Smíchatelnost syntetických motorových olejů: co potřebujete vědět

Motorové oleje se míchají ze základového oleje nebo směsi základových olejů, do nichž se přidávají koncentráty přísad (aditiv). Aditiva mají za úkol zlepšit mazací účinky motorových olejů, zejména za kritických podmínek. Další důležitou funkcí aditiv je udržet motor v čistotě (detergenty a dispersanty) a zamezit rychlému stárnutí olejů (antioxidanty). Kromě toho aditiva zabezpečují ještě další užitné vlastnosti motorových olejů.

Prvořadou úlohou motorového oleje je především zabezpečit mazání motoru za různých teplotních podmínek, tj. v létě, v zimě, se studeným motorem či při jeho provozní teplotě. Nejdůležitějším parametrem je z tohoto hlediska viskozita oleje. Viskozita tedy neudává výkonovou klasifikaci oleje, ale pouze jeho tekutost v závislosti na okolní teplotě. Viskozita oleje se udává normou SAE, např. SAE 10W-60, kde první číslo udává tekutost oleje při nízkých teplotách (tedy startovatelnost motoru v zimě), druhé číslo pak udává viskozitu oleje za vysokých teplot a tedy použitelnost oleje v létě. Čím je první číslo nižší, tím nižší může být venkovní teplota, při které si olej ještě zachovává tekutost dostatečnou pro snadné nastartování motoru.

Základové oleje: minerální, hydrokrakované, PAO a estery

Rozlišení, zda se jedná o minerální či syntetický olej není tak jednoduché, jak se může zdát. Rozhodující pro tato označení je povaha základového oleje. Toto jsou klasické minerální oleje s poměrně jednoduchou výrobní technologií. Rozpouštědlové rafináty se nazývají proto, že se vhodná ropná frakce (ropný destilát) rafinuje extrakcí vhodným rozpouštědlem. Tato rafinace má za cíl odstranění tepelně nestálých látek, které by při provozu oleje v motoru byly zdrojem rychlé tvorby karbonu a znečistění tepelně namáhaných míst motoru.

Z chemického hlediska mají rozpouštědlové rafináty poměrně velký obsah aromatických uhlovodíků, které jsou jedním z hlavních zdrojů tvorby karbonu a tím i znečistění motoru. Obsah aromatických uhlovodíků v těchto základových olejích se většinou pohybuje mezi 20 až 35 %.

Tyto základové oleje jsou vyráběny hydrogenační rafinací, tj. sycením vhodné ropné frakce vodíkem. Hydrokrakové oleje se vyznačují velmi nízkým obsahem aromatických uhlovodíků, většinou mezi 0 - 5 %, a téměř nulovým obsahem síry. Z těchto olejů lze vyrobit kvalitní motorové oleje, které jsou schopny udržet motor v požadované čistotě. Hydrogenační rafinace je ekonomicky náročnější než rozpouštědlová rafinace a cena hydrokrakových olejů je proto přibližně dvojnásobná.

Z výrobního hlediska a z pohledu chemika se jedná jednoznačně o minerální olej. Olej je vyroben úpravou (rafinací) ropné suroviny a při jeho výrobě chybí jakýkoliv stupeň syntézy, který by opravňoval k označení „syntetický olej“. Zmatek do zařazení těchto základových olejů vnesli především obchodníci, kteří cítili potřebu vyzdvihnout kvalitu hydrokrakových olejů nad kvalitu klasických minerálních rozpouštědlových rafinátů a začali hydrokrakové oleje označovat jako syntetické.

Pro výrobu motorových olejů se používají zejména dva druhy syntetických olejů. V prvé řadě to jsou polyalfaolefiny (PAO), které jsou vyráběny syntézou z ethylenu. Tyto základové oleje mají nulový obsah aromatických uhlovodíků a síry a z tohoto hlediska se velmi podobají hydrokrakovým olejům. Oproti nim však mají daleko lepší nízkoteplotní vlastnosti. Jejich body zákalu a tuhnutí jsou nižší než -50 °C. Nevýhodou PAO je to, že se v nich špatně rozpouštějí některá aditiva. Proto se PAO často používají ve směsi s esterovými syntetickými oleji, které zlepšují rozpustnost aditiv.

Konstrukce olejů a praxe výrobců

Zásada zní - olejářská firma vyrábí z toho, co má k dispozici a tak, aby to vyšlo co nejlevněji. Například, firma vyrábí syntetický motorový olej XY ze směsi PAO a esteru, protože nemá k dispozici hydrokrakový olej. Za nějaký čas získá firma zdroj dodávek hydrokrakového oleje a tím nahradí část dražšího PAO, samozřejmě tak, aby dodržela podmínky přidělení různých specifikací pro daný olej (ACEA, VW apod.). Olej se pak prodává pod stejným názvem.

Pro dosažení žádané viskozitní úrovně se již používají i směsi základových olejů, a to v různých kombinacích, např. PAO a hydrokrakový olej, PAO a rozpouštědlový rafinát, hydrokrakový olej a rozpouštědlový rafinát. Kromě těchto směsí se používají i čistý hydrokrakový olej a výjimečně i čistý rozpouštědlový rafinát.

Tyto oleje jsou vyvíjeny pro nové modely některých automobilek s prodlouženými výměnnými lhůtami olejů. Jedná se výhradně o syntetické oleje.

Míchání olejů v praxi: pravidla, mýty a rizika

Všechny moderní motorové oleje lze navzájem mezi sebou bez rizika jakkoli mísit. Pokud smícháte jakékoliv motorové oleje, například pokud doplníte minerální olej do syntetického, nic se nesrazí ani nezdrcne. Je pouze nutné dodržet předepsané výkonové specifikace oleje API (nižší než předepsanou byste do motoru nalít nikdy neměli). Smíchání různých druhů motorových olejů stejné výkonové specifikace API má tedy pouze jediný důsledek - změnu viskozity výsledné směsi olejů.

Obecně se veřejnost dělí na dvě skupiny, přičemž každá si zastává svůj názor. Jedni řidiči tvrdí, že ano, druzí zase, že ne. Objevují se různé teorie, že se olej po smíchání srazí a motor se zadře. V dnešní době jsou moderní motory navrženy podobně. Do všech se používá syntetický olej, který se dá bez problému míchat, protože má velmi podobné složení. Nehrozí tak žádné sražení a zadření motoru nebo podobná věc.

Žádný výrobce oleje by si v dnešní době nemohl dovolit vyrobit produkt, který by s těmi ostatními oleji nebyl mísitelný. Za určitých okolností totiž může představovat problém i samotné smíchání dvou olejů. Pouze však v případě, že se mícháním vytvoří produkt s nedostatečnou viskozitou. Následně dochází k horšímu mazání a zároveň i opotřebením motoru.

Pokud se tedy chystáte smíchat jednotlivé motorové oleje, bude nejlepší, když si zjistíte viskozitu toho původního a k němu přidáte olej se stejnými nebo lepšími hodnotami. Zajistí se tak minimálně stejné nebo ještě lepší mazací vlastnosti.

Pro určení vhodnosti oleje pro konkrétní stroj se nejčastěji používá výkonová klasifikace podle americké normy API. Tato norma dělí motorové oleje podle typu motoru na zážehové (benzinové), označené písmenem „S“, a na vznětové (naftové), označené písmenem "C". Norma API dále určuje výkonnostní klasifikaci oleje. Tato klasifikace je udávána písmeny v abecedním pořadí počínaje od „A“, přičemž čím je písmeno v abecedě dále, tím je olej kvalitnější a vhodný pro výkonnější a modernější motory.

Při výběru motorového oleje je důležité dodržet (anebo překročit) výkonovou specifikaci oleje doporučenou výrobcem. Většinou to bývá klasifikace SH nebo SG. Specifikaci předepisuje výrobce každé čtyřkolky, UTV, skútru nebo motorky, a najdete ji v návodu k obsluze vašeho stroje. Tuto specifikaci tedy jako jedinou musíte striktně dodržet anebo překročit. Viskozitu oleje výrobci přímo nepředepisují, tu si volíte sami podle podmínek, ve kterých budete stroj používat (například pouze v létě, po celý rok, často v zimě apod.).

Běžné mýty o míchání olejů

• Toto je pravděpodobně nejrozšířenější omyl. Všechny moderní motorové oleje, které splňují standardy (jako jsou normy API nebo ACEA), musí být podle mezinárodních předpisů vzájemně mísitelné.
• Dříve se věřilo, že syntetika v kombinaci s minerálem vytvoří v motoru nežádoucí emulzi nebo „zrosolovatí“. Řešení: Dnešní aditiva jsou kompatibilní.
• Mnoho lidí se domnívá, že pokud dolévají „pět-třicítku“ jinou „pět-třicítkou“, je vše v pořádku. To je ale nebezpečný omyl. Viskozita určuje pouze tekutost oleje v závislosti na teplotě, nikoliv jeho výkonovou normu.
• Barva je čistě estetická záležitost a závisí na použitých aditivech nebo barvivech výrobce.
• Někteří kutilové se domnívají, že smícháním oleje 5W-40 a 15W-40 vytvoří ideální „desítku“. Takto jednoduchá matematika v chemii maziv nefunguje.

Specifika pro moderní motory a DPF

Pokud do motoru s filtrem pevných částic (DPF) dolijete olej správné viskozity, ale špatné normy (s vysokým obsahem popela), můžete si zadělat na drahou opravu výfukového systému. Tebou uvedené parametry 5W-40 a 5W-30 jsou pouze specifikací viskozity oleje, která ale neříká prakticky nic o výkonnostní kategorii oleje, o hladině sulfátového popela, o obsahu protikarbonizačních aditiv a milionu dalších podstatných parametrů. Normy výrobců jsou ty údaje typu VW 504.00, BMW Longlife 04, MB 229.3 apod.

V ideálním případě by se oleje míchat neměly, protože některé aditivace se navzájem nesnesou a jejich smísením mohou vlastnosti oleje citelně zdegradovat. Nejméně vadí, pokud se smíchají oleje splňující stejnou normu výrobce motoru/auta. To je zároveň přesně ta norma, která by tě při výběru oleje měla zajímat nejvíce.

Praktická doporučení pro uživatele

• Při dolévání v nouzových situacích dolijte olej stejné nebo lepší výkonové specifikace (API, ACEA, specifikace výrobce).
• Zjistěte viskozitu původního oleje a dolijte olej se stejnou nebo lepší viskozitou, aby se nezhoršilo mazání.
• Nedolívejte do motoru olej, který nesplňuje normu výrobce motoru, pokud opravdu nevíte, co děláte.
• U veteránů a starších motorů buďte opatrní: náhlé dolití moderní syntetiky může rozpustit usazeniny a ucpávat mazací kanálky.
• Vždy dodržujte intervaly výměny oleje doporučené výrobcem vozidla; výrobce vozu určuje interval a výrobce oleje zodpovídá za splnění požadavků.

Co ovlivňuje kvalitu víc než typ základového oleje

Závěrem je nutné zdůraznit, že označení minerální, polosyntetický či syntetický olej nevypovídá příliš o kvalitě motorového oleje. Zejména rozdíl mezi oleji se syntetickým, polosyntetickým či hydrokrakovým základovým olejem je ve stejné výkonové třídě (API, ACEA, VW) zanedbatelný. Lépe řečeno, případný rozdíl v kvalitě je většinou dán aditivací oleje a ne složením základového oleje.

Správně zvolený typ, značka a množství oleje je nejdůležitější krok, který můžete udělat pro maximální životnost motoru svého automobilu. Důležité je při výběru oleje se dívat na to, zda-li byl olej opravdu schválen pro použití v motorech výrobce vozu. Obvyklé tvrzení neseriozních obchodníků je to, že všechny oleje jsou vlastně produkovány ze stejné „roury“ a na značce oleje tím pádem nezáleží. Opak je pravdou, protože dnešní nároky výrobce vozu na kvalitu motorových olejů neustále rostou, a to i vlivem tzv. „downsizingu“.

Během provozu vozidla dochází ke kontaminaci oleje spalinami, palivem, vzdušnou vlhkostí, otěrovými kovy, apod. Olej je navíc tepelně velmi namáhán. Nedostatek oleje v motoru může mít fatální dopad pro funkci motoru. Pokud přesahujete výměrné intervaly, riskujete vážné poškození vlivem degradace oleje.

tags: #misitelnost #syntetickych #motorovych #oleju