatibilita
Jde to i originálně. Spíláte na to, že jste si při objednání vozu senzory nekoupili? Žádný strach! Systém lze na řadu aut domontovat i v autorizovaných servisech. Třeba u Škodovky naleznete kompletní sady, které se připojí na sběrnici vozu, asi za šest tisíc korun. Takový systém pak dokonce zobrazí vzdálenost přímo v prostředí rádia.
Historie a kontext vývoje parkovacích senzorů
Už čtyřicet let. První zařízení na ultrazvukovém principu, na kterém pracují dnešní parkovací senzory, se začala využívat v sedmdesátých letech. Tehdy byla vyvinuta jako pomůcka pro slepce a v malých sériích se dostala i do nákladních vozidel. Patentována byla v Itálii až roku 1988. K masovému rozšíření však došlo až po roce 2000.
