Odpovědnost provozovatele vozidla za parkování a související přestupky

Již mnohokrát bylo probíráno v různých statích, že provozovatel činnosti, se kterou je zpravidla spojeno odkládání věcí (restaurace, fitness apod.), nese odpovědnost za poškození, ztrátu nebo zničení věcí, které si osoba na místě k tomu určeném odložila. Jak shora uvedeno, dle § 2945 odst. 1 občanského zákoníku platí, že: „Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci.“

Uvedené znění však neimplikuje univerzální povinnost k náhradě škody pro každé parkoviště. Důležitým slovem je „hlídaných“ garáží nebo zařízení podobného druhu, neboť jen provozovatelé hlídaných garáží a parkovišť, tj. ti, kteří garantují jejich střežení, mají povinnost k náhradě škody na zaparkovaných automobilech. Není rozlišující, zda parkoviště je hlídané či nikoli, ale zda službu hlídání nabízí a zda ji uživatel následně využije.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5758/2015, uvedl, že parkoviště označené značkou P+R, celé ohraničené plotem, se závorovým systémem a mobilní buňkou, není hlídaným parkovištěm ve smyslu § 2945 občanského zákoníku, neboť oplocení s automatickými závorami slouží spíše k zamezení neoprávněného vjezdu či odjezdu bez zaplacení, nikoli k prevenci odcizení vozidla. Na druhou stranu však okolnosti posuzujeme případ od případu a pokud existují důvody, že průměrná osoba může mít dojem, že se jedná o hlídané parkoviště, posuzování se liší podle zákona o silničním provozu.

Podle zákona o silničním provozu je provozovatel vozidla povinen zajistit, aby vozidlo bylo užíváno v souladu s pravidly silničního provozu. Pokud dojde k porušení a pachatel není znám, přichází do hry tzv. objektivní odpovědnost provozovatele. Přestupek se zjišťuje pomocí automatizovaného systému a správní orgán pak vyzve provozovatele k úhradě stanovené částky a následně může zahájit řízení. Provozovatel se může osvobodit, pokud prokáže, že přestupek spáchala jiná osoba bez jeho vědomí.

V konkrétním případě Brno se projednává případ provozovatele parkovacího vozidla, který byl uložen dvou přestupků za neoprávněné stání v modré zóně bez platného rezidentního parkování. Magistrát města Brna rozhodl o pokutě, avšak soud posuzoval správní trest a rozvedl problematiku dvou přestupků vs. jednoho trvajícího přestupku, s důrazem na to, že šlo o parkování na místě regulovaném rezidentním parkováním a že formální znaky přestupků mohou být v takových situacích redukovány na jeden trvající přestupek.

Žalobce argumentoval, že není nutné posuzovat materiální stránku přestupku, když nejde o bagatelní porušení, a že právo na prodloužení rezidentního parkování bylo v danou dobu v řešení; soud konstatoval, že pokud jde o dva přestupky, je potřeba zhodnotit, zda šlo o dva samostatné protiprávní jednání, či o jeden trvající protiprávní stav. Soud proto rozhodl, že správní orgány by měly přezkoumat případ jako jeden trvající přestupek a zohlednit délku trvání protiprávního stavu a další okolnosti.

Podstatné je, že podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu mají provozovatelé vozidel povinnost zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu. Podle § 125f odst. 1 téhož zákona se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí dodržování povinností řidiče. Není nutné, aby byl prokazován zavinění fyzické osoby, pokud se jedná o odpovědnost za přestupek ve vztahu k provozovateli.

Ve vybraných případech se řeší, zda šlo o dva přestupky či jeden trvající přestupek, a zda byl dopravní prohřešek způsoben v době, kdy nebylo platné parkovací oprávnění, a zda se jedná o přestupek v modré zóně, s nutností zohlednit dobu, po kterou platnost oprávnění trvala. Soud kriticky zhodnotil argumentaci, která tvrzení o dvou přestupcích spojovala s "dvojím připisováním" a ukázal, že správní orgány musí postupovat jasně a podle meze stanovené zákonem, s ohledem na materiální i formální stránku trestání.

Přínosné je shrnutí: odpovědnost provozovatele není absolutní a automatická pro všechna parkoviště. Klíčová je otázka, zda parkoviště nabízí hlídanou službu, a zda uživatel tuto službu využije. Dále je důležité, zda se jedná o jedno trvající přestupek nebo dva samostatné, a jaké důkazy a okolnosti jsou při posuzování zvažovány. V řízení o přestupcích bývá důležité zohlednit i to, zda řidič vozidla skutečně porušil dopravní předpisy v době, kdy vůz existoval pod dohledem provozovatele.

V závěru je nutné poznamenat, že rozhodnutí o přestupcích a jejich trestání musí být spravedlivé a proporcionální vůči skutečné škodě a společenské škodlivosti, která v daném případě nastala. Soud vyzdvihuje potřebu adekvátního přezkoumání spisu, jasného vymezení skutkového stavu a zohlednění všech relevantních skutečností, aby nebylo zbytečně postiženo právo na spravedlivý proces a aby nebyly překročeny mantinely odpovědnosti provozovatele.

Praktické shrnutí klíčových momentů

• Odpovědnost provozovatele není absolutní; jde o hlídaná parkoviště a službu hlídání.
• Parkoviště s rezidentním parkováním a modrou zónou mohou vést k přestupkům, pokud nemá oprávnění k parkování a je překročeno pravidlo.
• Přestupek může být posuzován jako jeden trvající, nikoliv dva samostatné, na základě délky trvání protiprávního stavu.
• Přestupek u provozovatele vozidla má svůj rámec v zákonech o silničním provozu a o odpovědnosti za přestupky; zohlednění materiálního aspektu i formálních znaků je klíčové.
• Rozhodnutí o výši pokuty musí být proporcionální k vzniklé škodě a závažnosti protiprávního jednání.

Pro doplnění vizuálně srozumitelnou část bychom mohli doplnit i graf, který ukazuje, jak se posuzuje hlídané vs. hlídané parkoviště a jak se promítá délka trvání přestupku do výsledného trestu, avšak to bude záviset na dostupnosti dat z případů a rozhodnutí.