Motorový prostor Felicie: přehled, provoz, údržba a dojmy z provozu

První dojmy: Nami testovaná Felicia Combi z roku 1995 je služebním vozidlem autobazaru a jako taková najede poměrně slušnou porci kilometrů. Na tachometru má něco kolem 150 000 km a její technický stav je vyhovující. Příď Felicie Combi prozrazuje příbuznost s Favoritem. Zakulacené tvary hranatého Favoritu působí elegantně a vzdáleně připomínají Fiat Tipo představený poprvé v roce 1989. Hrany karosérie odlehčuje jednoduchá maska s jedním průduchem a kulatý nárazník. Vnější zpětná zrcátka v barvě plastu mají mechanické ovládání zevnitř a majitelé Favoritů si je montovali na své vylepšené miláčky. Pohled zboku prozrazuje korozi zadního blatníku v oblasti dveří, což je častá bolest Felicií zvláště u bílé barvy.

Dalším místem koroze je zámeček u předních dveří, jehož okolí pokryly puchýřky koroze. Důvodem je nižší obsah antikorozních složek právě v barvách s bílým pigmentem. Felicia Combi působí zboku daleko elegantněji než Forman a kupodivu neruší ani dost velký zavazadlový prostor. Záď Felicie oslovuje konzervativní zákazníky skromnou elegancí, zadní sdružené svítilny mají zakomponovanou lištu, která se klene přes páté dveře a obsahuje označení vozu a motorické verze. Problematické je těsnění kolem oken. Gumové těsnění je sice přátelské při výměně, ale koroze pod ním postupuje zejména u pátých dveří. Celkově však Felicia Combi vypadá zachovale a svému novému majiteli ostudu neudělá.

Po otevření dveří čeká řidiče uvyklého na Favorit kulturní šok. Ne že by si obě auta nebyla podobná, ale palubní deska Felicie je i dnes po více než deseti letech docela moderní, stejně jako tvarování měkkých sedadel, které lépe vypadá, než slouží v zatáčkách. K nedostatkům patří dvouramenný volant bez aretace sloupku řízení. Poloha volantu totiž až příliš připomíná Avii, sloupek je z bezpečnostních důvodů nakloněn příliš nahoru. Kdo si pak dal do Felicie sportovní sedadla a malý volant, nestačil se divit, jak moc se zhoršila ovladatelnost vozu a výhled ven. Během jízdy občas něco zavrzá, ale to je dědictví minulosti po Favoritu.

Jistým úhledným pracovištěm řidiče tvoří klasická škodovácká kaplička, kterou po levé straně mohl doplnit továrnou homologovaný palubní počítač české provenience. Kaplička tvoří společný tmavším plastem ohraničený celek se středovými výdechy ventilace. Pod nimi pokračuje palubní deska krátkým středovým tunelem, pod kterým je prázdno a teprve na podlaze se nachází středový tunel s kulisou řazení a pákou ruční brzdy. Dokoupit lze ještě úložný box, který vyplní prostor mezi středovým panelem a tunelem řazení. Prostor na zadních sedadlech je dodnes nepřekonaným etalonem nižší třídy automobilů. Rovnat se mu může snad jen Nissan Note, Škoda Fabia má k prostornosti Felicie stejně blízko jako k výkonům Ferrari.

Jistým limitem pro dvoumetrové pasažéry na zadních sedadlech je na dnešní poměry nízká střecha, která nutí hledat šikmou polohu. Zavazadlový prostor o objemu 447 litrů lze zvětšit až na 1 366 litrů sklopením zadních sedadel. Námi testovaný vůz byl vybaven neoriginální gumovou vanou na podlaze, která je sice praktická, ale snadno umožní cestování věcí po podlaze při ostřejším brzdění nebo průjezdu zatáčkou.

Ve znamení OHV Pod kapotou je ukryt celohliníkový čtyřválcový zážehový motor o objemu 1 289 ccm s výkonem 40 kW (54 k) při 4 500 ot./min. Maximální točivý moment činí optimálních 99 Nm při 2 500 ot./min. Motor má podle tachometru najeto 150 000 km, což odpovídá jeho stavu. Motor je čistý bez větších průsaků oleje. Po nastartování se projevuje výrazným škodováckým cvrlikáním, vibrace na volnoběh jsou snesitelné, chod v nižších a středních otáčkách je překvapivě tichý, teprve ve vyšších otáčkách si připadáte jako v ultralightu.

Startování motoru je bez problémů, spojka má přesný chod, i když zabírá níže než moderní vozy včetně Škody Fabia. Překvapující je kombinovaná spotřeba, kterou jsme během testu udrželi na rozumné hodnotě 7,5 l/100 km. Škoda Felicia, klasika, někdejší ikona tuzemské automobilky, řada, se kterou Škoda vstoupila bez nadsázky do západní Evropy. Objektem této recenze je moje Škoda Felicia 1.3 mpi vyrobená v roce 1999.

Škoda Felicia byla vyráběná v letech 1994 až 2001 českou automobilkou Škoda Auto jako nástupce Škody Favorit, který má hlavní zásluhu na vstupu Škody Auto pod ochranná křídla německého automobilového koncernu Volkswagen. Škoda Favorit byla první „škodovka“, která nenásledovala desetiletí starou koncepci vozů Škoda s pohonem zadních kol a motorem uloženým vzadu, avšak vydala se cestou po vzoru konkurence, kdy se pohon přesunul na přední kola a motor byl uložen příčně vpředu. Škoda Felicia má se svým předchůdcem mnoho společného, ale také hodně odlišného. Mezi společné patří například některé díly, typ karoserie nebo „jednoduchost“ auta. Mezi odlišné patří určitě vzhled exteriéru i interiéru, motory nebo výbava. Vůz se řadí do segmentu malých aut, kam patří také například jeho nástupce Škoda Fabia, VW Polo, Ford Fiesta apod.

Ve Felicii se během její osmileté výroby usídlilo celkem sedm motorů - 6 benzínových a jeden naftový. Z počátku výroby se Felicia prodávala s motorem 1.3 43kw, kde funkci přípravy směsi obstarával ještě karburátor, později Škoda přešla na používání motorů 1.3 BMM, motory s jednobodovým vstřikováním, o výkonu 40 a 50kw a poté na motory 1.3 mpi, s vícebodovým vstřikováním, o výkonech 40, 50 a koncernový 1.6 mpi 55kw. Naftový motor se zde použil jenom jeden a sice 1.9D o výkonu 47kw.

Felicia nebyla vytvořena, aby si hrála na něco, co není. V nejnižší výbavě je opravdové holátko. Otáčkoměr, ABS, posilovač volantu, rádio, tažné zařízení to byly všechno věci, které si musel zákazník dokoupit, pokud po nich toužil. Avšak vzhledem k ceně těchto doplňků je zřejmé, že většina dnes jezdících Felicií je v té nejnižší výbavě. Na druhou stranu bylo možné si připlatit za klimatizaci, elektrická okénka, nebo například kožené sedačky.

Paluubní deska je tvořena většinou kombinací plastů v černé a šedé barvě, ovládací tlačítka se nachází tam, kde by je člověk čekal. Přístrojová deska je zeleně podsvícená a nachází se na ní základní kontrolky, ukazatel teploty chladicí kapaliny, rychloměr, podle výbavy buď otáčkoměr, nebo analogové hodiny a ukazatel hladiny paliva v nádrži. Sedačky jsou častým tématem - pro jedny jsou utrpením, někdo na ně nedá dopustit. Nepopiratelným faktem je, že mají netradiční tvarování a o bočním vedení těla také nemůže být řeč. Na to, jaká je Felicia malé auto zvenku, vevnitř je prostor spousta, zejména díky nízké úrovni aktivní bezpečnosti.

Na zadní sedadla se posadí 3 lidé, avšak na delší cestování to není. Já sám se 180 cm si za sebe sednu celkem pohodlně a mám i místo na kolena. Moje Felicia sjela z výrobní linky v roce 1999 a ke dni předání měla najeto něco kolem 61 tisíc kilometrů. Motor je 1.3 mpi s výkonem 40 kW a výbava nejnižší. Co však bylo dokoupeno, je gumová ochrana kufru, která je velmi praktická, chrání koberce, je lehce omyvatelná a vyjímatelná.

Poté, co jsem se stal majitelem, jsem udělal několik estetických úprav v interiéru - nové potahy, změna hlavice řazicí páky, rádio a reproduktory, apod., ale i v exteriéru - pořádně jsem ji umyl a nasadil litá kola. Zakoupil jsem rozpěrnou tyč, kterou jsem dal do motorového prostoru kvůli zpevnění karoserie, avšak už po tehdejších 51 tisících kilometrech jsem musel trošku upravit díry na šrouby, protože nepasovaly úplně přesně.

Subjektivně si myslím, že od té doby se zlepšila trochu jistota auta v zatáčkách ve městě, při vyšší rychlosti. V autě jezdím většinou sám, a i když nemám lehkou nohu, kombinovaná spotřeba se pohybuje kolem 6,5 litrů, pokud jedu dlouhou trasu není problém jet pod 6 litrů na sto kilometrů. V dnešní době moderních vozů dokáže každý vymyslet snad tisíc záporů Felicie, avšak kladů moc nenajdou. Proto bych se zaměřil jenom na klady, díky kterým má Felicie moje sympatie.

Prvním kladem je cena. Ano, člověk sežene pojízdné auto za 40 tisíc Kč, ovšem v jakém je většinou stavu, jak dlouho vydrží a jaké budou další investice? Felicia je díky své rozšířenosti na českých silnicích velmi dostupným autem. V inzercích se nachází stovky kusů aut bojující svoji cenou. Patří sem také cena náhradních dílů, ty na Felicii jsou v porovnání s konkurencí „za hubičku“ a někdy i doslova. Po vrakovištích se válí hromady náhradních dílů, kterých se majitelé vrakovišť rádi zbaví.

Druhým kladem je servis. Felicii díky své jednoduchosti dokáže opravit snad každý automechanik a i zručnější majitel si opraví spoustu věcí sám. Spolehlivost. Co v autě není, to se nerozbije. Jasně, tímhle sloganem milovníka luxusních aut nepřesvědčím o koupi Felicie, ale pro danou cílovou skupinu je to silný argument, stejně jako předchozí body. Člověk nemusí řešit blikající palubní počítače nebo rozbité turbo.

Jako čtvrtý bod bych uvedl, že Felicii doporučím jako auto pro začínající řidiče nebo lidi, kteří hledají auto pro převoz z místa A do místa B. Díky výše zmíněným bodům je Felicia to auto, které udělá svoji práci, za kterou si moc neřekne. Pokud by došlo k nějakým „ťukancům“, opět není problém za pár korun díly vyměnit. Poslední bod je spíše subjektivní. Felicia mě baví. Výkonu je samozřejmě málo, ale i přesto díky jednoduchosti podvozku, absence jakýchkoli asistenčních prvků či posilovače řízení vím přesně, co se s autem děje, co mě říká a je už jenom na mě, jak si s tím dokážu poradit. Navzdory slabému motoru se Felicia dostane na limit celkem snadno, což je hlavně znát v zatáčkách a na brzdách, které by mohly být účinnější.

Škoda Felicia ve své době byla tahounem automobilky, kam se později přidala Octavia a poté Fabia. Během výroby sjelo z výrobní linky více než 7 milionů kusů, které se prodávaly jak u nás, tak šly i na export. Etalonem produktové palety však Felicia nikdy nebyla, tím se stala větší Octavia, avšak i Felicia má své odpůrce i zastánce, kteří ji buď milují, nebo nenávidí.

Etiketa a historický kontext doplňují obraz Felicie: Škoda Felicia byla vyráběna v letech 1994 až 2001 jako nástupce Favorita, který měl zásluhu na vstupu Škody pod křídla VW. Felicia se řadí do segmentu malých aut; ve výrobním programu se objevovaly různé motory - benzínové i nafta. Výbava šla od minimalistických verzí až po komfortnější provedení s klimatizací a elektrickými okénky. V interiéru dominuje palubní deska z plastů v černé a šedé barvě, s zeleným podsvícením a standardními ukazateli. Celkově Felicia zůstává vozem, který svým jednoduchým a funkčním pojetím oslovil širokou veřejnost.

tags: #motorovy #prostor #felicia