Přídavné převody jsou převodná ústrojí, doplňující převodovku za určitým účelem. Mohou být vestavěny přímo v zvodovce, nebo tvoří zvláštní přídavnou převodovku ( redukční, rozdělovací apod. ). Tato převodná ústrojí doplňují převodovku automobilu a mají za úkol zvětšit její rozsah a více odstupňovat její převodné stupně. Redukční převod je přídavný převod s převodovým poměrem do pomala, tj. větším než 1 : 1. Redukční převod je zpravidla dvojstupňový. Tím se z pětistupňové převodovky automobilu stává desetistupňová. Redukční převod se zařazuje při jízdě za ztížených podmínek, např. v terénu ve velkých stoupáních. Rychloběh je přídavný převod s převodovým poměrem do rychla, tj. menším než 1 : 1. Jeho zařazením se při stejné rychlosti automobilu sníží otáčky motoru o 20 až 25 %. Jeho výhody se projeví při dlouhých cestách především na dálnicích, snižuje se spotřeba paliva a hlučnost motoru. Rychloběh je zpravidla součástí převodovky a zařazuje se jako samostatný převodový stupeň (pátý, popř. Na obrázku je znázorněna mechanická převodovka Praga 10P80 pro nákladní automobily, která má deset stupňů pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad. Byla používána ve vozidlech LIAZ. Skládá se ze základní pětistupňové převodovky doplněné přídavnou dvoustupňovou převodovkou, tzv. rychloběhem, který půlí rozsah mezi jednotlivými rychlostními stupni základní převodovky. Převodovka je předlohového typu. Všechna ozubená kola, kromě prvního rychlostního stupně a zpátečky, mají ozubení se šikmými zuby. Řazení jednotlivých rychlostních stupňů se provádí přesuvnými zubovými spojkami s vnitřním ozubením. Všechny hřídele v převodovce jsou uloženy na valivých ložiskách. Rovněž tak jednotlivá kola jsou uložena na jehlových válečcích v kleci. Řazení rychloběhu se provádí tlakovým vzduchem a jeho vyřazení provádí vratná pružina působící na druhou stranu pístů. Rozdělovací převodovka se používá u těžkých nákladních automobilů, které mají tři i čtyři hnací nápravy. K nim je pak třeba přivádět hnací moment, a proto kromě převodovky potřebují ještě rozdělovací převodovku. Volnoběžka přerušuje spojení motoru s hnacími koly, jestliže motorové vozidlo jede rychleji, než to odpovídá otáčkám motoru a zařazenému převodovému stupni. V tomto případě se vhodným způsobem využívá k pohonu automobilu jeho setrvačná síla bez vypínání spojky a přeřazení na neutrál. Rovněž se může při jízdě ze svahu dolů využít potenciální energie automobilu, která kromě sklonu svahu závisí na hmotnosti automobilu. Volnoběžka má i nevýhody. Montuje se za převodovku, a proto neumožňuje couvání při zařazeném zpětném chodu. Dále brání startování motoru roztlačováním vozidla a brzdění motorem při jízdě ze svahu. Proto musí mít závěr. Některé terénní automobily zahraniční výroby mají volnoběžku namontovanou v pohonu přední nápravy. Nejvíce používaná je válečková volnoběžka. Na hnacím hřídeli je jádro volnoběžky s vybráním pro válečky. Na hnaném hřídeli je věnec volnoběžky, který má válcovou vnitřní plochu. Při přenášení hnacího momentu od motoru se válečky vklíní mezi jádro a věnec volnoběžky a obě části mají stejné otáčky, které závisí přímo na otáčkách motoru a zařazeném převodovém stupni. Při snížení otáček motoru a stálé rychlosti automobilu začne věnec volně předbíhat jádro, protože válečky se odválí do vybrání v jádru a nebrání tomu, aby věnec měl vyšší otáčky než jádro. Úkolem převodovky v automobilu nebo motocyklu je přenášet výkon vytvořený motorem na kola. Různé převodové stupně v převodovce umožňují použití různého točivého momentu v závislosti na rychlosti jízdy vozidla. S vývojem první moderní manuální převodovky jsou spojena jména René Panharda a Émila Levassora. Svou třístupňovou převodovku předvedli v roce 1894 a jejich konstrukce je stále základem manuálních převodovek. Panhard a Levassor. Zdroj: commons.wikimedia.org. Počátkem 20. století většina automobilů používala nesynchronizovanou manuální převodovku založenou na principu Panhard-Levassor-Renault. V roce 1928 Cadillac představil synchronizovanou manuální převodovku. Převodovka je zařízení, které slouží ke změně počtu nebo smyslu otáček mezi vstupní a výstupní hřídelí. Převodovky v automobilech rozdělujeme podle způsobu změny stupňů na převodovce na automatické a manuální. Manuální pak rozdělujeme podle způsobu řazení na synchronizované a nesynchronizované. Historicky první byla manuální nesynchronizovaná, u které se řadí tzv. dvojím vyšlápnutím spojky. Při řazení na vyšší stupeň (kola se točí pomalu, motor rychle) je potřeba vyšlápnout spojku, vyřadit a pustit plynový pedál. Tím se zpomalí otáčky motoru a přiblíží se otáčkám kol (převodovky). Pak se znovu sešlápne spojka a zařadí se příslušný stupeň. Pouštěním spojky se začnou pohánět kola a je možné přidávat plyn. Při řazení na nižší stupeň se postupuje opačně. Automobilová převodovka. Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Oldřich Lebeda. Synchronizované manuální převodovky používají tzv. synchronizační kroužky. Při řazení se tlačí řadící vidlice na synchronizační kroužek a ten třením o kuželovou plochu na příslušném volně otočném ozubeném kole brzdí nebo urychluje toto kolo na stejnou úhlovou rychlost, jakou má výstupní hřídel. Automatická převodovka se čím dál častěji objevuje v našich vozech. Automatická převodovka | motor | servis | oleje | automatAutomatická převodovka se čím dál častěji objevuje v našich vozech. I když jsme v našich končinách na manuální převodovku zvyklí, tak co si budeme povídat, jízda s automatem je pohodlnější. Tak jak je to u automobilek zvykem, každá upřednostňuje jiný typ automatických převodovek. Klasická automatická převodovka, která se začala hojně používat už od 40. let minulého století v USA. Alfou a omegou klasického automatu je právě onen hydrodynamický měnič. Ačkoliv může tento název znít neuchopitelně a složitě, nejedná se o žádnou raketovou vědu. Měnič se sestává ze dvou hlavních dílů - z čerpadla a turbíny umístěných ve skříni s olejem. Čerpadlo je pevně spojeno s klikovou hřídelí motoru a jeho otáčení způsobuje, že se olej v měniči opírá do turbíny, která je pro změnu spojena se vstupní hřídelí převodovky. Moderní automatické převodovky klasické konstrukce se umí dokonale plynule rozjíždět, přitom už ale tolik nezvyšují spotřebu a nežerou motoru výkon. U některých typů také drasticky zrychlilo řazení, což způsobilo, že dokonce i výrobci mnoha sportovních aut přechází ke klasickým automatům. Oproti převodovce s měničem je dvouspojková převodovka novější technologií. U osobních aut se dvou spojky pořádně vyvinuly až v 80. letech letech a zajímavá je na nich kompaktnost, účinnost a rychlost řazení. Zcela zjednodušeně můžeme dvouspojkovou převodovku popsat jako dvě separátní převodovky mající společnou výstupní hřídel. Jedná se o dvě elektronicky ovládané spojky, přičemž jedna obsluhuje liché rychlosti a druhá sudé. Mírně horší je to při líném popojíždění po městě. Jelikož se jedná o elektronicky ovládanou spojku, jsou rozjezdy místy poněkud ucukané, což se projeví zejména při hodně pomalé jízdě či parkování. Důvod vzniku robotizované převodovky je jednoduchý - cena. Robotizovaná převodovka v podstatě automatem ani není. Jde o klasickou manuální převodovku osazenou elektromechanickým ovládáním řazení a spojky. Bohužel, s nízké ceně odpovídá i funkce převodovky. Jednoduše řečeno, elektronický mozek převodovky nemůže tušit, co se chystáte zrovna udělat, a tak většinu jízdy svádíte boj s logikou řazení. Často tady u velké řady převodovek trvá řazení až úmorně dlouho a nepříjemně často se stává, že začne převodovka řadit v nejmín vhodný okamžik, například v křižovatce, ze které potřebujete rychle odjet.
Historie a typy převodovek
Úkolem převodovky v automobilu nebo motocyklu je přenášet výkon vytvořený motorem na kola. Různé převodové stupně v převodovce umožňují použití různých točivých momentů podle rychlosti jízdy. S vývojem první moderní manuální převodovky jsou spojena jména René Panharda a Émila Levassora. Svou třístupňovou převodovku předvedli v roce 1894 a jejich konstrukce je stále základem manuálních převodovek. Panhard a Levassor. Zdroj: commons.wikimedia.org. Počátkem 20. století většina automobilů používala nesynchronizovanou manuální převodovku založenou na principu Panhard-Levassor-Renault. V roce 1928 Cadillac představil synchronizovanou manuální převodovku. Synchronizované manuální převodovky používají tzv. synchronizační kroužky. Při řazení se tlačí řadící vidlice na synchronizační kroužek a ten třením o kuželovou plochu na příslušném volně otočném ozubeném kole brzdí nebo urychluje toto kolo na stejnou úhlovou rychlost, jakou má výstupní hřídel.
Automatické převodovky a jejich evoluce
Automatická převodovka se čím dál častěji objevuje v našich vozech. I když jsme v našich končinách na manuální převodovku zvyklí, tak jízda s automatem je pohodlnější. Tak jak je to u automobilek zvykem, každá upřednostňuje jiný typ automatických převodovek. Klasická automatická převodovka, která se začala hojně používat už od 40. let minulého století v USA. Alfou a omegou klasického automatu je právě onen hydrodynamický měnič. Ačkoliv může tento název znít neuchopitelně a složitě, nejedná se o žádnou raketovou vědu. Měnič se sestává ze dvou hlavních dílů - z čerpadla a turbíny umístěných ve skříni s olejem. Čerpadlo je pevně spojeno s klikovou hřídelí motoru a jeho otáčení způsobuje, že se olej v měniči opírá do turbíny, která je pro změnu spojena se vstupní hřídelí převodovky. Moderní automatické převodovky klasické konstrukce se umí dokonale plynule rozjíždět, přitom už ale tolik nezvyšují spotřebu a nežerou motoru výkon. U některých typů také drasticky zrychlilo řazení, což způsobilo, že dokonce i výrobci mnoha sportovních aut přechází ke klasickým automatům.
Oproti převodovce s měničem je dvouspojková převodovka novější technologií. U osobních aut se dvou spojky pořádně vyvinuly až v 80. letech letech a zajímavá je na nich kompaktnost, účinnost a rychlost řazení. Zcela zjednodušeně můžeme dvouspojkovou převodovku popsat jako dvě separátní převodovky mající společnou výstupní hřídel. Jedná se o dvě elektronicky ovládané spojky, přičemž jedna obsluhuje liché rychlosti a druhá sudé. Mírně horší je to při líném popojíždění po městě. Jelikož se jedná o elektronicky ovládanou spojku, jsou rozjezdy místy poněkud ucukané, což se projeví zejména při hodně pomalé jízdě či parkování.
Nedostatky a odlišnosti robotizované převodovky jsou popsány stručně: Důvod vzniku robotizované převodovky je jednoduchý - cena. Robotizovaná převodovka v podstatě automatem ani není. Jde o klasickou manuální převodovku osazenou elektromechanickým ovládáním řazení a spojky. Bohužel, s nízké ceně odpovídá i funkce převodovky. Elektronický mozek převodovky nemůže tušit, co se chystáte zrovna udělat, a tak většinu jízdy svádíte boj s logikou řazení. Často tady u velké řady převodovek trvá řazení až úmorně dlouho a nepříjemně často se stává, že začne převodovka řadit v nejmín vhodný okamžik, například v křižovatce, ze které potřebujete rychle odjet.
Volnoběžky a rozdělovací převodovky
Rozdělovací převodovka se používá u těžkých nákladních automobilů, které mají tři i čtyři hnací nápravy. K nim je pak třeba přivádět hnací moment, a proto kromě převodovky potřebují ještě rozdělovací převodovku. Volnoběžka přerušuje spojení motoru s hnacími koly, jestliže motorové vozidlo jede rychleji, než to odpovídá otáčkám motoru a zařazenému převodovému stupni. V tomto případě se vhodným způsobem využívá k pohonu automobilu jeho setrvačná síla bez vypínání spojky a přeřazení na neutrál. Rovněž se může při jízdě ze svahu dolů využít potenciální energie automobilu, která kromě sklonu svahu závisí na hmotnosti automobilu. Volnoběžka má i nevýhody. Montuje se za převodovku, a proto neumožňuje couvání při zařazeném zpětném chodu. Dále brání startování motoru roztlačováním vozidla a brzdění motorem při jízdě ze svahu. Proto musí mít závěr.
Některé terénní automobily zahraniční výroby mají volnoběžku namontovanou v pohonu přední nápravy. Nejvíce používaná je válečková volnoběžka. Na hnacím hřídeli je jádro volnoběžky s vybráním pro válečky. Na hnaném hřídeli je věnec volnoběžky, který má válcovou vnitřní plochu. Při přenášení hnacího momentu od motoru se válečky vklíní mezi jádro a věnec volnoběžky a obě části mají stejné otáčky, které závisí přímo na otáčkách motoru a zařazeném převodovém stupni. Při snížení otáček motoru a stálé rychlosti automobilu začne věnec volně předbíhat jádro, protože válečky se odválí do vybrání v jádru a nebrání tomu, aby věnec měl vyšší otáčky než jádro.
Podstatou je, že řízení převodovky má za úkol přenášet výkon vytvořený motorem na kola. Různé převodové stupně umožňují využívat různé točivé momenty v závislosti na rychlosti jízdy. Při vývoji první moderní manuální převodovky hrála klíčová role jména René Panhard a Émila Levassora. Svou třístupňovou převodovku předvedli v roce 1894 a jejich konstrukce je stále základem manuálních převodovek. Počátkem 20. století většina automobilů používala nesynchronizovanou manuální převodovku a Renault. V roce 1928 Cadillac představil synchronizovanou manuální převodovku. Synchronizované převodovky využívají synchronizační kroužky a tlaky mezi řadícími díly zajišťují, že otáčky výstupní hřídele dosáhnou shodné rychlosti s otáčkami vnitřních ozubených kol.
Automobilová převodovka dnes
Automatická převodovka se stává čím dál běžnější součástí vozů. I když se v českých končinách stále více používá manuální převodovka, samotná jízda s automatem bývá pohodlnější. Každá automobilka preferuje jiný typ automatických převodovek. Klasická automatická převodovka s hydrodynamickým měničem byla dominantní od 40. let 20. století. Měnič se skládá ze dvou hlavních dílů - čerpadla a turbíny, uložených v olejové skříni; čerpadlo je spojeno s klikovou hřídelí motoru a olej se jím žene k turbíně. Moderní automaty se dokáží plynule rozjíždět a současně šetřit palivo. Některé typy automatů umožnily i výrazně rychlejší řazení, což vedlo k rozšíření použití u sportovních vozů.
Dvouspojková převodovka představuje novější technologii. Má dvě separátní převodovky na jedné výstupní hřídeli, dveře jsou obsluhovány elektronickými spojkami - liché rychlosti řadí jedna spojka a sudé druhá. Tato konstrukce je kompaktní, ale může mít problémy při pomalé jízdě a parkování z důvodu jemného řízení spojek. Robotizovaná převodovka, která je ve skutečnosti manuální převodovkou s elektromechanickým ovládáním, bývá levná, avšak často trpí nespolehlivým chováním a pomalým řazením, protože elektromechanický mozek nemůže vždy přesně odhadnout záměr řidiče.
tags: #pridavna #prevodovka #wikipedia