V České republice stanovil kategorizaci zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v příloze, na kterou odkazoval § 2 odst. 8 a § 3 odst. 1 zákona. Některá upřesnění obsahovala vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti vozidel. Novelizačním zákonem č. 239/2013 Sb. byla příloha zákona č. 56/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2015 zrušena a ke stanovení kritérií kategorizace byl zmocněn prováděcí předpis, kterým se stala vyhláška č. 341/2014 Sb.
Zákon v novelizovaném znění stanoví v § 3 odst. 4 pouze seznam kategorií: L, M, N, O, T, C, R, S a Z. Oproti dosavadní úpravě tedy nově přibyly kategorie C a Z. Vyhláška č. 341/2014 Sb. kategorie definuje prostřednictvím § 6, který odkazuje na přílohu č. Pro popis silničních vozidel kategorie L a její další členění vyhláška č. 341/2014 Sb. odkazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie upravující schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem.
Vozidla kategorie L se podle zákona č. 56/2001 Sb. člení na skupiny, pro které příloha 18 vyhlášky 341/2002 Sb. motorová vozidla základní kategorie M mají nejméně čtyři kola a člení se podle zákona č. 56/2001 Sb. Pro popis silničních vozidel kategorie L a její další členění vyhláška 341/2014 Sb. odkazuje na nařízení EU upravující schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek.
Podle přílohy 18 vyhlášky č. 341/2002 Sb. trolejbusy (včetně hybridních trolejbusů, duobusů atd.) by podle obecných definic kategorií měly být považovány zároveň za autobusy i za drážní vozidla, avšak v praxi se v České republice schvalují pouze jako drážní vozidla a registraci a schvalování podle zákona č. 56/2001 Sb.
V rámci evropské legislativy platí, že kategorie M, N a jejich podkategorie jsou shodně definovány v evropské směrnici 2007/46/ES. Kromě toho vyhláška č. 341/2014 Sb. definuje M1-M3, N1-N3 a další členění v závislosti na místnostech k sezení a hmotnosti vozidel. Kromě toho se zmiňují kategorie T, C, R, S a jejich podkategorie pro traktory, přípojná vozidla a speciální zařízení.
Podrobnosti o kategoriích a jejich významu
Pro popis silničních vozidel kategorie L a její další členění vyhláška č. 341/2014 Sb. odkazuje na evropské nařízení (EU) č. 168/2013 a na směrnice Evropského parlamentu a Rady, které upravují schvalování dvoukolových a tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozor nad trhem.
V rámci emisí a dohledu nad vozidly z kategorie L se vynořují specifické požadavky na systém OBD (on-board diagnostics) a na kontrolu emisí pro jednotlivé podkategorie L3e, L4e, L5e a L7e s uváděním do provozu a s povinností dodávat první stupeň systému OBD od uvedených dat. Komise v rámci nařízení připraví další akty v přenesené pravomoci k upřesnění technických požadavků a zkušebních postupů.
Podle evropských pravidel musí být vozidla kategorie L, zejména dvoukolová a tříkolová, popřípadě čtyřkolová, vybavena odpovídajícími emisními a bezpečnostními parametry a mít schválení typu v EU, s následnou shodností výroby a dozor nad trhem ze strany členských států.
Jaké významy mají jednotlivé kategorie pro provoz a pojištění
Rozdělení vozidel do kategorií umožňuje řízení provozu, výběr mýta a daní, a poskytuje specifické emisní normy pro jednotlivé skupiny vozidel. Kategorie L zahrnují dvoukolová, tříkolová a čtyřkolová vozidla s různým počtem kol a hmotností. Kategorie M1-M3 definují vozidla pro dopravu osob s omezeným počtem míst k sezení. Kategorie N1-N3 definují vozidla pro dopravu nákladů a přípojná vozidla. Dále existují kategorie T pro traktory a speciální stroje, C pro těžší nákladní vozidla, R a S pro další specifické účely a zařízení.
Pozornost by měla být věnována povinnému ručení pro silniční vozidla, které je povinné podle registru vozidel. Pojistné povinné ručení se vztahuje na motorová vozidla a v některých případech i na dopravní prostředky spadající do dalších kategorií, pokud jsou provozovány na pozemních komunikacích.