Možná přijde nebo už přišel den, kdy váš zaměstnavatel nakoupí nové auto a prokáže vám tu čest, že mu ho svěří. Pravděpodobně Vás na školení nepošle, natož aby řekl co si máte počít s digitálním tachografem, jelikož dostal k vozu příručku obsluhy tachografu. Pokuty a sebrané body vám ovšem nevrátí nikdo. Následující rady a návody se týkají konkrétně značky Siemens, která je u nás asi nejrozšířenější, něco ale platí obecně.
Vycházíme z předpokladu, že jste dostali knížku Digitální tachograf - Návod k použití - Majitel a řidič. Potřebujete čipovou kartu řidiče. Zaměstnavatel ať vám zjistí nejbližší místo, kde si ji objednáte obvykle tam co řidičské průkazy. Jestli máte řidičák, jehož platnost vyprší dřív než za 5 let, vyměňte ho za nový. Karta platí 5 let a to pouze s řidičákem, který uvedete do formuláře při objednání. Tachograf běží nezávisle na tom, jestli je nastartovaný motor, nezávisle na bateriích - má vlastní zdroj (životnost cca 2 roky, při každé kalibraci se má vyměnit).
Abyste s tachografem mohli pracovat, musí být vždy zapnuté zapalování, jinak změny neregistruje a nevezme kartu. V žádném případě se nedejte dotlačit k jízdě bez karty, to je těžký přestupek!! Tachograf i tak vše zapíše a jako průšvih to přičte tomu, kdo tam potom první vloží kartu. Tachograf pracuje s tzv. univerzálním časem UTC, který se v zimě liší o hodinu, v létě o dvě od našeho středoevropského času. Působí to značnou nepřehlednost, hlavně přes půlnoc, když se láme datum - podle tachografu třeba vyrazíte na cestu v jiný den než ve skutečnosti. Na displeji a na palubce lze nastavit místní čas, ale uvnitř a na výtisku bude UTC. Dojde-li k poruše tachografu, máte 7 dní na řešení a 8 dní na opravu, čili do 15 dnů musí být v pořádku.
Pro ten případ doporučuji vozit stále v autě čistý Kontrollbuch - auto po tuto dobu smí jezdit, ale záznamy je nutno vést ručně. Z tachografu lze pořizovat výtisky, mějte vždy v zásobě alespoň jednu náhradní roličku papíru. Kartu vložíte do levého vstupu fotkou dolů, čipem nahoru a šipkou napřed, je třeba na ni zatlačit. Na displeji naskočí uvítací Wellcome, pak vaše jméno a začnou se objevovat a mizet obdélníčky znázorňující načítání údajů, zobrazí se „poslední vystavení“ (tzn. čas, kdy jste kartu naposled z tachografu vytáhli). Pak máte na výběr, jestli doplnit údaje o době, kdy tam karta nebyla, nebo ne.
V případě, že je nedoplníte nebo zadáte „konec směny“, musíte mít s sebou žlutý kotouč Potvrzení o dovolené nebo že jste nebyli činní v AETRu. Tachograf se vás dotáže: M vstup doplnit? Dáte OK, konec směny NE (OK), objeví se čas kdy jste kartu vytáhli z tachografu a čas který bliká pod ním, je potřeba nastavit šipkou nahoru po minutě až k aktuálnímu času (OK), rozbliká se postýlka - zvolíte buď ji nebo jinou aktivitu (OK) a dáte M vložená data potvrdit (OK). Takto vložená data se zobrazí stejně, jako by karta byla v tachografu a točila se na ni příslušná aktivita průběžně.
Zvolenou informaci potvrzujete kulatým tlačítkem symbolem OK, šipkami nahoru nebo dolů listujete v menu a šipkou vlevo se vracíte o krok zpět. Dál musíte zadat výchozí zemi, tedy tu, kde zrovna jste. Mělo by tam být předvoleno CZ, takže to stačí potvrdit OK. Příslušnou zemi najdete listováním šipkami. EC jsou země Unie, EUR země mimo Unii. Pak už se objeví tzv standardní zobrazení, které tam zůstane, dokud nevypnete zapalování nebo nebudete s tachografem manipulovat. Symbol karty vlevo dole nenaskočí hned celý, zpočátku tam bude jen černý obdélníček, doporučuje se počkat, až je kompletní.
Při jakémkoliv zastavení se tachograf automaticky přepíná do režimu Ostatní pracovní doba. Po rozjetí zase skočí automaticky na Dobu řízení. Tím pádem vám velmi přesně počítá dobu jízdy a po 4 hodinách a 15 minutách vás sám upozorní, že je třeba hledat parkoviště. Na palubní desce se objeví symbol tachografu a výstraha. Pak máte opravdu už jen čtvrthodinu jízdy, proto je dobré během jízdy průběžně kontrolovat, kolik máte odjeto. Zjistíte to jednoduše za jízdy zmáčknutím „šipky dolů“ na kulatém tlačítku a na displeji se objeví vlevo nahoře odjetý čas od poslední pauzy nebo od vložení karty.
Překročenou dobu jízdy zaznamená tachograf jako závažnou událost a kontrolní orgán to určitě nepřehlédne. Když se to stane, je třeba po zastavení vytiskout Denní výtisk a na druhou stranu napsat nějaký dobrý důvod přetažení a vozit ho s sebou. Stejně postupujte i v případě, kdy se vám podaří omylem potvrdit chybná data - jakmile stisknete OK, nelze data změnit. Na displeji vpravo nahoře uvidíte za jízdy přesnou rychlost, kterou tachograf zapisuje. Máte-li omezovač na 90 km/h, je to do tachografu zaneseno a ten pak zaznamená každé překročení této rychlosti, které trvá déle než minutu.
Omezovač vás normálně přes to nepustí, ale hrozí to, když vás z kopce roztlačí váha nákladu. Policajt při kontrole zjistí dokonce přesnou rychlost, ale jen 24 hodin zpět, pak by údaje měly být přemazány novějšími. Po zastavení se tachograf sám přepne do režimu Ostatní pracovní doba, PŘESTÁVKU MUSÍTE VLOŽIT RUČNĚ!!! zmáčknutím tlačítka 1. Pečlivě zkontrolujte, jestli tam opravdu je symbol postýlky. Teprve můžete vypnout zapalování.
Po dobu pauzy si můžete kontrolovat, kolik máte už odtočeno, ale vždy je zase nutno zapalování zapnout. Pak zmáčknete „šipku dolů“ a vpravo dole se zobrazí čas od posledního přepnutí na pauzu. Většinou je potřeba chvíli počkat, až tam nejnovější hodnoty naskočí. Vpravo nahoře se načítají uznané časy dělené pauzy. Teprve když tam je celých 45 minut, zhasne vám výstraha na palubce a můžete pokračovat v jízdě.
Doporučení: při každém delším zastavení můžete přepnout na pauzu - není pravděpodobné, že by na vykládce policajti zjišťovali, jaký režim máte nastavený a jindy to nezjistí. Vlevo dole můžete vidět celkový dosud odjetý čas v průběhu dvou týdnů (tedy celý minulý týden a dosavadní jízdu právě probíhajícího týdne) - šikovná věc, viz AETR.
Velká pauza se nastavuje stejně, ale navíc musíte zadat zemi, kde ji točíte. Zmáčkněte OK, listujte k „zadejte řidič 1“, OK, listujte k „cílová země“, zvolte příslušnou zemi a potvrďte. Tachograf hlídá pouze jízdu v délce 4,5 hodiny. Už vám neohlídá celkový denní čas jízdy, po jakékoliv pauze v trvání minimálně 45 minut vás klidně pustí dál, třeba několikrát za sebou.
Také dělenou pauzu vám pravděpodobně načte a „uzná“ na třikrát po čtvrthodinách, ale poslední úprava AETRu uznává pouze variantu čtvrt + půl hodiny. Každopádně se řiďte AETRem. Když z nějakého důvodu potřebujete pohnout o pár metrů s autem a neporušit pauzu, při troše trpělivosti to jde, aniž by tachograf cokoliv zaznamenal. Mně se osvědčily pomalé opatrné přískoky - popojet, zabrzdit, chvilku počkat a akci opakovat dokud je potřeba.
Kolo se nesmí otočit o celý obvod. Během dne máte jízdu často roztrhanou a potřebujete zjistit například kolik hodin ještě můžete jet. Je zbytečné kvůli tomu tiskout výpis nebo si vést ruční záznamy, totéž se dá přečíst při stojícím autě na displeji.
Stisknete OK, listujte v menu k „displej řidič 1“, OK, „24 hodin den“ vyberte datum (automaticky se nabízí právě probíhající den), OK a listujete až k řádkům označeným řeckým písmenem sigma - Suma. U symbolu Doba řízení najdete celkový odjetý čas. Pozor na to, aby už byly načtené všechny údaje, je třeba po dojetí minutu počkat, aby tam byla započtena i poslední jízda.
Také nezapomeňte přičíst čas odjetý před půlnocí v téže směně a tady pozor na rozdíl časů UTC a skutečného. Pokud se na autě nestřídají řidiči, je nejlepší kartu nechat v tachografu pořád, točit na ni i víkendové pauzy a je to bez starostí. Jen je potřeba si hlídat, aby na vaši kartu nejel někdo jiný a nenatočil tam třeba nějaké průšvihy nebo neporušil pauzu, s kterou počítáte. Před vyndáním karty nastavte symbol pro pauzu.
Stisknete tlačítko se šipkou pod vstupem pro kartu (ne na kulatém tlačítku!). Pokud nepotřebujete výtisk, šetřete papír, je drahý. Karta po potvrzení kroku 4 sama vyleze. Základní zásada - ten, kdo je momentálně u volantu, má kartu ve vstupu 1 a kolega ve vstupu 2.
Nepříjemností je, že při každé výměně řidičů se musí karty vyndat a fyzicky vyměnit, nejde to jen nějak elegantně přepnout. To obnáší zdlouhavé načítání údajů při vytahování i vkládání. Vždy se vás dotáže na doplnění dat, tak v tomto případě zadejte „ne“ a samozřejmě nemusíte mít kvůli těm pár vteřinám, kdy je karta venku, žlutý kotouč. Bohužel nemohou oba řidiči zadávat data současně, ale nejdřív 1 a pak 2. Událost = záznam něčeho nestandardního, obvykle něčeho, co vám při kontrole přitíží - překročená rychlost vozidla po dobu delší než minuta, přetažená jízda, nedotočená pauza apod. Tachograf si to pamatuje minimálně rok a pokaždé to na vás práskne, když pořídíte výtisk dne - v jeho dolní části s vykřičníkem.
Každá „událost“ vám rozbliká displej a nedá pokoj, dokud nepotvrdíte tlačítkem OK, že to berete na vědomí. Aktivita = jízda, ostatní činnost, pauza nebo pohotovost. Vystavení karty = vytažení karty z tachografu. To je v kostce to nejdůležitější, co musíte vědět, abyste se vyvarovali problémů z neznalosti obsluhy a naopak využili ve svůj prospěch některé výhody oproti analogovému tachografu.
Přehled o převodovkách a jejich výhodách
V říjnu 1939 se první sériově vyráběná automatická převodovka začala montovat do vozidel americké zn. Oldsmobile. První zkušenost nebývá většinou jednoduchá - automaticky vás nutí používat levou nohu (pedál spojky u manuálů), ovšem dojde k sešlápnutí pedálu brzdy, který se ovládá výhradně pravou nohou.
Nastartovat - pravou nohou sešlápnout brzdový pedál - volič převodovky dát z P (parking) na D (drive). Dalším písmenem je R (revers) = zpátečka, N (neutral) se využívá minimálně, např. pro manipulaci s pákou, aby se z D neřadilo rovnou R.
Jednoduchá, pohodlná, pohodová….. Dát nohu z brzdy, vozidlo pojede samo, ovládaní se 2 pedály - plynem se zrychluje, brzdou naopak. Automatická převodovka dokáže i podřadit při sešlápnutí plynu až na podlahu, tzv. kickdown.
Řadit rychlosti vždy při úplném zastavení vozu. Mezi pákou voliče a „skříní“ plnou ozubených koleček není žádná mechanická vazba, vše je řízeno elektronikou. Existuje několik druhů automatů (planetové s lamelami, hydrodynamickým měničem, dvouspojkové, robotizované, variátorové).
Cena za vozidlo s automatem se navýší cca o 20 -30 tisíc Kč. Obecně se dá říci, že automatická převodovka vydrží cca 250 000 km, poté je nutná repase nebo výměna.
Existuje několik druhů a liší se konstrukcí i principem. Důležité je vědět, že většina převodovek vyžaduje adekvátní zacházení a pravidelnou údržbu, aby se předešlo nákladným opravám.
Jak začít s automatem a jaké jsou základní režimy
Najdete čtveřici základních režimů D, N, R a P. Důležité je, že řazení mezi těmito režimy probíhá jen když auto stojí a vždy s nohou na brzdě. Před vystoupením vždy zařaďte parkovací režim, v něm potom budete zase startovat.
Smyslem automatické převodovky je, aby se řidič o nic kolem řazení nestaral. Není potřeba snažit se jí ulevovat. Některé návyky z jízdy s manuálem mohou být škodlivé, např. vyřazovat na N za jízdy.
Režim N je určen pouze pro speciální případy, např. nepřeřazovat z D na R a naopak, dokud úplně nezastavíte. Neřaďte ani polohu P, dokud je vůz ještě v pohybu. Při parkování použijte ruční brzdu a vyhněte se držení plynu.
Pokud auto má funkci Auto Hold, můžete při stání uvolnit nohu z brzdy. Při rozjezdu do kopce je to jednodušší - většina práce odpadá. Prostřednictvím voliče pak nastavíte D pro jízdu vpřed a plynule regulujete rychlost.
U některých modelů najdete volič pod volantem; ruční řazení v automatu bývá k dispozici jako manuální režim či páčky pod volantem. Při delším stání je vhodné použít parkovací režim P nebo neutrál N s parkovací brzdou, ale ruční brzda by neměla být používána v kombinaci s zařazením D či R.
Údržba a nové poznámky
Automatická převodovka vyžaduje pravidelnou údržbu, zejména výměnu oleje podle intervalu výrobce (typicky každých 30 000 - 60 000 km). Dodržováním intervalu se vyhnete drahým opravám. V případě většího poškození může být nutná repase. Do cenových odhadů patří i možné škody při dopravní nehodě a s tím související pojištění.
Vozidla s tažným zařízením mají zvláštní režimy a limitace; tažení těžkého přívěsu je obecně velká zátěž na převodovku. Elektrická parkovací brzda může být aktivní i po vypnutí motoru. Volič automatické převodovky má minimálně 4 polohy: D, R, P a N; některé modely mohou mít doplňkové režimy jako M, S, B, W či F.
V praxi znamená řízení auta s automatem méně zátěže a pohodlnější jízdu, zejména ve městě. Nicméně i s automatech platí, že levá noha by měla zůstat na nečinnosti a řadit se má jen při zastavení a s brzdou aktivní.
EMO: Pokud máte potíže s převodovkou, obraťte se na autorizovaný servis. Některé automaty umožňují ruční řazení pro specifické situace, jako je jízda v kopci nebo při jízdě na sněhu.
Jak funguje automatická převodovka? 🚗 Mechanika pod lupou!
V závěru je tedy nutné znát značky a režimy, pravidelně kontrolovat stav oleje a dodržovat bezpečnostní pravidla při jízdě s automatem, aby byla jízda plynulá, bezpečná a vydržela co nejdéle.
tags: #jak #spravne #zachazet #s #prevodovkou