Pathfinder: Wrath of the Righteous – poslední bitva a budování osudu ve světě plném démonů

Izometrické RPG Pathfinder: Wrath of the Righteous je pokračováním prvního dílu Kingmaker, ačkoli na něj dějově nenavazuje. Už na startu vás hra praští do čela obrovskou spoustou možností. Všechno má přitom své synergie a závislosti, takže jde o opravdu o komplexní a obsáhlý systém, ve kterém si buildeři postav vyhrají. Pokud jste stratég a hračička, co se rád hrabe v systémech, bude to pro vás herní Mekka.

I otrlé veterány dokáže takový záběr zavalit, naštěstí však autoři zapracovali na nápovědě, takže první kroky hrou už nebudou tak tápavé jako v případě prvního dílu. Nováčci v žánru cRPG budou přehlceni tak jako tak, pro ně bude hra i přes zlepšení tutoriálu stále relativně nepřístupná. Co zaslouží ocenit, je dobře rozehraný příběh, který nešetří netradičními charaktery, kumpány i antagonisty a na pozadí klišovitého zasazení rozjíždí zajímavé zápletky.

Protože jsem si zvolil za postavu, řekněme, ne úplně archetypálního barbara, už nyní mám pocit, že hra pracuje především na ose dobrý/zlý, místy chaotický/zákonný. Další možnosti jsou spíše kosmetického rázu ve smyslu: „Ať tam nemáme jen dvě odpovědi.“ A to jsem na začátku, kdy se přede mnou celá hra teprve staví, bůhví, jak to bude vypadat později, kde se již bude určovat, jaký mýtický level a s ním i božské schopnosti hlavní hrdina obdrží. A co teprve, když se hráčská rozhodnutí a na ně navázaný příběh budou dále rozšiřovat a větvit.

K nadstavbě v podobě vedení armád proti démonům jsem se ještě nedostal, poreferovat ale můžu o soubojích s družinou, kterých jsem si za těch pár hodin užil už spousty. Hra naplňuje představu démonické invaze, protože při každém pohybu v městských lokacích na vás vyskakují skupinky pekelníků, které je nutné pobít. Hra je očividně primárně stavěná pro souboje v reálném čase, protože odehrát všechno na tahy je úmorné. Kdo se tedy těšil na strategické tahové orgie, bude muset mít buď nadstandardní míru trpělivosti, anebo si alternativní režim zapne pouze v některých pasážích, kde se mu například v reálném čase nebude dařit příšeru pokořit.

Ve hře mě už stačilo překvapit i pár designových kiksů. Například ještě předtím, než vám nápověda stačí vysvětlit, co je to „level od corruption“, se vám při odpočinku tato metrika zvyšuje a hrozí postihy celé družině. Odpočinek je přitom ve hře klíčový, protože se tak zbavujete únavy z cestování po mapě a také se tak obnovují síly nejen kouzlícím postavám. Hra vám rovněž takřka pod nohy kupí hromady lootu, ale kvůli systému přetížení, který akceleruje únavu, není radno si plnit inventáře, a to ani dražšími položkami hodnými zpeněžení, například takovými zbrojemi nebo obouručními zbraněmi, které jsou prostě velmi těžké.

Týkat se to bude především družin, které se skládají z hrdinů více obratných než silných (což je můj případ). Zatím jsou tedy moje dojmy z Pathfinder: Wrath of the Righteous ambivalentní. Záběr hry je ohromující, co se obsahu týče, trochu se ale bojím, aby systémy v pozdější fázi hry dokázaly držet pohromadě a nestala se z nich oběť „kickstarterové“ nabobtnalosti.

Mechaniky a dynamika bojů

Hlavní náplní jsou souboje, ať už s družinou nebo s hordami démonů, kde rychlá adaptace a správné use of abilities hraje klíčovou roli. Hra nabízí bohaté možnosti výstavby postav, které se odvíjejí od dobrý/zlý a chaotický/zákonný osy, a to i v rámci mythic levelek a božských schopností.

1. Progres: levelování, corruption a mýtické schopnosti.
2. Ovládání družiny: vybírání spolubojovníků a jejich role v bitvách.
3. Navazující děj: rozhodnutí ovlivňující osud světa a průběh démonické invaze.

Odpočinek, loot a systém přetížení

Odpočinek je klíčový, protože se tak zbavujete únavy z cestování po mapě a také se tak obnovují síly nejen kouzlícím postavám. Hra vám rovněž takřka pod nohy kupí hromady lootu, ale kvůli systému přetížení, který akceleruje únavu, není radno si plnit inventáře, a to ani dražšími položkami hodnými zpeněžení, například takovými zbrojemi nebo obouručními zbraněmi, které jsou prostě velmi těžké.

Vyznění světa a narativní linky

Hra má dobře rozehraný příběh s netradičními charaktery, kumpány i antagonisty a na pozadí klišovitého zasazení rozjíždí zajímavé zápletky. Příběhové linie dávají prostoru pro volby, které mohou vést k různým koncům, a to i v souvislosti s mýtickým levelem a božskými schopnostmi hlavního hrdiny. Celkově působí pathfinder jako komplexní mikrosvět, ve kterém se daří propojovat mechaniky s příběhem a morálními dilematy.

Pokud hledáte skutečnou hybride mezi strategickým plánováním a akcí v reálném čase, Wrath of the Righteous nabízí zkušenost, která může zavalit i zkušenejší hráče. Při pohledu na souboje a rozvíjení charakterů jde o velmi bohatý systém, který vyžaduje pečlivé plánování a ochotu akceptovat neustálý tok nových rozhodnutí.

Celkový dojem a potenciál do budoucích úprav

Ambivalence zůstává: záběr hry je ohromující, co se obsahu týče, ale obava, že pozdější díly nepřijdou s držícím se systémem, zůstává. S rostoucí komplexností se zvyšuje i riziko „kickstarterové nabobtnalosti“, která by mohla znesnadnit vyváženost a udržitelnost mechanik. Přesto pro fanoušky žánru a pro ty, kdo rádi řeší komplexní systémy s mnoha vazbami, Pathfinder: Wrath of the Righteous zůstává volbou s vysokou hodnotou, která stojí za průzkum.

tags: #pathfinder #posledni #bitva