Opel Zafira se stal jednou z rychlých a úspěšných odpovědí na nově vznikající třídu kompaktních MPV, kterou v podstatě založil Renault se svým modelem Mégane Scénic. První generace Zafiry, představená v roce 1999, si dodnes uchovává svou popularitu a je považována za jeden z nejlepších vozů ve svém segmentu. Přestože se již vyrábí třetí generace, první model neztratil nic ze svého původního kouzla. Jeho elegantní zevnějšek s nadčasovými tvary, které vycházejí z tehdejšího designového jazyka značky Opel, podléhá zubu času méně než u mnoha jiných automobilů stejné třídy.
Nicméně, vzhled není tím největším kladem Zafiry. Skutečné přednosti je třeba hledat v interiéru. Do faceliftu v roce 2003 sice kvalita použitých materiálů nebyla ohromující, ale kvalita sedadel a úroveň pohodlí, které nabízejí, jsou vynikající. Ani po dlouhých cestách se posádka nebude cítit nepohodlně. Místa je ve všech směrech dostatek a Zafira poskytuje posádce příjemný jízdní komfort a slušné odhlučnění.
Praktičnost a systém Flex7
Největší předností Zafiry je však její praktická stránka, která byla ve své době revoluční. Zatímco konkurence standardně nabízela pět míst k sezení, Zafira je sedmimístná, aniž by to na první pohled bylo patrné. Klíčovým prvkem je systém sklápění sedadel Flex7. Tento systém umožňuje v Zafiře odvézt sedm cestujících v relativním pohodlí, i když zadní řada je primárně určena pro menší postavy, ideálně děti. Pokud chcete, můžete v Zafiře odvézt sedm osob, přičemž sedm míst nijak zásadně neomezuje využití zavazadlového prostoru.
V pětimístném uspořádání pojme zavazadelník ohromných 600 litrů nákladu, a sedadla nikde nepřekážejí. Pokud potřebujete převézt sedm cestujících, zadní řada sedadel, která je standardně součástí podlahy zavazadelníku, se snadno rozloží jedním jednoduchým pohybem. V tomto konfiguraci sice zbývá pro zavazadla jen 150 litrů prostoru, ale umožňuje přepravu sedmi osob.
Oceněníhodná je lehkost, s jakou lze se zadními místy manipulovat. Na rozdíl od jiných MPV, kde se sklápěná a vyjímatelná sedadla často zadrhávají, Zafira nabízí bezproblémovou manipulaci. Obě zadní místa nejsou spojena do jedné lavice, ale lze je vyklápět samostatně, což činí Zafiru vozem pěti, šesti nebo sedmimístným.
Motorizace
Paleta motorů pro Opel Zafira první generace je vcelku široká a dobře zvolená, i když některé varianty měly svá specifika. Základem byl benzinový šestnáctistovka s výkonem 74 kW, který sice nenabízel sportovní výkony, ale byl spolehlivý, trvanlivý a rozumně úsporný agregát. Motor 1,8 s výkonem nejprve 85 kW a od roku 2001 92 kW byl v silnější verzi zajímavější volbou a představoval dobrý kompromis mezi benzinovými motory.
Motor 2,2 litru s výkonem 108 kW již vykazoval vyšší spotřebu. Vrcholnou benzinovou variantou byla verze OPC s přeplňovaným dvoulitrem o výkonu 141 kW, která byla velmi specifická, poměrně vzácná a určená jen pro omezenou skupinu řidičů.
V oblasti turbodieselů byl základem dvoulitr DI s výkonem 60 kW, který byl však považován za slabý. Modernější agregát 2,0 DTI se 74 kW byl podstatně zajímavější a nabízel lepší výkon. Nejsilnější volbou v dieselové řadě byl motor 2,2 DTI s výkonem 92 kW, který se vyznačoval pružností a dobrou spotřebou.
Dieselové motory
Opelovy nové diesely, jako 2,0 DTI 16V (74 kW) a 2,2 DTI 16V (92 kW), využívaly přímé vstřikování radiálním čerpadlem, což jim zajišťovalo úspornost. Na rozdíl od systémů Common-Rail se obešly bez choulostivých a drahých vstřikovačů. Nicméně, i tyto motory měly své mouchy. Pokud málo táhly, mohlo to být způsobeno měřiči hmotnosti vzduchu, zejména složitějšími pětipinovými verzemi.
Co se týče životnosti, Opelovy diesely nepatřily k absolutní špičce. Realisticky se nedalo očekávat půl milionu najetých kilometrů, spíše do 250 000 km. Mezi časté závady dieselových motorů patřily:
- Vadné měřiče hmotnosti vzduchu
- Vysoká spotřeba oleje
- Netěsné palivové vedení a úniky nafty kolem vstřikovačů
- Závady vstřikovacího čerpadla Bosch VP 44
Benzinové motory
Pro jistotu bezproblémového provozu byly doporučovány zážehové motory. Zážehový řadový čtyřválec 1,8i 16V (85 až 92 kW) byl považován za ideální volbu. Poskytoval Zafiře překvapivě solidní dynamiku a jeho spotřeba paliva, i když se mohla vyšplhat k deseti litrům, byla přijatelnější než případné potíže s dieselem.
Je však třeba poznamenat, že v prvním roce výroby předepisoval Opel výměnu rozvodových řemenů včetně kladek již po 60 000 km, což prodražovalo provoz. Mladší vozy bývají celkově "vychytanější".
Časté závady benzinových motorů zahrnovaly:
- Prasklý rozvodový řemen (zážehové motory do roku 2001)
Podvozek a jízdní vlastnosti
Jízdní vlastnosti Opelu Zafira patřily ve své době k tomu nejlepšímu ve třídě a ani dnes se toto kompaktní MPV neztratí. Podvozek je vyladěn příjemně a vůz se dobře ovládá. Kvality podvozku dokazuje i existence sportovní varianty OPC, která sice dostala přitvrzený a upravený podvozek, ale to vypovídá o solidním základu.
Opel Zafira je blízce technicky příbuzná druhé generaci modelu Astra, s níž sdílí motory, převodovky i většinu dílů podvozku. Snadné manévrování zajišťuje elektrický posilovač řízení, který však v městském provozu spotřebovává hodně energie a zatěžuje alternátor.
Bezpečnost
Opel Zafira absolvoval nárazové testy Euro NCAP poprvé v roce 2001. Výsledek nebyl příliš oslnivý, pouze tři hvězdičky nejsou pro rodinné auto ideální vizitkou. Důvodem byla mimo jiné i z dnešního pohledu základní bezpečnostní výbava, která v základu zahrnovala pouze čelní airbagy.
Výbava a dílenské zpracování
Výbava Zafiry byla na svou dobu vcelku standardní. Není však těžké narazit na modely s bohatou a i na dnešní poměry nadstandardní výbavou, jako je tempomat nebo palubní počítač.
V interiéru, do faceliftu v roce 2003, dominovaly méně kvalitní materiály. Rezervy byly i v dílenském zpracování a řazení nebylo vždy přesné ani snadné.
Provozní náklady a typické závady
Opel Zafira je z dnešního hlediska konstrukčně relativně jednoduchý vůz a nemusí být náročný na údržbu. Něco málo více pozornosti si vyžádají turbodiesely.
Mezi nejčastější závady Opelu Zafira patří:
- Předčasně opotřebený alternátor
- Hučící kompresor klimatizace
- Vyteklé zadní tlumiče pérování
- Plastové díly interiéru poškozené slunečním zářením
- Vlivem přepětí v palubní síti praskající žárovky předních světlometů
- Rychlá koroze výfukového potrubí
- Selhávající alternátor může vést k poklesu napětí v palubní síti, což se projevuje jako nefunkční posilovač řízení nebo blikající kontrolky. V takovém případě je nutné ihned dojet do servisu, protože motor již nemusí jít znovu nastartovat.
Opel Zafira - P0443 | Chyba odvětrání nádrže | Rozborka ECU
Doporučený model a nedoporučená verze
Doporučený model:
1,8i 16V (85 až 92 kW). Tento zážehový řadový čtyřválec s šestnáctiventilovou technikou a elektronickým vícebodovým vstřikováním paliva poskytuje Zafiře překvapivě solidní dynamiku a jeho spotřeba není přehnaně vysoká. Je považován za spolehlivější volbu než dieselové motory.
Nebrat:
2,0 Di (60 kW). Přeplňovaný vznětový řadový čtyřválec s šestnáctiventilovou technikou a přímým vstřikováním paliva radiálním čerpadlem. Opel tento motor nabízel pouze v prvním roce výroby a jeho výkon je pro tak velké vozidlo skutečně nedostatečný.
Historie modelu
- 1999: Představení modelu s motory 1,6i 16V, 1,8i 16V a nízkotlakým turbodieselem 2,0 DI 16V.
- 2000: Motor 2,0 DTI 16V nahrazuje původní DI. Výkon motoru 1,8i 16V zvýšen na 92 kW. ESP v příplatkové výbavě.
- 2001: Nový zážehový motor 2,2i 16V.
- 2002: Nové motory 2,2 DTI 16V a zážehový 2,0i 16V Turbo (147 kW) pro verzi OPC.
- 2003: Decentní modernizace vozu.