Promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla: souvislosti s § 635 odst. 2 OZ

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 25 Cdo 1976/2019-182, analyzuje promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti, zejména vztah mezi § 626 OZ a § 635 odst. 2 OZ. Cílem článku je vyložit skutečný smysl a účel pravidla obsaženého v § 635 odst. 2 OZ, dle kterého se právo na pojistné plnění promlčí nejpozději v okamžiku, kdy se promlčí právo na náhradu újmy, na kterou se pojištění vztahuje, a porovnat ho s tehdejším i současným výkladem odborné veřejnosti. Text vyjadřuje názory autora.

Trojúhelníkový vztah v pojištění odpovědnosti a jeho dopady na promlčení

V pojištění odpovědnosti je typický trojúhelský vztah mezi pojistitelem, pojistníkem a poškozeným. Pojistník je osoba, která uzavírá pojistnou smlouvu a zavazuje se platit pojistné; pojistitělem je osoba, která má povinnost poskytnout pojistné plnění v případě pojistné události kryté pojištěním; pojištěným je osoba, na jejíž odpovědnost se pojištění vztahuje.

Pojistník nemusí být vždy totožný s pojištěným. V případě pojištění odpovědnosti bývá pojištěný oprávněnou stranou k náhradě škody vůči poškozenému. Pojistitel tedy nekoná přímým způsobem vztah mezi škůdcem a poškozeným, nýbrž nahradí škodu pojištěnému, který je povinen nahradit škodu poškozenému.

Poškozený může uplatnit nárok buď proti škůdci (náhrada újmy), nebo přímo vůči pojistiteli, je-li to stanoveno zákonem či smlouvou. V modelovém dopravním příkladu může být pojištěný A povinen nahradit újmu poškozenému B; B však může uplatnit přímý nárok na pojistné plnění vůči pojišťovně C, pokud to vyplývá z právní úpravy.

V některých situacích má poškozený přímý nárok na pojistné plnění, pokud mu jej výslovně připouští zákon nebo smlouva. Nárok na pojistné plnění tedy může být řízen prostřednictvím přímého nároku vůči pojišťovně a následně promlčovat podle § 626 OZ, a nikoli výhradně podle subjektivní promlčecí lhůty pro náhradu škody.

Promlčecí lhůty: obecný rámec a speciální pravidlo § 635 odst. 2 OZ

Obecná subjektivní promlčecí lhůta pro náhradu škody je 3 roky a počíná v závislosti na tom, kdy lze vědět o škodě a o osobě povinné k náhradě (§ 620 OZ). Objektivní promlčecí lhůta pro náhradu škody činí 10 let (§ 636 OZ). U práva na pojistné plnění stojí počátek lhůty na základě § 626 OZ: lhůta začíná běžet po uplynutí jednoho roku od pojistné události. Důležité je však ustanovení § 635 odst. 2 OZ, které spojuje konec lhůty pro náhradu škody s koncem lhůty pro právo na pojistné plnění.

Konkrétně: právo na pojistné plnění se promlčí nejpozději v okamžiku, kdy se promlčí právo na náhradu újmy, na kterou se pojištění vztahuje (tj. podle § 636 odst. 1) - to znamená, že i když se právo na náhradu škody může promlčet delší dobu, právo na pojistné plnění nemá delší pevnou lhůtu než právo na náhradu škody.

Podle vyjádření Nejvyššího soudu z roku 2019 je u práva na pojistné plnění nutno aplikovat kombinaci obecných pravidel pro pojistné plnění a promlčení náhrady škody, s důrazem na akcesorickou povahu závazku pojištění odpovědnosti. To znamená, že konec práva na pojistné plnění je úzce spjat s koncem práva na náhradu újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

Praktické implikace promlčecího počátku

Pojištěný (poškozený) má obecně právo na promlčení dvou různých nároků: nároku na náhradu újmy a nároku na pojistné plnění. Promlčecí lhůty mohou začínat různě v závislosti na tom, zda šetření pojistné události bylo zahájeno, a zda je identifikován škůdce. Pokud škůdce není znám, může to ovlivnit začátek subjektivní promlčecí lhůty a vést k delším časovým rámcům.

Nejvyšší soud k tomu dodává, že pojistné plnění z garančního fondu (Česká kancelář pojistitelů) se promlčuje ve tříleté lhůtě počínající běžet rokem od pojistné události; tato lhůta končí nejpozději podle promlčení práva na náhradu újmy proti škůdci. Pokud není znám přímý škůdce, lhůta může skončit až po čtyřech letech od vzniku újmy.

V rozhodnutích se zdůrazňuje, že počátky běhu lhůt se různí: pro právo na pojistné plnění (§ 626 OZ) jde o objektivní lhůtu, zatímco pro právo na náhradu škody (§ 619, § 620 OZ) jde o lhůtu subjektivní. Důležité je, že obě lhůty mohou začít i skončit nezávisle na sobě, a nárok by měl být uplatněn během období, kdy „běží“ obě lhůty.

Praktické dopady a konkrétní interpretace v rozhodovací praxi

Podle rozsudků Nejvyššího soudu (včetně rozhodnutí z roku 2019 a 2020) platí, že pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu. To znamená, že promlčecí pravidla se aplikují tak, aby nebylo možné vymáhat pojistné plnění, když nárok na náhradu škody již zanikl.

Diskuse zahrnuje i to, zda lze aplikovat § 626 OZ na práva na pojistné plnění vždy, či jen v některých specifických případech (např. když poškozený uplatňuje přímý nárok na pojistné plnění). Vázanost výkladu na účel § 635 odst. 2 OZ vede k názoru, že pravidlo má zajistit sjednocení konce promlčecí lhůty a chránit jak poškozeného, tak pojistitele.

Relevantní závěry z judikatury a jejich praktické využití

• Promlčecí lhůta pro právo na pojistné plnění bývá 3 roky (počátek po uplynutí roku od pojistné události) podle § 626 OZ, s možným koncem nejpozději podle § 635 odst. 2 OZ (pro náhradu újmy).
• V případě nezjištěného škůdce může být lhůta prodloužena (4 roky) do vzniku nároku na náhradu škody proti škůdci.
• Pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu: právo na pojistné plnění se promlčí, pokud právní nárok na náhradu újmy je promlčen.
• Pojišťovna může mít právo na náhradu toho, co za pojištěného škůdce plnila (postižní právo) podle § 2820 OZ nebo § 10 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to v rámci promlčení podle § 626 OZ.
• V některých případech může mít poškozený přímý nárok na pojistné plnění vůči pojišťovně škůdce (pokud to stanoví zákon či smlouva).

Části rozhodnutí a praktické shrnutí pro praxi

Podle závěrů Nejvyššího soudu: právní názor, že § 635 odst. 2 OZ je aplikovatelný jen na desetiletou objektivní promlčecí lhůtu, je nesprávný. § 635 odst. 2 spojuje konec lhůty pro náhradu újmy s koncem lhůty pro pojistné plnění; lhůty nejsou spojeny pouze s tradičními výpočty a termíny.

V kontextu případů se uvádí, že počátky promlčecí lhůty mohou nastat v závislosti na tom, zda a kdy poškozený získá informace o škodě a o škůdci, což vyžaduje konkrétní posouzení v jednotlivých sporech.

V případě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je důležité určit pojistnou událost podle obecné definice v § 2758 OZ: nahodilá událost krytá pojištěním. Pojem pojistné události zahrnuje nejen protiprávní jednání, ale i vznik škody samotné.

Občanský zákoník stanoví, že právo na pojistné plnění se promlčí podle obecné promlčecí lhůty a 1 rok od pojistné události; zároveň se může uplatnit i subjektivní lhůta pro náhradu škody. Smyslem § 635 odst. 2 OZ je sjednotit konce lhůt a zabránit promlčení pojistného plnění dříve, než by bylo napadáno právo na náhradu újmy.

V závěrech je zdůrazněno, že akcesorická povaha závazku pojištění odpovědnosti vyžaduje pečlivé sledování počátku běhu lhůt a jejich vzájemného působení v konkrétních sporech, zvláště pokud šetření pojistné události trvalo déle či nebylo možné identifikovat škůdce.

tags: #pojisteni #odpovednosti #z #provozu #vozidla #promlceni