Mercedes-Benz klub, který byl založen roku 1963 v České republice, je nejstarším oficiálním klubem této značky na evropské pevnině. Velké oslavy k padesátiletému jubileu se budou konat v Praze od 23. do 25. května. Zájem o účast na setkání starých i nových mercedesů je mimořádný. Dosud se přihlásilo přes sto posádek. Pro účastníky setkání bude připravený pestrý program, jízda večerní Prahou i okolím, spanilá jízda nebo závěrečný galavečer. Nejzajímavější vozy Mercedes-Benz budou hodnotit na výstavě v sobotu 25. května ve Stodůlkách účastníci akce, ale také návštěvníci z řad veřejnosti.
Mercedes-Benz klub České republiky byl založen pod tehdejším názvem Mercedes klub Praha v roce 1963 v jedné malostranské restauraci sedmi majiteli vozů MB. „Podnětem byla jako u většiny tehdy zakládaných klubů vzájemná technická pomoc, společné mototuristické akce a zejména chuť sdílet s ostatními nadšenci zálibu v technice a historii značky s trojcípou hvězdou ve znaku,“ říká MUDr. Jaroslav Větvička, předseda Mercedes-Benz klubu České republiky. V roce 1965 navázal Mercedes klub Praha kontakt s pracovníky mateřské továrny Daimler Benz AG ve Stuttgartu. Němci tehdy dobře netušili, proč se Mercedesům a zvláště těm historickým v Čechách tak dobře daří. Náhradní díly i technické informace byly tehdy nesrovnatelně hůře dostupné a v poměru daleko dražší než dnes. Proto byl kontakt mezi majiteli vozů stejné značky a následné zájmové aktivity logickým důsledkem. Hlavní roli však sehrála určitá nepsaná výjimečnost Mercedesů a malá osobní vzpoura proti nejvíce prosazovaným a dostupným autům vyrobeným v zemích socialistického tábora.
V 60. letech totiž postupně vyhasínal záporný nádech trojcípé hvězdy spojované s německou nacistickou nadvládou v protektorátu Čechy a Morava. První velkou a dobře dokumentovanou akcí Mercedes klubu Praha byl brněnský sjezd u příležitosti mezinárodního strojírenského veletrhu v roce 1969, který se pravidelně opakoval. „Průjezd dlouhé kolony historických i nových mercedesů Brnem a zaplněné parkoviště na výstavišti byly tak šokující, že tehdejšího předsedu klubu Ladislava Válka odvedli a téměř celý den vyslýchali na tehdejším Sboru národní bezpečnosti,“ uvádí MUDr. Jaroslav Větvička.
V polovině 80. let měl klub již více než 600 členů. Přestože byl oficiálně vedený pod Svazarmem jako jeho 419. základní organizace, nebyl nazýván jinak než Mercedes klub a také byl podle toho různými přáteli armády nahlížen. „Koluje řada historek, jak byl na pověstných výročních schůd Svazarmu klub označován jako ideově nesprávný a proto byly do jeho činnosti zaváděny takzvané branné prvky, jako například střelba, házení granátem či letecké modelářství,“ říká předseda klubu.
Po sametové revoluci nastal úbytek členů klubu v souvislosti s podnikáním, dobrým přístupem k náhradním dílům a k technické podpoře. Těsně po roce 1989 téměř ustaly styky klubu s mateřskou firmou. Teprve po převzetí generálního zastoupení přímo stuttgartskou společností vznikly opět nové impulzy. Byly organizovány společné jízdy pro zákazníky nebo členy klubu a dokonce i společné plesy. „Přišli mladí nadšenci, pro které je vůz Mercedes-Benz z 60., 70. a dnes už i 80. let tím, co pro ty starší představoval mercedes předválečný. Na dnešních srazech a jízdách jsou k vidění vzácné a cenné vozy, například nejstarší klubové vozidlo - Benz 10/30 z roku 1914 Františka Moučky, kabriolet 320 Faeton Miroslava Eliáše nebo sportovní kabriolet 230 typu A Václava Černohouse,“ vyjmenovává MUDr. Jaroslav Větvička.
Z novějších vozů je zajímavostí například 220 Sb z roku 1965, kterému se říká „velké křídlo“. Šlo o služební vozidlo československé ambasády v Turecku, které vozilo tehdejšího ambasadora Alexandera Dubčeka. Pohledný kabriolet 200 B lang z roku 1934 Karla Rinda v roce 1998 vezl na Václavském náměstí Miku Häkinnena, Davida Coultharda a Dominika Haška.
Určitě sport. Ať už aktivně, snažím se pravidelně sportovat - golf, tenis, basket, nebo pasivně - rád totiž také prožívám a sleduji sport jako divák nebo profesně jako lékař. Žiju v něm de facto pořád a stále mě baví. Druhou velkou vášní jsou auta, historická a závodní. Medicína, sport, automobily - tohle vše je nedílnou součástí vaší životní cesty. Samozřejmě profesi stavím na první místo, vážím si toho, že jsem doktorem. Ale docela se to někdy pěkně prolíná.
„Jste majitelem poměrně slavného, zeleného mercedesu, který si „zahrál“ například v seriálu Pan Tau, nebo pohádkové Arabele. Jeden ze zakládajících členů našeho Mercedes-Benz klubu, pan Vladimír Mitvalský mi na sklonku svého života svůj milovaný vůz prodal a také vlastně svěřil. V té době to nebyl až tak kdovíjak atraktivní vůz, ale pro mne to byla svým způsobem i pietní záležitost, proto v něm na zadním oknu vozím klobouček, který Vladimír rád nosil. Opravdu zajímavých strojů - jak se dnes moderně říká: aut s příběhy - máme doma poměrně dost.
Řada z nich však čeká na renovaci nebo v tomto procesu jsou. Je to časově poměrně náročná činnost, které se několik kolegů věnuje profesionálně, všechno vyžaduje své. Určitě je to historie, která se nám promítá i do současnosti. Například i tím, že sdružujeme všechny mercedesy bez ohledu na stáří.
Vedle těchto zálib jste především lékařem, který se může pyšnit tím, že měl na starosti naši vrcholovou reprezentaci na celkem devíti olympijských hrách. Řekl byste, že vrcholový sportovec je důslednější pacient, než tzv. Určitě si jde za uzdravením daleko důsledněji než nesportovec. Ten si může dovolit zranění nebo nemoc leckdy v klidu přečkat, protože může pracovat třeba ze své postele, z domova, a až tak mu o nic nejde.
Stát na stupínku vítězů v rámci olympijských her, kdy vás sleduje prostřednictvím televize de facto celý svět, musí být pro člověka jedinečná a neopakovatelná záležitost. Ovšem všechno má svůj rub a líc. Pochopitelně. S tím, jak se neustále zvyšují tréninkové dávky i intenzita tréninku a leckdy se jde až za hranu možností těla, tak zdravotní důsledky nebo úraz jsou dnes ve vrcholovém sportu poměrné časté. Ale pochopitelně, zatím si najdu čas na sport i na zábavu.
Ale jako většina podobných lidí jako jsem já, bychom potřebovali žít alespoň jeden paralelní život, abychom všechny ty zajímavé aktivity stíhali. V poslední době mi přibyla právě taková jedna zajímavá výzva - organizace setkání zástupců všech sdružení, která zastřešují historické vozy a motocykly v dubnu 2018 v Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích. Pochopitelně se raduji ze sportovních úspěchů mých pacientů. A pak mám rád situace, kdy přijdu na kloub obtížně diagnostikovatelným zdravotním problémům. A u mých veteránů? Dělám si radost průběžně, občas si nějakou pěknou součástku nebo díl koupím. Nedávno jsem od rodiny dokonce dostal pěkného youngtimera - pochopitelně mercedes. Čili v mém případě už má vlastně Ježíšek pro tento rok splněno!
MUDr. Jaroslav Větvička, narozen 1957 ve Dvoře Králové, absolvoval Lékařskou fakultu UK v Hradci Králové v roce 1983. Do roku 1991 působil jako lékař cyklistů-stíhačů Dukly Praha a reprezentačního družstva ČSSR, od roku 1987 také pracoval v Ústavu sportovní medicíny, kde vedl Laboratoř klinické biochemie a fyziologie. Poté pracoval do roku 1999 ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jako vedoucí Oddělení zátěžové medicíny. Od roku 2000 do roku 2013 byl předsedou lékařské komise Českého olympijského výboru a šéflékařem českého olympijského týmu - v této roli působil na olympijských hrách 2000, 2002, 2004, 2006, 2008, 2010, 2012 a 2014. Od roku 2011 je členem Lékařské komise Evropských olympijských výborů. Coby člen medical-teamu se v loňském roce zúčastnil olympijských her v Rio de Janeiru.
12. 12. 2022 ▪ 8 min.
