Provozovatel vozidla a rozhodnutí Ústavního soudu: právní postavení, odpovědnost a evidence

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovanem Suchánkem a soudci Vojtěchem Šimíčkem a Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti AutoESA a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. 39 Co 255/2020-128. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení napadeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Skutkový základ sporu

V řízení o zaplacení částky v celkové výši 24 200 Kč s příslušenstvím obvodní soud rozsudkem ze dne 4. 6. 2020 vyhověl částečně žalobě vedlejšího účastníka a co do částky 1 600 Kč uložil stěžovatelce povinnost k jejímu zaplacení; žalobu co do částky 24 200 Kč s příslušenstvím zamítl. Žalovaná částka představovala cenu za odtah vozidla, jehož provozovatelem byla podle registru silničních vozidel stěžovatelka, ve výši 1 600 Kč a cenu za jeho skladování ve výši 100 Kč za den.

Důvodem odtahu vozidla bylo spáchání přestupku neoprávněného parkování dne 16. 4. 2019, za což byla stěžovatelka, jako provozovatel vozidla, podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., uznána vinnou příkazem Magistrátu města Hradec Králové ze dne 23. 9. 2019. Stěžovatelka však tvrdila, že v době spáchání přestupku již nebyla vlastníkem vozidla, když vozidlo koupil v roce 2016 Tomáš Serbousek, avšak evidenční úkon nebyl dokončen a zápis údajů o změně vlastníka nebyl proveden.

K odvolání vedlejšího účastníka řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2021 zrušil výrok obvodního soudu co do částky 1 600 Kč a řízení zastavil; ohledně zbývající částky změnil rozhodnutí tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 22 600 Kč se specifikovaným příslušenstvím a uložil povinnost nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 6 328 Kč.

Hlavní právní otázky: kdo je provozovatel

Městský soud vyšel z toho, že stěžovatelka, přestože před spácháním přestupku došlo k převodu vlastnictví na třetí osobu, je stále evidována jako provozovatel vozidla ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Městský soud se zabýval i tím, zda nejsou dány důvody pro snížení výše škody postupem podle § 2953 občanského zákoníku; přihlédl i k tomu, že se stěžovatelka marně snažila provést přeregistraci vozidla, neshledal však, že by šlo o natolik výjimečný případ, aby mohl uvedené ustanovení aplikovat.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala rozpor mezi občanskoprávním a správněprávním vymezením vlastníka a provozovatele vozidla a poukazovala, že podle stávající úpravy je určujícím kritériem určení provozovatele vozidla pouze zápis v neveřejném registru silničních vozidel bez ohledu na faktický stav vlastnického práva. Upozorňovala, že evidenční princip může vést k vymáhání povinností po nevlastníkovi, pokud nabyvatel nedokončí registraci.

Argumentace stěžovatelky ohledně liberačních důvodů

Stěžovatelka rozporovala použití závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, podle něhož je pojem provozovatele vozidla obsažený v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vymezen na základě evidenčního principu i pro civilní řízení. Poukazovala, že občanský zákoník dává možnosti prokázat, kdo je provozovatelem vozidla (viz § 2930 obč. zák.), a že rozdílné pojetí provozovatele ve správním a v civilním řízení považuje za neústavní a rozporné s právem na soudní ochranu.

Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., neboť se domnívala, že toto ustanovení je v rozporu s ústavou.

Postup Ústavního soudu: procesní předpoklady a přezkum

Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí, a ústavní stížnost je přípustná. Ústavní soud zároveň předeslal, že není součástí soustavy soudů a nepřísluší mu dozor nad rozhodovací činností obecných soudů; do rozhodovací činnosti soudů může zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená práva.

Klíčové právní závěry Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že v poměrech zákona o silničním provozu a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva; podstatné je, kdo je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel. Ústavní soud vycházel mimo jiné z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/03 a z judikatury Nejvyššího soudu ohledně nákladů na odstranění vozidla.

Věcně Ústavní soud zdůraznil, že uplatnění nákladů na odstranění vozidla se posuzuje podle ustanovení o občanskoprávní náhradě škody a že podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu se vozidlo odstraní na náklad jeho provozovatele. Proto je-li jako provozovatel evidována určitá osoba, je tato osobou odpovědnou a pasivně legitimovanou v řízení o náhradě nákladů za odtah a uskladnění vozidla.

Ústavní soud rovněž poukázal, že pokud jde o tvrzené liberační důvody v rámci správního řízení (např. § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu), v posuzované věci nejde o odpovědnost za přestupek, nýbrž o občanskoprávní odpovědnost za náhradu škody; správněprávní odpovědnost a občanskoprávní odpovědnost nejsou postaveny na stejných principech a mohou tedy mít odlišné liberační důvody.

Ústavní soud dále upozornil na § 8a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který nabízí postupy pro případ, kdy dosavadní nebo nový vlastník neposkytuje potřebnou součinnost při zápisu změny vlastníka v registru; z toho, že se stěžovatelka spoléhala na provedení registrace novým nabyvatelem, nelze dovodit mimořádné důvody vedoucí ke zproštění její odpovědnosti podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu.

Rozhodnutí o ústavní stížnosti a návrhu na zrušení právního předpisu

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podaný spolu s ústavní stížností má akcesorický charakter a sdílí osud ústavní stížnosti; tento návrh Ústavní soud odmítl společně s ústavní stížností.

Precedenty a související judikatura

Ústavní soud ve svých rozhodnutích a v odkazech na judikaturu Nejvyššího správního soudu a další rozhodnutí dovodil, že pojem provozovatele vozidla v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a v § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. je vymezen na základě evidenčního principu. V jiných rozhodnutích Ústavní soud přezkoumal ústavní konformitu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla (např. nález pléna ÚS Pl. ÚS 15/16) a dospěl k závěru, že objektivní odpovědnost provozovatele za určité přestupky vyhovuje ústavnímu pořádku a je přiměřeným prostředkem k dosažení regulace bezpečnosti silničního provozu.

Praktické dopady pro vlastníky a nabyvatele vozidel

Z uvedeného plyne, že osoba evidovaná v registru silničních vozidel jako provozovatel nese odpovědnost spojenou s tímto evidenčním statusem, a to i v situacích, kdy došlo k převodu vlastnictví, ale tato změna nebyla v registru zanesena. Subjekt, který provádí převod vlastnictví nebo jiný způsob nabytí, by měl zajistit odpovídající zápis v registru silničních vozidel. Zákon rovněž poskytuje mechanismy (např. § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel), které umožňují postup i v případě nespolupráce některé ze stran, avšak tyto mechanismy nevylučují odpovědnost osoby evidované jako provozovatel v okamžiku, kdy dojde k události zakládající nárok třetích osob (odtah, uskladnění, popř. správní delikt).

Tabulka - Shrnutí relevantních právních ustanovení (výběr)

Vybrané závěry pro praxi a doporučení

• Pro osoby prodávající vozidla: zajistit dokončení přepisu v registru silničních vozidel bez zbytečného odkladu a ověřit, že zápis změny vlastníka skutečně proběhl.
• Pro nabyvatele vozidel: aktivně spolupracovat na zápisu změny vlastníka, aby nevznikaly situace, kdy dosavadní evidovaný provozovatel nese odpovědnost za následky spojené s užíváním vozidla po převodu.
• Pro podnikatele v oboru prodeje vozidel: být obezřetní při svěřování přepisu třetím osobám a využívat dostupných legislativních mechanismů k ochraně před evidenčními riziky.

tags: #provozovatel #vozidla #ustavni #soud