Správní trestání: hodnocení závažnosti přestupku řidiče při ukládání trestu provozovateli vozidla. Při ukládání správního trestu provozovateli vozidla za přestupek podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, správní orgán přihlíží i k individuální závažnosti konkrétního přestupku, vyplývající ze způsobu a okolností jeho spáchání či jeho dopadů.
Závažnost porušení povinnosti podle § 10 odst. 3 citovaného zákona ovlivňuje i to, v jaké míře nebyly řidičem vozidla dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2023, čj. 8 As 79/2022-30). Automatizované silniční rychloměry na různých místech ve Zlíně postupně čtyřikrát změřily rychlost vozidla žalobkyně v případech, kdy překročilo nejvyšší povolenou rychlost. Magistrát města Zlín zahájil řízení o přestupku s žalobkyní coby provozovatelkou vozidla, jelikož se nepodařilo zjistit totožnost řidiče. Proti příkazu však žalobkyně podala včasný odpor. Magistrát proto pokračoval v řízení. Dne 7. 5. 2020 vydal rozhodnutí, kterým shledal žalobkyni vinnou ve spáchání čtyř přestupků podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu.
Zásadní role provozovatele a jeho odpovědnost
Jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 odst. 3 tohoto zákona nezajistila, aby při užívání vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu. Krajský soud v Brně mu vyhověl a rozsudkem ze dne 30. 3. 2022 zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí magistrátu. Dospěl - mimo jiné - k závěru, že magistrát pochybil, pokud hodnotil závažnost přestupku optikou sankcí pro případně zjištěného konkrétního řidiče a s ohledem na místo jejich spáchání. Tím spolu s žalovaným obešel institut odpovědnosti provozovatele vozidla. Ta je vůči odpovědnosti řidiče sekundární a také objektivní. Vzniká tedy ve vazbě na porušení dopravních předpisů řidičem vozidla daného provozovatele a na závažnost přestupku nemá vliv, v jaké míře řidič dopravní předpisy v konkrétním případě porušil.
Žalovaný napadl rozsudek kasační stížností, v níž rozporoval závěr, že na závažnost přestupku provozovatele vozidla nemá vliv, v jaké míře řidič dopravní předpisy v konkrétním případě porušil. Při ukládání správního trestu za přestupek provozovatele se plně uplatní správní uvážení, a to včetně povahy a závažnosti přestupku. Podstatnou objektivní okolností nutně ovlivňující závažnost přestupku provozovatele vozidla a tím i uložený správní trest je právě i míra překročení nejvyšší dovolené rychlosti a místo, kde k němu došlo. Konkrétní popis těchto skutkových okolností je rovněž součástí skutkové věty výroku o vině provozovatele vozidla. Logicky tedy i při uložení správního trestu provozovateli vozidla hraje roli okolnost, v jaké míře byly povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu porušeny. (…)
Rozhodující judikatura a významná zjištění
Podle § 10 odst. 1 a § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu. Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více; nebo méně, jak stanoví § 125c odst. 1 písm. f). Nejvyšší správní soud uvedl, že míra porušení pravidel silničního provozu řidičem vozidla může hrát roli při ukládání správního trestu provozovateli vozidla (AXIMA rozsudek, 20. 1. 2021). Zároveň uvedl, že není možné hovořit o závažnosti přestupku isolovaně, neboť je třeba posoudit i okolnosti spáchání přestupku řidičem a dopad na bezpečnost provozu (AXIMA, 2021; shrnutí v rozsudku NSS 2024).
Z pohledu praktických důsledků je klíčové, že správní orgány mohou při správním uvážení zohledňovat i polohu, vytíženost či frekvenci provozu na místě dopadu, a že míra překročení rychlosti u řidiče může ovlivnit výši sankce uložené provozovateli, i když samotný řidič nebyl identifikován. Zákonodárce tedy nastavil spojení mezi typovou mírou přestupku řidiče a odpovědností provozovatele, aby bylo zajištěno preventivní a integrální řešení porušení pravidel silničního provozu.
Praktické důsledky pro prokazování a obhajobu
Pokud provozovatel vozidla odmítne uvést totožnost řidiče na výzvu správního orgánu a odvolává se na osobu blízkou, zákon připouští subsidiárně odpovědnost provozovatele, avšak bez nutnosti identifikace řidiče, a to s nutností zvážit náležité kroky k zjištění pachatele. Uložené pokuty mohou být v rozmezí 7 000 až 25 000 Kč, a rozhodnutí může být zpochybněno kasační stížností. Soudy zdůrazňují, že samotná existence osoby blízké nevede automaticky k osvobození provozovatele; rozhodující je, zda a jak byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu.
Důležitým rysem je, že ustanovení o objektivní odpovědnosti provozovatele neznamená trestní odpovědnost fyzické osoby - její znaky a zavinění se posuzují v řízení o řidiči, nikoliv ve řízení o provozovateli. V praxi to znamená, že správní orgány musejí učinit nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a v některých případech řízení pokračuje proti provozovateli i bez identifikace řidiče.
Krátká poznámka k pojmu osoba blízká
Osoba blízká je obecně definována jako rodinný příslušník či osoba v poměru blízkém nebo obdobném, u níž by újmu utrpěl někdo z blízkých. V rámci silničního provozu tato konstrukce často slouží k identifikaci toho, kdo užíval vozidlo, pokud není možné identifikovat řidiče v době spáchání přestupku. Soudy však upozorňují, že definice osoby blízké se může lišit dle oblasti práva a konkrétních okolností, a sama existence osoby blízké nemusí vždy stačit k osvobození provozovatele.
Pokud má provozovatel pochybnosti o identitě řidiče a vyhne se sdělení totožnosti, může to vést k odkládání věci a pokračování v řízení na základě §125f odst. 1, i když nebyla identifikována osoba, která vozidlo použila. V praxi to znamená, že liberační důvody podle §125f odst.3 a §125g mohou ovlivnit průběh řízení a výši pokuty.
Závěrem lze říci, že hodnocení závažnosti přestupku při ukládání správního trestu provozovateli je komplexní proces, který vyžaduje posouzení míry porušení řidiče, okolností spáchání a dopadů na bezpečnost a plynulost provozu. Individuální okolnosti konkrétního přestupku a míra překročení rychlosti mají význam pro určení výše pokuty a pro to, zda je vhodné použít i další opatření, jako jsou body do bodového hodnocení či zákazy činnosti, a jaké prostředky zvolit k zajištění dodržování pravidel v budoucnu.
V kontextu pojmu „osoba blízká“ je třeba vždy posuzovat, zda existuje skutečná možnost identifikace řidiče a zda uvedení totožnosti osob blízkých vede ke spravedlivému a účinnému postihu, který zároveň nepřekračuje rámec stanovený zákonem a ústavou. Při řešení konkrétních případů se tak vyvažuje zapojení objektivní odpovědnosti provozovatele s potřebou identifikovat řidiče a přiměřenou mírou sankcionovat protiprávní jednání, aby bylo zajištěno bezpečí na pozemních komunikacích.