Povinnost automechanika vypisovat jednotlivé náhradní díly

Každé auto za dobu svého provozu potřebuje dříve či později nějaký náhradní díl. Majitelé nových a zánovních vozů většinou neřeší, zda právě náhradní součástky pro svoje auto seženou. Svůj vůz kupují v době, kdy se stále ještě vyrábí, nebo jeho výroba teprve končí. I sebeúspěšnější model jakékoliv automobilové značky jednou ukončí svou výrobu.

Co ale v případě, že budete shánět náhradní díl k vozu, který již z pásů aktivně nesjíždí? Není třeba zoufat. Zákon 56/2001 ukládá automobilkám vyrábět náhradní díly ještě několik let po ukončení výroby modelu. Dříve platilo, že každý výrobce automobilů měl za povinnost zajistit dostupnost náhradních dílů na vůz po dobu deseti let od ukončení výroby. Tento zákon platil do roku 1995 a zdaleka ne pro všchna auta. Nyní je legislativa upravena.

Povinnost vyrábět náhradní díly se ze zákona sice snížila na polovinu, tedy pět let, zákon se však vztahuje na veškeré značky, které mají oficiální zastoupení v České republice. „Dostupnost dílů ovšem automobilky drží ještě o několik let déle, většinou to bývá sedm až deset let. U tuzemské a zároveň nejoblíbenější značky Škoda je to dokonce 15 let po ukončení výroby, což se týká hlavně dílů nutných pro provoz auta,“ říká Petr Vaněček, co-CEO AURES Holdings.

Velmi podobné je to i u dalších nejprodávanějších tuzemských značek jako jsou Hyundai, Ford nebo Toyota. Průměrné stáří inzerovaných automobilů na sekundárním trhu v České republice je aktuálně 11 let. „Občas se setkáváme při nákupu ojetého vozu právě s dotazy, zda na kupovaný starší vůz nový majitel sežene náhradní díly. Vysvětlujeme, že bez ohledu na to, co říká zákon, je spousta dílů dostupná už jen proto, že se je kvůli rozšířenosti modelu na silnicích vyplatí vyrábět. Ať už přímo automobilkám, nebo v takzvané druhovýrobě od nezávislých producentů,“ říká Vaněček.

Obecně ale mají řidiči v dnešní době k dispozici jednu ohromnou zbraň - internet. Kdo se zasnaží, najde na specializovaných fórech značek v podstatě cokoli, a to i na vyslovené veterány. V rámci třeba patnáctiletých aut má možnost vybírat ze spousty neoriginálních dílů, například na japonské vozy často seženou věci spíše v Polsku než v tuzemsku,” dodává praktický tip Petr Vaněček s tím, že k mnoha starším autům se vyplatí hledat vzácnější díly i na vrakovištích.

Úplně bezproblémová je pak situace u takzvaných spotřebních dílů, tedy těch, určených pro udržení auta v chodu - tedy například komponentů brzd, věcí pro olejový servis, stěračů či výfuků. „Velmi často jsou tyto díly použitelné pro více značek, takže se v druhovýrobě vyrábějí ve velkých objemech. Skupina AURES Holdings letos slaví již 30 let na trhu. Provozuje síť téměř šedesáti poboček v České republice, na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku, v Německu a v Nizozemsku.

Možná si teď říkáte, že děláme z komára velblouda. Že na deset a více let stará auta se stejně téměř nechodí kupovat drahé originální díly do autorizovaných servisů. Že druhovýroba zajistí vše podstatné a daleko levněji. Jenže zde už funguje volná ruka trhu. Náhradní výrobci nabízejí to, co se jim vyplácí. Zejména jednoduché díly, které pro všechna auta vznikají podobnými technologiemi, na podobných zařízeních a jichž se hodně prodává. Tedy například tlumiče, spojky, brzdové kotouče a destičky či filtry.

Horší je to s karosářskými díly, na které je pro každé auto potřeba specifické nářadí - tedy vstřikovací forma pro ty plastové a lisovací raznice pro plechové. Po skončení výroby modelu vznikají ještě nějaký čas s použitím původního nářadí, jen už na jiných linkách. Když se však toto nářadí opotřebí, pak kvůli patnáctiletému autu se nikomu nové dělat nevyplatí.

Podobným příkladem jsou všechny interiérové součásti, plasty, výplně sedaček, čalounění, ale i díly elektrické jako kabelové svazky, ovládací servomotory komfortní výbavy či řídicí jednotky. Vždy jde o specifické a navíc málo prodávané věci, jejichž produkce se na čistě tržním principu přestane vyplácet hned s koncem výroby modelu. Zároveň mnohé z těchto dílů auto prostě zastaví.

Nemilosrdný ortel nad staršími vozy zde tak mohou zvrátit pouze samotné automobilky, které jich buď s koncem výroby modelu objednají ještě dostatečnou zásobu u původního výrobce, seženou jiného producenta schopného dělat malé série, nebo i zadají výrobu novou a smíří se s ekonomickou ztrátou. Jak dlouho jsou ochotny zásobovat náhradními díly, pak záleží na tom, jakou prioritu pro ně samotné má spokojenost majitelů i starších aut, kteří prodejní úspěchy ovlivňují jen málo.

Za to, že neoriginální a originální díly jsou často jak dvojčata, navíc může stát fakt, že jediný rozdíl mezi nimi spočívá ve vyraženém logu. Přitom podle nařízení EU, které je nejvíc známé jako „bloková výjimka“, mají spotřebitelé svobodnou volbu vybrat si pro opravy nejen autoservis (a to i v záruční lhůtě), ale rovněž autodíly, které použije. „Co k tomu Evropskou komisi vedlo? Zatímco v prodeji nových aut panuje léta čilá hospodářská soutěž, v sektoru oprav motorových vozidel tomu tak nebylo,“ vysvětluje příčiny nařízení Sdružení importérů a výrobců součástí automobilů a servisní techniky, známé pod zkratkou SISA.

Nenechte se odbýt! Jenže zavedení výjimky ještě neznamená, že se v servisech budou chtít roztrhnout, aby vám nabídli levnější díl. Naopak. Spíš budou prosazovat originální komponenty a mnohde se navrch ohánět, že přijdete o záruku a podobně. Na to existuje jediná rada - jít o dům dál.

Z nařízení EU totiž jasně vyplývá možnost výrobce náhradních dílů dodávat tyto součástky všem autorizovaným, ale také nezávislým obchodníkům. V Česku jsou hodně známé třeba Auto Kelly či Elit. A to nejen obchodníkům, ale i opravnám.

Pokud jde o levnější díly, mají jejich výrobci jednu zásadní povinnost: musí být schopni kdykoli prokázat, že odpovídají kvalitě. S tím souvisí další zásada. Kvůli rovným šancím musí mít všichni zúčastnění k dispozici technické informace potřebné k provádění oprav a údržby. „Proto je základním principem této právní úpravy, že odmítnutí přístupu k technickým informacím bude řešeno přímo jako porušení pravidel hospodářské soutěže,“ vysvětluje opatření SISA.

Porušením soutěže by bylo i to, kdyby výrobce vozidel podmínil zákonnou či prodlouženou záruku tím, že konečný uživatel nechá provést veškeré práce, na něž se nevztahuje záruka, pouze v rámci své autorizované sítě. Spotřebitel má zkrátka právo používat jakoukoliv opravnu pro nezáruční opravy. „Je přece samozřejmé, že každý autoservis nese odpovědnost za odvedenou práci a výrobek. V případě, že vozidlo poškodí následkem nedbalé práce nebo použitím vadného dílu, je za takovou škodu odpovědný,“ říká k tomu SISA.

Aby toho nebylo málo, loni v červnu EU přijala další nový zákon. Ten reguluje přístup k elektronickým identifikačním údajům náhradních dílů těm, kteří nejsou součástí sítě výrobce vozidel. „Tento zákon ukládá výrobcům aut povinnost uvolnit elektronické údaje, které umožňují přesnou identifikaci dílů. S ohledem na čím dál větší složitost aut i rozmanitost dílů v rámci jedné série totiž bylo pro nezávislé provozovatele obtížné fungovat,“ upřesňuje SISA.

Jednoduše řečeno: hrozilo vytvoření monopolu na straně výrobců vozidel, a tedy i vyšší ceny placené řidiči. „Z vozidel se stávají počítače na kolech a o počítačích všichni víme, že zádrhel je obvykle někde v hloubi uvnitř. Již není možné dále vědět, jaké náhradní díly použít. Vozidla tak vyžadují moderní metodu identifikace náhradních dílů na základě genetického kódu každého vozidla - identifikačního čísla VIN,“ vysvětluje SISA.

Nový zákon nařizuje výrobcům aut poskytovat vztah mezi VIN a takzvaným číslem OE (číslo konkrétního náhradního dílu z katalogu automobilky) také na nezávislém trhu.

Směrnice EU o právu na opravu byla přijata v roce 2024 a členské státy ji mají převzít do svého práva a používat od 31. července 2026. Směrnice o podpoře oprav byla přijata 13. června 2024 a účinnosti nabyla 30. července 2024. Členské státy ji ale musí převést do národního práva a použít až od 31. července 2026.

Nová pravidla se týkají výrobků, které spadají do unijních požadavků na opravitelnost. Patří sem typicky část domácích spotřebičů a další techniky, například pračky, myčky, lednice, vysavače nebo některé elektronické výrobky. Nová směrnice EU o právu na opravu stanovuje, že prodejci a distributoři musí mít k dispozici náhradní díly pro produkty i po ukončení jejich prodeje.

Směrnice uvádí, že oprava a náhradní díly by měly být za „přiměřenou cenu“. Kalkulace přiměřené ceny za opravy a náhradní díly podle nové směrnice EU o právu na opravu zahrnuje náklady na výrobu a nákup náhradních dílů, náklady na skladování a logistiku, administrativní a režijní náklady a přidanou hodnotu pro zákazníka. Nová pravidla výrobcům nařídí poskytovat opravu výrobku za přiměřenou dobu i náklady a informovat spotřebitele o jejich právech na opravu.

Nelze pominout ani obchodní dopady: velcí distributoři budou muset zajistit, že jsou plně v souladu s novými právními a regulačními požadavky, což může zahrnovat i změny v interních procesech a systémech. Celkově lze říci, že nová směrnice představuje jak výzvy, tak příležitosti pro velké distributory. Firma bude muset přizpůsobit své operace, aby splnila nové požadavky, ale zároveň může využít příležitostí k rozšíření svých služeb a posílení své pozice na trhu.

Delší životnost výrobků otevírá možnosti pro rozšíření nabídky servisních a opravárenských služeb. To může zahrnovat prodej náhradních dílů, poskytování technické podpory a nabídku opravárenských služeb, což může být významný zdroj příjmů. Nabízení dlouhověkých a opravitelných produktů může posílit ekologický profil společnosti, což je stále důležitější pro zákazníky, kteří dávají přednost udržitelným značkám. Také posílí optimalizaci zásob, jelikož delší životnost výrobků umožňuje lepší plánování a optimalizaci zásob.

V praxi je důležité nebýt pasivní: u mnoha značek pomůže vytvořit reálný požadavek nebo poptávku. I v případě BMW je vhodné nesmířit se s informací, že díl není skladem, a vytvořit reálný požadavek. Značka je pak eviduje, a když se jich nashromáždí víc, díly vyrobí. Samozřejmě jde o možnost spíše pro sbírková auta než stárnoucí otloukánky, s nimiž potřebujete každý den jezdit.

V tabulkách s cenami jsou ceny vyplněné jen tam, kde je daný díl dostupný. V dílenských informačních systémech často zůstává svítit poslední cena i ve chvíli, kdy díl dlouhodobě není skladem nebo dokonce už takzvaně odpadl. Vidíte tak sami, že jediný, kdo dokázal vyplnit všechny kolonky, bylo české zastoupení značky Mercedes-Benz.

tags: #ma #automechanik #povinnost #vypisovat #jednotlive #nahradni