V létě roku 106 Římané na dobytém teritoriu zřídili provincii Dácii, která zahrnovala většinu Transylvánie, Banát a Oltenii. Jiná zabraná dácká území v Munténii a jižní Moldávii začlenili do Dolní Moesie. Provincie Dácie tvořila od samého počátku předsunutou obrannou linii Římanů, obklopenou barbary a vystavenou jejich útokům. Na západě sousedila s Jazygy, obývajícími prostor mezi Tisou a Dunajem, v severní Transylvánii a na severovýchodě se svobodnými Dáky, a na východě s Roxolany a Bastarny. Správu provincie vykonával místodržitel v hodnosti bývalého konzula, jehož sídlem se stala nejprve colonia Ulpia Traiana Sarmizegetusa, vzdálená asi 40 kilometrů od původní královské rezidence. Ihned po dobytí započala výstavba administrativních struktur, budování silniční sítě, urbanizace a opevnění vytyčených hranic.
Traianova smrt v roce 117 podnítila někdejší římské spojence Jazygy, jejich sarmatské příbuzné Roxolany a svobodné Dáky k výpadu do Moesie a Dácie. Ačkoli barbaři byli brzy odraženi, císař Hadrianus prý uvažoval o úplném opuštění Dácie. Nakonec vyklidil pouze těžko bránitelné Valašsko až po řeku Olt. Zbývající teritorium rozdělil do dvou provincií, když jižněji položené regiony přetvořil v Dolní Dácii (Dacia Inferior) v čele s prokurátorem, zatímco rozsáhlejší severnější kraje svěřil jako Horní Dácii (Dacia Superior) do pravomoci císařského legáta. Ještě za Hadrianovy vlády je doložena existence třetí provincie, jež podléhala prokurátorovi a nesla název Dacia Porolissensis. Od krátké války se Sarmaty se Dácie těšily míru až do závěru panování Antonina Pia, kdy je napadly svobodné dácké kmeny Karpů a Kostoboků.
Za Antonina a následně Marka Aurelia došlo někdy v letech 167 nebo 168 k poslední významné reorganizaci tří dáckých provincií (tres Daciae). Vojenská a soudní správa se koncentrovala v rukou místodržitele provincie Dacia Apulensis, dřívější Horní Dácie, jemuž podléhali dva legáti. Její území tvořil Banát a střední Transylvánie a hlavní město bylo Apulum (Alba Iulia). Někdejší Dolní Dácie změnila název na Dacia Malvensis. Rímská provincia Dácia v roce 125 n. l. Traianův vítězství nad Decebalem uvádí Eutropius, že císař přesunul do Dácie obrovské množství lidí, aby osídlili venkov a města vyprázdněná po vleklé válce.
V souladu s římskou politikou anexe poražených zemí začala krátce po ustavení provincie její kolonizace. Veterány usazující se na podrobeném území následovali úředníci, statkáři, obchodníci, řemeslníci, horníci převážně z Dalmácie a otroci. Příliv masy těchto latinsky mluvících lidí výrazně proměnil kulturní charakter provincie a přispěl k romanizaci. O etnickém složení osadníků vypovídá epigraficky dochovaná jména, z nichž téměř tři čtvrtiny mají římsko-italský původ. Osadníci vystavěli několik městských osídlení a většina městských práv byla udělena až po delší době. Všechna tato sídla disponovala městskou samosprávou a byla vybavena veřejnými budovami, chrámy, lázněmi a amfiteátry.
Rímská Dácie, světle zelenou vyznačené území Rimania opustili po nástupu Hadriana. Mezi moderními historiky patří k hojně diskutovanému tématu otázka přítomnosti poraženého domorodého obyvatelstva v provincii. Pochybnosti o počtu a samotné existenci vycházejí z ztrát za Traianových válek, nadsazených údajů antických autorů a absence výskytu Dákuj v pramenech. Slabina současného bádání tkví v nedostatečném archeologickém výzkumu venkovského osídlení, kde žila většina obyvatel provincie. Přesto se ukazuje, že ve venkovských oblastech nadále žila domorodá geto-dácká populace. Na základě materiální kultury se usuzuje, že Římané převzali mnohé dácké toponyms a že obyvatelé měli různá právní postavení, od otrok po peregrini bez římského občanství.
Dobytí Dácii mělo výrazný hospodářský dopad. V zemědělství zůstaly některé plodiny, ale změnily se pracovní nástroje, organizace práce a typy vlastnictví půd. System rozdělování půdy vedl ke vzniku četných menších a středních statků; velkostatky chybí. Kolonisté zavedli nové techniky, rostl význam těžby zlata a dalších kovů, a rozšířila se obchodní výměna. Část provincie byla císařskou doménou a zisk ze zlatých dolů podléhal prokurátorovi aurariarum. Doly v Apusenských horách se staly klíčovým ekonomickým bodem provincie. Většinu měst tvořily státoty coloniae nebo municipii; mezi sedmi městy s právem coloniae patřily Drobeta, Romula, Ulpia Traiana, Colonia Aurelia Apulensis, Colonia Nova Apulensis, Napoca a Potaissa.
V průběhu období římské vlády docházelo k menším rebeliím, které Římané nazývali latrones. V polovině třetího století zažívala Dácie útoky Gothů, Jazygů a Karpů; v době Marka Aureliana došlo k definitivnímu odloučení Dácie od provincie a její částečné opuštění. Gótové, Praslované, Hunové, Gepidé, Langobardi a Avaři projížděli regionem; Slované přišli až v šestém století. Křesťanství přišlo pravděpodobně až v posledních letech provincie; Dacie nebyla původně církevní autonomií, později však přijala latinskou formu křesťanství. Celkově Řím výrazně ovlivnil Dacii a její nástupnické státy, a potomci Dáku, dnešní Rumuni, jsou jedním ze dvou národů, jejichž jména připomínají jejich život pod Římany.
Česká a Slovenská silniční síť - Autoatlas ČSSR 1971
tags: #kde #se #nachazirimska #provincie #dacia