Obrněná vozidla v rsr historiie typy použití

Na počátku své existence nevlastnila Stráž obrany státu žádná vlastní motorová vozidla kromě nepříliš velkého počtu těch, jež převzala od “mateřských“ jednotek, tedy zejména policie, četnictva a armády. Nejpočetněji byly zastoupeny nákladní automobily firmy Praga. Když se však situace v pohraničí vyostřovala a zátěž SOS rostla, padlo rozhodnutí vybavit tento sbor i obrněnými vozidly.

V roce 1923 vyzkoušela firma Škoda prototyp obrněného automobilu PA-I. Na první pohled zaujal nezvyklým symetrickým tvarem, protože byl zkonstruovaný tak, aby mohl jezdit stejně rychle vpřed i vzad. Proto měl i dva řidiče, kromě nichž tvořil osádku velitel a dva střelci. Armáda tucet zhotovených vozů normálně používala a zavedla pro ně své vlastní označení OA vz. 23, ačkoliv je vlastně nikdy formálně nepřijala do řadové výzbroje.

Obrněnec Škoda PA-II neměl (na rozdíl od PA-I) otáčivou věž, protože inženýři ze Škodovky dali přednost čtveřici kulometů Maxim 08 ráže 7,92 mm v rozích korby. Každou dvojici obsluhoval jeden kulometčík (zbytek osádky obrněnce tvořil opět velitel a dva řidiči), přičemž pozice kulometů umožňovala pokrýt palbou celé okolí vozidla. V roce 1927 pak armáda zavedla do služby typ PA-III neboli OA vz. 27, který zachovával „oboustrannou“ koncepci, ale vrátil se k jednodušším tvarům a otáčivé věži. Jeho výzbroj tvořily dva těžké kulomety Schwarzlose vz. 7/24 (jeden ve věži a jeden v korbě) a jako záloha lehký kulomet ZB vz. 26.

Následně kopřivnická Tatra rozvíjela obrněné vozy na podvozcích nákladních vozů a vznikla série OA vz. 30. Několik prvních kusů dostalo podvozky z typu Tatra 26/30, nakonec se vyrábělo standardizované provedení na šasi Tatra 72. Tatra vz. 30 si vedla výtečně i mimo pevné cesty, přestože byla kvůli své těžší obrněné karoserii pomalejší než standardní nákladní vozidlo. Korba byla vyrobena z ocelových pancéřových plechů o tloušťce 3-6 mm a byl v ní umístěn jeden lehký kulomet ZB vz. 26 ráže 7,92 mm. Druhá zbraň tohoto typu se nacházela v otáčivé věži a třetí byla uložena uvnitř automobilu coby záloha. Obrněnec měl tříčlennou osádku, kterou tvořil velitel-střelec, druhý střelec a řidič. Firma Tatra zakončila dodávky podle plánu v roce 1934 a z obrněných tater se později stal též jeden z hlavních typů výzbroje armádních rychlých divizí.

OA vz. Max. Max. Výzbroj: 3× 7,9 mm ZB vz. 26. Z patnácti sériových vozidel PA-II (alias OA vz. 23) byla tři prodána policii města Vídně, kde v únoru a červenci roku 1934 zásadně přispěla k potlačení nacistického pokusu o převrat. Zbývajících devět kusů pak československá armáda v roce 1936 uskladnila, avšak již v dalším roce o ně projevilo vážný zájem ministerstvo vnitra. Oba resorty se tedy dohodly na výměně a policie na podzim 1937 převzala devět „Želv“ s příslušenstvím a náhradními díly, kdežto k armádě se dostal jistý počet pušek od četnictva a finanční stráže.

Navzdory opotřebení byla vozidla bojeschopná, což musela záhy ukázat, neboť na podzim 1938 se československá policie významně podílela na obraně proti německým a polským ozbrojencům. V září 1938 ale vyrazila na pomoc příslušníkům SOS i armádní vozidla, zvláště automobily vz. 30, tančíky vz. 33 a lehké tanky LT vz. 35. SOS však v té době stále neprovozovala vlastní obrněné automobil, ačkoli je chtěla zařadit do výzbroje již na jaře 1938. Ministerstvo vnitra tehdy žádalo resort obrany o přidělení obrněných vozidel k Četnickým pohotovostním oddílům, jež tvořily významnou součást SOS, a také ke státní policii. Nejprve se hovořilo až o šestnácti vozech OA vz. 30 a třech OA vz. 27 a předpokládalo se, že po dvou vozidlech OA vz. 30 získají četnické oddíly ve městech České Budějovice, Bruntál, Falknov nad Ohří (dnes Sokolov), Kadaň a Litoměřice, zatímco k policii v Praze, Plzni a Liberci mělo zamířit po dvou OA vz. 30 a po jednom OA vz. 27. Četa o třech vozech měla fungovat tak, že by se těžší „Želva“ pohybovala po silnici a na křídlech by ji kryly terénní tatry, postupující mimo komunikace. Pak bylo do plánů zapracováno i využití pro kurýrní a zásobovací činnost či potlačování demonstrací. Jednu četu obrněnců měla podporovat sestava, jež by zahrnovala dva motocykly, osobní automobil Praga Alfa, nákladní vůz Praga RV a autobus (čili „autokar“) Škoda-Diesel. Nakonec se ale dočkal schválení jen úspornější návrh pořízení deseti OA vz. 30, z nichž by vznikly tři čety (a desátý vůz by byl záložní).

Během kritických dnů na podzim 1938 ale armáda nemohla vozidla postrádat, takže je mohla SOS prodat až v únoru a březnu 1939. OA vz. vcelku spokojená, ale měly dvě nevýhody. Tou nejdůležitější však byla vysoká pořizovací cena. Nelze však říci, že by vozy nebyly vhodné pro terén, avšak nemohla v mírových letech pořídit je v plánovaných počtech. Vozidla byla tedy k terénu uzpůsobena a vyzkoušena na různých typech vozidel.

Z vývoje obrněných vozidel vyplývá, že pozornost pokrokové podvozky firmy Tatra a jejich nástavbám pomohla československé armádě dosáhnout lepších vlastností v terénu. Konečná objednávka z roku 1933 byla změněna, měly být nové a podvozky přestavěné na velitelské vozy, kompletní v dubnu 1934. Zesíleného víceprůchodného provedení se dočkala až v roce 1934. Vozidla se postupně stala klíčovým prvkem obrněné výbavy, zejména pro rychlé divize a kurýrní činnost. Armáda převzala na konci ledna 1934 a z obrněných tater se později stal jeden z hlavních typů výzbroje.

Další kapitoly vývoje zahrnují protiletadlové kanóny, samohybná děla a transportéry. Protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 ráže 30 mm postavený na podvozku Praga V3S umožňoval rychlou mobilitu a průchodnost terénem; dosahoval až 3 km a měl pancéřovanou kabinu. Exportoval se do Libye a Jugoslávie, v Srbsku slouží dodnes. Samohybný protiletadlový kanón vz. 53/59 ukazuje, že obrněné systémy se rozvíjely v nových konceptech s pohyblivou výzbrojí.

Podívejme se i na impozantní projekt OT-810 a jeho evoluci. OT-810 byl československý polopásový obrněný transportér založený na německém Sd.Kfz. 251. Po válce vznikl projekt OT-59, který se stal základem modernizace a stal se důležitým pro armádu až do 90. let. OT-810 často plní roli rekvizity ve filmech a dodnes je hledán sběrateli. Do roku 1962 bylo vyrobeno kolem 1 500 kusů různých obměn, a poslední kusy vyřazeny ze skladů v roce 1995.

Speciální obrněná vozidla na bázi tanků T-55A a další unikátní projekty ukazují bohatou historii československého zbrojního průmyslu. ShKH vz. 77 ráže 152 mm postavený na podvozku Tatra 815 představil revoluční koncepci s otočnou věží a zásobníkem; dosah střelby až 20 km. Houfnice slouží v několika státech, například v Gruzii či Ázerbájdžánu. Prototypy a projekty ukazují, že Československo bylo v minulosti významným producentem obrněných systémů a mělo možnosti exportu i do zahraničí.

V závěru lze říci, že vývoj obrněných vozidel v Československu byl bohatý a promyšlený. Texty a díla na stránkách AUTO MAX CZECH a.s. jsou chráněna autorskými právy a jejich užití vyžaduje souhlas vydavatele.

Poznámka k citovaným informacím a licencím: Veškeré texty a materiály na těchto stránkách jsou chráněny autorským právem a jejich kopírování je bez souhlasu zakázáno; v případě oprávněného užití lze žádat o licenční odměnu a případně o trestní postih.

tags: #obrnena #vozidla #vrsr