Když na vás Jimny pohlédne svým roztomilým kukučem, není ani třeba klást onu známou otázku „Chcete mě?“. Tehle roztomilej kříženeček je totiž moc hodnej, má rád projížďky po lese, ale umí se chovat i ve městě, hodí se k dětem i na práci, moc toho nespapá a vejde se skoro všude. Toho prostě chcete, o tom není sporu. Ale zaprvé není všechno jen a jen růžové, a pak je tu ještě jedna zásadní otázka: Automat, nebo manuál?
Čtvrtá generace Suzuki Jimny na sebe nechala čekat. Třetí generace se totiž nevyráběla sedm osm let, což je v automotive standardní životní cyklus, a dokonce i dvojnásobek této doby jí byl málo. Z výrobních linek totiž sjížděla rovných dvacet let. Design je sice zcela subjektivní kategorie, ale pokud se auto líbí teenagerům i seniorům, lesníkovi v maskáčích s mozoly na rukou i korporátní manažerce marketingu sociálních sítí v kostýmku a na jehlách, je celkem nasnadě, že tady se něco (objektivně) povedlo. Jimny je sice stále především utilitární, ale v jeho vzhledu se povedlo zkombinovat prvky odkazující na předchozí generace do šarmantního celku.
Tak šarmantního, že jej houfně objednávají i lidé, jejichž nejbližším životním setkáním s těžkým terénem jsou retardéry v Pařížské a občasné trefení obrubníku u nákupního centra. A klidně přitom mávnou rukou nad neduhy, které nutně vyplývají z koncepce, protože se jim tohle autíčko prostě tak moc líbí. Jimny má sice veskrze moderní retro design, jakmile ale odloupnete povrchovou slupku, narazíte na povědomá řešení. To mimochodem opravdu jde - rámový off-road lze „rozloupnout napůl“, na rolling- chassis s motorem a karoserii s interiérem.
Na pohled není žebřinový rám nijak zásadně odlišný od konstrukce, kterou uvidíte pod karoserií třetí generace, například když se tato v prach obrátí. Skoro se nabízí otřepané klišé o automobilovém pravěku, avšak jsou zde minimálně tři „ale“. Zaprvé: toto uspořádání prostě v terénu funguje nejlépe. Zadruhé: jakkoli to tak možná úplně nevypadá, mohutně se inovovalo. A konečně zatřetí: je až neuvěřitelné, jak skvěle se Suzuki podařilo tuto v principu archaickou konstrukci přenést do 21. století, naladit a zkultivovat.
Rám sice vypadá hodně podobně, ale byl výrazně vylepšen, dostal navíc dvě příčné a X výztuhu i přepracované uchycení karoserie. Na palubu se nastěhovala také celá řada moderních systémů, které částečně vyžaduje legislativa. Standardem obou výbav tak je třeba tempomat s omezovačem, pre-crash systém a držení v jízdním pruhu, vyšší výbava přihodí mimo jiné automatickou klimatizaci, LED světla či dotykový infotainment se smartphone konektivitou. Infotainment je v podstatě docela dobrý, rozhodně je přehledný, celkem intuitivně se ovládá, ale nijak nekomunikuje s autem (s výjimkou interakce s ovladači na volantu).
Ostatně podobný příběh je to i třeba s monitoringem jízdy v pruzích. Ten je pasivní, zaklepe vám volantem a zapípá, ale aktivně se držet v pruhu neumí. Jde ale vypnout a zůstane vypnutý i nadále, tedy i při dalších jízdách. Vypínání start-stopu řešit nemusíte, Jimny ho bez rozdílu zvolené převodovky prostě nemá.
Již ve městě se ukazuje, jak velice pečlivě vývojáři Suzuki naladili mechaniku malého Jimny. Jezdit po městě rámovým off-roadem s tuhými nápravami nezřídka vyžaduje značnou míru sebezapření, a pokud je navíc lehoučký a má krátký rozvor, dá se očekávat zcela fenomenální diskomfort. Jimny váží 1165 kg (automat je o 20 kg těžší) s rozvorem pouhého dva a čtvrt metru. Problém? Podvozek nijak neposkakuje, s výmoly si poradí bez bouchání a otřesů karoserie, z kočičích hlav udělá s trochou nadsázky plyšový koberec.
Je opravdu až s podivem, jak se konstruktérům podařilo sladit tlumiče s pružinami a uchycením karoserie v rámu, že ani masivní neodpružené hmoty u takto lehkého auta nedělají nezdoby. Ve městě zkrátka Jimny umí dokonale zapřít, že je primárně konstruován pro úplně jiný účel, a navíc nabídne celou plejádu výhod. Například je z něj skvěle vidět všemi směry a vždy přesně víte, kde končí a začíná droboučká hranatá karoserie. Proto zas až tak moc nevadí, že se v Suzuki rozhodli ušetřit a nenamontovali parkovací senzory - ty zadní se mimochodem dají dokoupit z rozsáhlé nabídky příslušenství.
Skvěle se z něj také vystupuje a nastupuje, dveře jsou rozměrné, sklo takřka kolmé, a tak nikde nic nepřekáží. Prostě přijdete k autu, vezmete za kliku a pokračujete ještě dva kroky, dokud nesedíte za volantem. Radost kazí jen nastupování do druhé řady, jelikož i tady se šetřilo a přední sedačky tak nemají aretaci - po každém sklopení je musíte znova nastavit podélně i sklonem opěradla. Abychom si rozuměli - sedačky má samozřejmě čtyři a jakkoli to tak zvenku rozhodně nevypadá, dokonce se do něj díky vysoké střeše a evidentní snaze neprobendit ani milimetr využitelného prostoru čtyři dospělí vejdou.
Ale v takové konfiguraci je kufr méně než skromný. Nabízí pouhých 85 litrů a byť si lze maličko pomoci polohováním zadních opěradel, o zavazadlovém prostoru v pravém slova smyslu se dá začít mluvit až ve chvíli, kdy sklopíte jedno zadní opěradlo a získáte tak prostor vhodný i pro něco jiného než tašku s notebookem a nákup na jednu večeři. Opěradlo je sklopné do roviny s podlážkou kufru a ze zadní strany pokryté odolným plastem. Nižší výbava nemá v kufru box vyrovnávající podlahu (lze dokoupit), vyšší ano. To ovšem také znamená, že kufr s ním nemá nákladovou hranu a věci do něj naložené mají při otevření nemilou tendenci vypadávat.
A ke dveřím směřuje i poslední výtka pro městský provoz. Otevírají se, kvůli vnějšímu uchycení rezervy i tradici, do boku. A Suzuki je japonské, takže panty jsou vpravo. Při parkování podélně se tedy otvírají „do silnice“, ale alespoň je to z místa řidiče blíže. Nevýhodou je poněkud přehnaně akční plynová vzpěra, která pomáhá při manipulaci rozměrnými s dveřmi. Jsou to drobné detaily, ale zmínit se musí už proto, že jinak je Jimny ve městě naprosto úžasný a dělá jen a jen radost - navíc se na Jimnyho všichni usmívají a všude jej pustí.
Agilní patnáctistovka je v nižších otáčkách kultivovaná a tichá, velice živě reaguje na plyn a je potěšení s ní jezdit. Bez ohledu na zvolenou převodovku. Pětistupňový manuál s delší pákou i drahami je přesný s krásně mechanickým feelingem, precizně definovanou kulisou a delšími drahami. Automat s hydrodynamickým měničem je také starosvětský. Ostatně kdy jste naposledy viděli v novém autě čtyřkvalt? Umí však řadit rychle, nenechává zbytečně klouzat měnič a je jemný, s autem při řazení ani podřazování necuká. Pokud byste uvažovali o hranatém Suzuki jako městské stylovce a nechce se vám řadit, není vesměs proč automat zavrhovat, jakkoli nemá proti nejmodernějším souputníkům ani polovinu rychlostních stupňů.
Jimny není rychlý. Na to je třeba při plánování delších cest myslet. Jinak nepředstavuje cestování ani na delší vzdálenosti žádný větší problém. Za volant a pod vysokou střechu se pohodlně pohodlně poskládá i řidič s výškou přes 190 cm, podvozek je i na okresních silnicích kultivovaný, stereo hraje slušně a vyhřívané sedačky jsou výkonné. Na okreskách lze bez problému udržovat solidní cestovní tempo a byť je to při pohledu na roztomilou krabičku nezdáné, celkem rychle můžete zapomenout, jak malinké autíčko řídíte a co za techniku se skrývá pod líbivými panely karoserie.
Jimny má poměrně krátké převody, zvolené kompromisně tak, aby relativně skromných 102 koní a 130 N.m zvládlo co nejširší rozsah úkolů. První skutečným omezením je tak dálnice. I zde samozřejmě lze udržovat konstantních 130 km/h, ale moc příjemné to není. S manuální převodovkou točí Jimny v tachometrových 130 km/h cca 4050 otáček. Čtyřstupňový automat má sice o kvalt méně, ale kompletně jiné zpřevodování, takže si v téže rychlosti vystačí se zhruba 3900 otáčkami. Pro zdolávání větších vzdáleností je lepší manuální převodovka. Jeden stupeň navíc je při skromném výkonu docela znát, automat navíc počítá primárně s využitím v terénu, takže pokud jedete do kopce, drží ve většině případů nižší stupeň a vyšší otáčky, než by bylo nutné.
A navíc páka manuálu je ukotvena v podlaze, zatímco pod volič automatu byla vestavěna plastová nástavba. Mimoměstské cestování zpříjemňují výkonná LED světla, zvláště dálková skoro dělají z noci den, což je na silnici příjemné a v terénu takřka nezbytné. Tuto hlášku off-roaďáci s oblibou používají. A mají pravdu. Toto je zkrátka životní jistota, stejně jako že Země je kulatá a voda teče dolů. Při dovádění v terénu zkrátka dříve nebo později zůstanete někde viset. S Jimnym to bude spíš později, takže se hezky projdete.
Ale vezměme to popořadě. Lehký terén není pro Jimny žádnou výzvou. Po polní cestě, kde byste s konfekčním SUV jeli rychlostí svižného běhu a báli se na každém výmolu, můžete (dle očekávání) s Jimnym klidně hopkat přes kaluže násobně vyššími rychlostmi. Ve středně těžkém terénu je také jako doma, křížení náprav je obdivuhodné a systém BLSD suplující uzávěrky přibrzďováním kol funguje na výbornou. Při jízdě terénem v kabině nikde nic ani nevrzne, což potvrzuje dojem výrobní kvality, který Jimny budí - navzdory takřka výhradně tvrdým plastům v interiéru.
V těžším terénu se už začíná lámat chleba. Tam už si všimnete, že elektronické šidítko místo uzávěrek má lehké zpoždění, které vás může stát cenných pár centimetrů a trochu té setrvačnosti. Na druhou stranu právě hybnost je přítelem. Pokud to vypadá, že dál už to nepůjde, vždy je zde možnost polknout pilulku odvahy a prostě se rozjet - máte solidní možnost, že s nájezdovými úhly 37° vpředu, 49° vzadu a přejezdovým úhlem 28°nikde ničím netřísknete a pasáž prostě přehopkáte. Pokud je cesta rozoraná po kolena hlubokými brázdami od bojujícího Lakatoše, nebo na ní zůstane viset nazvedaný Patrol, můžete to zkusit jinudy.
Jimny má v terénu totiž tu výhodu/nevýhodu, že je maličký. Díky kompaktním rozměrům se prosmýkne i tam, kam se jiný off-road nedostane, typicky lesem mezi stromy, podél hluboké strouhy, mezi balvany. To mu zjednodušuje život. Avšak na sériových pneumatikách a bez navijáku riskujete, že se hezky projdete na čerstvém vzduchu. Uzoučkou strží nebo po rozpadlém mostku se za vámi dostane maximálně tak účelově postavený rock-crawler. I tak je ale obdivuhodné, co Jimny na sériových pneumatikách v terénu zvládne… dokud samozřejmě nepřijde na bahno. Tam okamžitě končí jak pneumatiky, tak začne mít problémy BLSD.
Automatická převodovka je k dispozici výhradně s vyšší výbavou Elegance. Chcete-li utilitárnější Premium, v níž však nechybí z hlediska užitné hodnoty nic podstatného, volba je jasná. U vyšší výbavy zaplatíte za automat 28.000 Kč navíc. Suzuki udává pro manuál spotřebu ve městě 7,7 l/100 km, mimo město 6,2 l a v průměru 6,8 l/100 km. Nám palubní počítač v testu ukazoval ve všech režimech kupodivu méně. Ve městě 6,8 litru, mimo něj 5,5 l/100 km a v kombinaci 6,2. Změřili jsme i dálniční spotřebu, která činila 7,9 l/100 km. Automat si papírově nárokuje více (město - mimo - průměr): 8,4 - 6,9 - 7,5 l/100 km. Pokud se vám Jimny líbí a váháte, zda zvolit automat, nebo manuál, bude záležet na primárním použití. Chcete-li minimum kompromisů v každé situaci, bude patrně lepší manuální skříň. Má-li malé Suzuki hrát roli městské stylovce, záleží opravdu jen na vašem vkusu.
Pro každodenní použití v lehkém a středním terénu je automat pohodlnější a nehrozí, že omylem připálíte spojku. Jimny je zkrátka jediný svého druhu - maličký mrštný plnohodnotný off-road nikdo jiný nenabízí. Fascinující na něm je, jak úžasně je odladěný a kultivovaný i mimo své primární rejdiště. Ano, má interiér z tvrdých plastů, ale s krásně retro designem a promyšlenou ergonomií. Jistě, když do něj nastupujete, tak se celý komicky houpe, v kabině je naprosté minimum odkládacích prostor a pokud něco odložíte do plochých kapsiček ve dveřích, nejspíš už to nikdy nevytáhnete o jejich ostrou hranu si poškrábete ruku. Nad všemi těmito drobnostmi - z nichž většina má navíc praktické opodstatnění - nejen mávnete rukou, ale zcela upřímně vám budou úplně jedno. Jimny je úžasné auto a kdyby se v bodovém hodnocení zohledňovaly výhradně emoce a radost, dostal by z fleku 11 z 10.
Řada objektivních plusů je dlouhá. I věci, které vypadají jako lenost konstruktérů nebo rezignace na inovování, jsou zhusta záměrem - jakkoli někde se šetřilo nemístně, třeba drátky k vyhřívání zadního okna by opravdu mohl krýt kus plastu, jelikož kdo vozí v kufru psa, nejspíš dost rychle o možnost výhřevu přijde, pro zvířenu jsou lákavé až dost. Ale vem to čert. Snad ještě delší je totiž zástup emocionálních a iracionálních kladů. A ty jsou také zásadní. Nejspíš dokonce ještě zásadnější. Suzuki kromě tradiční skupiny zákazníků oslovilo i nemalou skupinu nových obdivovatelů z řad obyvatel městské džungle, kterým primárně učaroval roztomilý design. A jelikož výrobní kapacity linky v prefektuře Shizuoka nejsou nafukovací, je Jimny velice nedostatkovým zbožím.
Jimny je sice lehoučký a patnáctistovku pod kapotou nelze nazvat „výkonnou motorizací“, nicméně odpory v rozvodovkách a s aerodynamika cihly vržené na plocho si vybírají svoji daň. Konkrétně v podobě emisí CO2 v rozmezí 178 - 198 g/km. To sice není ani vzdáleně nic tragického. Kolem a kolem to znamená, že pokud přijdete do showroomu, dodací lhůta může být 18 měsíců, ale klidně také dva roky. Pokud tedy Jimny chcete, zavzpomínejte na doby Mototechny a jděte se šmahem zapsat do pořadníku. Ostatně podobná situace není výjimkou ani u mnoha dalších značek a modelů. Doufejme, že i čtvrtá generace vydrží ve výrobě opět dobrých dvacet let. Že se Suzuki podaří udržet na světě roztomilý nestárnoucí vozíček s nepřímovstřikovým motorem a odolným podvozkem.
Auto, pro jehož šasi je hopsání po rozmlácených ulicích a přes retardéry jen rozcvička, kterou klidně zvládne provozovat bez újmy a nákladů na kompletní repas dlouhá léta. Jehož motor je stavěn na provoz typu studený start, stoupání do lesa na plný plyn, stání, studený start, a tak stále dokola, takže nemá jediný důvod, aby jej zabil městský provoz a karbonové úsady z něj. Auto, které je sice stylové, ale nikoli samoúčelné. Auto funkční a krásné… navíc za sympatickou cenovku.
Technické údaje vozidla - shrnutí výchozích parametrů: Hnací soustava K15B 1,5 l benzín, šestnáctiventil, výkon 75 kW/6000 min-1, točivý moment 130 N.m/4000 min-1, pětistupňová manuální převodovka (případně čtyřstupňový automat s hydrodynamickým měničem), redukce s poměrem 2,002, pohon zadních kol s možností zapnutí předního náhonu do rychlosti až 100 km/h, rozvor 2250 mm, rozměry a hmotnost odpovídající lehkému off-road.
Závěr technických prohlídek a praktických doporučení
- Pro městský provoz je výběr mezi automatem a manuálem otázkou vkusu: automat usnadní provoz a vyhne se opotřebení spojky, ale má delší dobu záběru a menší agilitu v terénu.
- Pro delší cesty a terénní využití s důrazem na kontrolu je lepší manuál s kratšími přenosovými poměry.
- Spotřeba podle oficiálních údajů i reálných testů se liší v několika desetinách litru na 100 km v závislosti na režimu a převodovce.
- CO2 emise v rozmezí 178-198 g/km patří k vyšším v rámci značky, ale pro zábavné a kompaktní auto to bývá přijatelné pro řadu zákazníků; dodací lhůty bývají dlouhé.