Druhá generace BMW M2 přináší vlastnosti klasického vysokovýkonného sportovního vozu v koncentrované podobě, s osvěžující intenzitou a nejmodernějšími technologiemi. Nová M2 ztělesňuje ryzí radost z jízdy, což je podpořeno kompaktními rozměry, řadovým šestiválcovým motorem, manuální převodovkou a pohonem zadních kol. Pokročilý systém ovládání a zobrazení umožňuje řidiči přizpůsobit si vůz svým potřebám. Základem koncepce tohoto kupé je agilita a snadná ovladatelnost i na hranici dynamických limitů.
Nové BMW M2 je dalším vrcholem modelové ofenzivy, která oslavuje 50. výročí BMW M GmbH. Tato generace kupé představuje ještě lákavější vstupní bránu do světa vysokovýkonných sportovních vozů BMW M GmbH. Dvoudveřový vůz je ztělesněním nefalšované závodní vášně, kterou si majitelé mohou užívat i při každodenním používání.
Historické kořeny a úspěchy
Nové BMW M2 navazuje na tradici ultra-sportovních kompaktních modelů značky. Již v roce 1973 se objevilo odvážné a jedinečné BMW 2002 turbo. V roce 2011 pak BMW M GmbH posunulo tento koncept na další úroveň vývojem prvního vysokovýkonného modelu v segmentu prémiových kompaktních vozů - BMW řady 1 M Coupé. Tento model zaznamenal ohromný ohlas a prodejní čísla, která výrazně předčila původní očekávání.
První generace BMW M2, představená v roce 2015, však i tento úspěch snadno zastínila. Kromě získání velkého množství ocenění se zanedlouho po uvedení na trh stala nejprodávanějším modelem v nabídce BMW M, přičemž celkem bylo fanouškům po celém světě dodáno téměř 60 tisíc exemplářů.
Design a rozměry
Prodej nového BMW M2 odstartoval celosvětově v dubnu 2023. Nejdůležitějšími prodejními trhy jsou Německo a USA, následované Velkou Británií, Čínou a Japonskem. Expresivní vzhled nového BMW M2 je jasným ukazatelem sportovní radosti z jízdy a vychází především z jeho extrémně dravých proporcí, které jsou dány zejména kompaktností jeho dvoudveřové karoserie.
Rozměry nového BMW M2:
- Délka: 4580 mm
- Šířka: 1887 mm
- Výška: 1403 mm
Nové BMW M2 je tedy o 119 milimetrů delší, o 16 milimetrů širší a o 11 milimetrů nižší než jeho předchůdce. Rozvor nového BMW M2 o délce 2747 milimetrů přispívá obzvláště výrazně k jeho lehkonohé agilitě. Je o 110 milimetrů kratší než v případě BMW M4 Coupé, ale o 54 milimetrů delší než u předchozího modelu, což přináší větší prostor pro nohy vpředu i vzadu.
Rozchod kol se vpředu zvětšil o 38 milimetrů (na 1617 mm) a vzadu o 4 milimetry (na 1605 mm). To znamená, že se přesně shoduje s BMW M4 Coupé, což dále zdůrazňuje rozdíl v rozměrech ve srovnání se standardními modely BMW řady 2 Coupé.
Design exteriéru
Extrémně sportovní proporce nového BMW M2 se snoubí s jasně navrženými plochami a mohutně tvarovanými proporcemi, čímž vzniká emocionálně poutavý design, který zdůrazňuje zejména široký postoj vozu.
Přední část
Přední část nového BMW M2 zdobí velká horizontální bezrámečková BMW maska chladiče ve tvaru ledvinek. Sekce třídílného a pro modely M specifického spodního nasávacího otvoru mají téměř pravoúhlé tvary a zajišťují efektivní chlazení komponentů pohonného ústrojí a brzd. Odvážně tvarované světlomety jsou umístěny na vnějších okrajích přední části. Každý z nich je inspirován legendárními modely BMW 02 a má jeden kruhový světlomet využívající technologii full-LED pro potkávací i dálková světla. Tmavé pozadí světlometů zvýrazňuje použitou vyspělou techniku. Světla pro denní svícení mají podobu světlovodných trubic ve tvaru písmene U na spodním okraji předních světlometů, v nichž jsou integrovány také směrové ukazatele.
Boční a zadní část
Výrazně rozšířené boční prahy v kombinaci s mohutnými širokými blatníky vytvářejí charakteristický vzhled BMW M inspirovaný závodními vozy. Siluetu vozu formuje dlouhá kapota, krátké převisy a dozadu posunutá kabina pro cestující. Zákazníci si mohou na přání objednat nové BMW M2 se M karbonovou střechou. Použití tohoto extrémně lehkého a vysoce pokročilého materiálu na střechu snižuje hmotnost vozu přibližně o šest kilogramů a zároveň přispívá ke snížení těžiště, což je přínosem pro ovladatelnost.
Zadní část nového BMW M2 se vyznačuje horizontálními liniemi, které jí vtiskují tvar. Tyto plochy získávají svůj M specifický vzhled díky vertikálně uspořádaným odrazkám zasazeným hluboko do vnějších okrajů zadního nárazníku a zadní odtrhové hraně navržené tak, aby vytvářela dodatečný přítlak na zadní nápravě. Nejpřitažlivějším prvkem zadní části vozu je osobitý difuzor. Tento prvek usměrňující vzduch má střídmý závodní vzhled a zahrnuje další charakteristický M prvek, a to dva páry zdvojených koncovek výfuku.
Kola a barevné provedení
Zákazníci si mohou vybrat ze dvou pastelových a tří metalických barev karoserie. Součástí standardní výbavy nového BMW M2 jsou exkluzivně navržená dvoubarevná M kola z lehké slitiny s dvojitými paprsky Double-spoke. S průměrem 19 palců vpředu a 20 palců vzadu ještě více umocňují agilní vlastnosti vozu. Jako volitelnou výbavu lze objednat i další M kola z lehké slitiny ve stejném rozměru.
Pohonné ústrojí a převodovka
Nové kompaktní kupé se zadním pohonem, navržené pro poskytování ryzí radosti z jízdy, se začalo prodávat v dubnu s cenou začínající na 1 835 600 Kč včetně DPH. Ve srovnání s předchozí generací byl nejen významně navýšen výkon přeplňovaného řadového šestiválce na 338 kW/460 k, ale došlo také k rozšíření standardní výbavy.
Do standardní výbavy patří:
- Osmistupňová samočinná převodovka M Steptronic s logikou řazení Drivelogic
- Adaptivní M podvozek
- Paket M Drive Professional s možností nastavení účinku protiprokluzového systému v 10 stupních
- Časomíra M Laptimer
- M Drift Analyzer
Přestože je standardně dodávána automatická převodovka, BMW zdůrazňuje svou tradici a u sportovních modelů se snaží zachovat možnost manuální převodovky. Podle BMW je pohon zadních kol stále nejlepší volbou pro sportovní vozy, zejména díky vynikajícím schopnostem M-diferenciálu a nižší hmotnosti oproti systému pohonu všech kol.
Koncepty pohonu a převodovek
Automobilový svět nabízí různé koncepce pohonu: přední náhon (FWD), zadní náhon (RWD) a pohon všech kol (AWD/4WD). Historicky první vozidla používala zadní náhon, který byl po desetiletí standardem. Po druhé světové válce se objevily modely s motorem vzadu a zadním náhonem, jako například VW Beetle. Dnes se tato koncepce používá tradičně u supersportů.
Přední náhon (FWD)
Přední náhon se začal více prosazovat v 70. letech 20. století, zejména po ropné krizi, která vedla k výrobě menších a úspornějších vozů. Umístění motoru i pohonu vpředu umožnilo využití zadního prostoru pro zavazadla a zjednodušení konstrukce. Přední náhon nabízí lepší ovladatelnost a trakci na kluzkém povrchu díky tomu, že váha motoru tlačí na hnanou nápravu. Nevýhodou je nerovnoměrné rozložení hmotnosti.
Zadní náhon (RWD)
Pohon zadních kol (RWD) byl před třiceti lety běžným řešením, dnes je spíše volbou nadšenců a nachází se převážně u ryzích sportovních automobilů a prémiových značek. Klasická koncepce s motorem vpředu a pohonem vzadu zajišťuje přirozeně vyvážené rozložení hmotnosti (často 50:50). Přední kola nejsou zatížena přenosem výkonu, což umožňuje přirozené a hladké řízení. Zadokolky nabízejí větší škálu možností ovládání v zatáčce a jsou vyhledávány náročnými řidiči. Často jsou však démonizovány jako nevhodné pro běžné řidiče kvůli přetáčivosti a náročnosti jízdy v zimě, což však nemusí být vždy pravda.
Pohon všech kol (AWD/4WD)
Pohon všech kol (AWD, 4WD) je stále dostupnější a běžnější. Jeho potřeba je však diskutabilní pro běžného uživatele na běžných silnicích, zejména s ohledem na mírnější zimy. Systémy 4x4 zvyšují spotřebu paliva a hmotnost vozidla. Výhodou je však výrazně lepší trakce a ovladatelnost za všech podmínek. Existují různé varianty:
- Přiřaditelný pohon všech kol: Funguje na principu viskózních nebo lamelových spojek a elektroniky, která připojuje druhou nápravu pouze v případě potřeby. Dnešní systémy jsou výrazně pokročilejší než starší generace a pro běžného uživatele představují dostačující volbu.
- Stálý pohon všech kol: Všechna kola jsou poháněna neustále prostřednictvím mezinápravového diferenciálu. Tento systém nabízí vynikající trakční schopnosti a je často používán u sportovních aut. Nevýhodou je vyšší hmotnost, cena a spotřeba.
Převodovky: Manuální vs. Automatická
Převodovka slouží k přenosu otáček motoru na otáčky kola. Z uživatelského hlediska je klíčovým rozhodnutím volba mezi manuální a automatickou převodovkou.
Manuální převodovka
Dnes se v osobních automobilech setkáme výhradně se synchronizovanými manuálními převodovkami, typicky s pěti nebo šesti rychlostními stupni. V Evropě si manuál stále drží výraznou převahu, zejména v městských a kompaktních vozech. Hlavní výhodou manuální převodovky je její odolnost a spolehlivost, která se často rovná životnosti celého automobilu a nevyžaduje zvláštní péči. Nevýhodou je nutnost obsluhy, což může být pro některé řidiče obtěžující.
Při volbě manuální převodovky je důležité zvážit délku převodů. Dlouhé převody jsou žádoucí pro klidnou jízdu po dálnici, snižují otáčky motoru a tím i spotřebu a hluk. Moderní auta často disponují dlouhými, někdy až zbytečně dlouhými převodovkami.
Automatická převodovka
Automatické převodovky se v Evropě prosazují pomaleji, ale pro běžného řidiče jsou často vhodnější a pohodlnější. Současné automaty řadí rychleji a jemněji než většina řidičů a pryč jsou doby, kdy byly synonymem pro pomalou skříňku s vysokou spotřebou. Moderní dvouspojkové převodovky mohou mít dokonce nižší normovanou spotřebu než manuální ekvivalenty a zrychlují akceleraci.
Typy automatických převodovek:
- Klasický automat s hydrodynamickým měničem (HDM): Nejrozšířenější typ, vyznačuje se jemnou změnou převodových stupňů a je považován za nejkomfortnější. Nevýhodou je nižší rychlost řazení oproti sportovním variantám a vyšší ztráty výkonu.
- Dvouspojková převodovka: Kombinuje dvě manuální, elektronicky ovládané převodovky s vlastními spojkami. Umožňuje velmi rychlé řazení. Nevýhodou může být nižší komfort při popojíždění v kolonách.
- Variátor (CVT): Nabízí plynule měnitelný převod s nekonečným počtem převodových poměrů. Teoreticky zajišťuje ideální výkon i ekonomiku jízdy, v praxi však nemusí dosahovat nižší spotřeby. Monotónní zvuk při akceleraci může být obtěžující.
- Robotická převodovka: Jedná se o manuální převodovku s elektronicky řízenou změnou stupňů a spojkou. Často trpí pomalým, uskákaným a nekomfortním chováním.
Nevýhodou automatů jsou jednoznačně vyšší servisní nároky a v případě ojetého vozu vyšší pravděpodobnost poruchy. Citlivost na zacházení je také vyšší.