Věcí a předmětů, které čas od času potřebujeme přepravit a které se nevejdou dovnitř auta, je celá řada - jízdní kolo, lyže, nábytek, dřevo na topení a podobně. V tu chvíli přichází ke slovu přívěsné vozíky, střešní boxy a nosiče. Jejich zapůjčení i pořízení je cenově dostupné, jejich použití však vyžaduje určité znalosti ohledně chování vozidla. Za náklad a případné škody vzniklé v důsledku jeho uvolnění plně zodpovídá řidič. To by mělo vést řidiče k tomu, aby převážený náklad důkladně upevnili a po pár minutách jízdy ještě zkontrolovali, zda upevnění někde nepovolilo. Těžší věci uložíme dolů. Náklad v zavazadlovém prostoru zajistíme tak, aby nemohl ohrozit cestující ve vozidle.
Zapojením přívěsného vozíku za auto se z auta stává jízdní souprava, která je o poznání delší a těžší než samotné auto. Před jízdou je vždy nutné zkontrolovat stav elektroinstalace a osvětlení a při občasném používání také tlak v pneumatikách. Nejdůležitější je potom dodržovat rychlostní a hmotnostní limity, které ne všichni řidiči respektují. Maximální hmotnost brzděného a nebrzděného přívěsu, který můžete s daným autem táhnout, je zapsána v technickém průkazu auta. Při nakládání je třeba myslet na to, že i samotný přívěs něco váží. Co se týká rychlostního limitu, ten by měl být povinně vyznačen na přívěsu.
Dalším způsobem, kterým je možné zvětšit úložný prostor auta, je využití střechy. Jakýkoliv náklad na střeše auta ovlivňuje jeho jízdní vlastnosti - vyšší těžiště je cítit v zatáčkách, brzdná dráha se prodlužuje, boční vítr má větší plochu, do které se může opřít. Při umisťování nákladu na střechu je nutné brát v úvahu maximální nosnost střechy, která se pohybuje kolem 50 kg a do které je třeba zahrnout také váhu samotného boxu a nosičů. Oblíbenými pomocníky, které lze připevnit na střešní nosiče, jsou střešní boxy. Měly by sloužit jako doplňkový úložný prostor pro lehčí věci - pro těžší věci je vhodné najít místo uvnitř ve vozidle. Věci v boxu musí být dobře upevněné, aby nedošlo k jejich posunutí. Střešní nosiče kol patří k základní výbavě nadšených cyklistů. Klasické nosiče kol obvykle pojmou tři až čtyři kola a jsou určena pouze pro klasická jízdní kola, nikoliv elektrokola. Umístit elektrokolo do klasického nosiče může být riskantní - váha elektrokola bývá oproti klasickému kolu minimálně dvojnásobná. Nejčastější chybou bývá špatné a nedostatečné připevnění kol k nosiči, které může skončit extrémně nebezpečnou událostí, jakou je uvolnění a pád kola z nosiče za jízd.
Jsem Martin Daneš, obchodní ředitel Povinne-ruceni.com. Naším cílem je najít pro vás vždy to nejvhodnější pojištění dle vašich potřeb. Díky široké nabídce produktů od všech významných pojišťoven vám dokážeme poskytnout řešení odpovídající vašim představám. Kolegové řidiči, jste řidiči nebo skladníci? Jaký je Váš názor na to, že jako řidič z povolání přijedete nakládku/vykládku a musíte si sám naložit? Jaké podle Vás má tato situace řešení, když nemáte školení na elektrický vysokozvižný vozík, které pro práci s těmito stroji musíte speciální školení mít.
Předpokladem provedení přepravy je realizace nakládky přepravovaného zboží - zásilky. Obecně se má za to, že nakládku provádí odesílatel, neboť ten je tzv. zbožíznalcem, tedy osobou, která ví, jakým způsobem lze nakládku zásilky provést, tuto umístit na ložné ploše dopravního prostředku a jakým způsobem ji připevnit, tedy zajistit proti běžným účinkům přepravy. V případě, že dopravce vyzvedává zásilku u třetí osoby, nikoli u odesílatele, s nímž sjednal přepravní smlouvu, plní povinnost řádné nakládky tato třetí osoba v odpovědnosti odesílatele. Nelze vyloučit, že při nakládce zboží se určitým způsobem zapojí do toho procesu též dopravce, především jeho řidič, přičemž způsob a rozsah jeho zapojení pak vyvolává odpovědnostní důsledky.
Všeobecně však lze říci, že řidič dopravce sám není zplnomocněn převzít odpovědnost dopravce za provedení nakládky a dohody odesílatele s řidičem tedy neznamenají automaticky vznik povinnosti dopravce nakládku provést. Naložení zásilky znamená především přemístění zásilky na popř. do dopravního prostředku, umístění pak znamená její uložení na určité místo, popř. rozmístění na ložné ploše vozidla, rozdělení na jednotlivé části, nebo naopak stohování apod., pod zajištěním pak rozumíme zabezpečení zásilky před pohybem, pádem nebo posunem, tedy zejména uvázání, ukotvení či jiný způsob provedení fixování. Nakládku lze považovat za ukončenou, je-li zásilka uložena na vozidle a nezbytným způsobem zabezpečena.
Dopravce tedy není schopen stanovit, zda např. upevnění zásilky popruhy nepovede k jejímu poškození, ale musí prověřit, zda zásilka neohrozí při její přepravě ostatní vozidla či provoz na komunikacích. To neznamená nicméně, že pokud řidič dopravce při provádění nakládky odesílatel zgijí, že zásilka není řádně umístěna či připevněna, že by o takovém zjištění měl pomlčet a neměl by požadovat nápravu odesílatelem. 1. Jak bylo uvedeno již výše, je v českém právním řádu úprava nakládky, popř. vykládky zásilky poměrně sporadická. Vyhláška Ministerstva dopravy z 14.3.1966 upravovala nakládání a vykládání zboží v ust. § 29. Dle něj, nebylo-li jednáno jinak, nakládal zboží do letadla a vykládal jej z letadla dopravce vlastními prostředky. Prováděl-li však nakládku či vykládku odesílatel, popř. vyhláška upravovala nakládání a vykládání zásilky v § 51. Silniční přepravní řád předpokládal, že nakládku zásilky provede dopravce. Nakládání zásilky dle silničního přepravního řádu ze strany dopravce v sobě mělo zahrnovat úkony spojené s přemístěním zásilky ze vzdálenosti nejvýše 5 metrů od vozidla, její uložení na vozidlo. Odesílatel je povinen umožnit dopravci, aby byl přítomen při nakládce a mohl dopravce provést evidenční kontrolu zásilky, jejího zjevného stavu naložení a upevnění na vozidle. Námořní úmluvy a železniční úmluvy popisují podobné povinnosti a dohody mezi odesílatelem, dopravcem a příjemcem. Nově schválená Rotterdamská pravidla upozorňují, že dopravce má povinnost zboží řádně a pečlivě převzít, naložit a manipulovat s ním, avšak lze dohodnout, že nakládku provede odesílatel, dokumentární odesílatel nebo příjemce.
Zúčastní-li se řidič dopravce úkonů při nakládce k výzvě personálu odesílatele bez vědomí dopravce, považuje se řidič za pomocnou osobu odesílatele. Dopravce je odpovědný za výběr osoby a za případnou nezpůsobilost řidiče. Pokud dopravce převezme odpovědnost za provedení nakládky, začíná jeho odpovědnost za zásilku okamžikem, kdy je zásilka dána k dispozici k nakládce. Pokud dopravce zjistí vadnou nakládku, může ji přerušit a vyžádat si nápravu od odesílatele; může také odstoupit od přepravní smlouvy. V případě vadné nakládky a škody na zboží nese dopravce odpovědnost, pokud neupozornil na vady a přesto přepravu zahájil. Každá pátá nehoda v silniční nákladní dopravě bývá způsobena ztraceným nákladem a vzniká z toho značný materiální i bezpečnostní rizik.
Jinými slovy, dohody o tom, kdo provede nakládku, a jaké zajištění jsou vyžadovány, patří mezi klíčové prvky silniční přepravy. Při nakládce a vykládce je důležité, aby náklad byl správně upevněn, aby se zabránilo posunu a poškození. Správné upevnění vyžaduje znalost vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., část třetí § 15 odstavec 11. Řidič by měl pochopit, že je to především on, kdo je v nebezpečí, když náklad při prudkém brzdění letí dopředu. Přední mezera by měla být vždy zajištěna a při balení palet je nutné vyplnit prostor, aby se náklad neproklouval. Důležité jsou také kontrola balících lan, plachet a dalších zajišťovacích prostředků během celé cesty.
Bez ohledu na okolnosti je třeba dbát opatrnosti při parkování, vykládce a nakládce, zajistit dveře nákladního vozu po jejich otevření, a vyvarovat se vstupu nepovolaných osob do pracovního prostoru. Při práci s výškovou technikou a speciálním zbožím je nutné stát v bezpečném prostoru a dodržovat přesné pokyny pro zajištění nákladu. Dlouhé a těžké položky vyžadují stabilní vozidlo s certifikátem pro stabilitu konstrukce a vhodné zařízení pro zajištění.
V závěru je třeba si uvědomit, že bezpečnostní rizika v dopravě jsou široká - od chyb v balení až po špatně zajištěný náklad. Správné a včasné informování o stavbě nákladu a komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem mohou snížit riziko nehody a škod. Příklady ukazují, že důsledná kontrola a předvídavá jízda, spolu s odpovídajícími zajišťovacími prostředky, jsou klíčem k bezpečné přepravě nákladu i v náročných podmínkách.
Strategie pro bezpečnou nakládku a vykládku
- Zjistěte a dodržujte platnou legislativu a vyhlášky týkající se zajištění nákladu a nakládky.
- Správně vyberte zajišťovací prostředky a zajistěte náklad podle typu a hmotnosti.
- Prověřte před jízdou stav techniky, elektroinstalace, osvětlení a tlak v pneumatikách.
- Ujistěte se, že při nakládce i vykládce jsou všichni bezpeční a že nikdo nevstupuje do pracovního prostoru strojů.
- Po zhotoveni nakládky zkontrolujte, zda není náklad volně hýbající a zda neklouže.